1. Patrick Lawrence: Status „Státu Palestina“
2. Philip Giraldi: Vyhnat Palestince
3. Jack Poulson, Lee Fang: Smlouva Googlu s Netanjahuem za 45 milionů dolarů na šíření izraelské propagandy
4. New Arab: Egypt slibuje zablokovat vysídlování Palestinců a přitvrzuje rétoriku

Status „Státu Palestina“

Panorama budov OSN v New Yorku, USA (Wikimedia Commons)

Zasedání Valného shromáždění OSN, která se konají každý rok v září od roku 1946, kdy se 51 zemí sešlo v metodistickém kostele v Londýně, přicházejí a odcházejí a většinou proběhnou bez událostí. Valné shromáždění zahájí své 80. zasedání 9. září a je těžké si představit, že tentokrát proběhne bez událostí. Zjednodušeně řečeno, Izrael zavraždil, vyhladověl a terorizoval příliš mnoho Palestinců na to, aby letošní zasedání v sekretariátu na Manhattanu skončilo bez nějakých závěrů. Zbývá jen otázka, jaké tyto závěry budou.

Před několika týdny skupina 15 zemí – mezi nimiž jsou i významní členové Atlantické aliance – oznámila svůj záměr vydat na letošním zasedání formální prohlášení o palestinské státnosti. To staví různé nejdůležitější podporovatele Izraele do pozice, která pravděpodobně povede k nepříjemné konfrontaci s „židovským státem“ a samozřejmě také se Spojenými státy jako neochvějným podporovatelem Izraele.

Nejde o dohady. Je již zřejmé, že tato nová uznání budou dominovat zasedání Valného shromáždění. Od té doby, co 15 zemí oznámilo svůj záměr uznat Palestinu jako legitimní stát, Izraelci oznámili plány na zahájení nové velké operace v Gaze. 25. srpna sionistická armáda provedla jeden z těch odporných „dvojitých útoků“ – nejprve úder, pak další úder, když dorazili záchranáři a novináři – na nemocnici v jižní Gaze, při kterém zahynulo 20 lidí a počet obětí mezi novináři se zvýšilČesky na 247. Necelý týden poté Izrael zahájil rozsáhlý útok na město Gaza, který předem oznámil – čin naprosté neúcty a beztrestnosti.

Aby nezůstalo pozadu, když se naskytne příležitost k pobouření, oznámilo ministerstvo zahraničí v pátek, že zamítne víza všem palestinským úředníkům, kteří se plánovali zúčastnit Valného shromáždění a cestovat do sekretariátu – a to „za podkopávání vyhlídek na mír“. V předchozím odstavci jsem použil termín „odporný“. To platí i v tomto případě, vzhledem k tomu, že se Spojené státy zavázaly umožnit diplomatům volný přístup k diplomatickým jednáním, když bylo dohodnuto, že sekretariát bude umístěn na americké půdě. Nyní se hovoří o tom, že by se letošní Valné shromáždění mohlo konat v ŽenevěČesky, aby se ho mohli zúčastnit palestinští zástupci. To se nestane, ale tato myšlenka je měřítkem nálady na mezinárodní scéně.

Vidím pouze dva možné výsledky této smršti. V tom lepším z nich Francie, Británie a další pilíře západní aliance podpoří své čestné diplomatické kroky podstatnými opatřeními proti teroristickým kampaním sionistů a jejich bezohlednému porušování mezinárodního práva. To by výrazně změnilo diplomatickou situaci. V druhém případě tyto země neudělají nic, čímž definitivně zdiskreditují svůj postoj k izraelsko-palestinské otázce a zároveň trapně odhalí bezmocnost OSN. Z této druhé možnosti nebude návratu.

Vyvstává otázka pravomoci.

Pokud neznáte mezeru v Chartě OSN, která fakticky zbavuje Valné shromáždění moci, měli byste: Výkonná moc spočívá v Radě bezpečnosti, jejíž stálí členové mají právo veta. Pouze Rada může přijímat právně závazná usnesení a určovat opatření k jejich prosazení. Kromě každodenních záležitostí souvisejících s chodem organizace – rozpočet OSN atd. – je Valné shromáždění omezeno na hlasování o nezávazných usneseních.

Dobře, Rada bezpečnosti je místem, kde OSN něco dělá, nebo nedělá, jak je tomu příliš často. Dalo by se argumentovat, že Valné shromáždění slouží jako jakási schránka na návrhy pro současných 193 členů OSN, ale to by znamenalo, že se ve Valném shromáždění nikdy neděje nic významného, a to prostě není pravda. Letos očekávám významné události.
Zatím nemohu odhadnout, zda to budou události významné v pozitivním smyslu, nebo v negativním smyslu.

Možná trochu historie, aby se OSN skeptikům ulevilo.

Fidel Castro, když byl u moci rok a devět měsíců, promluvil v září 1960 před Valným shromážděnímČesky. OSN žádá členy, aby omezili svůj čas na pódiu na 15 minut; vášnivý Fidel mluvil čtyři hodiny a nepřetržitě kritizoval historii amerického imperialismu a jeho poškozování Kuby od revoluce v roce 1959. OSN označuje Castrův projev za „epický“ a „klíčový moment“. Podle mého názoru se jedná o spravedlivé popisy: bylo to včasné oznámení, že Latinská Amerika hodlá od té chvíle mluvit nahlas a postavit se proti „los norteamericanos“, jak se to tehdy naučila.

O čtrnáct let později pronesl Jásir Arafat svůj slavný projev před Valným shromážděním s revolverem s perleťovou rukojetí u pasu. Valné shromáždění poté přijalo dvě rezoluce, 3236 a 3237, z nichž první formálně zařadila „palestinskou otázku“ na program OSN a druhá udělila Palestinské osvobozenecké organizaci diplomatické uznání ve formě statusu pozorovatele. O rok později přišla rezoluce Valného shromáždění 3379, která „stanoví, že sionismus je formou rasismu a rasové diskriminace“. Izraelcům a Američanům trvalo až do roku 1991, než prosadili hlasování o zrušení rezoluce 3379. (Zajímalo by mě, jak by dopadlo další hlasování.)

Blíže k naší době, před pouhými dvanácti lety v září, Hassan Rouhani, který se jen několik měsíců předtím ujal prezidentského úřadu v Íránu, vystoupil před Valným shromážděním a všechny nás ohromil, když podal ruku Západu a navrhl jednání s Američany a Evropany o omezení jaderných programů Islámské republiky. Řekl bych, že to byl klíčový moment. Dohoda dosažená o dva roky později vydržela, dokud ji neuvěřitelný Dummkopf, který nyní slouží své druhé funkční období jako prezident, nevypověděl.

A tak se dostáváme k 80. zasedání Valného shromáždění, které potrvá tři týdny a skončí 29. září.

Není pochyb, že letošní zasedání nebude hlasovat o vyslání modrých přilebČesky do Gazy a na Západní břeh, aby Palestince chránily před každodenním terorem sionistického státu, ani že uvalí přiměřeně nesnesitelný režim sankcí proti zmíněné entitě, ani že mírové síly OSN obklíčí a uvalí embargo na všechny nelegální osady na Západním břehu. Člověk by si to přál, ale jak již bylo řečeno, není to možné.

Ne, tvrdím, že diplomacie, která proběhla v období před letošním zasedáním Valného shromáždění, je významná a že diplomacie – navzdory veškeré diskreditaci, kterou jí západní mocnosti v posledních letech přinesly – má stále nějaké účinky, alespoň někdy, a příští měsíc uvidíme výsledky toho či onoho druhu.

Než budeme pokračovat, přerušíme tento text důležitou otázkou, která se zdá být triviální, ale není. Zúčastní se Bibi Netanjahu letošního zasedání Valného shromáždění? Obvykle se ho účastní a málokdy si nechá ujít příležitost odsoudit Valné shromáždění a celý svět, který je tam zastoupen, jako hororovou show antisemitů – jeho hra na vrahy prezentované jako oběti. Ale tento odpudivý muž je podle mezinárodního práva hledán pro údajné válečné zločiny a zločiny proti lidskosti.

Ať už to dopadne jakkoli, bude to v každém případě pozoruhodné. Pokud Netanjahu příští měsíc projde chodbami sekretariátu, budeme muset přijmout téměř úplnou bezmocnost soudů, které rozhodují o mezinárodním právu; západní mocnosti tak dokončí rozklad další instituce, která náš mezinárodní veřejný prostor vymezuje. Pokud Bibi nepřijde, budeme rádi, že mezinárodní právo přece jen něco znamená, a můžeme se těšit na větší věci.

Jak bylo v posledních týdnech široce medializováno, izraelská operace vyhladovění Gazy, která začala 2. března, se ukázala jako příliš barbarská, a v důsledku toho se mnoho západních zemí – „dokonce i dlouhodobí spojenci Izraele“, jak rády zdůrazňují západní média – zavázalo na letošním zasedání Valného shromáždění uznat palestinskou státnost. Dokument známý jako New York CallČesky, podepsaný 29. července, zavazuje 15 výše uvedených zemí k formálnímu uznání.

Těchto 15 zemí se připojí k 147 členům OSN, kteří již Palestinu jako legitimní stát uznali, někteří již v 90. letech[1]. Ale nejde jen o počet. Finsko, Irsko, Lucembursko, Norsko, Portugalsko: To jsou někteří ze signatářů New York Call, a to je dost dobré. Větší význam mají větší jména: Francie, Británie, Kanada, Nový Zéland a od 11. srpna také Austrálie. První dvě z nich patří mezi ty, které lidé určitého věku běžně nazývají hlavními západními mocnostmi. Jinými slovy, celá anglosféra kromě Spojených států – a také celá Rada bezpečnosti – se chystá uznat Palestinu.

A co z toho vyplývá? To je naše zřejmá otázka.

„Je důležité uznat palestinský stát,“ řekla Francesca Albanese, zvláštní zpravodajka OSN pro okupovaná palestinská území, v rozhovoru pro deník The GuardianČesky zveřejněném 13. srpna. „Je nelogické, že tak dosud neučinili.“

„Nelogické“ je dobře zvolené slovo, ale to je jen část argumentu, který Albanese předkládá. Její závažnější a vášnivě vyjádřený názor je, že zastavení genocidy v Gaze a etnických čistek na Západním břehu zůstává nejdůležitějším úkolem a neměli bychom považovat jednání Valného shromáždění za víc než krok k tomuto cíli.

Přesně tak by se mělo nahlížet na jednání Valného shromáždění, které se uskuteční za několik týdnů. Dobře, většina západních mocností s výjimkou Spojených států se veřejně vysloví pro palestinský stát. Co to bude znamenat v praxi?

Dost věcí naznačuje, že ne mnoho. Pokud se to potvrdí, význam letošního zasedání Valného shromáždění bude spočívat v prokázané bezvýznamnosti Valného shromáždění. Než však vyvodíme závěry, pojďme si tuto záležitost promyslet.

Spojené státy již hned zpočátku jasně daly najevo, že jsou proti těmto různým slibům uznání. 25. srpna zveřejnil čerstvě jmenovaný velvyslanec Washingtonu v Paříži Charles Kushner otevřený dopis Emmanuelovi Macronovi, ve kterém si stěžuje na „dramatický nárůst antisemitismu ve Francii“ a tvrdí, že rozhodnutí francouzského prezidenta uznat Palestinu „povzbudí extremisty, podnítí násilí a ohrozí život Židů ve Francii“.

Kushner, asertivní sionista, jehož syn Jared je ženatý s Trumpovou dcerou Ivankou, zjevně hraje omšelou starou kartu antisemitismu, stejně jako to udělal Netanjahu v reakci na New York Call. Oba se zdají být obzvláště citliví na Francouze, a to z dobrého důvodu. Francouzský prezident Charles de Gaulle, silný zastánce Izraele při jeho založení v roce 1948, se po šestidenní válce v roce 1967 obrátil proti němu. Brzy zakázal prodej francouzských zbraní, podpořil palestinský stát a označil izraelskou okupaci území zabraného ve válce za imperialistické dobrodružství.

Nezapomeňme, že Macron již dlouho sní o gaullistické slávě. Valné shromáždění mu nabízí vynikající příležitost předvést se v tomto směru a bude zajímavé sledovat, zda ji využije. (Na to si netroufám sázet.)

Kromě svéhlavého Macrona signatáři dokumentu New York Call účinně prohloubí již tak zřejmou propast v transatlantické alianci, až za pár týdnů svou podporu palestinskému státu vyhlásí. Jelikož Británie, Francie a ostatní země nemohou tento bod přejít, můžeme dojít k závěru, že po osmi desetiletích podřízenosti Spojeným státům jsou Evropané nyní ochotni velmi pozvolna prosazovat svou autonomii ve státních záležitostech. (Více se k tomuto bodu se vyjádřím v jiném sloupku – P.L.)

Kromě toho ti, kteří se nově zavázali k uznání, nyní riskují, že spadnou do jámy, kterou si sami vykopali. Nebuďte překvapeni, pokud se tak stane, vzhledem k tomu, jak jsou v tom Evropané zkušení. Právě teď padají do jámy zvané „Ukrajina“. V případě Izraele a Palestiny nyní státy, které se ji chystají uznat, stojí před jedinou volbou: buď na Valném shromáždění dají najevo, že mají v úmyslu podniknout kroky, které uznání implikuje, nebo je bude více či méně neurčitě charakterizovat bezmocnost a neschopnost.

John Whitbeck, mezinárodní právník, který se dlouhodobě zabývá palestinskou otázkou, to 13. srpna ve svém soukromém blogu vyjádřil následovně. Obdivuji zde jeho laterální[2] myšlení:

Bylo by intelektuálně a diplomaticky nekonzistentní rozšířit diplomatické uznání na stát, zejména když je celé jeho území nelegálně okupováno jiným státem, a poté nepodniknout smysluplné a účinné kroky k ukončení této okupace – a pokud významné západní státy jako Francie, Británie, Kanada a Austrálie, stejně jako další západní státy, příští měsíc rozšíří diplomatické uznání na Stát Palestina, může být snazší najít odvahu založenou na zásadách v jejich početním zastoupení.

 

Kromě toho, jak by západní vlády mohly ospravedlnit před svým stále více zděšeným obyvatelstvem, že neuložily žádné sankce proti zemi, která okupuje celé území státu, který uznávají, a která veřejně prohlašuje svůj záměr zintenzivnit probíhající genocidu jeho obyvatel poté, když uvalily více než 20 kol sankcí na Rusko s výslovným cílem rozvrátit jeho ekonomiku za okupaci relativně malé části státu, který uznávají?

Odvaha založená na principech: Sdílím názor Johna Whitbecka, i když ne tak sebevědomě, že tato ctnost visí na vlásku, až se Valné shromáždění zahájí. Prostě nemám ve zvyku uvádět „principy“ a „odvahu“ ve stejném odstavci se „západními státy jako Francie, Británie, Kanada a Austrálie“. Existuje depresivní možnost, že velká událost na Valném shromáždění příští měsíc bude spočívat v tom, že se západní národy kromě Spojených států budou ve velkém stylu ztrapňovat.

Za prvé, New York Call a různá prohlášení jednotlivých národů bez výjimky deklarují podporu řešení dvou států, palestinského národa vedle izraelského národa (nebo židovského národa, jak to vidí sionisté). To je prostě nemožné – je to nemožné, protože vše, co Palestincům zbývá z území, jsou tečky na mapách ve stylu bantustánů[3], je to nemožné, protože Izraelci dávají jasně najevo, že palestinský stát nepřijmou, je to nemožné, protože (podle zpráv, které slyším ze Západního břehu) eskalující brutalita a sadismus izraelských vojáků a osadníků s největší pravděpodobností soužití znemožnily.

Co vlastně děláte, když deklarujete podporu něčemu, co se nikdy nestane? Podporujete něco, aniž byste podporovali cokoli? Existuje argument, že řada nových uznání není ve skutečnosti nic jiného než performativní, cvičení v naprostém cynismu.

Na druhou stranu hlavní signatáři dokumentu New York Call, zejména Británie, Francie a Austrálie, potlačují podporu palestinské věci ze strany veřejnosti od prvních dnů po událostech 7. října 2023. Nikde není tento rozpor tak zřejmý jako v případě Británie. 9. srpna londýnská policie zatkla 532 demonstrantůČesky za podporu Palestine Action, skupiny věnované nenásilným akcím proti genocidě v Gaze. Palestine Action je nyní označena za teroristickou organizaci; osoby zatčené na Parliament Square jsou obviněny podle britského zákona o terorismu z roku 2000 a hrozí jim až 14 let vězení.

A to je ta samá Británie, která se zavázala uznat stát Palestina na Valném shromáždění za několik týdnů? To prostě nesedí.

Ale obvyklá fráze o pokrytectví je pro tento druh věcí příliš snadným vysvětlením. Od té doby, kdy izraelská operace vyhladovění začala před několika týdny produkovat fotografie na titulních stránkách, si západní lídři, kromě Donalda Trumpa a jeho bandy podivínů, jsou velmi dobře vědomi toho, že se zapíší do historie na jedné nebo druhé straně tohoto lidského zvěrstva. Je třeba napsat paměti; historici číhají. Shrnuto – a je pro mě těžké dokončit tuto větu, ale musím – „odvaha založená na principech“ Johna V. Whitbecka se možná v jednání sekretariátu OSN příští měsíc skutečně objeví.

Podle mého názoru je více než 500 lidí zatčených při protestu v Londýně nejlepším důkazem, že po nadcházející vlně diplomatických uznání mohou následovat podstatné kroky. Koneckonců, nebude to posledních 500 lidí, kteří vyjdou do ulic. Veřejné znechucení Izraelci zjevně roste. Vzhledem k tomu, že ti, kdo se vydávají za vůdce západních postdemokratických zemí, zkorumpovali instituce, které mají vyjadřovat vůli lidu, bude pro ně vyhlídka na rozsáhlé nepokoje velmi reálná – pro tyto elity hrozba, zdroj naděje pro nás ostatní.

Nezapomínejme na neustálé demonstrace v 60. a 70. letech. Vietnamskou válku vyhráli Vietnamci, což je podle mého názoru třeba mít na paměti, ale protiválečné hnutí významně přispělo ke změně názoru v kuloárech moci ve Washingtonu a evropských hlavních městech. Nelze vést válku bez domácího konsensu, který ji podporuje – to byla velká lekce pro elity, které vietnamskou válku vedly. Stejně tak nelze podporovat genocidu a apartheidní stát, který ji páchá, pokud to vyvolává masové demonstrace.

Francesca Albanese má naprostou pravdu, když tvrdí, že se řadou diplomatických uznání nesmíme nechat odvést od utrpení a ztrát na životech mezi Palestinci a od naléhavé nutnosti zastavit obojí. Opak se mi jeví stejně pravdivý. Západní mocnosti zjevně nespěchají, aby svou podporu sionistického státu zcela opustily. Ne, cesta k tomu je dlouhá. Ale ti, kteří se chystají palestinskou státnost podpořit, na ni vykročí, i když možná velmi nesměle.

Zpět na obsah

Analýza Philipa Giraldiho Making Palestinians Go Away vyšla na serveru Unz Review 4. září 2025

Vyhnat Palestince

Donald Trump, který se nedávno decentně chlubil svou červenou čepicí s nápisem „Trump měl ve všem pravdu“, je zřejmě v pravidelném kontaktu s izraelským genocidním premiérem Benjaminem Netanjahuem. Podle Netanjahua Trump v posledním telefonátu vyjádřil plnou podporuČesky zavedení kontroly nad celou Gazou a Západním břehem Jordánu izraelskou armádou. Trump poznamenal, že Izrael kvůli masakru prohrává „PR“ (public relations) válku a musí se „plnou silou“ snažit co nejrychleji „dokončit práci“.

Objevují se také zprávy o plánu, který byl pravděpodobně spuštěn během setkání v Bílém domě, na kterém se podílel Trump, bývalý britský premiér Tony Blair a Trumpův zeť Jared Kushner. Tento plán by Palestincům ochotným podstoupit etnickou očistuČesky poskytl „relokační balíček“ ve výši 5 000 dolarů a některé další výhody, aby vypadli. Kam přesně není zcela jasné, ale eliminovalo by to špatnou publicitu, kdyby je izraelská armáda musela všechny pobít. Gaza by se pak uvolnila k rozvoji dlouho očekávané Trumpovy Riviéry Gaza pod americkou správou nad ruinami a desítkami tisíc nepohřbených těl.

Vzhledem k tomu, že v Gaze pokračuje masakr převážně žen a dětí, americká veřejnost i voliči v mnoha evropských zemích se ostře obrátili proti Izraeli, což je pravděpodobně známkou Trumpova „PR problému“ židovského státu. Izrael však vede protiútok svými vlastními zbraněmi, konkrétně nástroji, které používá ke korupci vlád a médií ve Spojených státech a po celé Evropě. Existuje mnoho židovských organizací a křesťanských sionistických církví podporovaných hojnými finančními prostředky od židovských miliardářů, zajišťujících, aby politici a novináři věděli, na čí straně mají chléb namazaný máslem. Obecně se však uznává, že nejsilnější složkou izraelské lobby je Americko-izraelský výbor pro veřejné záležitosti (AIPAC). AIPAC otevřeně prohlašuje, že jeho hlavním účelem je posílit vztahy mezi Izraelem a Spojenými státy. To v praxi znamená podřídit zájmy USA zájmům židovského státu, ale žádný politik ani novinář se AIPACu nepostaví a nezřekne se jak jeho štědrosti, tak i jeho politické podpory. AIPAC uvádí, že má pět milionů členůČesky, 17 regionálních kanceláří a „obrovský okruh dárců“. V roce 2022 měl 376 zaměstnanců, kapitál přesahující 10 milionů dolarů a tržby přesahující 79 milionů dolarů. AIPAC se prohlašuje za nadstranickou organizaci – na jeho výroční politické konferenci v roce 2016 se představili kandidáti obou hlavních stran: demokratka Hillary Clintonová a republikán Donald Trump.

Jednou z nejcennějších iniciativ AIPACu je organizování plně hrazených cest kongresmanů a dalších významných vlivných osobností do Izraele, kde jsou občerstveni a krmeni celou škálou lží, které Izraelci k ospravedlnění své hrůzné agendy používají. Tyto cesty jsou v naprostém rozporu s pravidly zákona o registraci zahraničních agentů z roku 1938 (FARA), který stanoví, že organizace jednající jménem zahraničních vlád se musí registrovat a poskytovat úplné informace, které zajistí transparentnost jak ohledně jejich financování, tak i ohledně jejích setkání se zahraničními vládními úředníky. Vzhledem k tomu, že posledním prezidentem, který se o registraci izraelské lobbyistické entity skutečně snažil, byl John F. Kennedy, mohl by jeho osud vysvětlovat, proč se o to od té doby žádný z prezidentů nepokusil.

Nejnovějším trikem AIPACu bylo vyslání 22 republikánských členů Sněmovny reprezentantů do Izraele během srpnové přestávky v zasedání Kongresu, kde je hostil sám Benjamin Netanjahu během tzv. „týdenního vzdělávacího semináře“Česky. Netanjahuova kancelář uvedla ve svém prohlášení: „Premiér informoval členy Kongresu o válce v pásmu Gazy a vyjádřil se k otázce humanitární pomoci a ke lživé kampani, kterou Hamás proti Státu Izrael vede.“ Předseda Sněmovny reprezentantů Mike Johnson, křesťanský sionista, který o ničem neví, vedl samostatnou delegaci pěti předních republikánů. Byl pozván na soukromou večeři s premiérem Netanjahuem.

Mezitím čekala v zákulisí skupina 23 kongresmanů Demokratické strany, kteří do Izraele přijeli po odjezdu republikánů, rovněž financovaná AIPACem. Delegaci demokratů vedl předseda demokratického klubu Sněmovny reprezentantů Pete Aguilar z Kalifornie a kongresman Steny Hoyer z Marylandu. Steny Hoyer vedl do Izraele 20 kongresových cest.

Novinář Glenn Greenwald pozoroval, jak členové amerického Kongresu cestují do Izraele s velkým náskokem před kteroukoli jinou zemí. Fakticky podnikají „více cest do Izraele než na celou západní polokouli a africký kontinent dohromady“. Tato skutečnost, spolu s dalšími lichotivými pobídkami, které izraelská lobby „tvůrcům veřejného mínění“ nabízí, znamená, že jsou Kongres a média dramaticky proizraelské a protipalestinské v míře, kterou americká veřejnost nesdílí. V Izraeli takový problém neexistuje; nedávný průzkum ukázal, že většina židovské izraelské veřejnosti věří, že Palestinci jsou jen o málo víc než zvířata a „měli by být vybiti“Česky.

Status neexistence Palestinců je skutečným charakteristickým znakem zahraniční politiky Trumpovy administrativy. Nejnovější krok k zařazení Palestinců do samostatné kategorie, pokud jde o jejich vůbec povolenou existenci, vzešel od amerického ministerstva zahraničí, které zablokovalo vydávání víz palestinské delegaci, která se měla koncem tohoto měsíce zúčastnit zahájení zasedání Valného shromáždění OSN v New Yorku. Ministerstvo zahraničí uvedlo, že tak činí, aby pohnalo Palestinskou samosprávu a OOP k „odpovědnosti za neplnění svých závazků a za podkopávání vyhlídek na mír“. Objevila se také nepodložená tvrzení, že někteří členové delegace by mohli mít teroristické vazby na Hamás. O několik dní později následovalo rozhodnutí ministerstva zahraničí zablokovat vydávání víz všem držitelům pasu Palestinské samosprávy, a to i Palestincům, kteří mají ve Spojených státech rodinu. Nová opatření se budou týkat víz za účelem lékařského ošetření, studia na univerzitě, návštěv přátel nebo příbuzných a služebních cest.

Vízové ​​kroky přicházejí navíc k hrůznému příběhu o osudu řady dětí z GazyČesky, které byly těžce zraněny Izraelci a měly to štěstí, že se dostaly do rukou americké charitativní organizace HEAL PALESTINE, která je dokázala dostat z Pásma Gazy na lékařské ošetření do Spojených států i jinam. Děti potřebovaly rozsáhlé operace a další složitou léčbu a ve většině případů je doprovázel alespoň jeden z rodičů, protože nebyly schopny fungovat samostatně. K blokování vstupu dětí došlo krátce poté, když pravicová americká sionistická extremistka Laura Loomer označila Palestince z Gazy, přivezené do Spojených států na léčbu, za „džihádisty“ a „hrozbu pro národní bezpečnost“. Poté, kdy se americká sionistická skupina fanoušků o příjezdu asi šedesáti dětí do USA dozvěděla a dala se do práce, americké ministerstvo zahraničí vydávání dalších víz neodvratně zablokovalo a nyní se zabývá „úplným a důkladným vyšetřováním“ toho, jak byla cesta vůbec schválena a zařízena.

Kroky proti palestinským cestujícím zřejmě přišly poté, když Netanjahu požádal ministra zahraničí Marca Rubia, aby snížil profil Palestinců, kteří by pravděpodobně mohli proti chování Izraele v Gaze a na Západním břehu Jordánu veřejně protestovat. Vízová a cestovní omezení rovněž následují po prohlášeních řady spojenců USA, včetně Francie, Spojeného království a Kanady, že v nadcházejících týdnech plánují uznat palestinský stát v OSN. Někteří Trumpovi představitelé, včetně samotného prezidenta, se proti tomuto úsilí o mezinárodní uznání, které Izrael odsoudil, ostře postavili.

Palestinští představitelé akci USA nevyhnutelně odsoudili jako úmyslný pokus je umlčet v době, kdy Gaza čelí masovému vysídlování, hladu a tomu, co OSN a mezinárodní soudy označily za genocidu. Krok USA vyvolal ostrou kritiku ze strany právních expertů a mezinárodních diplomatů, kteří tvrdí, že porušuje Dohodu o sídle OSN z roku 1947, která zavazuje Spojené státy jako hostitelskou zemi umožnit přístup všem akreditovaným delegacím.

To vedlo k odporu samotné Organizace spojených národůČesky, která se údajně rozhodla uspořádat zahajovací zasedání Valného shromáždění v Ženevě namísto v New Yorku[1]. V roce 1988 se OSN podobně přestěhovala do Ženevy, protože USA odmítly udělit vízum Jásiru Arafatovi, tehdejšímu šéfovi OOP. Současné přemístění má podobně zajistit plnou palestinskou účast, zejména v plánované části zasedání 22. září, věnované palestinským právům. Očekává se, že prezident Mahmúd Abbás promluví k Valnému shromáždění v Ženevě, kde vyzve k mezinárodní ochraně, uznání palestinské svrchovanosti a odpovědnosti za izraelské válečné zločiny.

Očekává se také, že se na ženevském zasedání zvýší počet výzev k akci v rámci rezoluce „Sjednocení pro mír“, která Valné shromáždění zmocňuje k doporučení kroků, které je třeba podniknout, pokud Rada bezpečnosti není schopna jednat kvůli politické obstrukci prostřednictvím uplatňování práva veta nebo nedostatku konsensu. Advokátní skupiny naléhají na OSN, aby zvážila nasazení mezinárodních ochranných sil v Gaze a pozastavila výsady Izraele v systému OSN, dokud nebude obnoven plný přístup humanitární pomoci. Užitečné by mohlo být i pozastavení výsad Spojených států, zejména včetně jejich trvalého práva veta v Radě bezpečnosti, ale bohužel to je možná příliš mnoho!

Zpět na obsah

Šetření Jacka Poulsona a Lee Fanga Google’s $45 Million Contract With Netanyahu’s Office to Spread Israeli Propaganda publikoval server Drop Site 3. září 2025

Smlouva Googlu s Netanjahuem za 45 milionů dolarů na šíření izraelské propagandy

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu poskytl tiskovou konferenci v kanceláři premiéra v Jeruzalémě 10. srpna 2025. Foto: ABIR SULTAN/POOL/AFP přes Getty Images.

2. března 2025, jen několik hodin poté, kdy izraelská vláda oznámilaČesky blokádu vstupu všech potravin, léků, paliva a dalších humanitárních dodávek do Gazy, požadovali zákonodárci v Jeruzalémě odpovědi – nikoli na zničující lidské oběti takového rozhodnutí, ale na to, jak se kancelář premiéra Benjamina Netanjahua připravuje na řešení dopadů na veřejnost.

„Začal jsem příkladem ukončení humanitární pomoci – připravovali jste se na to dnes ráno?“ zeptal se poslanec Knesetu Moše Tur-Paz, předseda podvýboru pro zahraniční věci v izraelském parlamentu.

Avičaj Edrei, mluvčí Izraelských obranných sil, kterému byla stejná otázka položena později během slyšení, ujistil, že zákonodárci na tom pracují, a uvedl: „V této souvislosti bychom se také mohli rozhodnout zahájit digitální kampaň, abychom vysvětlili, že neexistuje žádný hlad, a prezentovali data.“

Veřejně dostupné vládní zakázky ukazují, že izraelský úřad pro propagandu, podléhající kanceláři premiéra, od té doby zahájil masivní propagandistickou a veřejnou kampaň s cílem zakrýt krizi hladu. Tato iniciativa zahrnuje využívání amerických influencerůČesky, o nichž se široce psalo minulý měsíc. Součástí jsou také velké výdaje za placenou reklamu, které vynáší desítky milionů pro Google, YouTube, X, Meta a další technologické platformy.

„V Gaze je jídlo. Jakékoli jiné tvrzení je lež,“ tvrdilo se v propagandistickém videu, které izraelské ministerstvo zahraničí zveřejnilo koncem srpna na platformě pro sdílení videí YouTube společnosti Google a které bylo zhlédnuto více než 6 milionkrát. Velká část dosahu videa pochází z reklamy umístěné během probíhající a dříve nehlášené propagandistické kampaně v hodnotě 45 milionů dolarůČesky (150 milionů šekelů), zahájená společností Google na zakázku Netanjahuovy kanceláře koncem června. Smlouva – uzavřená jak s YouTube, tak s platformou pro správu propagandistických kampaní společnosti Google, Display & Video 360 – výslovně charakterizuje kampaň jako hasbara, hebrejské slovo, jehož význam je někde mezi public relations a propagandou.

Izraelská propaganda šířená na YouTube tvrdí, že v Gaze není nedostatek potravin. Snímek obrazovky: YouTube.

Záznamy ukazují, že izraelská vláda podobně utratila 3 miliony dolarů (10 milionů šekelů) za reklamní kampaň se společností X. Francouzská a izraelská propagandistickou platforma Outbrain/TeadsČesky má také obdržet zhruba 2,1 milionu dolarů (7 milionů šekelů).

Reklamy byly vysílány v reakci na rostoucí globální pobouření nad zhoršující se situací v Gaze. V srpnu OSN formálně vyhlásila hladomor v guvernorátu Gaza, který zahrnuje i město Gaza. Integrated Food Security Phase Classification (IPC), přední světová autorita v oblasti potravinové bezpečnosti, předpověděla, že v nadcházejících týdnech bude v Deir al-Balah a Chán Júnis překročena hranice hladomoru, a uvedla, že „tento hladomor je zcela způsoben člověkem, lze ho zastavit a zvrátit“. Úřad OSN pro koordinaci pomoci OCHA v pátek dále varovalČesky před „propadem do masivního hladomoru“ v pásmu Gazy.

Podle ministerstva zdravotnictví v Gaze zemřelo od začátku války v důsledku hladu a podvýživy nejméně 367 Palestinců, včetně 131 dětí.

O existenci izraelské propagandistické kampaně na Google, která má zdiskreditovat hlavní agenturu OSN pro pomoc palestinským uprchlíkům, UNRWA, informovalČesky loni podobně server WIRED. Hadas Maimon, vedoucí oddělení pro informování veřejnosti izraelského ministerstva pro diasporu, během slyšení v Knesetu 2. března uvedl: „Už téměř rok vedeme rozsáhlou kampaň týkající se UNRWA.“

Další izraelské vládní reklamy na platformách Googlu obviňovaly Organizaci spojených národů z „úmyslné sabotáže“ dodávek pomoci do Gazy a propagovaly Humanitární nadaci pro Gazu, kterou podporuje Izrael, USA a nejmenované evropské země. Jedna kampaň propagovala stíhání militantní skupiny Hamás, která vládne pásmu Gazy, za vyvrácení obvinění z masového sexuálního násilí v důsledku kontroverzní zprávyČesky zveřejněné izraelskou právnickou skupinou Dinah Project.

Navzdory popírání hladomoru prosazovaly prominentní izraelské vládní hlasy snahu o odříznutí obyvatel Gazy od potravin a vody jako strategii pro vyvolání masové migrace z území. „Podle mého názoru je můžete obléhat,“ řekl Bezalel Smotrich, izraelský ministr financí a koaliční partner vlády Netantajua, podle Channel 12. „Žádná voda, žádná elektřina, můžou zemřít hlady nebo se vzdát,“ řekl Smotrich.

Amichay Eliyahu, člen Knessetu, který v Netanjahuově vládě vede ministerstvo pro záležitosti Jeruzaléma a kulturního dědictví, podobně vyzval k vyhladovění palestinského obyvatelstva Gazy. „Neexistuje národ, který by živil své nepřátele,“ řekl Eliyahu v červencovém rozhlasovém rozhovoru. V květnu ministr argumentoval, že Palestinci „musí hladovět“, a dodalČesky: „Pokud existují civilisté, kteří se bojí o své životy, měli by přistoupit na emigrační plán.“

Další kampaň se pokusila zdiskreditovat propalestinskou právní organizaci známou jako Hind Rajab FoundationČesky, shromažďující důkazy o zjevných izraelských válečných zločinech a zasazující se se o mezinárodní stíháním pachatelů. Několik reklam odkazuje na zprávu izraelské vládyČesky s názvem „Odhalení Nadace Hind Rajab“, charakterizující ji jako organizaci s „hlubokými vazbami na extremistické ideologie a teroristické organizace, což vyvolává vážné obavy ohledně jejích skutečných motivů“.

Izraelská reklama obviňuje OSN ze sabotáže. Snímek obrazovky: YouTube.

V reakci na červnovou zprávuČesky zvláštní zpravodajky OSN Francescy Albanese, která dospěla k závěru, že Google z „genocidy v Gaze“ profitoval, stomiliardářský spoluzakladatel Googlu Sergej Brin na interním firemním fóru 5. července označil OSN za „transparentně antisemitskou“ organizaci. Albanese kritika Googlu se soustředila na to, že se společnost v roce 2021 připojila k Amazonu v rámci velkého kontraktu s izraelskou vládou na cloudové výpočty – včetně armádyČesky – známého jako Projekt Nimbus.

Reklamy úřadu izraelského premiéra označující hladomor v Gaze za „lež“ byly umístěny prostřednictvím izraelské vládní propagandistické agentury, známé pod hebrejskou zkratkou Lapam, která podle vládních informací zahájila v červnu svou šestiměsíční kampaň hasbaraČesky prostřednictvím reklam na Google a X. Smlouvy se původně soustředily na propagandistickou vlnu, jejímž cílem bylo přesvědčit mezinárodní publikum k podpoře dvanáctidenních leteckých úderů izraelské armády proti Íránu, známých jako Operace Rising Lion (Vycházející lev). Jeden bod ve zveřejněné smlouvě upřesňoval, že „požadavek se týká kampaní navazujících na operaci ‚Vycházející lev‘ i probíhajících aktivit“.

Podle odhaduČesky americké neziskové organizace Human Rights Activists in Iran bylo při izraelských náletech zabito nejméně 436 íránských civilistů.

Snímek obrazovky z izraelské vládní zprávyČesky o smlouvě v hodnotě zhruba 45 milionů dolarů mezi izraelským vládním propagandistickým úřadem (Lapam) a propagandistickými platformami Google Display & Video a YouTube. Obě kampaně jsou uvedeny jako kampaně trvající od 17. června do 31. prosince 2025.

„Od zahájení operace ‚Vycházející lev‘ pracuje Lapam se všemi svými zaměstnanci a dodavateli v plném nasazení stavu nouze, aby prováděla rozsáhlé informační aktivity pro všechna vládní ministerstva a bezpečnostní složky, včetně Velitelství domácí fronty, Ministerstva obrany, Ministerstva zahraničních věcí, Národního odboru pro publicitu, Ministerstva diaspory a dalších,“ uvádí se v příslušné červnové smlouvě.

„Dodavatelé, kterých se smlouva týká, patří mezi klíčové subjekty, se kterými Lapam průběžně spolupracuje, a to jak v běžném provozu, tak i v nouzových situacích, a disponují infrastrukturou a znalostmi potřebnými k provádění nezbytných informačních úkolů,“ pokračuje izraelský vládní dokument s odkazem na ústřední roli, kterou smlouvy se společnostmi Google a X v zesílením šíření Netanjahuovy propagandy hrají.

ÚvodníkČesky zveřejněný začátkem srpna arabskou organizací Misbar, zabývající se ověřováním faktů, uvedl, že informace zveřejněné na reklamních portálech Google a Meta představují „rozsáhlou izraelskou propagandistickou kampaň“ probíhající během operace Vycházející lev. Misbar charakterizoval propagandistické kampaně izraelské vlády jako kampaně, které „používaly dezinformace k ospravedlnění útoků a prezentovaly je jako nezbytné pro bezpečnost Izraele a západních zemí“.

Společnosti Google, Outbrain/Teads a Izraelská vládní propagandistická agentura na žádosti o komentář nereagovaly.

Dr. Jack PoulsonČesky je vydavatelem All-Source Intelligence FusionČesky. Po dvou letech jako výzkumný vědec v divizi AI společnosti Google, kde pracoval na poradních systémech a zpracování přirozeného jazyka, rezignoval na protest proti tomu, že společnost upustila od mezinárodní ochrany lidských práv. V roce 2012 dokončil doktorát v oboru výpočetní a aplikovaná matematiky na UT Austin, poté působil jako odborný asistent výpočetní vědy a inženýrství na Georgia Tech a pak jako odborný asistent matematiky na Stanfordské univerzitě. Jeho práce se zaměřuje na správu dat rozhraní mezi technologickými společnostmi a výrobci zbraní s vládou USA a na podporu občanské společnosti a technologických pracovníků v boji proti souvisejícímu zneužívání.

Lee Hu FangČesky (*1986) je liberální americký novinář. Byl investigativním reportérem pro The InterceptČesky, přispívajícím dopisovatelem v The NationČesky a dopisovatelem pro progresivním server Republic Report. Svou kariéru začal jako investigativní blogger pro ThinkProgress. Jeho zájmem je, jak je veřejná politika ovlivňována organizovanými zájmovými skupinami a penězi. Spolu s reportérkou z Intercept Sharon Lerner, investigativním reportérem Dahr Jamailem a autorem Toddem Millerem obdrželi cenu Izzy Award 2018 Park Center for Independent Media.

Zpět na obsah

Zprávu Egypt vows to block Palestinian displacement, hardens rhetoric on Gaza uveřejnil server New Arab 6. září 2025

Egypt slibuje zablokovat vysídlování Palestinců a přitvrzuje rétoriku

Egypt v pátek varoval, že nebude tolerovat masové vysídlování Palestinců ani to, co nazývá genocidou. Ministr zahraničí Badr Abdelatty v Nikósii zdůraznil, že „vysídlování není řešením a je to červená čára“. [Getty]

„Vysídlování nepřipadá v úvahu a je to pro Egypt červená čára a my to nedovolíme,“ řekl novinářům v Nikósii egyptský ministr zahraničí Badr Abdelatty.

„Vysídlování znamená likvidaci a konec palestinské kauzy a neexistuje žádný právní, morální ani etický důvod k vystěhování lidí z jejich vlasti,“ řekl.

Jeho komentáře jsou v souladu s letošním zostřením egyptského jazyka ohledně chování Izraele v enklávě, která hraničí s Egyptem, a to i přesto, že Izrael spolupracuje s Katarem a USA na pokusu o zprostředkování příměříČesky[1] v téměř dva roky trvající válce.

K opakovaným obviněním z genocidy, která egyptské vedení v posledních měsících proti Izraeli vznáší, dodal: „To, co se děje na místě, je daleko za hranicí představivosti. Probíhá tam genocida, masové zabíjení civilistů, umělé hladovění způsobené Izraelci,“ řekl Abdelatty.

Izraelské úřady na poslední komentáře bezprostředně nereagovaly.

Izrael v minulosti důrazně popřel, že by jeho činy v Gaze byly genocidou, a tvrdí, že jsou ospravedlňovány sebeobranou.

Vede spor u Mezinárodního soudního dvoraČesky v Haagu, který ho obviňuje z genocidy a který izraelský premiér Benjamin Netanjahu odsoudil jako „skandální“.

Izrael zahájil útok na pásmo Gazy v říjnu 2023 poté, když bojovníci Hamásu, palestinské militantní skupiny ovládající toto území, zaútočili na jižní IzraelČesky, zabili 1200 lidí a zajali 250 rukojmí.

Zdravotnické úřady v Gaze uvádějí, že od té doby bylo zabito více než 64 000 Palestinců, přičemž velká část hustě osídlené enklávy je v troskách a její obyvatelé čelí humanitární krizi.

Izrael zahájil ofenzívu ve městě GazaČesky 10. srpna. Netanjahu tvrdí, že jde o plán na porážku militantů Hamásu v té části Gazy, kde izraelské jednotky v počáteční fázi války bojovaly nejintenzivněji.

Nyní kontroluje asi 40 procent Gazy, uvedl ve čtvrtek vojenský mluvčí.

Velká část města Gaza byla v prvních týdnech války v říjnu a listopadu 2023 lehce zničena. Před válkou tam žilo asi milion lidí a věří se, že se statisíce z nich vrátily žít mezi ruiny, zejména poté, kdy Izrael lidem nařídil opustit jiné oblasti a zahájil ofenzívy jinde.

[1]Vyšlo před izraelským útokem na palestinské vyjednavače v Kataru v úterý 9. září.

Zpět na obsah