Rozpad Západu: co nám hrozí

Předmluvu The dislocation of the West: what threatens us publikoval Emanuel Todd na Substacku 6. října 2025

Předmluva ke slovinskému vydání

Od porážky k rozpadu

Méně než dva roky po francouzském vydání knihy La Défaite de l’Occident (Porážka Západu) v lednu 2024 se hlavní předpovědi knihy naplnily. Rusko přečkalo bouři vojensky i ekonomicky. Americký vojenský průmysl je vyčerpaný. Evropské ekonomiky a společnosti jsou na pokraji kolapsu. Ukrajinská armáda se zatím nezhroutila, ale fáze rozpadu Západu již nastala.

Vždy jsem byl nepřátelský vůči rusofobní politice Spojených států a Evropy, ale jako západní člověk oddaný liberální demokracii, Francouz vyškolený v oblasti výzkumu v Anglii, dítě matky, která byla během druhé světové války uprchlicí ve Spojených státech, jsem důsledky, které pro nás západní lidi válka vedená bez rozumu proti Rusku má, zdrcen.

Jsme teprve na začátku katastrofy. Blíží se bod zlomu, za kterým se projeví konečné důsledky porážky.

„Zbytek světa“ (neboli globální Jih nebo globální většina), který se spokojil s podporou Ruska tím, že odmítl bojkotovat jeho ekonomiku, nyní otevřeně projevuje svou podporu Vladimíru Putinovi. Země BRICS se rozšiřují přijímáním nových členů a zvyšováním své soudržnosti. Indie, kterou Spojené státy vyzvaly, aby si vybrala stranu, se rozhodla pro nezávislost: fotografie Putina, Si Ťin-pchinga a Módího z jednání Šanghajské organizace spolupráce v srpnu 2025 zůstanou symbolem tohoto klíčového okamžiku. Západní média však nadále vykreslují Putina jako monstrum a Rusy jako nevolníky. Již dříve si nebyla schopna představit, že je zbytek světa vnímá jako vůdce a obyčejné lidské bytosti, nositele specifické ruské kultury a touhy po suverenitě. Nyní se obávám, že naše média naši slepotu ještě zhorší tím, že si nebudou schopna představit obnovenou prestiž Ruska ve zbytku světa, který byl ze strany Západu po staletí ekonomicky vykořisťován a arogantně ponižován. Rusové se odvážili. Vyzvali impérium a zvítězili.

Ironií historie je, že Rusové, evropský a bílý národ mluvící slovanským jazykem, se stali vojenským štítem zbytku světa, protože je Západ po pádu komunismu odmítl integrovat. Domnívám se, že Slovinci jsou z kulturního hlediska v mimořádně výhodné pozici, aby tuto ironii ocenili, i když jako antropolog zabývající se rodinou a náboženstvím dobře vím, že navzdory slovanskému jazyku je Slovinsko sociálně a ideologicky mnohem blíže Švýcarsku než Rusku.

Mohu zde nastínit model rozpadu Západu, navzdory nekonzistentní politice Donalda Trumpa, poraženého amerického prezidenta. Tyto nekonzistence podle mého názoru nevyplývají z nestabilní a nepochybně zvrácené osobnosti, ale z neřešitelného dilematu Spojených států. Na jedné straně jejich vůdci, jak v Pentagonu, tak v Bílém domě, vědí, že je válka prohraná a že Ukrajina bude muset být opuštěna. Zdravý rozum je proto vede k tomu, že se z ní chtějí dostat. Na druhé straně jim však tentýž zdravý rozum dává najevo, že stažení z Ukrajiny bude mít pro impérium dramatické důsledky, jaké nemělo stažení z Vietnamu, Iráku nebo Afghánistánu. Jedná se totiž o první americkou strategickou porážku v globálním měřítku, a to v kontextu masivní deindustrializace Spojených států a obtížné reindustrializace. Čína se stala světovou dílnou; její velmi nízká porodnost jí jistě zabrání Spojené státy nahradit, ale na průmyslovou konkurenci je již příliš pozdě.

De-dolarizace globální ekonomiky již začala. Trump a jeho poradci to nemohou přijmout, protože by to znamenalo konec impéria. Přesto by postimperiální éra měla být cílem projektu MAGA (Make America Great Again), usilujícího o návrat k americkému národnímu státu. Ale pro Ameriku, jejíž produkční kapacita v reálných statcích je nyní velmi nízká (viz kapitola 9 o skutečné povaze americké ekonomiky), je nemožné vzdát se života na úvěr, jak to produkcí dolarů činí. Takový imperiálně-měnový ústup by znamenal prudký pokles životní úrovně, a to i pro Trumpovy lidové voliče. První rozpočet Trumpova druhého funkčního období, „One Big Beautiful Bill Act“, proto zůstává imperiálním navzdory celním ochranám, které ztělesňují protekcionistický projekt nebo sen. OBBBA zvyšuje vojenské výdaje a deficit. Rozpočtový deficit ve Spojených státech nevyhnutelně znamená produkci dolarů a obchodní deficit.

Imperialistická dynamika, nebo spíše imperialistická setrvačnost, sen o návratu k produktivnímu národnímu státu nadále podkopává.

V Evropě vedoucí představitelé vojenskou porážku špatně stále chápou. Neřídili operace. Byl to Pentagon, kdo vypracoval plány ukrajinské protiofenzivy v létě 2023 (během níž jsem knihu The Defeat of the West napsal). Americká armáda, i když válku vedla prostřednictvím ukrajinských zástupců, ví, že byla ruskou obranou poražena – protože nedokázala vyrobit dostatek zbraní a protože ruská armáda byla chytřejší než ona. Evropští vůdci poskytli pouze zbraňové systémy, a to ne ty nejdůležitější. Neuvědomují si rozsah vojenské porážky, ale vědí, že jejich vlastní ekonomiky byly paralyzovány sankční politikou, zejména narušením dodávek levné ruské energie. Ekonomické rozdělení evropského kontinentu na dvě poloviny bylo sebevražedným šílenstvím. Německá ekonomika stagnuje. Chudoba a nerovnost v celém Západě rostou. Spojené království je na pokraji kolapsu. Francie není daleko za ním. Společnosti a politické systémy jsou v patové situaci.

Negativní ekonomická a sociální dynamika existovala již před válkou a již tehdy vystavovala Západ značnému tlaku. Byla patrná v různé míře v celé západní Evropě. Volný obchod podkopává průmyslovou základnu. Imigrace vyvolává syndrom identity, zejména mezi dělnickou třídou, která je zbavena jistých a řádně placených pracovních míst.

Hlubší příčinou negativní dynamiky fragmentace je kultura: masové vysokoškolské vzdělávání vytváří stratifikované společnosti, v nichž vysoce vzdělaní lidé – 20 %, 30 % nebo 40 % populace – začínají žít mezi sebou, považovat se za nadřazené, pohrdat dělnickou třídou a odmítat manuální práci a průmysl. Základní vzdělání pro všechny (všeobecná gramotnost) podpořilo demokracii a vytvořilo homogenní společnost s egalitářským podvědomím. Vysokoškolské vzdělání vedlo k oligarchiím a někdy i plutokraciím, stratifikovaným společnostem, které ovládlo podvědomí nerovnosti. Konečný paradox: rozvoj vysokoškolského vzdělání nakonec vedl v těchto oligarchiích nebo plutokraciích k poklesu intelektuální úrovně! Tuto posloupnost jsem popsal před více než čtvrt stoletím v knize The Economic Illusion (Ekonomická iluze), vydané v roce 1997. Západní průmysl se přesunul do zbytku světa a samozřejmě do bývalých lidových demokracií východní Evropy, které se osvobodily od područí Sovětského svazu a nyní znovu získaly svůj staletý status periférie ovládané západní Evropou. V kapitole 3 podrobně diskutuji tento druh vnitřní Číny, kde je stále mnoho průmyslových dělníků. Všude v Evropě však elitářství vysoce vzdělaných lidí vedlo k „populismu“.

Především však jakožto zásadní strategické selhání delegitimizuje vůdce, kteří nejsou schopni vést své země k vítězství.

Rozvoj konzervativních lidových hnutí (obvykle označovaných novinářskými elitami jako „populistická“, „krajně pravicová“ nebo „nacionalistická“) se zrychluje. Reform UK ve Spojeném království. AfD v Německu, Rassemblement National ve Francii… Je ironií, že ekonomické sankce, o kterých NATO doufalo, že přinesou „změnu režimu“ v Rusku, se chystají přinést kaskádu „změn režimů“ do západní Evropy. Západní vládnoucí třídy jsou delegitimizovány porážkou právě v okamžiku, kdy je ruská autoritářská demokracie znovu legitimizována vítězstvím, nebo spíše přehnaně legitimizována, jelikož návrat Ruska ke stabilitě pod Putinem mu zpočátku zajistil nespornou legitimitu.

Takový je náš svět, jak se blížíme k roku 2026. Dislokace Západu nabývá podoby „hierarchického zlomu“. Spojené státy se vzdávají kontroly nad Ruskem a, jak se stále více domnívám, i nad Čínou. Spojené státy, blokované Čínou kvůli dovozu samaria, vzácného prvku zemin nezbytného pro vojenské letectví, si již nemohou vojenskou konfrontaci s Čínou ani představit. Zbytek světa – Indie, Brazílie, arabský svět, Afrika – toho využívá a uhýbá. Spojené státy se však v konečném pokusu o nadměrné vykořisťování energicky obracejí proti svým evropským a východoasijským „spojencům“ a to, jak je třeba přiznat, z čiré zloby. Aby unikly svému ponížení, aby skryly svou slabost před světem i před sebou samými, trestají Evropu. Impérium požírá samo sebe. To je význam cel a nucených investic, které Trump uvalil na Evropany, kteří se stali spíše koloniálními subjekty ve zmenšující se říši než partnery. Éra liberálních demokracií stojící solidárně skončila.

Trumpismus je „bílý populistický konzervatismus“. Na Západě se nerodí solidarita mezi populistickými konzervativci, ale rozpad vnitřní solidarity. Vztek plynoucí z porážky vede každou zemi k tomu, aby se obrátila proti slabším než je sama, aby dala své zášti průchod. Spojené státy se obracejí proti Evropě a Japonsku. Francie znovu aktivuje konflikt s Alžírskem, svou bývalou kolonií. Není pochyb o tom, že Německo, které od Scholze po Merze souhlasilo s poslušností Spojeným státům, své ponížení obrátí proti svým slabším evropským partnerům. Moje vlastní země, Francie, se mi jeví jako nejvíce ohrožená. Jedním ze základních konceptů porážky Západu je nihilismus. Vysvětluji, jak „nulový stav“ protestantského náboženství – sekularizace na jeho konci – vysvětluje kolaps nejen amerického vzdělávání a průmyslu. Nulový stav také otevírá metafyzickou prázdnotu. Osobně nejsem věřící a nezastávám se návratu k náboženství (nevěřím, že je to možné), ale jako historik musím poznamenat, že mizení společenských hodnot náboženského původu vede k morální krizi, k touze ničit věci a lidi (válce) a v konečném důsledku k pokusu o zrušení reality (například fenomén transgender u amerických demokratů a popírání globálního oteplování u republikánů). Krize existuje ve všech zcela sekularizovaných zemích, ale horší je v těch, kde náboženstvím byl protestantismus nebo judaismus, což jsou absolutistická náboženství ve svém hledání transcendentna, spíše než katolicismus, který je kráse světa a pozemského života otevřenější. Právě ve Spojených státech a Izraeli skutečně vidíme rozvoj parodických forem tradičních náboženství, parodií, které jsou podle mého názoru ve své podstatě nihilistické.

Tento iracionální rozměr je jádrem porážky. Není tedy jen „technickou“ ztrátou moci, ale také morálním vyčerpáním, absencí pozitivního existenčního smyslu, která vede k nihilismu. Tento nihilismus stojí za touhou evropských vůdců, zejména na protestantských březích Baltského moře, rozšířit válku proti Rusku prostřednictvím neustálých provokací. Stojí také za americkou destabilizací Blízkého východu, což je vrcholný projev vzteku vyplývajícího z americké porážky Ruskem. Především nepodlehněme příliš zjednodušujícímu závěru, že Netanjahuův režim v Izraeli jedná při genocidě v Gaze nebo při útoku na Írán nezávisle. Nulový protestantismus a nulový judaismus své nihilistické účinky v těchto výbuších násilí jistě tragicky spojují. Ale na celém Blízkém východě jsou to Spojené státy, které dodávají zbraně a někdy i přímo útočí. Tlačí Izrael k akci, stejně jako tlačily na Ukrajince. První Trumpovo prezidentství zřídilo americké velvyslanectví v Jeruzalémě a byl to Trump, kdo si jako první představil, že se Gaza promění v přímořské letovisko. Jsem si vědom toho, že k dokázání této teze by bylo zapotřebí knihy, knihy, která by postupně rozebírala interakce mezi jednotlivými aktéry. Ale jako profesionální historik, který se geopolitice věnuje půl století, mám pocit, že stejně jako Evropa v rámci NATO, i Izrael přestal být nezávislým státem. Problém Západu je vskutku naprogramovaná smrt národního státu.

Impérium je obrovské a rozpadá se uprostřed hluku a zuřivosti. Je již polycentrické, rozdělené ve svých cílech, schizofrenní. Ale žádná z jeho částí není skutečně nezávislá. Trump je jeho současným „centrem“; je také jeho nejlepším ideologickým a praktickým vyjádřením, kombinujícím racionální touhu stáhnout se do své bezprostřední sféry nadvlády (Evropa a Izrael) s nihilistickými impulsy, které upřednostňují válku. Tyto tendence – stažení se a násilí – se projevují i ​​v americkém srdci impéria, kde interně působí princip hierarchického štěpení. Stále více angloamerických autorů evokuje příchod občanské války. Americká plutokracie je pluralitní. Existuje plutokracie finančníků, ropných magnátů a Silicon Valley. Trumpovi plutokraté, texaští ropní magnáti a nedávní konvertité ze Silicon Valley opovrhují vzdělanými demokratickými elitami východního pobřeží, které samy opovrhují bílými trumpisty ze srdce země, které samy opovrhují černými demokraty a tak dále. Jedním ze zajímavých rysů dnešní Ameriky je, že její vůdci stále obtížněji rozlišují mezi vnitřními a vnějšími problémy, a to i přes snahu MAGA zastavit imigraci z jihu pomocí zdi. Armáda střílí na lodě opouštějící Venezuelu, bombarduje Írán, vstupuje do center demokratických měst ve Spojených státech a sponzoruje izraelské letectvo při útoku na Katar, kde se nachází obrovská americká základna. Každý čtenář sci-fi v tomto znepokojivém seznamu rozpozná začátek sestupu do dystopie, tedy negativního světa, kde se prolíná moc, fragmentace, hierarchie, násilí, chudoba a zvrácenost.

Zůstaňme tedy sami sebou, mimo Ameriku. Zachovejme si vnímání vnitřku a vnějšku, smysl pro proporce, kontakt s realitou, představu o tom, co je správné a krásné. Nenechme se strhnout do bezhlavého spěchu a války našimi vlastními evropskými vůdci, těmi privilegovanými jedinci ztracenými v historii, zoufalými z porážky, vyděšenými představou, že jednoho dne budou svými národy souzeni. A především, především, nadále přemýšlejme o smyslu věcí.

Paříž, 28. září 2025.

Emmanuel ToddČesky (*1951) je francouzský historik, antropolog, demograf, sociolog a politolog z Národního institutu demografických studií (INED) v Paříži. Zkoumá různé rodinné struktury po celém světě a jejich vztah k přesvědčení, ideologiím, politickým systémům a historickým událostem. Publikoval řadu politických esejůČesky, které ve Francii vyvolaly široký ohlas. Jeho poslední knihou je La Défaite de l’OccidentČesky (Porážka Západu).