Spolupráce Indie – Afghanistán

červená: železniční koridor;
žlutá: severojižní koridor (NSTC)
zelená: Ašchabádská dohoda (viz [1])
modrý bod: přístav

Dvě návštěvy, jedna po druhé, úřadujících ministrů Afghánistánu v Indii otevřely další kapitolu geopolitických změn v klíčové oblasti Eurasie.

První návštěvu uskutečnil na začátku října úřadující ministr zahraničních věcí Afghánistánu Amir Khan Mottaqi. Jeho cesta do Nového Dillí a Deobandu – sídla sunnitské islámské školy Deobandi, která má mezinárodní vliv – měla obrovský význam.

Během této návštěvy Indie oficiálně oznámila, že znovu otevírá své velvyslanectví v Kábulu, což znamenalo faktické uznání establishmentu hnutí Tálibán v Afghánistánu.

21. října Indie oficiálně obnovila své zastoupení v Kábulu a Karan Yadav, zaměstnanec indické diplomatické služby, se stal jejím prozatímním chargé d’affaires.

Druhá návštěva úřadujícího ministra obchodu Nuruaddína Azíze, která se uskutečnila 22. listopadu po obnovení diplomatických aktivit, dala rychle se rozvíjejícím vztahům nový strategický rozměr.

Jako odvážný krok, který by měl ovlivnit geopolitiku regionu, oznámil vnitrozemský Afghánistán ukončení svého mezinárodního obchodu přes pákistánský přístav Karáčí.

Místo toho se Kábul rozhodl přesměrovat svůj obchod přes íránský přístav Čáhbahár a jako jeden z hlavních směrů si vybral Indii.

Indie se aktivně podílí na výstavbě přístavišť a další infrastruktury v terminálu Šahid Behešti hlubokomořského přístavu v Indickém oceánu. Pro Indii je Čáhbahár součástí pozemní a námořní trasy do Eurasie.

Jakmile je zboží určené pro Afghánistán v přístavu Nahawa Sheva v Bombaji naloženo do kontejnerů, je vyloženo v Čáhbaháru, kde jsou celní procedury zrychlené. Poté jsou kontejnery přepravovány po silniční síti Íránu a „suchým“ přístavem na této trase je Zaranj v afghánské provincii Nimroz. Odtud je zboží odesíláno na sever směrem k Herátu, kde se napojuje na afghánskou silniční síť.

Plánuje se, že trasa Čabahár bude propojena s dalším velkým celoevropským dopravním uzlem – mezinárodním dopravním koridorem Sever-Jih o délce více než 7000 kilometrů (INSTC).

modrá: standardní trasa; červená: severojižní koridor (NSTC)

Během svého pobytu v Novém Dillí představil úřadující ministr obchodu Afghánistánu svůj pětibodový program: rozšíření obchodu s Indií, rozšíření využití přístavu Čáhbahár, vytvoření suchých přístavů v Nimroz, zvýšení počtu nákladních letů spojujících Kábul s Novým Dillí a Amritsar a rychlý nárůst indických investic v Afghánistánu.

Aby stimuloval příliv indického kapitálu do Afghánistánu, učinil Azizi několik velkorysých návrhů. Uvedl, že indičtí investoři získají pětileté daňové úlevy, bezplatné přidělení pozemků a zrychlené získání byrokratických povolení v několika oblastech, včetně těžebního průmyslu, farmaceutického průmyslu, textilního průmyslu, zemědělství, energetiky a stavebnictví. Kábul také vyjádřil ochotu snížit dovozní cla.

Afghánistán hledá indické léky poté, když zavedl zákaz na pákistánské farmaceutické výrobky.

Objem obchodu s Indií již skutečně roste. V letech 2024–2025 překročil objem bilaterálního obchodu hranici 1 miliardy dolarů, přičemž značná část dodávek byla realizována tranzitem přes Čáhbahár a leteckými koridory.

Do Indie se v impozantním množství dovážejí značkové produkty z Afghánistánu – sušené ovoce, šafrán, fíky, rozinky, koberce a bylinky. Indie na oplátku vyváží do Afghánistánu léky, pšenici, cukr, stroje, elektrické zboží, textil a zdravotnické vybavení, přičemž tranzitní náklady obcházejí území Pákistánu.

Kromě obchodu pozval úřadující ministr indické společnosti, aby v Afghánistánu spustily některé z nečinných dolů na těžbu nerostných surovin uzavřených kvůli nedostatku kapitálu.

Patří mezi ně zlaté doly, které jsou nečinné kvůli nedostatku infrastruktury, technických zkušeností a bezpečnostním problémům.

Azizi poznamenal, že se v Afghánistánu nachází více než 1400 ložisek nerostných surovin obsahujících baryt, chromit, uhlí, měď, zlato, železnou rudu, olovo, zemní plyn, ropu, drahokamy a polodrahokamy, sůl, síru, lithium, mastek a zinek, stejně jako mnoho dalších nerostných surovin. Mezi drahé kameny patří vysoce kvalitní smaragdy, lapis lazuli, červený granát a rubín.

Podle společného průzkumu Pentagonu a Geologické služby USA se hodnota neprozkoumaných nerostných surovin Afghánistánu odhaduje na 1 bilion dolarů.

Nerostné bohatství Afghánistánu

Vzhledem k zájmu Indie o nalezení vzácných zemin pro napájení svých elektromobilů a elektronického průmyslu nebude překvapením, pokud Indie na návrh využít zásoby mědi a lithia v Afghánistánu zareaguje pozitivně.

Hnutí Tálibán údajně také navrhlo Číně obnovit pozastavené projekty a zajistit přístup k lithiu a vzácným zeminám. Zájem Pekingu o návrat do těžebního sektoru v Afghánistánu však zůstává umírněný a obavy ohledně bezpečnostní situace v zemi zatím neutichly.

Rozšíření vztahů Afghánistánu s Indií následuje po prudkém zhoršení vztahů Kábulu s Pákistánem.

Pákistán obvinil Afghánistán z podpory skupiny Tehryk-e-Taliban Pakistan (TTP), obviněné z vraždy více než 2 400 lidí v Pákistánu. Hnutí Tálibán však podporu TTP popřelo.

Napětí ve vztazích mezi oběma zeměmi se zvýšilo také kvůli smrtícím střetům podél Durandovy linie, sporné hranice mezi Afghánistánem a Pákistánem. Pákistán provedl na území Afghánistánu letecké údery, což napětí ještě více zvýšilo.

Vzhledem k tomu, že vztahy mezi oběma sousedy uvízly na mrtvém bodě, Pákistán tranzitní obchod s Afghánistánem opakovaně blokoval, čímž narušil jeho přístup k potravinám, lékům a průmyslovým výrobkům.

V důsledku toho Afghánistán pozastavil obchod přes pákistánský přístav Karáčí.

Zároveň selhala i diplomacie a jednání zprostředkovaná začátkem listopadu Tureckem skončila neúspěchem.

Očekává se, že zhoršení vztahů mezi Afghánistánem a Pákistánem na pozadí rychlého zlepšení vztahů mezi Novým Dillí a Kábulem přispěje k významnému rozvoji trasy Čabahár.

Zejména měnící se geopolitické podmínky, které vedou k větší závislosti na Čabaháru, mohou rozvoj železnic na trase Čabahár – Afghánistán podnítit.

V současné době úspěšně pokračuje výstavba železnice mezi Čabahárem a Záhedánem v Íránu v délce 634–700 km. Výstavba byla zahájena v roce 2013 a její dokončení se očekává v příštích několika měsících.

Indie je partnerem v železničním projektu Čabahár-Záhedán

Již se však podnikají pokusy o rozšíření železničních tratí za hranice Íránu, konkrétně do Zaranže, vybrého jako suchý přístav.

V případě rozšíření do Zaranžj bude Afghánistán integrován do íránského železničního systému, který je již napojen na větší euroasijské železniční trasy procházející Střední Asií a Ruskem. Jinými slovy, rozšíření železnice ze Zakhikanu do Zaranže spojí Afghánistán s 7000 km dlouhou sítí INSTC – sítí, která zcela obchází Pákistán.

V hledání nových železničních tras afghánští představitelé trvají na prodloužení linky Zakhdan-Zaranž do Kábulu a odtud na severozápad směrem k Mazari Šarífu a Uzbekistánu, dalšímu uzlu euroasijského železničního systému, který obchází Pákistán.

Zatímco lze očekávat, že Indie, Írán a Afghánistán postup na trase Čabahár urychlí, slonem v tomto boji jsou Spojené státy. V současné době poskytly USA Indii šestiměsíční odklad sankcí, aby mohla pokračovat v provozování trasy Čabahár, která podléhá zákonu o boji proti nepřátelům Ameriky prostřednictvím sankcí (CAATSA).

Tento zákon, přijatý jako federální zákon USA v roce 2017, zavádí sankce vůči Íránu, Rusku a Severní Koreji a trestá země nebo organizace, které se účastní významných obchodů s nimi v oblasti obrany nebo energetiky. Lze očekávat, že Pákistán bude rovněž vyvíjet nadměrnou aktivitu, aby trojstranné partnerství mezi Novým Dillí, Kábulem a Teheránem narušil.