Český zákon na ochranu oznamovatelů funguje jen napůl

Komentář Český zákon na ochranu oznamovatelů funguje jen napůl. Kverulant volá po změně publikoval server Kverulant 12. srpna 2026

lustrační snímek vytvořený Kverulantem za pomoci AI Perplexity

Zjištění z analýzy prvních tří let existence zákonu č. 171/2023 Sb. nejsou příliš povzbudivá. Počet podání roste, ale stále menší část z nich projde složitým zákonným filtrem. Sankce jsou nízké, anonymní oznámení nejsou povinně přijímána a stát nemá dostatečná data ani o tom, co se děje uvnitř jednotlivých úřadů a firem.

Dvě vlády, jeden zmeškaný termín
Evropská směrnice o ochraně oznamovatelů byla přijata v říjnu 2019. Členské státy ji měly převést do svého práva do 17. prosince 2021. Česká republika to nestihla.

Převážná část transpoziční lhůty připadla na druhou vládu Andreje Babiše¸ vládnoucí v letech 2018–2021. Ta návrh schválila až v únoru 2021 a Poslanecké sněmovně jej předložila méně než devět měsíců před volbami. Návrh se dostal pouze do prvního čtení a s koncem volebního období spadl pod stůl. Babišova vláda tedy zákon připravila, ale začala jej prosazovat v době, kdy už bylo jeho včasné schválení krajně nepravděpodobné.

Vláda Petra Fialy nastoupila bezprostředně před vypršením evropské lhůty pro transpozici. Zdědila tedy problém, který již nemohla napravit včas. Namísto rychlého dokončení předchozího návrhu však Ministerstvo spravedlnosti připravilo nový text. Vláda jej schválila až v listopadu 2022 a zákon začal platit 1. srpna 2023. Fialova vláda tak nenese stejnou míru odpovědnosti za celé zpoždění jako její předchůdkyně, odpovídá však za další průtahy a za výslednou podobu zákona.

Soudní dvůr Evropské unie v březnu 2025 konstatoval porušení povinnosti a uložil České republice jednorázovou sankci 2,3 milionu eur. Pokutu tedy ve výsledku zaplatili daňoví poplatníci, nikoli politici a úředníci, kteří transpozici nezvládli. Rozsudek se však týkal pouze pozdního přijetí zákona, nikoli toho, že by celý český zákon obsahově odporoval evropskému právu. Jak ale ukázala naše analýza, transpozice proběhla značně formalisticky a zákon v praxi není plně funkční.

Čtyři stovky podání, ale zákon uznal méně než třetinu
Nejrelevantnější čísla o počtu oznamů pocházejících od oznamovatelů na základě zákona č. 171/2023 Sb je možné najít v externím oznamovacím systému Ministerstva spravedlnosti. Nejde nutně o počet jednotlivých oznamovatelů. Jedna osoba může podat více podnětů a ministerstvo do statistik zahrnuje také podání, která nakonec nesplní podmínky zákona.

Za prvních pět měsíců účinnosti v roce 2023 ministerstvo přijalo 62 podání. Pouze 22 z nich spadalo do působnosti zákona. V roce 2024 přišlo 156 podání a zákonnému testu vyhovělo 59. V roce 2025 ministerstvo zaznamenalo 191 podání, ale pouze 41 uznalo jako oznámení podle zákona.

Celkem tedy ministerstvo od srpna 2023 do konce roku 2025 přijalo 409 podání. Do zákonné působnosti se vešlo 122 z nich, tedy necelých 30 %. V roce 2025 prošlo filtrem dokonce jen 21,5 % podání. Kverulant proto požádal o údaje také vybrané státní instituce. Odpovědi potvrzují, že údaje z vnitřních oznamovacích systémů nejsou centrálně shromažďovány a mezi jednotlivými úřady se výrazně liší.

Úřad vlády za celé období, co zákon platí nepřijalo jediné oznámení. Ministerstvo zdravotnictví evidovalo od srpna 2023 do 14. července 2026 jen dvě oznámení. Jedno oznámení podala v roce 2024 skupina čtyř osob – jeden muž a tři ženy – a druhé podala v roce 2026 žena. V letech 2023 a 2025 ministerstvo žádné oznámení neevidovalo. Ministerstvo zemědělství evidovalo tři oznámení, jedno z roku 2024 a dvě z roku 2025. Jedno podala žena a dvě byla anonymní. Všechna tři ministerstvo vyřizovalo mimo působnost zákona o ochraně oznamovatelů. Státní zemědělský intervenční fond naproti tomu od srpna 2023 do července 2026 nezaevidoval žádné oznámení ani oznamovatele korupce. Z výroční zprávy Ministerstva spravedlnosti není zřejmé, zda resort shromažďuje také údaje o oznamech z dalších státních zdrojů.

Stát nemá jednotný a veřejně dostupný přehled o fungování vnitřních oznamovacích systémů a počty je nutné zjišťovat jednotlivě. Současně se potvrzuje, že ani přijetí podání ještě neznamená ochranu podle zákona. Na Ministerstvu zemědělství byla mimo působnost zákona vyřízena všechna tři evidovaná oznámení. Nízké počty mohou znamenat malý výskyt protiprávního jednání, ale stejně tak nedůvěru zaměstnanců, neznalost systému nebo obavu z odvety. Bez celostátně srovnatelných dat nelze mezi těmito vysvětleními rozlišit.

Už z prvního pohledu na statistiku Ministerstva spravedlnosti je ale zřejmý vysoký podíl odmítnutých podání. Ten může mít dvě vysvětlení. Buď lidé externí kanál používají jako obecnou stížnostní schránku, nebo je zákon natolik složitý, že ani oznamovatelé nedokážou předem poznat, zda je bude chránit. Dostupná data ukazují, že významnou roli hrají právě složité podmínky osobní a věcné působnosti.

Zákon nechrání každého
Zákon totiž nechrání automaticky každého, kdo z pracovního prostředí oznámí porušení práva. Musí jít například o trestný čin, přestupek s horní hranicí pokuty nejméně 100 tisíc korun nebo porušení předpisu v některé z vyjmenovaných oblastí. Oznamovatel tak má předem provádět právní kvalifikaci případu, kterou často nelze bezpečně určit ani bez pomoci právníka.

Praktický dopad složitého vymezení ukazuje Ministerstvo zemědělství: všechna tři oznámení přijatá jeho vnitřním systémem byla nakonec vyřizována mimo působnost zákona.

Nepotvrdila se přitom jedna z hlavních obav odpůrců širší ochrany. V letech 2024 a 2025 ministerstvo neoznačilo ani jedno podání za vědomě nepravdivé. Dosavadní statistiky tedy neukazují masové zneužívání zákona zlomyslnými zaměstnanci. Ukazují především masové vypadávání oznámení z právního rámce.

Směšná pokuta pět tisíc korun
Slabý je i sankční výsledek podaného oznamu. V roce 2024 ministerstvo přijalo 22 podnětů k přestupkovému řízení a uložilo jednu pokutu ve výši 5 000 korun za odvetné opatření. V roce 2025 přijalo dalších 21 přestupkových podnětů a v jednom dříve zahájeném případu uložilo pokutu 6 000 korun za opožděné vyrozumění oznamovatele.

Jednotlivé částky mohou odpovídat konkrétním okolnostem případů. Jako celek však taková sankční praxe jen obtížně odrazuje velké firmy, státní podniky nebo ministerstva. Pro organizaci s miliardovým rozpočtem je několikatisícová pokuta účetní drobností. Pro zaměstnance, který kvůli oznámení přijde o práci, může být odveta existenčním problémem.

Ochrana, která přichází pozdě
Největší slabinou zákona není samotná definice oznámení, ale absence rychlé ochrany před odvetou. Ministerstvo může oznámení přijmout, předat policii nebo jinému úřadu a následně řešit některé přestupky. Nemůže však zaměstnavateli okamžitě zakázat, aby oznamovatele propustil, převedl na horší práci, zbavil osobního ohodnocení nebo jeho místo zrušil.

O neplatnosti výpovědi rozhoduje soud. Jenže soudní spor může trvat roky. Oznamovatel může nakonec vyhrát právně, ale mezitím ztratit zaměstnání, příjem, profesní pověst a někdy i možnost pokračovat v oboru.

Ve státní správě může být odveta maskována systemizací nebo reorganizací. V soukromé firmě může mít podobu náhlého zhoršení pracovního hodnocení, odebrání bonusů, disciplinárního řízení, izolace od kolegů nebo poškozující pracovní reference. Formálně může každý jednotlivý krok vypadat neutrálně. Teprve časová souvislost a okolnosti ukazují, že cílem bylo oznamovatele potrestat.

Český zákon tak oznamovateli říká, že odveta je zakázána, ale neposkytuje dostatečně rychlý nástroj, který by ji skutečně zastavil.

Anonymitu stát nechal na dobré vůli institucí
Dalším problémem je anonymní oznamování. Zákon obecně neukládá firmám ani veřejným institucím povinnost anonymní oznámení přijímat a prověřovat.

Anonymní oznamovatel získá zákonnou ochranu teprve v okamžiku, kdy jeho identita vyjde najevo někomu, kdo vůči němu může použít odvetu. To je užitečná pojistka, ale nenahrazuje skutečně anonymní systém. Technicky přitom není problém umožnit komunikaci bez odhalení totožnosti. Moderní oznamovací platformy umožňují přidělit oznamovateli kód, pomocí něhož může odpovídat na doplňující otázky a dodávat dokumenty, aniž by uvedl jméno.

U menšího úřadu nebo firmy může i popis události identitu oznamovatele snadno prozradit. Právě lidé s největší obavou z odvety proto mohou zůstat zcela potichu.

Gold-plating podle českého receptu
Zatímco v oblasti funkčnosti má český zákon mezery, jinde jde v některých směrech nad minimální požadavky evropské směrnice. Ochranu například rozšiřuje i na všechny trestné činy a některé čistě vnitrostátní přestupky. Jde o takzvaný gold-plating, tedy rozšíření národní regulace nad minimum vyžadované evropskou legislativou.

Gold-plating nemusí být automaticky špatně. U ochrany oznamovatelů může být širší působnost žádoucí. Zaměstnanec upozorňující na manipulaci zakázky nemůže být nucen zjišťovat, zda byla porušena česká norma, evropský předpis, nebo oba současně.

Český přístup je však nevyvážený. Stát rozšířil okruh jednání, která mohou být oznamována, a tím zvýšil povinnosti firem a úřadů. Současně ale odmítl zavést povinnou anonymitu, nezávislý ochranný úřad nebo rychlé pozastavení odvety. Přidal administrativní systém, aniž by stejnou pozornost věnoval bezpečnosti člověka, který systém použije.

Na Slovensku mohou odvetu pozastavit
Česká republika nemusí hledat inspiraci daleko. Na Slovensku funguje samostatný Úřad na ochranu oznamovatelů. Spojuje poradenství, kontrolu oznamovacích systémů, sankční pravomoci a přímou ochranu zaměstnanců. V některých případech nesmí zaměstnavatel provést pracovní opatření proti chráněnému oznamovateli bez souhlasu úřadu. Jiný oznamovatel může požádat o pozastavení opatření, pokud má za to, že jde o odvetu.

V roce 2024 slovenský úřad evidoval 404 osob žádajících pomoc, 32 podání týkajících se odvety a 15 žádostí o pozastavení pracovního opatření. Osmi žádostem vyhověl. O tom, že úřad funguje dobře, konec konců svědčí i fakt, že se ho Ficova čtvrtá vláda pokoušela v roce 2025 zrušit. Překáželo ji, že soud chránil oznamovatele korupčních případů předešlých Ficových garnitur. Úřad musel v roce 2026 zachránit ústavní soud a tlak evropských institucí. Irsko zase provozuje centrální úřad, který přijatá oznámení směruje orgánu nejlépe vybavenému k jejich prověření. V roce 2024 přijal 262 oznámení a 247 z nich předal příslušným institucím. Propuštěný oznamovatel může také ve velmi krátké lhůtě požádat soud o předběžnou ochranu.

Francouzský zákon pracuje s obecnější definicí veřejného zájmu a umožňuje soudu rychle přiznat oznamovateli zálohu na náklady řízení. Pokud se jeho finanční situace kvůli oznámení vážně zhorší, může soud přiznat také prostředky na živobytí.

Žádná země nemá bezchybný systém. Česká republika však může převzít konkrétní mechanismy, které prokazatelně snižují osobní riziko oznamovatele.

Kverulant píše zákonodárcům
Kverulant je přesvědčen, že zákon potřebuje druhou etapu a dobudování. Ne kosmetické úpravy, ale změny, které se projeví v okamžiku, kdy oznamovateli skutečně hrozí odveta. Proto se Kverulant se svými zjištěními obrátil na všechny zákonodárce.

Věcná působnost zákona by měla být zjednodušena. Ochrana nemá záviset na tom, zda oznamovatel správně zjistí maximální sazbu pokuty za přestupek. Rozhodující má být oprávněné přesvědčení, že došlo k nikoli bagatelnímu porušení práva nebo ohrožení veřejného zájmu.

Veřejné instituce, státní a městské firmy, velcí zaměstnavatelé a významní příjemci veřejných peněz by měli povinně přijímat anonymní oznámení a umožnit anonymní obousměrnou komunikaci.

Zákon by měl zavést rychlé pozastavení údajné odvety. Oznamovatel by musel předložit indicie, že pracovní opatření souvisí s oznámením. Zaměstnavatel by následně dokazoval, že měl jiný, objektivní důvod.

Česko by také mělo vytvořit nezávislé centrum ochrany oznamovatelů. Nemusí vzniknout další rozsáhlý úřad. Pravomoci lze spojit s ombudsmanem nebo jinou nezávislou institucí. Musí však existovat místo, které oznamovatele nejen vyslechne, ale také mu poskytne právní pomoc, zasáhne proti odvetě a dohlédne na fungování oznamovacích systémů.

Obrana zdola nesmí být jen formulář na webu
Oznamovatelé nejsou náhradou policie, státního zastupitelství, nezávislých médií ani kontrolních úřadů. Často jsou ale prvními lidmi, kteří se o podvodu nebo korupci dozvědí.

Zaměstnanec vidí upravené zadávací podmínky ještě předtím, než je veřejná zakázka přidělena dodavateli. Účetní zná podezřelé platby dříve, než je odhalí kontrola. Úředník může sledovat politický tlak na rozhodování instituce v době, kdy navenek ještě vše vypadá standardně.

Funkční ochrana oznamovatelů proto může být jednou z forem obrany zdola proti ovládání státu politickými a ekonomickými zájmy. Nestačí však zřídit formulář, určit příslušnou osobu a vyhlásit, že odveta je zakázána.

Skutečným měřítkem funkčnosti zákona nebude počet vytvořených oznamovacích schránek. Bude jím počet závažných případů, které se podařilo včas prověřit, a počet odvet, kterým stát dokázal skutečně zabránit. V tom český zákon zatím selhává.

Videoshrnutí

Vojtěch Razima (*1968) je zakladatel a ředitel watchdogové organizaci Kverulant.org založené v roce 2009. Jako student Strojní fakulty ČVUT se angažoval v Sametové revoluci v Praze, v Pelhřimově spoluzakládal Občanské fórum a byl jako zástupce studentů zvolen do akademického senátu fakulty a později do akademického senátu ČVUT. V letech 1992–1997 byl zpravodajským důstojníkem BIS a důstojníkem Služby pro odhalování korupce (SPOK). Následujících 5 let pracoval jako konzultant v poradenské společnosti Deloitte a v letech 2001–2003 zastával pozici bezpečnostního ředitele Komerční banky. Roky 2003–2006 strávil jako ředitel divize a člen představenstva společnosti Škoda Praha.