Sokrata vždycky zabijí

Přepis projevu:

Dnes nemohu omezit svůj pohled pouze na filmy. Miluji filmy, ale ještě více miluji historii a doufám, že rok 2025 bude skutečným zlomovým bodem v historii našeho světa. Událostí, která nejvíce ovlivnila můj život, byla druhá světová válka. Ačkoli jsem se narodil až v roce 1946, jsem v jistém smyslu dítětem války, rozvodu a nakonec i historie.

Historie je splynutí mnoha řek do řeky stále větší a větší, až se stane oceánem, a teprve pak vidíme, jak důležité jednotlivé řeky jsou. Tomu říkáme historie.

Moje matka byla Francouzka. Můj otec byl americký důstojník ve druhé světové válce. Potkali se v Paříži koncem roku 1944. Vzali se v roce 1945. Podplukovník ji vzal zpět do Ameriky, do snu o New Yorku a celé jeho kráse a moci, v roce 1946. Největší země na Zemi, nejvíce peněz, největší příležitosti a privilegia – do toho jsem se narodil. Představte si to. A co je z toho dnes? No, dalo by se argumentovat, že Amerika tuto moc skutečně promrhala zbytečným militarismem, investicemi do nekonečných válek bez ohledu na blaho svých vlastních občanů, od vrcholu v roce 1946 až po úpadek v roce 2025. New York City lze vnímat jako hnijící mrtvolu chamtivosti a moci, politiky, oligarchie, korupce. Ale uvnitř – a já se nevzdávám – bije srdce naděje. Naděje, ano, v AI, v umělou inteligenci – věřím v ni –, v dobré využití technologie, ano, a samozřejmě především v lidskou inteligenci a soucit.

Když jsem byl dítě, často jsem snil o nějakém superpočítači, který se dnes zdá být realizovatelný, který by shromažďoval všechny možné strategie, tahy a poučení z historie a vše by to sečetl, abychom mohli vždy učinit historicky nejlepší rozhodnutí. Ale to je nemožné, protože vstupní data by samozřejmě pocházela od lidí, kteří aktivně pracují na ovládání myšlení naší populace, takže by to nikdy nebylo v zájmu veřejnosti. Koncept Sokrata samozřejmě nefunguje, protože Sokrata vždy zabijí. Zabíjejí nebo diskreditují lidi, kteří se nestarají o osobní zisk a myslí jen na dobro obyčejných lidí. Tito lidé jsou považováni za blázny nebo nebezpečné pro veřejné blaho, a proto jsou odstraněni.

Moje generace bohužel nikdy neudělala krok vpřed. Já jsem nesplnil svou povinnost. Nikdy jsem se nestal ničím víc než filmařem, ale s odstupem času si přeju, abych se stal něčím víc. Můj současník Bill Clinton byl velkým usmiřovatelem, který se snažil všechny uspokojit, ale nakonec se bolestivě zaprodal a navždy změnil Demokratickou stranu. Byl velkým mírotvůrcem, ale posunul NATO na východ a zahájil proces zrady slibů, které Baker a Bush dali Gorbačovovi. Ani o píď na východ – a my jsme šli na východ, přímo do srdce Ruska v podobě Ukrajiny. Začalo to s Clintonem a zesílilo to za George W. Bushe, který nás vtáhl do války proti terorismu, která nikdy neskončila – stále pokračuje.

Mantrou se stalo vyhlášení výjimečného stavu a v jeho jménu si může stát dělat cokoli chce, včetně libovolné změny zákonů, zatýkání kohokoli a čehokoli, co překročí hranici toho, co je považováno za politicky korektní, a to vše ve jménu bezpečnosti. George Bush nás svými válkami v Iráku, Afghánistánu a nakonec největší válkou ze všech – válkou, kterou vyhlásil proti teroru, která pokračuje dodnes, kdy bombardujeme, bombardujeme a bombardujeme, od Jugoslávie v roce 1999 po Súdán a Jemen a takzvané „méněcenné národy“, které považujeme za nebezpečné pro náš světový řád.

Způsobujeme tak obrovské plýtvání našimi zdroji a vrcholem této marnosti byla válka, kterou pan Biden nedávno zasvětil „oslabení Ruska“. Touto válkou je válka na Ukrajině. Použili jsme retrográdní válku. Poslední tři roky na Západě byly pro mě velmi trýznivé. Dozvěděl jsem se, že západní propagandistický stát je neuvěřitelná říše, mnohem větší a silnější, než jsem si kdy dokázal představit. Zvnitřku Matrixu nejsme schopni vidět lži, které nás obklopují, že Rusko, Čína, Írán a další jsou našimi smrtelnými nepřáteli. Není to pravda, ale podlehli jsme tomu, protože naše média, sítě, elitářská média z východního pobřeží nám to opakovaně vtloukají do hlavy a vymýšlejí lži o našich nepřátelích, jako by to byl George Orwell v nejhorším případě. Imbecilní obvinění proti panu Putinovi a jeho Rusku.

V minulosti, dokonce i v nejhorších dobách studené války, jsme Rusko nikdy neoznačovali jako „Chruščov“ nebo ‚Brežněv‘. To děláme teď. Rusko nazýváme „Putin“, protože Putin, z jakéhokoli důvodu, byl zosobněn. To není politika. To je tragická náhrada inteligence nenávistí. V důsledku toho musíme znovu prožít období let 1946–1962, než Kennedy a Chruščov zahájili proces změn. Chci vám, studentům, zdůraznit, jak blízko jsme byli třetí světové válce kvůli strašnému vedení, které jsme zažili pod Bidenem a jeho poradci, jako jsou Anthony Blinken a Jake Sullivan. Přežili jsme, což nás přivádí k panu Trumpovi, který je v našich médiích opakovaně vykreslován jako tyran a katastrofa.

Tito lidé připustili, aby jejich osobní nenávist k panu Trumpovi zničila jejich zdravý rozum. V jeho prvním funkčním období v roce 2016 to byli oni, kdo ho hned od začátku podráželi falešnými a směšnými obviněními, že je „Putinův poskok“, protože zpochybnil klíčový narativ, že Rusko je náš nepřítel. John Brennan ze CIA byl, podle mého názoru, klíčovým podněcovatelem tohoto jedu v srdci povstání, kterému napomáhala Hilary Clintonová a Demokratický národní výbor, jistě Obama, který to věděl lépe a svou inteligenci zradil, Biden, vyčerpaný starý harcovník studené války, další zpravodajské agentury a lidé v Kongresu, jako jsou Nancy Pelosiová, Adam Schiff a Chuck Schumer.

Těmto lidem ani jejich demokratickým příznivcům nevadilo, že nás jejich postoj proti Trumpovi do roku 2022 dovedl k otevřenému střetu s Ruskem, a to nejen finančně, ale i pomocí dodávek vojenského vybavení, našich zpravodajských informací z bojiště a nakonec i našeho vedení, jak nedávno informoval protiruský deník New York Times. Byla to čistá zástupná válka bez našich skutečných vojsk a jediným důvodem, proč byla tato nečistá aliance poražena, byla síla ruského odporu a vnitřní arogance ukrajinské armády, která v letech 2024 a 2025 začala prosazovat svou kontrolu a řídit se vlastními radami – alespoň tak nám to říkají agenti zpravodajských služeb. Je to docela možné.

Ukrajinská arogance se rozhodně projevuje v melodramatických požadavcích prezidenta Zelenského na světovou válku proti ruskému „vetřelci“, „křížovou výpravu proti Rusku ve jménu západní demokracie a svobody“. Jak šílené, jak bláznivé – a my jsme tu všichni stáli v řadě jako šťastní, vlastenečtí idioti, abychom bojovali proti novému Hitlerovi, kterému říkáme Putin.

Pro lidi jako já, kteří se modlili za zdravý rozum, to byla nejděsivější situace. Proč Amerika z nedávného roku 1992 najednou vede křížovou výpravu se starým, dementním prezidentem Bidenem proti nejmocněji vyzbrojené a odhodlané zemi, jaké jsme kdy čelili? A k tomu všemu se ještě navzájem povzbuzujeme, abychom se buď současně, nebo hned poté pustili do boje s Čínou. Páni. Skutečná třetí světová válka. Jak hrdí a horliví jsme se stali ve své válečné horečce!

Víte, tuto horlivost jsem viděl znovu a znovu v knihách, které nás, studenty – vás i mě – učí o první světové válce (a ještě dále v historii o křížových výpravách ve středověku ve jménu křesťanství). Viděl jsem to zblízka během svého života ve Vietnamu a znovu v první válce v Iráku – ach, jak jsme byli nadšení po tolika letech vietnamského defétismu, když jsme sledovali, jak se v temné noci snášejí na Bagdád mohutné bomby a rakety a osvětlují svět nové americké dominance. Bylo to děsivé, pokud jste byli při smyslech a znali skutečná fakta o válce – a vlastně i o frašce 11. září. Nic z toho neobstojí před pravdivým světlem historie, pokud si v našem neoficiálním tisku zachováme alternativní narativ.

Je velmi důležité, aby si to studenti uvědomili. Potřebujeme protinázor, pamatujte na to, proti falešné historii, kterou nám v americkém propagandistickém impériu vtloukají do hlavy. A mimochodem, po válce v Iráku, kterou USA vyhrály v roce 1991, následovala nedlouho poté druhá válka v Iráku v letech 2003–2011, která byla neuvěřitelně chaotická a hloupá a vedená americkou administrativou v čele s idiotským synem George Bushe a jeho bandou Cheneyho, Rumsfelda, Wolfowitze a tuctem dalších neokonzervativních fašistů, kteří chtěli svět podpálit.

Bože, málem se jim to podařilo, ale jak by řekl Shakespeare, „spadli do vlastní pasti“, zničení vlastní hloupostí a neschopností vládnout v Bagdádu i Washingtonu, které oba zničili. Nejhorší administrativa, jakou jsem za svůj život viděl. Samozřejmě k tomu přidejte chaos, který způsobili v Libyi, Sýrii a východní Africe a předtím na Balkáně, ale na to tady nemáme čas.

Jediný okamžik v mém životě, kdy jsem se o náš svět bál ještě víc než v těch chaotických letech v Iráku, nastal jen o pár let později, když se naše Bidenova administrativa zapletla do tohoto posledního neštěstí, a to právě na Ukrajině. Samozřejmě, že to muselo být v srdci východní Evropy a že to bude zničení toho, čeho jsme se obávali jako nového ruského impéria, o kterém jsme říkali, že chce ovládnout svět. Ale kdo opravdu chtěl „ovládnout svět“? A řekl to, aniž by to mnohokrát opakoval – byly to USA (samozřejmě se svými zástupci NATO, EU a tak dále).

A sem jsme se dostali, pouhých 10 let po skončení irácké katastrofy, a vrhali se na Ukrajinu, jako bychom na pošetilost v Iráku a v Afghánistánu chtěli zapomenout. Tentokrát jsme byli chytří – bez přímé přítomnosti vojáků NATO, samozřejmě kromě trenérů, stratégů a zbrojních techniků, tedy všeho kromě samotného boje. A nakonec jsme do boje v roce 2016 vyslali obrovskou ukrajinskou armádu, která se o osm let později, v roce 2024, vrátila zdecimovaná. Stejně jako ve Vietnamu. Stejně jako v Afghánistánu. Stejně jako při každé americké intervenci.

Trump ve svém prvním funkčním období poslal na Ukrajinu útočné zbraně. Modlíme se, aby se ve svém druhém funkčním období z pravdy o našich motivech poučil a byl dostatečně zralý, aby jim odolal. Za to ho nenávidí demokratická populace, která mu nedokáže odpustit, i kdyby to znamenalo, jako za Joea Bidena, třetí světovou válku – tak šílení se stali takzvaní liberálové – a tím od své strany odhánějí mnoho lidí jako jsem já.

Takže v osobě Donalda Trumpa, realitního podvodníka z mého rodného New Yorku, se historie opět otočila o 180 stupňů. Dokáže Trump s Putinem po boku obrátit situaci ve svůj prospěch a zbavit se všech těch arogantních intelektuálů z Washingtonu a Evropy a přinést nám mír, který bude fungovat? Jsem na světě už téměř 80 let a víte co? Věřím a budu věřit – proč ne? – že mír je možný. Mluvil o tom Kennedy, mluvil o tom Gorbačov a dokonce i Reagan řekl: „Proč ne?“ Ale je to pravda – teď je moment, kdy můžeme tento sen realizovat.

Nezapomeňte, že Bush v roce 2002 zrušil smlouvu o protiraketové obraně. Trump zrušil smlouvu o raketách středního doletu (INF) a smlouva START je nyní v ohrožení. Teď je ten správný čas. Můžeme to všechno změnit. Co kdyby se Trump a Putin skutečně sešli a při pokusu o řešení ukrajinské otázky najednou dospěli k závěru, že máme na starosti mnohem důležitější věci? Co kdybychom odstranili jaderné zbraně ze stolu? Smlouvu mezi námi o zahájení likvidace jaderných zbraní, 10 %, 15 %, 20 % ročně, s úplnými inspekcemi v obou zemích.

Svět by byl šokován, že tolik vysmívaná postava Trumpa nakonec všechny trumfla, obrátila celou situaci naruby a stala se jedním z nejváženějších vůdců všech dob (Donalde, posloucháš?). Bylo by šokující přiznat, že nakonec byl plodný a že jeho život měl smysl, skutečný smysl? Přinést mír, o kterém snil John Kennedy, Franklin Roosevelt a Abe Lincoln, a před nimi tolik dalších, kteří o něj usilovali.

Myslím, že teď je ten správný čas. Samozřejmě, jsou tu všechny ty problémy. Co Čína? Co by udělali? A Izrael, samozřejmě – ti si dělají, co chtějí. Na nikoho jiného neberou ohled. Říkají, že ovládají americkou politiku. Je tu Francie a samozřejmě Británie, válkychtivá země, která je už po staletí agresorem a obzvláštním nepřítelem Ruska. Indie a Pákistán? Nemožné. Všechny tyto věci jsou obrovské nemožnosti, ale jeden malý krůček po druhém. Jeden první krok, jedna klasická dohoda mezi Ruskem a Spojenými státy, a zbytek bude snazší, věřte mi.

„Všichni dýcháme stejný vzduch,“ řekl John Kennedy v červnu 1963 před koncem svého života. „… Všichni obýváme tuto malou planetu… Všichni milujeme budoucnost svých dětí. A všichni jsme smrtelní.“

Tato velká slova, která Kennedy pronesl bez ohlášení na Americké univerzitě, mi zní pravdivěji než kdy jindy. Prosím, dejme sílu dobra nad sílu zla. Porazme bestii v nás samých. Je to možné.

Děkuji.

William Oliver StoneČesky (*1946) je slavný režisér zabývající se tématy od války ve Vietnamu a americké politiky až po hudební biografie a kriminální dramata. Získal řadu ocenění, včetně tří Oscarů, ceny BAFTA, ceny Primetime Emmy a pěti Zlatých glóbů. V roce 1967 se během války ve Vietnamu přihlásil do armády a byl dvakrát zraněn. Obdržel rovněž řadu vojenských vyznamenání. Jeho služba ve Vietnamu se stala základem pro jeho filmy zobrazující brutalitu války. Filmovou kariéru zahájil psaním scénářů k filmům Midnight ExpressČesky (Půlnoční expres, 1978), za který získal Oscara za nejlepší adaptovaný scénář, Conan Barbar (Barbar Conan, 1982) a Scarface (Zjizvená tvář, 1983). Poté se proslavil jako scenárista a režisér vietnamských válečných dramat Platoon (Četa, 1986) a Born on the Fourth of JulyČesky (Narozen čtvrtého července, 1989), za které získal Oscara za nejlepší režii a za první i Oscara za nejlepší film. Režíroval m.j. také filmy Wall Street (1987) a jeho pokračování Wall Street: Money Never Sleeps (Wall Street: Peníze nikdy nespí, 2010), JFK (1991), NixonČesky (1995),  W.Česky (2008) či SnowdenČesky (2016). Je také autorem či spoluautorem řady knih, m.j. The Putin InterviewsČesky (Rozhovory s Putinem, 2017) či The Untold History of the United StatesČesky (Nevyřčená historie USA, 2019).