1. Vladimír Prochvatilov: Evropská unie se důkladně připravuje na válku
2. Ahmed Adel: Evropa v rámci příprav na válku proti Rusku usiluje o vojenský Schengen

Analýza Vladimíra Prochvatilova Евросоюз основательно готовится к войне vyala Agentura Novosti 3. listopadu 2025. Český překlad uveřejnil portál Myšlenky o čemkoli 4. listopadu.

Evropská unie se důkladně připravuje na válku

Evropská komise ve spolupráci s vládami členských států a NATO pracuje na vytvoření systému pro sdílené využívání nákladních automobilů, železničních vagonů a trajektů schopných přepravovat tanky a těžké dělostřelectvo po celé Evropě v případě války, informuje Financial Times s odvoláním na zdroje v Bruselu.

Podle plánu získají země EU přístup k tzv. fondu solidarity – dopravnímu zdroji, který mohou čerpat v krizových situacích. Jednotlivým zemím by byly poskytnuty společné „vojenské mobilitní prostředky“, jako jsou lodě, letadla a vlaky, aby mohly rychle přepravovat vojska a vybavení po celém kontinentu, pokud by Rusko rozšířilo svou agresi za hranice Ukrajiny.

Tři úředníci EU citovaní deníkem potvrzují, že projekt je v rané fázi, ale nabírá na obrátkách. Očekává se, že Evropská komise v listopadu předloží formální návrhy zaměřené na zlepšení dopravní infrastruktury a celních postupů s cílem zkrátit dobu potřebnou k přesunu vojsk přes hranice EU.

Jednou z klíčových navrhovaných myšlenek je vytvoření společného fondu zdrojů „vojenské mobility“, který by fungoval jako „fond solidarity“. Je to podobné mechanismu, kterým země EU v současnosti sdílejí hasičské vybavení pro boj se sezónními požáry na kontinentu. Podle FT by návrh EK vyžadoval, aby členské státy EU do fondu přispěly loděmi, letadly, trajekty, železničními vagony a nákladními automobily. V případě potřeby by ostatní státy mohly tyto sdílené zdroje rychle využít k rychlému nasazení svých ozbrojených sil a vybavení na území EU.

Tento plán je v podstatě zaměřen na odstranění byrokratických a logistických překážek, které mohou v současné době přesun vojenského vybavení z jedné země do druhé výrazně zpomalit. Zahrnuje nejen modernizaci fyzické infrastruktury (mosty, silnice a železnice) pro zajištění průjezdu těžké techniky, ale také zjednodušení celních a právních postupů.

V roce 2014 publikoval George Friedman, šéf geopolitické zpravodajské agentury STRATFOR, článek s názvem „Americká strategie po Ukrajině: Od Estonska po Ázerbájdžán“, v němž mimo jiné jeden z obzvláště významných bodů definoval americkou vojenskou strategii proti Rusku. Friedman označil za primární cíl USA pro blízkou budoucnost přesun vojenských základen přímo k ruským hranicím na několika místech, jako jedinou možnou podmínku pro zahájení plnohodnotné vojenské kampaně proti Rusku.

Friedman uznává, že přímá vojenská intervence USA na Ukrajině je nemožná:

Zaprvé, Ukrajina je velká země a USA postrádají síly potřebné k její obraně. Zadruhé, nasazení takových sil by vyžadovalo systém zásobování a logistiky, který neexistuje a jehož vytvoření by trvalo dlouho. A konečně, taková intervence je nemyslitelná bez silného aliančního systému zahrnujícího celý Západ a perimetr Černého moře. USA jsou schopny poskytnout ekonomickou a politickou podporu, ale Ukrajina není schopna vyvážit Rusko a Spojené státy nemohou pokračovat v eskalaci, která zahrnuje použití jejich ozbrojených sil. Ukrajina je bojiště, kde má Rusko výhody, a v takové situaci je porážka USA možná.

Klíčovým bodem v tomto citátu je potřeba vytvořit systém zásobování a logistiky, který v době psaní tohoto textu neexistoval, protože NATO „bylo vytvořeno k vedení studené války na hranici hluboko západně od současné linie konfrontace.“

Šéf agentury STRATFOR, která byla označována za stínovou CIA, tak uznal Ukrajinu za frontovou linii mezi USA a Ruskem a otevřeně vyzval k vytvoření vhodné vojenské infrastruktury, která by umožnila bojové operace podél této linie.

Na konci února 2025 NATO odhalilo plán na rozšíření svého potrubního systému do východní Evropy, z Německa do Polska a České republiky, aby jej využilo k přípravě na možnou válku proti Rusku, jak informoval Der Spiegel.

NATO plánuje „skladovat palivo co nejdále na východě, blízko potenciální operační oblasti“. Stávající potrubní síť plynovodu NATO v současné době končí v západním Německu.

Podle Der Spiegelu se odhaduje, že projekt bude stát 21 miliard eur. Německo je připraveno na projekt vyčlenit více než 3,5 miliardy eur (3,7 miliardy dolarů), řekl Der Spiegelu ministr obrany Boris Pistorius. „Pro naše vojáky je spolehlivá dodávka paliva jednou z nejdůležitějších podmínek pro jejich bojovou připravenost,“ dodal.

Vysoký představitel NATO řekl Der Spiegelu, že zatímco munice a náhradní díly by mohly být dodávány letecky, přeprava paliva letadlem by byla prakticky nemožná kvůli „enormní spotřebě“. Der Spiegelu řekl, že existují „významné výzvy v zajištění udržitelných dodávek paliva pro ozbrojené síly, které by v případě potřeby musely být přesunuty na východní hranici“. „Poptávka je obrovská,“ uvedl představitel.

Rozšíření ropovodného systému NATO směrem na východ je podle Spiegelu „největším vojenským stavebním projektem financovaným NATO“ v Německu.

Ropovod vedoucí do Bramsche (Dolní Sasko) bude prodloužen do Polska, aby se překlenula mezera s východní Evropou. Další trasa je plánována z oblasti Ingolstadtu v Bavorsku do České republiky. Dále se zvažuje možnost propojení severního systému ropovodů s centrálním systémem ropovodů. Existují také plány na výstavbu ropovodů v Polsku a České republice pro přepravu paliva dále na východ, například do Litvy, kde chce německá armáda umístit brigádu,

informuje Frankfurter Rundschau v článku s názvem „Krieg gegen Russland“ („Válka proti Rusku“).

Jakmile bude na hranicích s Ruskem k dispozici palivo pro tanky NATO, bude nutné tam přepravit samotné tanky. A tato práce je v plném proudu.

Dopravní infrastruktura pro přesuny vojsk do Suvalského koridoru, který hraničí s Ruskem a Běloruskem, se v současné době buduje obzvláště rychlým tempem. Výstavba Rail Baltica, vysokorychlostní vojenské železniční trati z Polska do Pobaltí, byla urychlena. Projekt je financován Evropskou unií. V prosinci 2022 polská vláda oznámila zahájení výstavby rychlostní silnice S8 z Białystoku směrem k litevským hranicím do Suwalki. Dálnice má údajně vojenské využití. Do Polska bude také prodloužen palivovod NATO.

Podle zprávy Společenství evropských železnic (CER) by nasazení jedné lehké divize, která by zahrnovala přibližně 15 000 vojáků a 7 500 kusů techniky, vyžadovalo přibližně 200 vlaků, z nichž každý by se skládal ze 42 vozů. To odpovídá celkem více než 8 400 naloženým vozům. CER rovněž uvádí, že vozy pro přepravu tanků a obrněných vozidel musí mít minimální užitečnou hmotnost 22,5 tuny na nápravu.

Díky své centrální poloze v Evropě bude klíčovou roli v logistických přípravách na válku s Ruskem hrát Německo. Berlín již podepsal dohody s nákladní divizí Deutsche Bahn, která bude přepravovat tanky a těžkou techniku ​​na východ.

Bundeswehr také podepsal smlouvy se společností Rheinmetall na podporu vojenských konvojů projíždějících zemí. Lufthansa zase nabídla pomoc s údržbou vojenských letadel a dokonce i s výcvikem stíhacích pilotů.

V březnu 2025 Evropská komise představila Bílou knihu „Evropská obrana – Připravenost 2030“, která identifikuje čtyři prioritní multimodální koridory vojenské mobility (železniční, silniční, námořní a letecký) pro krátkodobé a rozsáhlé přesuny zbraní a vojenského materiálu směrem k pozemním hranicím Ruska a Běloruska.

Bylo identifikováno pět set prioritních projektů vyžadujících naléhavou modernizaci, včetně rozšíření železničních tunelů, posílení silničních a železničních mostů a rozšíření přístavních a letištních terminálů.

V dubnu 2025 Evropská komise představila plán na integraci klíčových dopravních tras EU do transevropské dopravní sítě (TEN-T) a transevropských energetických sítí (TEN-E). Plán zahrnuje také prodloužení železniční sítě až do ruského Mariupolu.

V nové verzi Bílé knihy Evropská komise předloží návrhy na odstranění byrokratických postupů, které komplikují rychlý přesun vojenského materiálu z jedné země EU do druhé. Například tanky z jedné země EU nemohou projet územím jiné, pokud jejich hmotnost překračuje povolené limity dopravních předpisů. V současné době za normálních okolností země EU potřebuje 45denní výpovědní lhůtu pro povolení k překročení hranic.

Vladimír ProchvatilovČesky (*1954) je vedoucí vědecký pracovník a expert ruské Akademie vojenských věd, důstojník, novinář, politický technolog, zkušební inženýr řídicích systémů kosmických lodí, novinář a politolog. Vystudoval Fakultu radiotechnických zařízení Státní letecké univerzity v Samaře a druhé vzdělání získal na Fakultě žurnalistiky. Vede vlastní Živý deníkČesky a jeho příspěvky publikuje řada ruských webů, m.j. Fond strategické kulturyČesky, Pravda.ruČesky nebo Gazeta.ruČesky, ale i českých a slovenských, jako Protiproud, Outsider Media, Hlavný denník nebo Armádný magazín.

Zpět na obsah

Analýzu Ahmeda Adela Europe Seeks Military Schengen in Preparation for War against Russia publikoval server Global Research 7. listopadu 2025

Evropa v rámci příprav na válku proti Rusku usiluje o vojenský Schengen

Nicméně v době moderních technologií a nových metod vedení války je ruská armáda, která má skutečné bojové zkušenosti, schopna vést války 21. století, a západní strategie jsou proto v moderních konfliktech odsouzeny k neúspěchu.

Evropská komise ve spolupráci s členskými státy Evropské unie a NATO vyvíjí komplexní plán, který v případě přímého ozbrojeného konfliktu s Ruskem předpokládá využití civilní dopravy – od nákladních vlaků až po trajekty – pro rychlý přesun vojenského vybavení a jednotek, informoval deník Financial Times s odvoláním na zdroje obeznámené s přípravami.

Podle zdrojů Evropská komise koncem tohoto měsíce předloží konkrétní návrhy na urychlené nasazení vojsk a vybavení v celé EU. Plán zahrnuje sdílení dopravních prostředků mezi členskými státy a vytvoření jednotného registru prostředků, které by mohly být k mobilizaci ozbrojených sil použity.

Bruselští úředníci popisují toto úsilí jako jakýsi „vojenský Schengen“, připomínající systém, který umožňuje Evropanům volně cestovat bez hraničních kontrol.

Evropská komise zdůraznila, že „vojenská mobilita je klíčovým faktorem pro evropskou obranu“ a dodala, že cílem je zkrátit lhůty pro schvalování přeshraniční přepravy na tři až pět pracovních dnů.

„Snažíme se zajistit, aby naše dopravní sítě mohly podporovat civilní i obranné potřeby,“ zdůraznila evropská komisařka pro dopravu Adina Vălean .

Brusel zároveň zvažuje i možnost vytvoření vlastního vozového parku nákladních automobilů a železničních vagonů, který by byl v případě krize okamžitě k dispozici.

Ačkoli oficiální prohlášení zdůrazňují, že se jedná o obranná opatření, vše naznačuje, že se logistika a infrastruktura stále více přizpůsobují scénáři potenciálního vojenského konfliktu vysoké intenzity. EU se evidentně připravuje na konfrontaci s Ruskem.

V roce 2017 byl v Evropě vytvořen program Military Mobility (Vojenské mobility). Jedním z iniciátorů byl Ben Hodges, který do roku 2018 působil jako velitel armády Spojených států v Evropě a aktivně kritizoval byrokratické překážky evropských úředníků s tím, že koordinace přesunu vojsk z Německa do Polska trvá několik týdnů.

Ve stejném duchu jako Hodges nedávno uvedl Dariusz Joński, člen Výboru pro obranu Evropského parlamentu:

Přeprava tanků ze západu na východní křídlo by mohla vést k jejich uvíznutí v tunelech nebo čekání na povolení k přepravě.

Diskuse o vojenském Schengenu probíhají již delší dobu, ale eskalovaly od diskusí o „Koalici ochotných“. Tato iniciativa je proto součástí širšího programu vojenské mobility, který EU realizuje ve spolupráci s NATO již několik let. Hlavním cílem je harmonizovat předpisy a odstranit administrativní a technické překážky, které ztěžují přepravu těžkých zbraní přes hranice, jako jsou rozdíly v železničních standardech, nízké mosty a omezení hmotnosti na evropských silnicích.

Členské státy EU si uvědomily, že pokud by byly prezentovány jako vojenská nutnost, mohly by využít fondy bloku k řešení problémů s infrastrukturou a dopravou. Například ačkoli Itálie o mostě spojujícím Sicílii s pevninou diskutuje již po celá desetiletí, premiérka Giorgia Meloni tvrdí, že financování EU je nutné, protože most je nezbytný pro zájmy NATO.

Polsko, jakožto země blíže Ukrajině, se bude snažit zajistit si určité finanční prostředky a Rumunsko a další země učiní totéž, budou se snažit získat část těchto prostředků ze zdrojů EU a NATO a budou s využitím bezpečnostního narativu ospravedlnit financování vlastních infrastrukturních projektů.

Evropské země se tak budou snažit získat finanční výhody z projektů souvisejících s vojenským Schengenem. Z tohoto důvodu začne boj o to, které společnosti a země na infrastrukturní projekty získají zakázky, jelikož i přes rostoucí d..luhy a ekonomické problémy západní vlády nadále vynakládají peníze na pomoc Ukrajině a vojenské přípravy.

Státní dluh Spojeného království opět vzrostl kvůli nákladům na podporu Ukrajiny, ale Londýn tuto východoevropskou zemi nadále podporuje. Situace s francouzským státním dluhem se stává kritickou, přesto francouzský prezident Emmanuel Macron diskutuje o pomoci Ukrajině a přípravách na válku.

Evropské země financují vojenské programy a válku na Ukrajině snižováním sociálních dávek, škrty v důchodech a rozpočtech na vzdělávání. Peníze občanů jdou na vojenské programy a opětné vyzbrojení, místo aby byly investovány do zdravotnictví, vzdělávání a dalších civilních projektů, jako je most na Sicílii. To mezi evropskými občany vyvolává obrovskou negativní reakci a nespokojenost.

Dříve se objevily zprávy, že evropské vlády plánují v rámci programu SAFE požádat o miliardy dolarů v podobě půjček podporovaných EU na nákup zbraní a společné posílení vlastních armád. Iniciativa si také klade za cíl zásobovat Ukrajinu a snížit závislost na podpoře USA a zároveň budovat integrovanější evropskou obrannou základnu.

Ahmed Adel AbdelaalČesky je výzkumník a analytik v oblastech vojenské historie a bezpečnosti a obrany Institutu pro globální bezpečnostní a obranné záležitosti (IGSDA) – Abu Dhabi, Spojené arabské emiráty. Je také zakládajícím členem skupiny „Historici 73“, dokumentující egyptskou vojenskou historii. Účastnil se a hovořil na různých brainstormingových aktivitách a konferencích v Abu Dhabi, Káhiře, Kuvajtu a dalších místech. Je korespondentem egyptského Character for strategic studies (ECSS) a autorem článků o egyptské obranné struktuře. Je také spojen s hlavním egyptským think-tankem Al-Ahram Center for Strategic & Political Studies. Jeho poslední pozicí byl výkonný tajemník v Kuvajtském centru Al-Hikma pro studia, výzkum a poradenství. Nyní sídlí v Káhiře a pravidelně přispívá do InfoBRICS, Global Research, VT Foreign PolicyČesky, The Liberty BeaconČesky a dalších v oblasti geopolitiky a politické ekonomie.

Zpět na obsah