Variace na téma AB

Oligarcha AB, jemuž kvůli jeho ohromné moci v úzkém kruhu přátel přezdíváme „Vezír“, dosáhl věku 71 let. V žádném případě nepůsobí dojmem starého muže. Je v perfektní psychické i fyzické formě. Překypuje energií, je úspěšný jako podnikatel i jako stvořitel nejsilnějšího politického hnutí. Pokud jedná s voliči na veřejnosti mimo sál Poslanecké sněmovny, dokáže projevit smysl pro humor, má jisté charisma. Je finančně zabezpečený. Má všechny předpoklady pro příjemné stárnutí, zpestřené sbíráním všech možných požitků, jež svět nabízí. Nevšímá si ale, že mu možná ujíždí vlak a vrhl všechny síly do politického života. Podezírám ho, že se pustil do politiky, protože mu prostředí konsolidovaného holdingu Agrofert již neposkytovalo dostatek příležitostí k vybíjení nezměrné energie a tvorby adrenalinu, provázející konflikty s odpůrci.

Izrael se poněkud vymkl kontrole

Obsah:

  1. Kyle Anzalone: Trump si myslí, že se Izrael poněkud vymkl kontrole
  2. Mera Aladam: Pobouření, když Izrael vrátil palestinská těla v „otřesném stavu“
  3. Jewish Voice for Peace: Porušené příměří + miliony protestují proti Trumpovi

Z nejnovějšího energetického kroku EU Německo pravděpodobně ztratí a Polsko získá.

Očekává se, že role Polska v dodávkách většího množství amerického LNG do střední a východní Evropy v tomto regionu naruší vliv Německa a urychlí obnovení svého ztraceného statusu velmoci.

Zatímco si Německo myslelo, že Rusku způsobí strategickou porážku, nakonec mu ji způsobily USA tím, že vytvořily okolnosti, za kterých ekonomika jejich jediného západního konkurenta upadá.

Hitlerismus, trumpismus, netanjahuismus, lepenismus, macronismus

Odkazy na 30. léta 20. století se množí. Úpadek americké demokracie nás zdá se vrací k úpadku německé Výmarské republiky. Trump svým potěšením z násilí a lží, svým využíváním zla nás neodolatelně vrací k Hitlerovi. V Evropě vzestup hnutí klasifikovaných jako krajně pravicová nás nutí k pohledu zpět na naši historii.

Západní společnosti se však již příliš nepodobají tomu, čím byly ve 30. letech. Jsou zestárlé, konzumní, terciární, ženy jsou emancipované, osobní rozvoj nahradil stranickou příslušnost. Jaký je vztah k společnostem 30. let: mladým, skromným, průmyslovým, dělnickým, mužským, stranicky organizovaným? Právě tento socio-historický odstup mě vedl k tomu, že jsem dosud považoval za a priori neplatnou paralelu mezi „extrémní pravicí“ současnosti a minulosti.

 

17. 10. 2025

Trump, decoupling a etruská nevěsta

Moderátor Alexander Bukarev: Začneme tím nejžhavějším tématem, protože právě teď, v těchto minutách, probíhá v Izraeli projev Donalda Trumpa v Knessetu. Dá se říci, že jde o jakousi pauzu nebo bod zlomu v konfliktu mezi Izraelem a HAMASem. První otázka: jak dlouho vydrží tato dohoda mezi Izraelem a HAMASem, kterou Trump velkoryse a hlasitě nazývá koncem války, a hlavně, komu je v první řadě prospěšná, pokud mluvíme o událostech v Izraeli a na území Gazy?
Alexander Dugin: K čemu jsou oběti? Palestinci se vracejí do Gazy v palestinském státě uznaném Západem. HAMÁS možná složí zbraně, ale je to jejich triumf – bojovali za nezávislost a přiblížili se k ní. Netanjahuova mesiášská logika, který rozpoutal válku pod vlajkami Mesiáše, se zhroutila. Írán navzdory úderům zůstává neporazitelný. Jeho patriotismus zesílil, požadavky na ženy se zmírnily – v Teheránu se stále častěji setkáváme s ženami bez hidžábu. Většina zemí je proti Netanjahuovi, Západ je rozdělen: globalisté, Soros, demokraté ho odmítají, Trump ho podporuje, ale ne bezvýhradně. Vede pět až šest front, aniž by kteroukoli z nich dovedl do konce, ale hájí své zájmy. Hlavní je, že dokázal, že není loutkou Izraele, jak ho obviňovali. Dosáhl ukončení války v Gaze, ale nejde o trvalý mír. Netanjahu a mesiášské lobby se s tím těžko smíří – je to jejich porážka.

Tragédie naší zahraniční (ne)politiky

Vláda doplatila na to, že sama je kompromisem z kompromisů. Prvním kompromisem byla koalice Spolu. Dalším kompromisem pak byla pětikoalice. Přičemž většina zúčastněných stran, at´z naivity, z oportunismu, nebo z neznalosti, podléhá prvoplánovému a jednoduchému euronadšenectví. Směr byl už na začátku jasný: žádné konfrontace, žádné blokace, žádné protesty na Radě EU. Hlavním imperativem činnosti této vlády bylo, aby byla dobře zapsaná v Bruselu, aby všichni říkali „s českou vládou nemáme žádné problémy, s nimi se vždycky dohodneme“. Tento přístup se pak materializoval v některých případech během předsednictví ČR v Radě EU, kdy vláda ucukla jak pokud šlo o Green Deal, tak pokud šlo o migrační politiku a pomohla dohodnout opatření, proti nimž ted´sama protestuje. A byla to opatření, která jednoznačně škodí české ekonomice a české veřejnosti.

Après nous, le déluge

Après moi, le déluge (Po mně, potopa) je francouzský výraz připisovaný francouzskému králi Ludvíku XV. nebo ve tvaru Après nous, le déluge (Po nás, potopa) Madame de Pompadour, jeho oblíbené dámě. Obecně, se považuje za nihilistický výraz lhostejnosti k čemukoli, co se stane poté, co člověk odejde, i když může také vyjadřovat předpověď zkázy. Jeho význam překládá Brewer ve dvou formách: Když jsem mrtvý, může přijít potopa, protože mě to nezajímá. Ruin, chcete-li, když jsme mrtví a pryč.

Dohody Ruska a Sýrie

Po první návštěvě syrského ministra zahraničí Ahmada Šara v Rusku byly oznámeny dohody týkající se základen, zbraní a infrastruktury

K setkání došlo téměř rok poté, co rebelové vedeni Šarem svrhli bývalého syrského prezidenta Bašára al-Asada. Setkání se konalo uprostřed zpráv naznačujících, že obě strany se možná blíží dohodě o osudu ruských základen v Sýrii a dalších důležitých záležitostech.

Trumpův akt euroasijské rovnováhy selhal

Zákaz AfD, další „statisticky nápadná“ úmrtí jejích kandidátů a dokonce ani opakování rumunského scénáře nelze vyloučit, jelikož popularita nacionalistické opozice stále roste.

Průzkum veřejně financovaných německých médií ukázal, že AfD se v popularitě opět vyrovná vládnoucí CDU s 26 %, což Euractiv vyhodnotil jako důkaz její rezistentnosti.

Scott Ritter představuje ruský pohled na zahraniční politiku USA

Říká, že ruský pohled je realistický, zatímco pohled Ameriky a zbytku Západu není. Myslím, že by si každý měl poslechnout Scotta Rittera a přečíst si úplný přepis jeho rozhovoru, který zde uvádím, protože zásadně souhlasím s tím, co říká, a domnívám se, že vše, co říká, stojí za zvážení.

Stovka osobností z Evropy i Ameriky žádá Komisi o revizi cenzurního nařízení DSA

Po otevřeném dopisu, který před 3 týdny podepsalo více než 50 nevládních organizací z celé Evropy, se na vedení Evropské komise obrací také stovka osobností zabývajících se svobodou projevu z Evropy i Ameriky. Požadují revizi unijního nařízení o digitálních službách (DSA), které obsahuje několik částí ohrožujících svobodu projevu na sociálních sítích a velkých vyhledávačích. Ve společném dopisu upozorňují, že DSA, prezentovaný jako nástroj proti „dezinformacím“, stojí na vágních definicích a obsahuje represivní pravomoci bez dostatečné kontroly.

Mezi signatáři jsou prestižní jména jako např. Ayaan Hirsi Ali, bývalá prezidentka Americké unie občanských svobod (ACLU) Nadine Strossenová, američtí publicisté Michael Shellenberger a Rod Dreher, bývalý brazilský prezident Jair Bolsonaro a řada poslanců Evropského parlamentu. Za Českou republiku dopis podepsali spoluzakladatelé Společnosti pro obranu svobody projevu Daniel Vávra a Vlastimil Veselý a spolu s nimi pak např. senátoři Daniela Kovářová a Zdeněk Hraba, europoslanci Ondřej Knotek, Filip Turek a Ivan David, profesoři Ivo Budil a Petr Drulák, bývalý kancléř prezidenta ČR Ladislav Jakl, člen Rady České televize Pavel Matocha, mediální komentátoři Daniel Kaiser a Karolina Stonjeková, právník Jan Gregor, novinářka Cecílie Jílková nebo galeristka Kateřina Dostálová.

Izraelský mír

Obsah:

  1. Caitlin Johnstone: Izraelští představitelé otevřeně prohlašují, že plánují obnovit útoky na Gazu
  2. Alastair Crooke: Očekávané obrázky pokorné podřízenosti se nedostavují
  3. Larry C. Johnson: Trumpův mírový plán pro Gazu… Svatba bez nevěsty a ženicha
  4. Faisal Ismail: Konečná inventura války v Pásmu Gaza

 

10. 10. 2025

Narozeniny a poučení

Včera, 7. října si připomněl prezident Vladimir Putin své 73. narozeniny. Jsou to jeho 21. narozeniny ve funkci prezidenta, který si je připomíná, možná i slaví narozeniny a současně pracuje. Krátce: kombinuje pracovní úkoly s osobními plány. Pokud vím, prezidentův rozvrh v den narozenin zahrnoval mimo jiné setkání se členy Rady bezpečnosti, vedení celé řady mezinárodních telefonních rozhovorů a čas věnovaný své rodině.

Gratulace prezidentovi přišla od nejméně 40 vůdců zahraničních států (k 17 hodině Moskevského času), včetně čínského prezidenta Si Ťin-pchinga, indického premiéra Naréndry Módího a vůdce KLDR Kim Čong-una. Jejich pozdravy byly podle slov asistenta prezidenta Ušakova neobyčejně vřelé a nestandartní. Pokud tiskový mluvčí Peskov splní slib, veřejnost obdrží konsolidovanou zprávu. V ní by měla být obsažena skutečnost, že Srbský prezident Vučić (v odcházení) nepoblahopřál prezidentovi Putinovi k jeho narozeninám, podobně jako v roce 2024, kdy měl strach z německého kancléře Scholze. Proč se zmiňuji o prezidentovi a jeho narozeninách?