1. Ted Widmer: Jak se projevy Marka Carneyho staly politickými zemětřeseními
2. Robert Reich: Trumpova absurdní šikana Kanady se vymstí

Analýzu Teda Widmera How Mark Carney’s speeches have become political earthquakes publikoval The Guardian 26. srpna 2026. Český překlad uveřejnily Britské listy 27. srpna 2026.

Jak se projevy Marka Carneyho staly politickými zemětřeseními

Je snad znamením doby, že se Mark Carney, kanadský premiér, stal strhujícím řečníkem? Jako rozvážný bankéř mluví klidně, bez větších intonačních změn. Očekáváme, že Kanaďané budou poněkud nevýrazní, ba dokonce trochu nudní, a přesto Carney v roce 2026 již pronesl dva pozoruhodné projevy, a to ještě zdaleka není konec roku.

V prvním z nich, proneseném v Davosu, popsal „rozpad světového řádu“ a „konec příjemné fikce“. Tím měl na mysli, že svět se již nemůže spoléhat na to, že Spojené státy budou vést Pax Americana, která od konce druhé světové války do značné míry udržovala mír.

Carney vyzval k nové „geometrii“, která by umožnila sblížení národů se společnými hodnotami a vyzvala středně velké mocnosti, aby jednaly společně, „protože pokud nesedíme u stolu, skončíme na jídelním lístku“. Spojené státy, tradičně vůdce Západu, nebyly pozvány, aby se připojily. Ironií je, že projev byl pronesen 20. ledna, v den prvního výročí druhé inaugurace Donalda Trumpa.

Druhý projev byl 23minutovým proslovem, který pronesl minulou sobotu, 22. srpna, v nevýrazném vládním interiéru v Ottawě. Pozadí bylo nevýrazné – osm kanadských vlajek za dřevěným řečnickým pultem (s vyřezaným javorovým listem). Retorických ohňostrojů bylo málo. Téměř nikdy nezvýšil hlas.

Přesto tento projev znamenal zemětřesení. Zprávou, o které se široce informovalo, bylo, že Carney odvolal obchodní jednání, od nichž si mnozí slibovali vyřešení či zmírnění obchodních třenic, které trvají od chvíle, kdy Trump krátce po nástupu do úřadu uvalil na Kanadu první sérii cel.

Neúspěch jednání jistě překvapil Donalda Trumpa, který oznámil, že dohoda je na dosah. Ale jak to bývá často, američtí vyjednavači podkopali svou vlastní pozici sérií mocenských tahů na poslední chvíli, jimiž na druhou stranu vyvíjeli nátlak.

V tomto ohledu neúspěch připomínal způsob, jakým Trumpova administrativa neustále maří své vlastní mírové dohody na Blízkém východě – přidáváním nových podmínek na poslední chvíli a následným vydáváním nepravdivých prohlášení.

Carneyho slova také zabolela. Očekáváme, že pravdu mocným budou říkat studentské aktivistky a aktivisté; je překvapivé, když tuto roli převezme bývalý manažer Goldman Sachs a bývalý guvernér Bank of England.

Není to žádný provokatér. Nikdo však nemůže popřít, že jeho poselství zasáhlo celý svět; nic to nepotvrzuje lépe než Trumpův zuřivý protiútok na sociálních sítích. Číst tu záplavu dětinských urážek zveřejněných na Truth Social bylo jako sledovat omámeného boxera, který máchá nekoordinovanými údery na soupeře, který je příliš hbitý na to, aby ho Trump zasáhl.

Na rozdíl od Carneyho střízlivého tónu Trump pohrozil, že přejmenuje jezero Ontario na „Lake America“, nazval kanadské úředníky „klauny“ a Carneyho označil za „guvernéra“ místo premiéra, jako by pohrdal kanadskou suverenitou. Samozřejmě položil základ pro to, aby Kanada neustoupila, hned jak zahájil své druhé funkční období záplavou tvrzení, že by se Kanada měla stát 51. státem.

Na rozdíl od prezidenta, který se snadno nechá vyvést z míry, premiér se nenechává unášet emocemi. Jeho projev vynikal ovládáním faktů a neotřesitelnou morální autoritou. Byl to projev ekonoma, plný účetních údajů.

Začal pozdravem v angličtině i francouzštině – což byla nenápadná připomínka, že pokusy USA donutit Kanadu k uvolnění ochrany francouzského jazyka nikdy nemohly fungovat. Slíbil, že Kanaďany seznámí s tématy, o nichž se jedná, a přesně to pak udělal.

Carney předložil přesné statistiky, které odhalily, jak úzce jsou propojeny americká a kanadská ekonomika (Kanada nakupuje více amerických automobilů než Velká Británie, Japonsko a Čína dohromady a zajišťuje 99 % našeho dovozu zemního plynu). V tomto ohledu působil projev jako kuriózní relikvie z jiné éry, kdy se od vůdců očekávalo, že budou svým lidem sdělovat skutečnou pravdu.

Nechyběla ani pádná rétorika; projev nabýval na intenzitě a ke konci se stal skutečně bojovným. Carney hovořil o „bouři, která se valí z Washingtonu“, čímž možná narážel na nedávné lesní požáry, které vztahy ještě více zhoršily.

Poté oznámil, že Kanada se bude snažit diverzifikovat své vztahy se zahraničím, což je zjevně nová politika založená na téměř naprostém nedostatku důvěry ve Spojené státy, národ, který se na světové scéně chová tak nepředvídatelně, že je to, jako by „jeho podpis byl napsán tužkou“.

Kanada zdaleka není dokonalá; již po generace čelí hrozbě odtržení frankofonního Quebecu a v Albertě se opět ozývají hlasy volající po odtržení. Po staletí byla „dominiem“ Britského impéria a nebyla jednoznačně suverénním státem. Její hřbitovy jsou však zaplněny desítkami tisíc vojáků, kteří sloužili v první a druhé světové válce; kanadské odhodlání by se nikdy nemělo podceňovat.

Poraženým v těchto jednáních jsou samozřejmě Spojené státy. Nejde jen o finanční výhody, které by plynuly z úspěšné dohody (a politické výhody, které by získali republikáni v nerozhodných státech sousedících s Kanadou, jako jsou Michigan a Maine)

Jedná se o mnohem větší ztrátu. Stejně jako v případě navrhované anexe Grónska šlo o zcela zbytečný vlastní gól, který poškodí zájmy USA na celou generaci, zatímco Kanada hledá nové vztahy. Jak řekl Carney: „Jsme pány ve svém vlastním domě a preferovaným partnerem v zahraničí.“ Dodal: „Nedělali jsme si žádné iluze. Od začátku jsme si uvědomovali, že se Amerika změnila.“

Tato slova by měla znepokojit všechny Američany. Hodně se mluví o „zvláštním vztahu“, který spojuje Velkou Británii a USA, a často byl velmi důležitý, jako tomu bylo během druhé světové války.

Přátelství mezi USA a Kanadou je však nejzdravějším zahraničním vztahem, jaký Spojené státy kdy měly. Obě ekonomiky jsou úzce propojené; stejně jako obě armády (a konkrétně Severoamerické velitelství pro leteckou a kosmickou obranu, neboli NORAD, které od roku 1958 chrání oba národy před ruským útokem).

Obě země sdílí nejdelší pozemní hranici mezi dvěma zeměmi na světě, dlouhou 8840 km a po většinu historie si s ní téměř nedělali starosti. Do obrovského státu Aljašky se po zemi nelze dostat bez průjezdu Kanadou. Zkrátka, obě země se navzájem potřebují

A obecně se máme rádi, píše americký autor. Alespoň jsme se měli. V roce 2025 však kanadský cestovní ruch v USA poklesl o 25 % a americké podniky to pociťují.

Rychlý rozpad přátelství by neměl být překvapením pro nikoho, kdo sledoval prudkou erozi postavení Ameriky ve světě. Carneyho slova však vysvětlila proč a jak k této erozi došlo s větší jasností, než jsme slyšeli už dlouho. Zatímco Kanada navrhovala „dlouhodobá partnerství“, američtí vyjednavači nabízeli „krátkodobé transakce“.

To není pevný základ pro světový řád. Zatímco si nadále fantazírujeme o Grónsku a sypeme urážky na členy NATO, hrozí nám, že ztratíme mnohem důležitějšího spojence, který je nám tak blízko.

Carneyho závěrečná slova nenechala téměř žádné pochybnosti o cestě, kterou si Kanada zvolila. Ta slova jsou krásná, byť tragická:

Kanada se stává silnější a méně závislou na Americe. Už teď si dáváme víc, než nám mohou vzít. A to teprve začínáme. Kanaďané se nepodřizují počasí – v něm vzkvétáme. Nečekáme, kam vítr fouká. Ani se nevzdáváme vlnám, abychom byli zmítáni bouří událostí. Stanovujeme si vlastní kurz. Vytváříme si vlastní počasí.

Zpět na obsah

Komentář Roberta Reicha Trump’s ridiculous bullying of Canada is backfiring publikoval deník The Guardian 2. září 2026

Trumpova absurdní šikana Kanady se vymstí

„Šikanující jako je Trump jen zřídka přemýšlejí o dopadech šikany na myšlení a postoje svých obětí.“ Fotografie: Cole Burston/AFP/Getty Images

Co dělají tyrani, když se někdo postaví jejich šikaně a udeří je do obličeje? Hledají někoho slabšího, koho by mohli šikanovat a kdo jim to neopětuje.

Pravděpodobně proto se Donald TrumpČesky nyní utkal s KanadouČesky poté, když ÍránČesky v zápase v kleci, který americký prezident zahájil před více než šesti měsíci, zaútočil tak tvrdě, že ho to ponížilo a zmátlo.

Trump chce být tyranem, který ostatní ponižuje a nutí je k podřízenosti. Trump, který potřebuje prosadit svou dominanci, nyní zahájil obchodní válkuČesky s naším severním sousedem, přítelem, druhým největším obchodním partnerem (po Mexiku) a alespoň doposud spolehlivým spojencem.

Na svém kanálu Truth Social a v médiích Kanadu kritizuje, říká, že Kanada USA už léta „okrádá“, a podepisujeČesky dekrety o přejmenování Ontarijského jezera na „Lake America“.

Tohle je samozřejmě naprostá blbost – další prázdné Trumpovo bravuro a ignorantská agresivita. Kanada? Vážně? Kdyby Mel Brooks ještě pořád natáčel filmy, byla by z toho komedie. Ale stejně jako všechno ostatní s Trumpem, ani tohle není k smíchu.

Trump zjevně předpokládal, že se Kanada rychle vzdá, protože má co ztratit. ClaČesky, která Trump na Kanadu uvalil – spolu s těmi, kterými hrozí v případě odvety – ovlivňujíČesky nepatrnou část celkového dovozu USA, ale obrovskou část celkového vývozu Kanady.

Jamieson Greer, Trumpův obchodní zástupce pro USA, říká, že cla jsou příliš nízká na to, aby pro USA představovala problém, a vyjadřují „spíše [kanadskou] nouzovou situaci než tu naši“.

Ale šikanující jako je Trump jen zřídka přemýšlejí o dopadech své šikany na myšlení a postoje svých obětí.

Trumpovo šikanování ÍránuČesky nejen posílilo jeho nekompromisní režim, ale také mu ukázalo, že kontrola nad Hormuzským průlivem je účinným prostředkem ke získání ústupků od ostatních států Perského zálivu i od USA, a pravděpodobně posílilo jeho odhodlání vyvinout jadernou zbraň.

Trumpovo šikanování Kanady mezitím probouzí vlastenectví, kterému se tento národ často vyhýbá a který separatistické frakce dlouhodobě ohrožují rozštěpením.

Carneyho rozhodnutí postavit se Trumpovi – odvetnými opatřenímiČesky „dolar za dolarČesky“ na zboží pocházející z klíčových průmyslových odvětví ve státech včetně Ohia a Texasu, kde se konají napjaté senátní volby – vedlo k nárůstu podpory Liberální strany premiéra. Liberálové v pondělí vyhráliČesky troje doplňovací volby.

Trumpova obchodní válka s Kanadou také ztlumila vyhlídky kanadských separatistických hnutí, alespoň v krátkodobém horizontu. Kandidát Carneyho Liberální strany v pondělních doplňovacích volbách s převahou porazil quebeckého separatistu v jednom z pondělních doplňovacích voleb, a to v okrese silně zasaženém americkými cly.

To je pro Kanadu dobré znamení před hlasováním v Quebecu 5. října o tom, zda separatistická strana provincie Parti Québécois získá další křesla v zákonodárném sboru provincie, a před hlasováním v Albertě 19. října o tom, zda uspořádat referendum o odtržení od zbytku Kanady.

Trump možná také podcenil negativní reakce na svou obchodní válku doma. Podle nového průzkumu agentur Reuters/IpsosČesky se 57 % Američanů staví proti Trumpovým krokům k zavedení cel na kanadský dovoz. Přibližně 63 % je proti jeho mrzutému nařízení přejmenovat Ontarijské  jezero na „Lake America“. Pouze 20 % podporuje vyšší cla na kanadské zboží.

Negativní reakce je obzvláště výrazná v hraničních státech, jejichž ekonomiky jsou s Kanadou úzce propojeny.

Například v Michiganu, kde drtivá většina obyvatel Trumpova cla proti Kanadě odmítáČesky, spustili demokraté nové útočné kampaně na republikánského kandidáta do Senátu Mika RogerseČesky za to, že odmítá cla odsoudit. Demokratický kandidát do Senátu Abdul El-SayedČesky kvůli zahájení obchodní války označil Trumpa za „blbečka“Česky.

USA a Kanada mají stále čas vyhnout se nejhorším ekonomickým a politickým důsledkům. Carneyho odveta „dolar za dolar“ vstoupí v platnost 8. září, ale Trumpovo protiopatření – hrozícíČesky 50% cly na auta a autodíly – vstoupí v platnost až na Nový rok.

Přesto by nikdo neměl očekávat snadné řešení toho, co se do dějin může zapsat jako nejhloupější ze všech hloupých zahraničních politik, které Trump zahájil. A vzhledem k rozsahu Trumpových hloupých mezinárodních kroků to už o něčem vypovídá.

Robert Bernard ReichČesky (*1946) je americký profesor, autor, právník a politický komentátor. Pracoval v administrativách prezidentů Geralda Forda a Jimmyho Cartera, byl ministrem práce v administrativě Billa Clintona a členem poradního sboru pro ekonomickou transformaci prezidenta Baracka Obamy.  V roce 2003 mu český prezident udělil Cenu Nadace Václava Havla za průkopnickou práci v oblasti ekonomického a sociálního myšlení; v roce 2008 ho časopis Time jmenoval jedním z deseti nejefektivnějších členů kabinetu století; v témže roce ho Wall Street Journal umístil na šesté místo na seznamu Nejvlivnějších podnikatelských myslitelů. Je emeritním profesorem veřejné politiky na Kalifornské univerzitě v BerkeleyČesky a členem Americké akademie umění a věd. Napsal 18 knihČesky, poslední Coming Up Short: A Memoir of My AmericaČesky (Nezvládnuté: Paměti mé Ameriky, 2025). Píše sloupky pro The GuardianČesky, In These Times, truthdigČesky a další média, má svou webovou stránkuČesky, kanál na YouTube, svůj SubstackČesky a účty na X (Twitteru)Česky, Facebooku, TikToku, Mastodonu a Instagramu.

Zpět na obsah