1. Zdeněk Jemelík: Pružný ministr
2. Zdeněk Jemelík: „Čapák“, „bajkař“ PB a xenofobové

Článek Zdeněk Jemelík, Pružný ministr vyšel na serveru Chamurappi 7. května 2026

Pružný ministr

Velký pes vypráví menšímu o hrůzách, které zažil, když mu na ocas připevnili řetězec petard
Wikimedia Commons

Rozhořčení pana předsedy vlády je pochopitelné. Jeho sdílení ministrem spravedlnosti je v naprostém pořádku. Chvályhodná je rychlost vydání ministrova rozhodnutí. Doufejme, že v jeho stylu práce nebude výjimečným úkazem, když za jeho předchůdců dvouletá lhůta vyřízení podnětu nebyla výjimkou a občas to trvalo i déle – pokud ovšem na podání stížnosti vůbec došlo. Dodávám: pokud aparát ministerstva vůbec vzal podnět na vědomí, či dokonce jej pochopil.

Pan ministr určitě potěšil pana předsedu vlády, který to jistě přijme jako úlevu v záplavě nepříjemností ze strany justice. Nepotěšil ale slitovného předsedu senátu Jiřího Dufka, pro něhož je nepříjemná sama skutečnost napadení jeho rozhodnutí stížností pro porušení zákona. A velkou ranou pro jeho prestiž by bylo vyhovění stížnosti Nejvyšším soudem ČR, na které si budeme muset počkat nejméně několik týdnů.

Jen na okraj dodávám, že jsem v současné době svědkem pokusů o nápravu jiného jeho rozhodnutí, které jsou poněkud zdlouhavé, ale jejich vyústění v další podnět ke stížnosti pro porušení zákona není vyloučeno. Také bývalí kolegové ze Spolku Šalamoun na něho mají problematické vzpomínky.

Odsouzeného majitele psa se ale ministrovo rozhodnutí nijak nedotkne, protože rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona v neprospěch odsouzeného má pouze akademický význam. Rozsudek se nezmění. Soud se doví z „nejvyšších míst“, že se dopustil pochybení. To je ale všecko. Také na tuto okolnost jsem v únoru upozornil.

Nejsem si ale jist, zda pan předseda vlády bude plně uspokojený, zda mu nebude vadit, že se soudy nevrátí k uložení nepodmíněného trestu. Již v únorovém článku jsem upozornil, že zhoršení postavení pana odsouzeného mohla vyvolat paní nejvyšší státní zástupkyně Lenka Bradáčová podáním dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Nevím, proč je nepodala. Mohlo samozřejmě dojít k nějaké dohodě mezi ní a panem ministrem, nebo ji včas přiměřeným způsobem neupozornil intervenující státní zástupce. Osobně bych panu odsouzenému její zákrok přál. Jeho neuskutečnění by mě přesto znepokojovalo méně, kdybych právě nebyl svědkem její netečnosti v „kauze Jesenice“, o které moji čtenáři četli opakovaně. Dodávám, že v době působení pí. Lenky Bradáčové ve funkci pražské vrchní státní zástupkyně jsem s ní míval korektní vztahy. Tím spíš bych čekal, že ze své nejvyšší pozice udělá v „kauze Jesenice“ rázně pořádek. A jsme zde znova: „et ceterum autem censeo….(zařídí-li příslušné orgány osmi „jesenickým“ zločincům promlčení, nejsme právní stát. Měl by se nad tím zamyslet i pan předseda vlády).

Prameny:

[1]

[2]

Zpět na obsah

Článek Zdeněk Jemelík, „Čapák“, „bajkař“ PB a xenofobové vyšel na serveru Chamurappi 13. května 2026

„Čapák“, „bajkař“ PB a xenofobové

Ludwig Burger – Únos Kalksteina z Varšavy, 1670
Wikimedia Commons

Ve skutečnosti „když dva dělají totéž, není to vždy totéž“. Vrchní soud v Praze zavázal soudce Jana Šotta, aby uznal obž. Andreje Babiše a Janu Nagyovou viníky dotačního podvodu a poškozování finančních zájmů Evropské unie. Odsoudil ovšem pouze paní odsouzenou, neboť obž. Andreje Babiše pro tuto chvíli ochránila poslanecká imunita. (Na okraj pro úplnost upozorňuji, že „kauzu Čapí hnízdo“ považuji za ostudu české justice.)

V případě manželů Novotných je ale všecko jinak. V řízení, vyvolaném udáním Pavla Buráně, kromě nich čelili obžalobě tři domnělí únosci, které údajný poškozený „poznal“ při rekognici jako pachatele, ač neodpovídali popisu, který udal bezprostředně po činu. Hned v prvním rozsudku senátu předsedy Radomíra Koudely soud na návrh žalobce (čili pravomocně) jednoho zprostil obžaloby. Další dva zprostil obžaloby po úporném dokazování v druhém rozsudku, a to se souhlasem žalobce, čili opět pravomocně. V důkazní situaci „únos bez únosců“ přesto senát Radomíra Koudely Novotné odsoudil do vězení na 7 a 4 roky. V soukromém vyjádření při rozhovoru se mnou po opuštění soudní síně projevil s rozsudkem nespokojenost: musel jej vynést. Takový rozsudek ovšem v odvolacím řízení nemohl obstát. Vrchní soud jej vrátil nalézacímu soudu s upozorněním na možnost uplatnění zásady „in dubio pro reo“. Soudce Radomír Koudela měl ovšem možnost klást odpor dalším prohloubením dokazování, ale možnost byla jen hypotetická, protože nové únosce nikdo nedodal. Vydal pak zprošťující rozsudek s výrokovou větou, podle které žalovaný skutek nebyl prokázán. Zachoval se vůči údajnému poškozenému „kulantně“: kdyby ve výrokové větě uvedl kategoricky, že se skutek nestal, poskytl by Novotným nadějný podklad pro výtku křivého obvinění.

Určitá podobnost mezi oběma kauzami ovšem je. Soudce Šott se od svého rozsudku veřejně jednoznačně distancoval. Vyjádřil se, že ods. Jana Nagyová neměl být odsouzena, neb je nevinná. Něco podobného jsem zažil kdysi v r.2007, ale nikdy více. Soudce Radomír Koudela se distancoval rovněž, ale ne tak jednoznačně, spíše zastřeně. V odůvodnění rozsudku popsal průběh procesu tak, že Novotní měli spíše nárok na odsouzení (kdyby nezmizeli únosci). Ovšem právní význam má pouze výroková věta, která jiné východisko než zprošťující rozsudek nepřipustila. Rozsudek obstál v řádných i mimořádných opravných prostředcích, je tedy konečným řešením.

„Únosci“ zažili kvůli Buráňově obvinění značné nepříjemnosti. Dva z nich na něho podali trestní oznámení pro křivé obvinění. Ale zlínská policie usoudila, že se prostě mohl zmýlit.

Pavel Buráň se dostal do postavení štvané zvěře, neboť mu hrozí, že ho dohoní spravedlnost. Na jedné straně ho stíhá NCOZ pro podvod se škodou 140 milionů Kč a pro podplacení svědka, na druhé straně čelí soudní žalobě svého bývalého společníka o vymožení obrovského dluhu. Podle mých poznatků žaloba má reálný věcný základ: dvakrát jsem při hlavním líčení v trestním řízení slyšel Pavla Buráně uznat reálnou existenci dluhu. Vznikl tím, že nedoplatil společníkovi jím samým nabídnutou kupní cenu za polovinu jejich společné firmy. Zbytek měl splácet, ale splácení rychle přerušil a dodnes neobnovil. Před trestním soudem tehdy pouze nevěrohodně vysvětloval, proč přestal dluh splácet. Vyvoláním trestního stíhání manželů Novotných odsunul časově začátek vymáhání, za což se potrestal narůstáním úroků. Se splácením dosud nezačal, ač měl peníze, aby si koupil za 24 milionů fotbalový klub. Pouze se snaží řízení všemožně protahovat. Konečný výsledek si netroufám odhadnout.

Postavení „štvané zvěře“ provázejí pocity tísně. Únikem z nich má být uveřejněný výklad o páně Buráňově „jedině správném“ názoru na počínání policie, státního zastupitelství a soudů. Policie prý dělá vše špatně a křivdí mu, soudy jsou proti němu podjaté. Pořád se nedaří najít cokoli, za co by měl jít za mříže bývalý společník. Mluví o něm jako o ničemovi v minulosti trestně stíhaném, ač ve skutečnosti jde o dávno promlčené tresty z doby totality, z nichž nejvýznamnější byla „příživa“ (dnes není trestným činem). Útočiště se svými bajkami nachází tradičně u Parlamentních listů, které sehrají roli zpovědníka, ale ve vysvětlení pod článkem se zřeknou odpovědnosti za obsah. Jeho trápení ukončí až NCOZ uzavřením případu (tak nebo tak, nepředjímám) a obchodní soud vynesením rozsudku. Už aby to bylo! Trvá to již příliš dlouho!

Prameny:

[1]

Zpět na obsah