1. Thomas Kaiser, Jacques Baud: Náš obraz Íránu je výsledkem více než 40 let americké dezinformace
2. Thomas Kaiser, Alfred de Zayas: Bombardování Íránu – válečný zločin

Náš obraz Íránu je výsledkem více než 40 let americké dezinformace

Sttatisíce Íránců demonstrují proti izraelským útokům
Al Jazeera

Zeitgeschehen Im Fokus (ZIF): Důvody pro útok Izraele a USA na Írán sahají od „zabránění výstavbě atomové bomby“ až po „změnu režimu“. Čeho chtějí Izrael a USA ve skutečnosti dosáhnout?

Jacques Baud: Existuje mnoho důvodů, které jsou mezi sebou komplexně propojeny. Abychom tomu porozuměli, musíme pravděpodobně rozlišovat mezi hlubšími důvody a záminkami.

V USA jednoznačně panuje posedlost Íránem, která se vyskytuje jak u republikánů, tak u demokratů a která začala islámskou revolucí ajatolláha Chomejního v roce 1979. Američané neodpustili svržení šáha a – především – obsazení jejich velvyslanectví v Teheránu íránskými studenty a následný katastrofální pokus o záchranu speciálními jednotkami v dubnu 1980 (operace EAGLE CLAW).

V případě Izraele je tento jev novějšího data a sahá do počátku 2000. let, kdy USA v roce 2003 vtrhly do Iráku. Izraelská bezpečnostní politika je ovlivněna plánem vypracovaným v roce 1982 Odedem Yinonem, jehož cílem bylo rozdělit velké sunnitské sousední země Izraele, aby byly paralyzovány vnitřními konflikty.

V 80. a 90. letech byl nepřítelem Izraele Irák, který udržoval úzké vztahy s Organizací pro osvobození Palestiny (OOP) Jásira Arafata. V té době nebyl Írán součástí plánu, protože ho Izrael považoval spíše za spojence. Írán je velkou šíitskou zemí v regionu, a Izrael jej proto spíše považoval za spojence, který se geograficky nachází „v zádech“ jeho sunnitských protivníků.

Izrael je pro své přežití silně závislý na Západě. Nikdy se mu skutečně nepodařilo se do svého regionálního prostředí integrovat. Jeho opakované vojenské operace proti všem sousedům a nelegální zabírání území v Libanonu, Sýrii a Jordánsku spolu s porušováním mezinárodních úmluv týkajících se palestinského lidu vedly k tomu, že se od svého přirozeného okolí odtrhl.

Na druhou stranu Izrael potřebuje nepřátele, aby si udržel svou velmi rozmanitou národní jednotu a mezinárodní finanční pomoc. Poté, kdy byl zničen Irák, si Izrael vybral stejného „nejlepšího nepřítele“ jako USA: Írán.

Od té doby hovoří o jaderné hrozbě ze strany Íránu. Z historického hlediska však mezi Íránem a Izraelem neexistují žádné spory: neexistují žádné územní nároky, žádné ekonomické rivality a s židovskou menšinou se v Íránu zachází dobře. Mezi oběma zeměmi tedy žádný objektivní konflikt neexistuje.

V Evropě se pod vlivem USA začalo na počátku 2000. let rovněž pohlížet na Írán jako na protivníka, zejména kvůli pověstem o jaderných zbraních.

Bez ohledu na to, jaká rozhodnutí Írán učiní, USA a Izrael si vždy najdou záminku k útoku. Izraelci jsou přesvědčeni, že Írán chce jejich zemi zničit. Neexistuje pro to žádné racionální vysvětlení, protože Írán nikdy nic takového neřekl.

Mezi oběma zeměmi neexistují žádné konflikty, politické ani územní nároky, ani problémy související s dodávkami či těžbou ropy nebo s židovskou menšinou v Íránu.

Jediným sporným bodem by mohl být osud Palestinců, ale je třeba si uvědomit, že tito lidé jsou Arabové a sunnité, zatímco Írán je perský a šíitský.

ZIF: Byla arabská jara součástí plánu Odeda Yinona?

Jacques Baud: Ano, zejména v Libyi a Sýrii. A záměrem bylo dosáhnout toho samého v Íránu. To se shodovalo se záměrem USA. Obě vlády začaly zasahovat do jeho vnitřní politiky hned po válce v Iráku v roce 2003. V Íránu existovaly hnutí jako Mojahedin-e-Khalq (MeK), které bylo až do roku 2012 vedené jako teroristické hnutí.

Po roce 2012 ho USA ze seznamu teroristických organizací vyřadily. Mohly tak tuto organizaci vyzbrojovat pro boj proti íránské vládě. Totéž se stalo i s kmenem Balúčů na jihu Íránu u hranic s Pákistánem. USA tam podporovaly kmeny, aby v Íránu vyprovokovaly násilné střety a nakonec svrhly vládu.

ZIF: Zesílil se tento postup v poslední době?

Jacques Baud: Pokud se podíváme na to, co se v Íránu dělo v posledních třech letech, vidíme, že USA a Izrael několikrát vyvolaly nepokoje, ale také konkrétně odstranily vysoké politické a vojenské činitele. V loňském roce došlo ještě před 12denní válkou k izraelským vojenským útokům, při nichž kromě Íránců zabili i představitele Hamásu.

Současný útok Izraele a USA je třeba chápat jako výsledek tohoto postupu. Nejprve v lednu vyprovokovali demonstrace a protesty a poté obvinili režim, že postupoval násilně. Trump dokonce pohrozil vojenskou intervencí. Oba státy infiltrovaly násilné skupiny a dodávaly jim zbraně. Také předtím – což potvrdil Scott Bessent – „zaútočily“ na Írán ekonomicky.

V prosinci manipulovali s íránskou měnou, což mělo za následek velký pokles hodnoty rialu. Tím chtěly USA vyvolat inflaci. Současně pašovaly spolu s Izraelem do země tisíce přijímačů Starlink, aby protesty koordinovaly. Všechny tyto protesty, které jsme viděli v lednu, byly zcela řízené USA. Je docela možné, že se na nich podílely i Francie a Velká Británie.

Tyto protesty jsme viděli v lednu a samozřejmě došlo ze strany íránského státu k represím proti povstalcům. Pokud jde o počet obětí, o kterém informovala naše média, je třeba si klást určité otázky. Nesmíme zapomínat: na všech místech nešlo o ozbrojené povstání, ale tam, kde došlo k eskalaci násilí, byly vždy v hře zbraně. Tvrdit, že mělo zemřít 30 000 lidí, je přehnané. Oficiálně se hovoří o 3 000 mrtvých, a to se jeví jako realistický údaj.

Pokud mluvíme o pokojných demonstracích, je 3 000 mrtvých velmi mnoho. Ale když víme, že šlo o ozbrojené povstání, lze si takové číslo představit. Abychom to celé mohli posoudit, musíme se podívat na širší souvislosti. Je známo, že celá akce byla pečlivě připravena a naše média informují pouze o tom, co stávající předsudky a mylné úsudky upevňuje. Nakonec je to jako na Ukrajině: obětují se lidé pro vlastní plán.

ZIF: Jakou roli hraje Hizballáh v současném konfliktu? Je, jak se často tvrdí, výtvorem Íránu?

Jacques Baud: Hizballáh je organizace, která vznikla po izraelské invazi do Libanonu v roce 1982. Izrael vtrhl do Libanonu, aby rozdrtil Palestince, tedy OOP. OOP měla sídlo v Bejrútu. V té době žilo v jižním Libanonu 1,5 milionu palestinských uprchlíků.

Libanon je malá země a Palestinci představovali pro hospodářský a společenský život zátěž. Pro libanonské obyvatelstvo to byl problém. Z těchto důvodů nebyli Palestinci v Libanonu zrovna vítáni. Byli sice přijati jako uprchlíci, ale jejich věc nebyla věcí libanonského lidu. K tomu se přidávalo, že obyvatelé jižního Libanonu byli šíité. Když v roce 1982 Izraelci vtrhli, byli proto libanonským obyvatelstvem přijati spíše kladně.

Izraelci to však nepochopili a začali bojovat i proti šíitům, místo aby se s nimi spojili. Tím si vytvořili druhého nepřítele.

Na jedné straně stáli Palestinci s OOP a jejími různými skupinami, na druhé straně špatně organizované šíitské milice, které kladly Izraelcům odpor. Teprve v roce 1985 (a ne v roce 1982, jak se často tvrdí) byla z těchto odbojových skupin založena Hizballáh. Hizballáh je především politická strana. Hizballáh se do češtiny překládá jako „Strana Boží“.

Dnes je Hizballáh zastoupen v libanonském parlamentu. Skládá se z civilní složky, která poskytuje služby obyvatelstvu, a ozbrojené složky. Podle dohod z Taifu z roku 1979, které nařizovaly rozpuštění libanonských ozbrojených skupin, byla ozbrojená složka Hizballáhu zachována, protože jejím úkolem je chránit obyvatelstvo před vnější hrozbou (Izraelem).

Hizballáh neusiluje o dobytí Izraele, ale pouze o znovuzískání libanonských území, která jsou od roku 1985 nelegálně okupovaná Izraelem. Na rozdíl od tvrzení Izraelců se v roce 1985 a poté v roce 2000 nikdy zcela z Libanonu nestáhli. Cílem Hizballáhu je získat zpět každý čtvereční metr, který Izraelci v Libanonu okupují. Izraelci stále okupují území v jižním Libanonu. Nejznámější jsou Shebaaovy farmy, které hraničí se Sýrií, Golanskými výšinami a Libanonem. Izrael považuje tuto oblast za strategicky důležitou pro zpravodajské úkoly.

Toto území však patří Libanonu. Celkově se jedná o asi 13 míst, z nichž některá zahrnují velmi malé oblasti, které Izraelci okupují. Pro Hizballáh je jedno, zda je území velké či malé, Izraelci tam nemají co dělat. Bude existovat a klást odpor tak dlouho, dokud Izraelci nezmizí.

Až toho dosáhne, jako vojenská organizace se rozpustí. USA tvrdily, že Hizballáh byl zodpovědný za bombový útok v Bejrútu v říjnu 1983 na velitelství amerických a francouzských ozbrojených sil v Libanonu. Ve skutečnosti dodnes není známo, kdo za něj nese odpovědnost.

Je známo, že odpovědnost za útoky z roku 1983 převzalo několik organizací, které nebyly nikdy identifikovány. Navíc v té době v Libanonu ještě neexistoval název „Hizballáh“. Také klasifikace Hizballáhu jako teroristické organizace je zcela mylná. Jedním z důsledků je, že se s Hizballáhem již nekomunikuje.

Stejný osud potkal i Hamás, i s ním zůstává komunikační kanál uzavřen. Ztrácí se tak diplomatická možnost vyřešit konflikt jednáním.

Je tragické, že Švýcarsko v případě Hamásu učinilo tento krok bezdůvodně. Jedná se o strategickou chybu, díky níž již není možné dosáhnout řešení prostřednictvím jednání. Švýcarsko se tímto zbavuje své tradiční role zprostředkovatele.

V říjnu 2023 podpořila Hizballáh Palestince tím, že přilákala část izraelské armády k libanonské hranici a tím snížila tlak na pásmo Gazy. Akce proběhla v duchu principu odpovědnosti za ochranu (R2P).

ZIF: Říká se, že Hizballáh je podporován Íránem a nyní na oplátku podporuje Írán proti Izraeli. Co dělá v Libanonu?

Jacques Baud: Hizballáh je podporován Íránem. Írán to nikdy nepopřel. Existují dvě oblasti, ve kterých působí jak Hizballáh, tak Hamás. Na jedné straně má vojenské křídlo a na druhé straně civilní křídlo. Provozuje nejlepší nemocnice v Libanonu, udržuje silniční síť, stará se o zásobování vodou a elektřinou.

V jižním Libanonu organizuje Hizballáh celou infrastrukturu a zásobování lidí potravinami. Při tom je podporován také Íránem. Írán podporuje šíitské menšiny na Blízkém východě, aby zabránil jejich vyhubení v mezietnických konfliktech nebo ze strany Izraele.

ZIF: Nezačal Hizballáh hned po válce v roce 2006, kdy Izrael napadl Libanon, znovu stavět zničené silnice, mosty a domy?

Jacques Baud: Ano, tak to bylo. Během války v roce 2006 byla zničena velká část infrastruktury, kterou Hizballáh vybudoval. V jižním Libanonu bylo pět nemocnic, které všechny provozoval Hizballáh. Byly to nejlepší nemocnice, které byly všechny zničeny Izraelem. Po válce vše znovu vybudoval.

Když se mluví o Hizballáhu, je třeba si uvědomit, že nejde jen o pár lidí s kalašnikovem. Je to odbojová organizace ve prospěch místního obyvatelstva. Vybudovali také síť bunkrů a tunelů jako obrannou strukturu. Představa Západu, že Hizballáh sní o invazi do Izraele, je naprostý nesmysl.

ZIF: Co je pravdy na jaderném programu Íránu, o kterém Západ už léta hovoří? Pokud se řídíme prohlášeními Izraele, pak je Írán už 20 let na pokraji výroby první atomové bomby. Existovaly a existují nějaké známky toho?

Jacques Baud: Jedná se o dezinformaci našich médií, která má svůj původ v Izraeli. K tomu je třeba vzít v úvahu následující. V roce 1988 se Írán na pozadí války, kterou proti němu vedl Irák s podporou Francie a USA, rozhodl prověřit proveditelnost jaderné bomby jako odstrašujícího prostředku.

Jednalo se o projekt AMAD. V roce 2003 Írán dospěl k závěru, že by přínos atomové bomby byl menší než problémy, které by z ní mohly vyplynout. Projekt tedy opustili.

Zpráva Národní zpravodajské služby (National Intelligence Estimates) CIA z roku 2007 potvrzuje, že Írán svůj jaderný zbrojní program opustil. V letech 2024 a 2025 americké zpravodajské služby znovu potvrdily, že Írán od ukončení jaderného programu v roce 2003 nezahájil žádný nový. Dokonce unikla informace od Mossadu, která uváděla, že Írán žádný jaderný program neprovádí.

Politici v Izraeli i v USA stále tvrdí, že Írán má jaderný zbrojní program, ačkoli jejich vlastní zpravodajské služby zjistily opak. To dokazuje to, co jsem řekl na začátku: je to posedlost, nutkavá představa.

V říjnu 2003 vydal ajatolláh Chameneí, zabitý hned na začátku války, ústní fatwu, která výrobu a použití jakéhokoli druhu zbraní hromadného ničení zakazovala.

Probíhaly také inspekce Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE), které prokázaly, že Íránci žádný jaderný program nemají. Existují spolehlivé zdroje, ale američtí a izraelští politici celou záležitost neustále rozdmýchávají. Jedná se o čistě obsesivní postup. To vše nemá s realitou nic společného, je to blud.

ZIF: Jak vidíte poměr sil obou válčících stran?

Jacques Baud: USA mají převahu, ale jen na omezenou dobu. Nejsou schopny bojovat dlouhodobě. Musí dosáhnout rychlého úspěchu. Otázkou je, jak vnímají nepřítele. Je to přesně stejná situace jako s Ruskem. USA a většina Evropanů nenávidí Putina, Izraelci Chameneího a další.

Švýcarský novinář loni tvrdil, že 80 procent íránského obyvatelstva v Íránu je proti režimu. Je to stejný příběh jako v případě Ruska. Stačil by jen krátký impuls, například masivní letecké údery, a příslušná vláda by se zhroutila. V případě Ruska tomu tak nebylo a v případě Íránu se to také nestane. Demonstrace v lednu sice vládu zpochybňovaly, ale po prvních dnech útoku na Írán je vidět, že ji obyvatelstvo jasně podporuje, a to velkou většinou.

Naše vnímání těchto zemí je zcela mylné a otevírá dveře takovým bezmyšlenkovitým vojenským akcím. Je to vždycky stejné. Americké tajné služby a pravděpodobně i Mossad však vědí, že situace v Íránu není tak nestabilní a že obyvatelstvo navzdory opozici a nespokojenosti určitých společenských skupin vládu podporuje. To souvisí také s tím, že je země neustále vystavená izraelské nebo americké hrozbě.

Je to paradox, protože Izraelci věří, že Írán představuje tak velkou hrozbu, a proto opakovaně podnikají násilné akce. To vede k tomu, že Íránci chovají vůči Izraeli a USA velkou antipatii, ačkoli je íránská kultura vůči Západu velmi otevřená. Západ zabouchl dveře, ne Íránci. Západ dělá stále ty samé chyby, znovu a znovu.

ZIF: To je srovnatelné s chováním vůči Rusku.

Jacques Baud: Je to přesně ten samý princip. Máme zcela mylné představy. Těmto zemím špatně rozumíme, nebo přesněji řečeno, nechceme jim rozumět. Na tomto základě a na předsudcích spočívají naše rozhodnutí. To vše nemá nic společného s realitou. Írán je zemí s vysoce vzdělanými lidmi a intelektuály velké hodnoty. Má značný počet vysoce kvalifikovaných inženýrů.

Je to země, kterou formuje pozoruhodná, tisíciletá kultura. Náš obraz Íránu je výsledkem více než 40 let americké dezinformace, jejímž cílem bylo ospravedlnit válku. Nemohu posoudit, zda je režim skutečně tak brutální, jak je u nás prezentován. Jsem v kontaktu s Íránci, kteří žijí v Bruselu a pravidelně cestují do své země. Říkají, že realita vypadá jinak, než jak ji naše média zprostředkovávají. Nejsou ani pro, ani proti vládě, ale to, co se u nás o režimu říká, se jim jeví jako přehnané.

Často se však uvádějí čísla, aby se protiíránská nálada dále podněcovala. Naše vnímání je ovlivněno tím, že v našich televizních pořadech vidíme pouze členy násilné opozice. Nedávno jedna íránská aktivistka ve švýcarské stanici RTS prohlásila, že íránské obyvatelstvo trpí natolik, že „prosí, aby bylo bombardováno“!

Záběry prezidenta Pezeškiana a národního bezpečnostního poradce Aliho Larijaniho, jak se procházejí ulicemi Teheránu pouze se třemi či čtyřmi bodyguardy a pořizují selfie s lidmi, které potkávají na chodníku, stejně jako masivní demonstrace na podporu vlády, kterých se účastní i odpůrci „režimu“ , ukazují, že se zde naši aktivisté snaží nás manipulovat a podněcovat k nenávisti. Média, která to umožňují, by měla být považována za zločinná.

ZIF: Rád bych se ještě jednou vrátil k vojenské situaci. Zatím se zdá, že se Írán dokáže bránit. Jak se íránská armáda dokáže prosadit?

Jacques Baud: Írán se poučil také ze zkušeností posledních let a všechny velitelské struktury zdvojil. Každá osoba má „dvojníka“ se stejnou vojenskou funkcí. Pokud je jeden zabit, může jeho místo zaujmout druhý s rovnocennými znalostmi. Organizace obrany byla restrukturalizovaná.

Vojenská obrana spočívá v „mozaikové obraně“. Tato mozaiková struktura znamená, že velení není pyramidové, ale sestává z decentralizované velitelské struktury. Každý stavební kámen mozaiky funguje víceméně autonomně. Dalo by se to označit za high-tech partyzánskou armádu, pokud to porovnáme s velitelskou strukturou na Západě. Zde existuje páteř, která je propojena se všemi podjednotkami.

V íránské armádě existuje také jakási centrální struktura, ale pokud by se zhroutila, „mozaikové kameny“ by to mohly převzít. „Decentralizovaná velitelská struktura“ je flexibilní. Pokud by došlo k velkým útokům ze strany Izraele nebo USA, obrana země by tím nebyla podstatně oslabená. USA mají příliš málo protiletadlových raket, mají velmi omezené ofenzivní kapacity. Íránci mohou bojovat mnohem déle. To je pro USA nyní problém. V USA je válka velmi nepopulární. Proto byl plán takový, že jako první zaútočí Izrael.

Vědělo se, že Írán na to zareaguje, a to nejen proti Izraeli, ale i proti vojenským základnám USA v regionu, a to by ospravedlnilo, že by na Írán mohli zaútočit, byl by to pak akt sebeobrany. Tak se to také stalo. První útoky v sobotu přišly od Izraelců. Při nich zabili Chameneího a Američané zasáhli školu, ve které se nacházelo asi 160 dětí. Pro Izraelce a Američany to není nic neobvyklého: od začátku jejich ofenzívy bylo bombardováno 13 nemocnic a téměř 65 škol.

ZIF: Proč se Izraeli často daří najít a eliminovat vůdce Hizballáhu, Íránu nebo Hamásu?

Jacques Baud: To je síla Izraelců. Mají vynikající špionážní sítě. Když jsem pracoval ve zpravodajské službě – a předpokládám, že dnes je to jistě stále tak – říkalo se, že Mossad má obrovskou síť, která zahrnuje i civilní organizace s židovskými občany.

To je třeba přesně pochopit. Neznamená to, že tito lidé pracují pro Mossad, ani že jsou jím placeni, ale patří do jiných sítí, které pak Mossadu nebo jiným izraelským zpravodajským službám poskytují informace. Špionážní síť Izraelců je velmi rozsáhlá.

Írán se z toho však poučil. Od loňského roku bylo díky kontrašpionáži odhaleno mnoho agentů Íránci. To platí i pro americké, francouzské a britské agenty. Především Angličané, Francouzi, Američané a Izraelci již desítky let pracují na destabilizaci Íránu. Je to „tradice“ západních spojenců z druhé světové války.

ZIF: Je válka etapou na cestě k vytvoření Velkého Izraele tím, že se vyřadí protivník?

Jacques Baud: To pravděpodobně patří k Netanjahuově mentalitě. Izrael nedefinoval své hranice, a to zřejmě kvůli této možnosti. Zda skutečně vznikne Velký Izrael, je otevřené, ale je jasné, že lidé jako Ben-Gvir a Smotrich, kteří zasedají ve vládě, jsou pro to, aby Velký Izrael existoval. Představy se liší.

Jsou tací, kteří jsou velmi nábožensky založení a domnívají se, že Izrael by měl sahat od Nilu po Eufrat a zahrnovat celý Blízký východ. Jiní lidé, kteří patří k ideologickému směřování Netanjahua, mají o Velkém Izraeli jinou představu: Izrael a jižní Libanon, části Sýrie a Jordánska. To je menší varianta Velkého Izraele. Zjistíte však, že pojem „Velký Izrael“ (Eretz Israel) nezahrnuje Írán.

ZIF: Skupina BRICS, k níž patří i Írán, již nechce ropu účtovat v dolarech. Írán je velkým dodavatelem ropy například do Číny. Vidíte zde souvislost s aktuálním konfliktem?

Jacques Baud: To s největší pravděpodobností hraje roli, ale nemyslím si, že je to rozhodující. Vše nasvědčuje tomu, že postup Izraele a USA je spíše výsledkem impulzivního rozhodnutí s krátkodobým cílem než pečlivě promyšlené akce. Je vidět, že se Američané dnes nacházejí v situaci, která byla předvídatelná, ale kterou nepředvídali.

I Izraelci zahájili tuto operaci, aniž by zcela doplnili své zásoby obranných raket, které byly vyčerpány v roce 2025. Samotná skutečnost, že Donald Trump 9. března volá Vladimíru Putinovi, aby ho požádal o zásah a zastavení Íránu, ukazuje, že americký prezident je svými vlastními rozhodnutími přetížen.

Čína je pro své energetické potřeby na Íránu závislá pouze z 2 až 3 procent. Otázka ropy zjevně není v centru amerického záměru zaútočit na Írán. Jako vždy se komentátoři domnívají, že naši státníci a vládci jsou strategičtí myslitelé. To je omyl. Jsou to impulzivní lidé, kteří se řídí spíše svým instinktem než rozumem.

Izraelsko-americký útok byl veden jak umělou inteligencí, tak přirozenou hloupostí.

ZIF: Pane Baude, děkuji vám za rozhovor.

Rozhovor vedl Thomas Kaiser

Jacques BaudČesky (*1955) je bývalý plukovník švýcarské strategické rozvědky, strategický analytik, specialista na zpravodajství a terorismus. Magisterský titul v oboru ekonometrie a postgraduální titul v oboru mezinárodní bezpečnosti získal na Institutu mezinárodních vztahů v Ženevě. Byl poradcem pro bezpečnost uprchlických táborů ve východním Zairu během války ve Rwandě, pracoval mimo jiné pro NATO na Ukrajině a je autorem několika knih o zpravodajství, asymetrické válce, terorismu a dezinformacích. Publikuje zejména na webech CF2R a Zeitgeschehen Im FokusČesky. K jeho posledním knihám patří Governing by Fake News (Vládnout díky vylhaným zprávám, 2020) a Poutine, maître du jeu?Česky (Putin, mistr hry?, 2022).

Thomas Kaiser je historik a redaktor švýcarského webu Zeitgeschehen im Fokus. Jeho ústředním tématem jsou média, demokracie, lidská práva a cenzura. Publikuje na rovněž v Global Bridge, Overtone Magazin, Global Research a jeho články a rozhovory přebírá řada dalších médií jako Ze!tpunktČesky, MR onlineČesky, InfosperberČesky.

Zpět na obsah

Bombardování Íránu – válečný zločin

Členové Komise OSN pro válečné zločiny, zřízené v říjnu 1943, během zasedání v Londýně.
Autor: neznámý (fotografie z archivu polského Institutu paměti národa (IPN), spisová značka IPN BU 4084/66281) (Wikimedia Commons)

Zeitgeschehen Im Fokus (ZIF): Izrael se odvolává na právo na preventivní úder jako na legitimní důvod pro útok na Írán. Co na to říkáte jako profesor mezinárodního práva?

Prof. Dr. Alfred de Zayas: Izrael se v žádném případě nemůže odvolávat na „právo na preventivní útok“. Ani v mezinárodním zvykovém právu, ani v Chartě OSN neexistuje právo na preventivní sebeobranu.

Když George W. Bush a „koalice ochotných“ v roce 2003 zaútočili na Irák, generální tajemník OSN Kofi Annan jasně prohlásil, že irácká válka byla „nelegální“.[1] V té době odborníci na mezinárodní právo odmítli „preventivní sebeobranu“, kterou Bush prohlásil za přípustnou, jako zcela v rozporu s Chartou OSN. Odvolání se na článek 51 Charty nebylo přípustné (viz rámeček 1).

V roce 2003 Irák nikoho nenapadl. Byl kdykoli připraven k jednání a spolupracoval s vyslanci OSN Hansem Blixem[2] a Mohamedem El Baradeiem[3]. Proto vznikl mezinárodní konsensus, že zákaz použití síly podle Charty OSN v roce 2003 platil.

V červnu 2025 a únoru 2026 nedošlo ze strany Íránu k žádnému „ozbrojenému útoku“ na Izrael nebo USA. Nemohou se odvolávat na článek 51.

Co však nadále platí, je zákaz použití síly podle Charty OSN v souladu s článkem 2(4) (viz rámeček 2).

V červnu 2025 a nyní opět v únoru 2026 porušily Izrael a USA zákaz použití síly. Rada bezpečnosti se tímto konfliktem zabývá již řadu let a snaží se prostřednictvím diplomacie najít racionální řešení. Toho bylo dosaženo v roce 2015, kdy Rada bezpečnosti přijala rezoluci č. 2231, JCPOA (Joint Comprehensive Plan of Action) a Vídeňskou dohodu o íránském jaderném programu ze dne 14. července 2015. [4] Agresivní akce USA a Izraele proti Íránu byly v rozporu s duchem i literou rezoluce 2231, v rozporu se smyslem a účelem Charty OSN.

Podle článku 2(3) Charty OSN jsou všechny státy „erga omnes“ povinny k diplomatickému jednání: „ Všichni členové urovnávají své mezinárodní spory mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen světový mír, mezinárodní bezpečnost a spravedlnost.“

Írán se tím řídil. Izrael a USA jednaly v rozporu s články 2(3) a 2(4) Charty. Jednání v Ománu a Ženevě právě probíhala, když Izrael a USA bez provokace a bez varování na Írán zaútočily.

Tento útok na Írán představuje „agresi“ ve smyslu článku 5 Římského statutu[5] Mezinárodního trestního soudu a definice z Kampaly z roku 2010[6], „agresi“ rovněž ve smyslu rezoluce 3314 Valného shromáždění OSN[7].

Zeitgeschehen Im Fokus (ZIF): Německý spolkový kancléř označil reakci Íránu na útok Izraele a USA za porušení mezinárodního práva.

Prof. Dr. Alfred de Zayas: To představuje drzé překrucování faktů a mezinárodního práva. USA a Izrael se bezpochyby dopustily řady porušení mezinárodního práva. Na rozdíl od Izraele a USA se Írán může odvolat na článek 51 Charty OSN. Írán byl napaden bez provokace a má proto právo na sebeobranu. V každém případě platí Haagské a Ženevské konvence, včetně zásady rozlišování mezi bojovníky a civilisty a zásady přiměřenosti.

Oba principy mezinárodního humanitárního práva byly Izraelem a USA opakovaně porušovány. Při zničení dívčí školy „Shajareh Tayyebeh“ (dobrý strom) ve městě Minab na jihu Íránu dne 28. února bylo zavražděno 170 dívek a učitelů,[8] což je závažný válečný zločin, který musí být potrestán. Tento zločin odsoudilo devět zvláštních zpravodajů OSN.[9] Dále odsoudili útoky USA a Izraele jako nelegální agresi[10].

Nejsem německý právník, ale zdá se mi, že spolkový kancléř porušuje nejen mezinárodní právo, ale i německé právo tím, že se dopouští „obhajoby válečných zločinů“ Izraele a USA, což je bagatelizace závažných porušení mezinárodního práva. Proto by Výbor OSN pro lidská práva měl prověřit, zda neporušuje také článek 20 Paktu OSN o občanských a politických právech: „(1) Jakákoli válečná propaganda je zákonem zakázána. (2) Jakékoli podněcování k národní, rasové nebo náboženské nenávisti, které vede k diskriminaci, nepřátelství nebo násilí, je zákonem zakázáno.“[11]

Německo již čelí obvinění před Mezinárodním soudním dvorem z napomáhání (spoluúčasti) na genocidě proti Palestincům v Gaze (podle článku III (e) Úmluvy o genocidě)[12]. Ve skutečnosti se podílí jako spolupachatel na genocidě v Gaze, na izraelské agresi proti Íránu a na válečných zločinech v Palestině, Íránu, Libanonu a Sýrii.

Německo totiž poskytlo Izraeli vojenskou, politickou, ekonomickou, diplomatickou a propagandistickou podporu, za což je před Mezinárodním soudním dvorem obžalováno z podpory genocidy v pásmu Gazy. Rozsudek je z politických důvodů dosud nevynesený. To pro Německo znamená spoluvinu. Z toho vyplývá jak občanskoprávní, tak trestněprávní odpovědnost.

Zeitgeschehen Im Fokus (ZIF): Existují odborníci na mezinárodní právo, kteří tvrdí, že útok Izraele a USA je v rozporu s mezinárodním právem, ale také reakce Íránu, pokud ostřeluje raketami americká vojenská zařízení v jiných zemích. Jak to hodnotíte?

Prof. Dr. Alfred de Zayas: Írán má právo bombardovat všechny americké vojenské cíle v dané oblasti. Írán však nemá právo útočit na civilní infrastrukturu neutrálních států. Írán se mezitím za toto poslední omluvil[13].

Zeitgeschehen Im Fokus (ZIF): Izrael také ostřeluje a bombarduje Libanon. Hizballáh na to reagoval útokem na Izrael, rovněž jako partner Íránu. Je chování Hizballáhu v souladu s mezinárodním právem?

Prof. Dr. Alfred de Zayas: Libanon a zejména Hizballáh byly Izraelem znovu napadeny. Izrael provádí denně letecké operace nad Libanonem a bombarduje zemi a domnělá zařízení Hizballáhu. Proto mají právo na sebeobranu podle článku 51 Charty OSN.

Izrael již 80 let provádí agrese proti všem svým sousedům a měl by být Valným shromážděním v souladu s článkem 6 Charty OSN z OSN vyloučen. Článek 6 stanoví: „Člen Organizace spojených národů, který trvale porušuje zásady této Charty, může být na doporučení Rady bezpečnosti Valným shromážděním z organizace vyloučen.“

A i kdyby USA v Radě bezpečnosti vyloučení Izraele zablokovaly, měla by rezoluce Valného shromáždění velký symbolický a morální význam.

Zeitgeschehen Im Fokus (ZIF): Írán blokuje Hormuzský průliv a výrazně omezuje zejména obchod s ropou v této oblasti. Je to podle mezinárodního práva přípustné?

Prof. Dr. Alfred de Zayas: V době míru – podle Úmluvy OSN o mořském právu[14] – nesmí žádný stát blokovat mezinárodní úžinu. V době války je situace jiná. Je však třeba vždy dodržovat zásadu přiměřenosti Mezinárodního výboru Červeného kříže (IKRK).

Zeitgeschehen Im Fokus (ZIF): Vzhledem k tomu, že Izrael a USA bombardují Teherán, dochází vždy k nevinným obětem. Při prvním útoku bylo, jak jste zmínil, zabito asi 170 dětí a zaměstnanců dívčí školy. Jedná se jednoznačně o válečný zločin?

Prof. Dr. Alfred de Zayas: Jistě se jedná o válečný zločin podle článku 8 Římského statutu a mohlo by to být dokonce považováno za „zločin proti lidskosti“ podle článku 7 statutu.

Zeitgeschehen Im Fokus (ZIF): Jak je třeba z hlediska mezinárodního práva posoudit situaci, kdy uprostřed vyjednávacího procesu zahájí jeden z vyjednávajících partnerů válku?

Prof. Dr. Alfred de Zayas: Bombardování Íránu 28. února ze strany USA a Izraele stejně jako útoky z června 2025 představuje válečný zločin. Porušují tím základní zásady mezinárodního zvykového práva, což je porušení článků 2(3) a 2(4) Charty OSN. K tomu se přidává skutečnost, že tento útok představuje zločin „zákeřnosti“ ve smyslu článku 37 prvního dodatkového protokolu k Ženevským úmluvám Červeného kříže z roku 1949 (viz rámeček 3).

V mezinárodním zvykovém právu a v Ženevských úmluvách se „zákeřnost“ považuje za válečný zločin, který musí být podle článku 8 Římského statutu stíhán a trestán.

Zeitgeschehen Im Fokus (ZIF): Již roky varujete před selektivním uplatňováním lidských práv a mezinárodního práva. Ve svých odpovědích jste opakovaně poukazoval na to, která mezinárodní pravidla jsou v konfliktu na Blízkém východě porušována. Z vašich prohlášení je také zřejmé, jak komplexně by mezinárodní právo mohlo působit jako mírotvůrce a že jeho uplatňování je důležitější než kdy jindy. Co znamená současný vývoj pro mezinárodní právo?

Prof. Dr. Alfred de Zayas: Mezinárodní právo podle libovůle není mezinárodním právem. USA a Izrael se považují za stojící nad mezinárodním právem – za „legibus solutus“. Máme zde co do činění s masivním porušováním mezinárodního práva a světového řádu. Ještě horší je, že máme co do činění s povstáním proti mezinárodnímu právu a lidským právům.

Nejen USA a Izrael se za to musí zodpovídat a být potrestány, ale také všechny státy, které to přímo či nepřímo podporují. Velká Británie, Francie a Německo jsou spolupachateli. Podkopávají architekturu právního státu. Důsledky jsou dalekosáhlé. Nejde jen o útok na Írán a Libanon. Jde o útok na civilizaci, o porušení mezinárodního práva jako takového.

Zeitgeschehen Im Fokus (ZIF): Po druhé světové válce se dotčené státy snažily vytvořit řád, který by války již neumožňoval. Součástí toho byly i norimberské procesy s válečnými zločinci. Jaký význam mají v kontextu války proti Íránu?

Prof. Dr. Alfred de Zayas: Vlastně nejsem obdivovatelem norimberských procesů a napsal jsem o nich kapitolu v knize „Macht und Recht“ profesora Alexandra Demandta (C.H.Beck, Mnichov 1990)[15]. Norimberské a tokijské procesy trpěly nedostatkem legitimity, protože oba byly soudy vítězů a vytvářely spravedlnost vítězů.

Dále trpěly zásadními porušeními zásad právního státu a částečně uplatňovaly právo „ex post facto“, respektive odmítly mnoho principů, jako jsou „nullum crimen sine lege“, „nulla poena sine lege“, „tu quoque“ a tak dále. Přesto vytvořily v jistém smyslu nové mezinárodní právo, které bylo Valným shromážděním OSN schváleno jako „Norimberské principy“ a které nemůžeme opomenout (viz rámeček 4).

Ačkoli toto nové mezinárodní právo bylo zjevně „ex post facto“, tento nový zákaz agrese byl ve skutečnosti pozitivním vývojem. Jak řekl americký žalobce Robert Jackson v Norimberku ve svém úvodním projevu:

„Tento zákon se sice nejprve vztahuje na německé útočníky. Zahrnuje však všechny národy a má-li být užitečný, musí odsoudit útok jakéhokoli jiného národa, včetně těch, kteří zde zasedají jako soudci.“…..[16]

Podobně dospěl tribunál ve svém rozsudku z roku 1946 k závěru: „Zahájení útočné války není jen mezinárodním zločinem; je to nejhorší mezinárodní zločin, který se od ostatních válečných zločinů liší pouze tím, že v sobě skrývá veškeré zlo války.“[17]

Pokud uvažujeme o aktuálním útoku na Írán, Izrael a USA se dopouštějí, podle principu VI, „zločinu proti míru“, neboť jsou splněny všechny body norimberských principů.

Zeitgeschehen Im Fokus (ZIF): Vaše výklady mezinárodního práva nejsou pro žádné ze stran konfliktu ani dobré, ani špatné. Jsou to závazné zásady bez morálního hodnocení, které musí dodržovat každý stát. Vzhledem k tomu, že dnes v západních médiích a u vlád převládá černobílé uvažování, jistě jste již musel čelit obvinění, že mluvíte ve prospěch Íránu. Co těmto lidem říkáte?

Prof. Dr. Alfred de Zayas: Je doloženo, že jsem ve své funkci zvláštního zpravodaje OSN před Radou OSN pro lidská práva opakovaně ostře kritizoval íránskou vládu a požadoval od vlády mulláhů zodpovědnost. Kromě toho jsem se již 15 let účastnil řady panelových diskusí OSN, kde jsem se zasazoval o mírový a právním státem řízený vývoj v Íránu.

Desítkykrát jsem promlouval na „Place des Nations“ před budovou OSN v Ženevě a před kamerami zločiny mulláhů odsoudil. Cestoval jsem do Tirany v Albánii, abych v táboře Ashraf III. udělal rozhovory s oběťmi íránské vlády, a tam jsem vyjádřil svou solidaritu s oběťmi. To vše je velmi dobře zdokumentováno. Kromě toho osobně znám paní Maryam Rajavi, předsedkyni Národní rady odporu Íránu, a sdílím mnoho jejích názorů.

Nemohu však proto schvalovat zlovolné porušování mezinárodního práva a Charty OSN ze strany vlád Izraele a USA a jejich spojenců. Hlavnímu žalobci Mezinárodního trestního soudu v Haagu leží na stole právní posudky proti Macronovi, Meloniové, Merzovi, Ursule von der Leyenové, Kaje Kallasové a dalším – a to kvůli spoluvině na genocidě –, protože umožnili genocidu vojenskou, politickou a ekonomickou podporou Izraele. Nyní by měl hlavní žalobce tyto Evropany obvinit také ze spoluviny na zločinu agrese.

Zeitgeschehen Im Fokus (ZIF): Jak hodnotíte nedostatečné reakce v Evropě na pokus USA a Izraele vyvolat „změnu režimu“ v Íránu zvenčí pomocí násilí?

Prof. Dr. Alfred de Zayas: Jsem hluboce pobouřen. Evropská komise měla drzost útoku USA a Izraele na Írán okamžitě odsoudit. Zde je nutno zaujmout stanovisko. Buď se člověk staví za mír, za Chartu OSN, za mezinárodní právo, nebo se chová jako zločinec. Zákeřné zavraždění íránské hlavy státu, jeho ministrů a dalších nelze odsoudit dostatečně ostře.

Jedná se o návrat k barbarství. O tom nelze mlčet. To, co se stalo, je v nejvyšší míře pohrdající lidskostí a zavrženíhodné. Pouze Španělsko řeklo „ne“, ale všechny státy, které si mezinárodního práva cení, měly USA a Izrael odsoudit a přijmout proti nim vhodná opatření.

Také postoj Švýcarska je nedostatečný. Jako místo vzniku a úschovy Ženevských konvencí a humanitárního práva mu přísluší zvláštní role a musí flagrantní porušení Ženevské konvence a jejích dodatkových protokolů odsoudit.

Zeitgeschehen Im Fokus (ZIF): Co může svět konkrétně udělat, aby Izrael a USA zastavil?

Prof. Dr. Alfred de Zayas: Samotná rétorika nikomu nepomůže. Musí následovat činy. Je třeba zahájit mezinárodní kampaň, aby Izraeli a USA bylo jasně řečeno, že jejich masivní porušování Charty OSN bude mít tvrdé ekonomické důsledky. Jde o zachování mezinárodního řádu prostřednictvím právního státu a mezinárodního práva. Nelze připustit, aby si některé státy dovolovaly všude provádět nedemokratickou „změnu režimu“, protože se jim nelíbí úřadující vláda.

Mezinárodní společenství musí proti Izraeli a USA přijmout legitimní odvetná opatření. Například by mohla být proti USA a Izraeli uplatněna strategie BDS (bojkot, stažení investic a sankce). Taková protiopatření by byla v souladu s články 49 a 50 Kodexu odpovědnosti států Komise pro mezinárodní právo OSN[18].

To by mohlo například znamenat – již nekupovat letouny F-16, F-35, Boeing, Lockheed Martin, Raytheon, General Motors, Caterpillar. Již neprodávat „vzácné zeminy“ USA nebo Izraeli. Nekupovat americké státní dluhopisy, ale okamžitě prodat všechny americké dluhopisy, které vlastníte.

Samozřejmě by každé opatření BDS proti Izraeli a USA mělo zohledňovat také zásadu přiměřenosti, kterou USA a Izrael bohužel dosud nerespektují.

Valné shromáždění by mělo přijmout rezoluci „Uniting for Peace“ a připomenout státům jejich závazky vyplývající z Charty OSN.

Zeitgeschehen Im Fokus (ZIF): V mezinárodním právu existuje Smlouva o nešíření jaderných zbraní (NPT), která státům, které ji podepsaly, povoluje pouze mírové využití jaderné energie. Írán tuto smlouvu podepsal. Má to nějaký význam pro současnou válku?

Prof. Dr. Alfred de Zayas: Írán má právo na mírové využití jaderné energie. To je zaručeno v NPT. Navíc by jaderné státy, jako jsou USA a Izrael, měly podle článku IV toto mírové využití Íránem nejen povolit, ale i podporovat.

K Smlouvě o nešíření jaderných zbraní (NPT) patří 190 států, čtyři státy členy nejsou: Indie, Pákistán, Izrael a Jižní Súdán. Severní Korea v lednu 2003 oznámila své vystoupení ze smlouvy, jak je stanoveno v článku X (viz rámeček 5).

Kdyby Írán měl atomovou bombu, nebyl by napaden. Spoléhal na mezinárodní právo. Počítal s tím, že by neprovokovaný útok na jeho suverenitu byl okamžitě odmítnut OSN a světovým společenstvím. Vycházel z toho, že pokud bude s USA jednat v dobré víře, bude ušetřen hrozeb a agrese.

Teoreticky měl Írán pravdu, ale USA a Izrael se již desítky let pohybují mimo rámec mezinárodního práva a porušují základní principy, bohužel dosud zcela beztrestně, protože mohou počítat se spolupachatelstvím evropských států a médií.

Naopak si můžeme připomenout, že Severní Korea byla po desítky let vystavena nelegálním hrozbám ze strany USA. Právě proto v roce 2003 vystoupila z jaderné smlouvy podle článku X a vyvinula vlastní bombu. Od té doby je proti hrozbám USA vyzbrojená.

V budoucnu budou státy, které se cítí existenčně ohroženy americkým imperialismem, chtít také vyvinout atomovou bombu. Zlověstný vývoj, který způsobila politika USA.

Zeitgeschehen Im Fokus (ZIF): Místo toho, aby nejnovější rezoluce Rady bezpečnosti OSN útok Izraele a USA odsoudila, dělá pravý opak. Odsuzuje se ten, kdo byl napaden? Neobrátila snad Rada bezpečnosti OSN realitu naruby?

Prof. Dr. Alfred de Zayas: Bohužel ano. Tento příspěvek mého přítele Craiga Mokhibera, bývalého šéfa Úřadu OSN pro lidská práva v New Yorku, to jasně říká (viz rámeček 6).

V podobném duchu se vyjádřil zvláštní zpravodaj OSN pro terorismus Ben Saul, profesor mezinárodního práva na univerzitě v Sydney a sám židovského vyznání[19] (viz rámeček 7).

Zeitgeschehen Im Fokus (ZIF): Při tom všem si musíme také položit otázku, co můžeme udělat ve Švýcarsku, co v této situaci očekáváme od naší vlády.

Prof. Dr. Alfred de Zayas: Musíme Bernu připomenout, že Švýcarsko je členem OSN od roku 2002 a že závazek k míru a diplomacii platí „erga omnes“. Když Švýcarsko po tvrdém referendovém boji přistoupilo k OSN, stalo se tak s předpokladem, že se bude „zaměřovat na mír, bezpečnost a humanitární pomoc“. Bern se tedy musí zasadit o to, aby zákaz násilí zakotvený v Chartě OSN byl respektován všemi státy, včetně USA a Izraele.

Bylo by dobré, kdyby švýcarská média jednala v duchu Charty OSN. Pozoruji však nedůstojný a nečestný postoj vůči porušování mezinárodního práva a Charty OSN – a tím i vůči zásadě míru – ze strany Izraele a USA v Palestině, Íránu, Libanonu a tak dále.

Přečetl jsem řadu článků v Neue Zürcher Zeitung, Blick, Tribune de Genève, Le Temps a dalších a vyslechl komentáře ve švýcarském rozhlase, které se mezinárodnímu právu a morálce. velmi vzdalují Dvojí metr je pravidlem, nikoli výjimkou. Bohužel tomu tak není jinak ani v USA, Velké Británii, Francii a Německu.

„Fake news“, „fake history“ a „fake law“, které šíří New York Times, CNN, BBC, Le Monde, FAZ, Die Zeit, jsou ostudou pro demokracii. Díkybohu existují časopisy jako Zeitgeschehen im Fokus, Zeit-Fragen a Schweizer Standpunkt, které podávají fakta správně a uvádějí je do kontextu. Praktikují etiku pravdivosti. To je dnes potřebnější než kdy jindy.

Pane profesore de Zayasi, děkuji vám za rozhovor.

Rozhovor vedl Thomas Kaiser

[1] http://news.bbc.co.uk/1/hi/world/middle_east/3661134.stmČesky

[2] Hans Blix: Disarming Iraq: The Search for Weapons of Mass Destruction. Pantheon 2004.

[3] El Baradei, Mohamed: The Age of Deception: Nuclear Diplomacy in Treacherous Times.
New York: Metropolitan Books/Henry Holt and Co, 2011.

[4] https://main.un.org/securitycouncil/en/content/2231/backgroundČesky

[5] https://www.icc-cpi.int/sites/default/files/2024-05/Rome-Statute-eng.pdf

[6] https://asp.icc-cpi.int/crime-of-aggressionČesky

[7] http://www.un-documents.net/a29r3314.htmČesky

[8] https://apnews.com/article/iran-war-strike-school-minab-us-3f55b6ca193a3295bef5735a45a06368Česky

[9] https://www.ohchr.org/en/press-releases/2026/03/un-experts-strongly-condemn-deadly-missile-strike-girls-school-iran-call

[10] https://www.ohchr.org/en/press-releases/2026/03/un-experts-denounce-aggression-iran-and-lebanon-warn-devastating-regional

[11] https://www.institut-fuer-menschenrechte.de/fileadmin/Redaktion/PDF/DB_Menschenrechtsschutz/ICCPR/ICCPR_Pakt.pdf

[12] https://www.icj-cij.org/case/193Česky

[13] https://www.nytimes.com/2026/03/07/world/middleeast/iran-president-pezeshkian-gulf-apology-war.html

[14] https://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:1998:179:0003:0134:DE:PDF

[15] https://d-nb.info/947972374/04

[16] https://www.roberthjackson.org/speech-and-writing/opening-statement-before-the-international-military-tribunal/Česky

[17] The International Military Tribunal for Germany (1946-09-30), Judgment of the International Military Tribunal, the Avalon Project, Yale University.

[18] https://legal.un.org/ilc/texts/instruments/english/draft_articles/9_6_2001.pdf

[19] https://x.com/profbensaul/status/2031843561642041803

[20] https://www.linkedin.com/posts/professor-ben-saul-46748a13_i-strongly-condemn-the-illegal-israeli-and-activity-7433454707546861568-GcSI

Zpět na obsah

Thomas Kaiser je historik a redaktor švýcarského webu Zeitgeschehen im Fokus. Jeho ústředním tématem jsou média, demokracie, lidská práva a cenzura. Publikuje na rovněž v Global Bridge, Overtone Magazin, Global Research a jeho články a rozhovory přebírá řada dalších médií jako Ze!tpunktČesky, MR onlineČesky, InfosperberČesky.

Alfred-Maurice de ZayasČesky (*1947) je profesor mezinárodního práva a historie na Ženevské škole diplomacie, působil jako hostující profesor na mnoha univerzitách v USA, Kanadě, Německu, Španělsku a Švýcarsku. V letech 2012-2018, kdy byl nezávislým expertem OSN pro mezinárodní řád, vypracoval 14 zpráv pro Valné shromáždění OSN a Radu pro lidská práva, v nichž formuloval „25 zásad mezinárodního řádu“. V letech 1980-2003 působil jako vedoucí právník Úřadu OSN pro lidská práva v Ženevě, zastával funkci tajemníka Výboru OSN pro lidská práva a vedoucího petičního oddělení. Je autorem desítky knih, mimo jiné Building a Just Global OrderČesky (Budování spravedlivého světového řádu, 2021), The Genocide against the Armenians 1915-1923 (Genocida Arménů 1915-1923, 2010), United Nations Human Rights Committee Case LawČesky (Judikatura Výboru OSN pro lidská práva, 2009), The Human Rights IndustryČesky (Průmysl lidských práv, 2021), Countering Mainstream NarrativesČesky (Vyvracení mainstreamových narativů, 2022). Publikoval řadu článků týkajících se arménské genocidy a práva na sebeurčení Arménů v Náhorním Karabachu a vystupoval na tato témata v Evropském parlamentu. Je americkým a švýcarským občanem, žije ve švýcarské Ženevě se svou manželkou Carlou. V letech 2006-9 a 2013-17 byl prezidentem P.E.N. International Centre Suisse.

Zpět na obsah