Americká akvizice Grónska by mohla vést k dohodě o kanadských arktických ostrovech

Analýza The US’ Acquisition Of Greenland Could Lead To A Deal Over Canada’s Arctic Islands vyšla na Substacku Andrew Korybka 21. ledna 2026

Trump označil požadované získání GrónskaČesky za nezbytné pro jeho megaprojekt protiraketové obrany „Zlatá kopule“ a ve svém oznámení cel proti několika spojencům NATOČesky, kteří tam symbolicky vyslali vojenské jednotky, naznačil i rozmístění nových útočných zbraňových systémů v této zemi . Podle několika zdrojů z administrativy, současných i bývalých, které o tom nedávno informovaly NBC NewsČesky, používá nyní údajně podobnou formulaci i v soukromí, když hovoří o Kanadě .

Tvrdí, že Trump o rozmístění amerických vojsk podél údajně zranitelné severní hranice Kanady nehovořil, namísto toho navrhuje „více společného vojenského výcviku a operací USA a Kanady a zvýšení počtu společných vzdušných a vodních hlídek, stejně jako amerických lodních hlídek v Arktidě“. Zdánlivě obranné účely, které by tyto plány prosazovaly, by však stále ponechaly nápadnou mezeru v arktickém dosahu „Zlatého dómu“ mezi Aljaškou a Grónskem nad kanadskými arktickými ostrovyČesky.

Nelze tedy vyloučit, že ohlášené návrhy mají v konečném důsledku podpořit jeho cíl vybudovat k zaplnění této mezery na těchto ostrovech infrastrukturu „Zlaté kupole“. Mohly by tam být umístěny i útočné zbraňové systémy, a to i pod rouškou protiraketových střel, přesně tak, jak Rusko dlouhodobě obviňuje USA ze spiknutí ve střední a východní Evropě, pokud jde o jejich plány protiraketové obrany v Polsku a Rumunsku, které významně byly prvním zdrojem napětí mezi nimi v 21. století ^.

Historie se možná opakuje, jak zlověstně naznačuje Trumpův nezájem o prodloužení nové dohody START před jejím vypršením začátkem příštího měsíce, natož o vyjednávání aktualizované dohody o strategické kontrole zbraní s Ruskem, která by zahrnovala i nové útočné zbraňové systémy. Pokud USA nechají dohodu vypršet, mohlo by to být způsobeno nevyslovenými plány na rozmístění útočných zbraní v Arktidě, ať už na Aljašce, v Grónsku nebo na kanadských arktických ostrovech. Ty by mohly pokrýt celé Rusko a snadno zasáhnout i Čínu.

V tomto ohledu USA hodnotí jako svého jediného strategického rivala Čínu, nikoli Rusko. Podle „Trumpovy doktríny“ ovlivněné Elbridgem ColbymČesky je roli Ruska v omlazeném světovém řádu vedeném USA, v němž by USA investovaly do svých ložisek surovin, aby Čínu připravily o přístup k nim za zpomalení jejího rozvoje supervelmoci, souzeno postavení mladšího partnera. Pokud napětí s Ruskem poleví, USA by očekávaly, že se v případě války nepokusí americké rakety odpálené z Arktidy směřující na Čínu zachytit.

Bez ohledu na to, jak se budou vztahy USA s Ruskem vyvíjet a ať už Rusko v uvedeném scénáři udělá cokoli, očekává se, že USA budou usilovat o rozšíření své sféry vojenského vlivu na celou severoamerickou arktickou doménu, počínaje Grónskem a konče kanadskými arktickými ostrovy. Získání prvního může vést k dohodě o výstavbě vojenské infrastruktury v druhé oblasti, podmíněné cly, a případně ke společným projektům těžby zdrojů, které by příslibem zrušením cel mohly být usnadněny.

Kanada není schopna své arktické ostrovy bránit, takže pokud dojde k velkému tlaku, jsou USA k dispozici. Trump se však nezdá být zaujatý jejich anexi, a proto se pravděpodobně rozhodne pro vynucenou dohodu. Získání Grónska by Trumpovi umožnilo argumentovat, že by rozšíření „Zlatého dómu“ na kanadské arktické ostrovy zaplnilo mezeru mezi největším ostrovem světa a Aljaškou. Kanada by pak mohla dosáhnout relativně spravedlivé dohody, být zavedením cel donucena k horší dohodě, nebo by jí ostrovy mohly být odebrány násilně.

Andrew Korybko (*1988) je americký politolog sídlící v Moskvě, novinář a pravidelný přispěvatel do několika online časopisů, a také člen odborné rady Institutu strategických studií a předpovědí na Univerzitě lidového přátelství Ruska. Specializuje se na vztahy mezi americkou strategií v Afro-Eurasii, čínskou globální vizí One Belt One Road, konektivity New Silk Road, hybridní válkou a na globální systémový přechod k multipolaritě. Mezi jeho další oblasti zájmu patří taktika změny režimu, barevné revoluce a nekonvenční válčení. Jeho kniha „Hybrid Wars: The Indirect Adaptive Approach To Regime ChangeČesky“ (Hybridní války: nepřímý adaptivní přístup ke změnám režimu, 2015) rozsáhle analyzuje situaci v Sýrii a na Ukrajině a tvrdí, že představují nový model strategické války vedené USA. Mimo vlastního SubstackuČesky publikuje na řadě analytických serverů jako Sputnik InternationalČesky, Global ResearchČesky či Modern DiplomacyČesky a také na Disputu.