Esej US Foreign Policy Is a Scam Built on Corruption vyšel na serveru Common Dreams 26. prosince 2023

Americká velvyslankyně při OSN Linda Thomasová-Greenfieldová se zdržela hlasování o rezoluci „žádající“ všechny strany konfliktu mezi Izraelem a Hamásem, aby umožnily „bezpečné a neomezené poskytování humanitární pomoci v přiměřeném rozsahu“ v sídle OSN v New Yorku dne 22. prosince 2023. (Foto Charly Triballeau / AFP přes Getty Images)

Každoroční vojenské výdaje ve výši 1,5 bilionu dolarů jsou podvodem, který neustále dává – vojenskoprůmyslovému komplexu a washingtonským zasvěcencům – i když ochuzuje a ohrožuje Ameriku a svět.

Navenek se zahraniční politika USA zdá být naprosto iracionální. USA zabředají do jedné katastrofální války za druhou – Afghánistán, Irák, Sýrie, Libye, Ukrajina a Gaza. V posledních dnech jsou ve své podpoře genocidních akcí Izraele proti Palestincům globálně izolovány, když hlasovaly proti rezoluci Valného shromáždění OSN o příměří v Gaze, kterou podpořilo 153 zemí s 89 % světové populace a proti kterým jsou pouze USA a 9 malých zemí s méně než 1 % světové populace.

V posledních 20 letech selhal každý hlavní cíl americké zahraniční politiky. Taliban se vrátil k moci po 20 letech americké okupace Afghánistánu. Po Saddámovi se Irák stal závislým na Íránu. Syrský prezident Bašár al-Asad zůstal u moci navzdory snaze CIA o jeho svrženíČesky. Libye upadla do vleklé občanské války poté, co mise NATO pod vedením USA svrhla Muammara Kaddáfího. Ukrajina byla v roce 2023 na bojišti porážena Ruskem poté, kdy USA v roce 2022 mírovou dohodu mezi Ruskem a Ukrajinou tajně podrazilyČesky

Navzdory těmto pozoruhodným a nákladným debaklům, jednomu za druhým, zůstává u kormidla americké zahraniční politiky po celá desetiletí stejné obsazení, včetně Joe Bidena, Victorie NulandČesky, Jakea Sullivana, Chucka Schumera, Mitche McConnella a Hillary Clinton.

Co nám dávají?

Hádanka je vyřešena poznáním, že americká zahraniční politika vůbec není o zájmech amerického lidu. Jde o zájmy washingtonských zasvěcenců sledujících příspěvky na kampaň a lukrativní zaměstnání pro sebe, spolupracovníky a členy rodiny. Stručně řečeno, zahraniční politika USA byla hacknuta velkými penězi.

V důsledku toho americký lid výrazně ztrácí. Neúspěšné války od roku 2000 ho stály přibližně 5 bilionů dolarů v přímých výdajíchČesky, tedy přibližně 40 000 dolarů na domácnost. Další zhruba 2 biliony dolarů budou v příštích desetiletích vynaloženy na péči o veterány. Kromě přímých nákladů vynaložených Američany bychom měli také započítat strašlivě vysoké náklady, které utrpěli v zahraničí, v milionech ztracených životů a bilionech dolarů zničeného majetku a přírody ve válečných oblastech.

Náklady stále rostou. Výdaje spojené s americkou armádou v roce 2024 vyjdou na zhruba 1,5 bilionu dolarů, tedy zhruba 12 000 dolarů na domácnost, pokud připočteme přímé výdaje Pentagonu, rozpočty CIA a dalších zpravodajských agentur, rozpočet administrativy veteránů, program jaderných zbraní ministerstva energetiky, vojenskou „zahraniční pomoc“ ministerstva zahraničí (např. Izraeli) a další rozpočtové položky související s bezpečností. Stovky miliard dolarů jsou vyhozené peníze, promrhané ve zbytečných válkách, zámořských vojenských základnách a zcela zbytečném hromadění zbraní, které svět přibližují 3. světové válce.

Popsat tyto gargantuovské náklady však znamená také vysvětlit pokřivenou „racionalitu“ zahraniční politiky USA. Vojenské výdaje ve výši 1,5 bilionu dolarů jsou podvodem, který neustále dává – vojenskoprůmyslovému komplexu a washingtonským zasvěcencům –, zatímco Ameriku a svět ožebračuje a ohrožuje.

Chcete-li porozumět zahraničněpolitickému podvodu, představte si dnešní federální vládu jako mnohostupňovou raketu řízenou těmi, kdo předloží nejvyšší nabídku. Divize Wall Street čerpá ze státní pokladny. Divize Zdravotního průmyslu čerpá z Ministerstva zdravotnictví a sociálních služeb. Divize Ropa a uhlí čerpá z Ministerstva energetiky a Ministerstva vnitra. A divizi Zahraniční politiky vydržují Bílý dům, Pentagon a CIA.

Každá divize využívá veřejnou moc k soukromému zisku prostřednictvím obchodů zasvěcených osob, mastných firemních příspěvků na kampaně a výdajů na lobbování. Zajímavé je, že divize Zdravotního průmyslu konkuruje divizi Zahraniční politiky v pozoruhodném finančním podvodu. Americké výdaje na zdravotnictví dosáhly v roce 2022 neuvěřitelných 4,5 bilionu dolarů, neboli zhruba 36 000 dolarů na domácnost, což jsou zdaleka nejvyšší náklady na zdravotnictví na světě, zatímco v průměrné délce života se Amerika umístila mezi národy zhruba na 40. místě na světěČesky. Neúspěšná zdravotní politika se promítá do velmi vysokých příjmů zdravotnického průmyslu, stejně jako se neúspěšná zahraniční politika promítá do obrovských příjmů vojenskoprůmyslového komplexu.

Divize Zahraniční politiky je řízena malou, tajnůstkářskou a pevně propojenou skupinou, která zahrnuje nejvyšší představitele Bílého domu, CIA, ministerstvo zahraničí, Pentagon, Výbory pro ozbrojené síly Sněmovny i Senátu a hlavní zbrojařské firmy včetně Boeing, Lockheed Martin, General Dynamics, Northrop Grumman a Raytheon. Na tvorbě politiky se podílí možná tisíc klíčových osob. Veřejný zájem hraje malou roli.

Klíčoví tvůrci zahraniční politiky řídí operace 800 amerických zámořských vojenských základen, vojenské zakázky za stovky miliard dolarů a válečné operace, ke kterým se dodává výzbroj. Čím více válek, tím samozřejmě více byznysu. Privatizace zahraniční politiky byla značně umocněna samotnou privatizací válečného podnikáníČesky, protože je stále více „základních“ vojenských funkcí předáváno výrobcům zbraní a kontraktorům, jako jsou Haliburton, Booz Allen Hamilton a CACI.

Kromě stovek miliard dolarů vojenských zakázek existuje důležité obchodní přelévání z armády a operací CIA. S vojenskými základnami v 80 zemích po celém světě a operacemi CIA v mnoha dalších hrají USA velkou, i když většinou skrytou roli při určování toho, kdo v těchto zemích vládne, a tím i jejich politiky, která vytváří lukrativní dohody týkající se nerostů, uhlovodíků a ropovodů, zemědělské a lesní půdy. USA se od roku 1947 snažily svrhnout nejméně 80 vlád, typicky skrze CIA prostřednictvím podněcování převratů, atentátů, povstání, občanských nepokojů, volebních manipulací, ekonomických sankcí a otevřených válek. (Skvělou studii operací USA spojených se změnou režimu od roku 1947 do roku 1989 viz Lindsey O’Rourkeho Covert Regime ChangeČesky, 2018).

Kromě obchodních zájmů samozřejmě existují ideologové, kteří skutečně věří v právo Ameriky vládnout světu. Nejslavnějším případem je stále válkychtivá rodina KaganůČesky, i když její finanční zájmy jsou s válečným průmyslem také hluboce propojeny. Jde o ideologii. Ideologové se téměř při každé příležitosti mýlili a dávno by ve Washingtonu o své kazatelny přišli, nebýt jejich užitečnosti jako válečných štváčů. Ať už vědomě nebo ne, slouží vojenskoprůmyslovému komplexu jako placení umělci.

Tento probíhající obchodní podvod obsahuje jednu přetrvávající nepříjemnost. Teoreticky je zahraniční politika vykonávána  v zájmu amerického lidu, ale pravdou je opak. (Podobný rozpor samozřejmě platí pro předraženou zdravotní péči, vládní záchrany Wall Streetu, výhody pro ropný průmysl a další podvody). Americký lid jen zřídka podporuje machinace americké zahraniční politiky, když občas zaslechne pravdu. Americké války nejsou vedeny poptávkou lidu, ale rozhodnutími shora. Je zapotřebí zvláštních opatření, aby lidé rozhodovat nemohli.

Prvním takovým opatřením je neutuchající propaganda. George Orwell to ukázal v románu 1984, když „Strana“ náhle bez jediného slova vysvětlení přesunula zahraničního nepřítele z Eurasie do Východní Asie. USA v podstatě dělají totéž. Kdo je největším nepřítelem USA? Vyberte si podle sezóny. Saddám Husajn, Taliban, Hugo Chávez, Bašár al-Asad, ISIS, al-Káida, Kaddáfí, Vladimir Putin, Hamas, ti všichni hráli v americké propagandě roli „Hitlera“. Mluvčí Bílého domu John Kirby propagandu přednáší s úšklebkem na tváři, čímž dává najevo, že i on ví, že to, co říká, je směšné, i když jen slabě zábavné.

Propaganda je posílena washingtonskými think-tanky, které žijí z darů vojenských dodavatelů a příležitostně i zahraničních vlád, které jsou součástí amerických podvodných operací. Vzpomeňte si na Atlantickou radu, CSIS a samozřejmě na stále populární Institut pro studium války, který vám poskytují hlavní vojenští kontraktoři.

Druhým opatřením je náklady na operace zahraniční politiky skrýt. V 60. letech udělala americká vláda chybu, když americký lid nutila nést náklady na vojenskoprůmyslový komplex tím, že do boje ve Vietnamu povolávala mladé lidi a zvyšovala daně, aby válku zaplatila. Ve veřejnost vypukl odpor.

Od 70. let 20. století je vláda mnohem chytřejší. Ukončila povolávání a místo veřejnou učinila vojenskou službu placenou, podporovanou výdaji Pentagonu na nábor vojáků z nižších ekonomických vrstev. Také opustila kuriózní myšlenku, že by vládní výdaje měly být financovány z daní, a místo toho vojenský rozpočet přesunula do deficitních výdajů, které ho chrání před lidovou opozicí, která by se spustila, kdyby byl financován z daní.

Také naverbovala klientské státy, jako Ukrajinu, k bojování v amerických pozemních válkách, aby pytle mrtvých amerických těl americkou propagandistickou mašinérii nehyzdily. Netřeba dodávat, že američtí mistři války jako Sullivan, Blinken, Nuland, Schumer a McConnell zůstávají od frontových linií tisíce mil daleko. Umírání je vyhrazené Ukrajincům. Senátor Richard Blumenthal (D-Conn.) obhajoval americkou vojenskou pomoc Ukrajině jako dobře vynaložené peníze, neboť probíhá „bez ztráty nebo zranění jediného amerického vojákaČesky“. Šetřit životy Ukrajinců, umírajících v USA vyprovokované válce o rozšíření NATO po statisících, dobrého senátora jaksi nenapadlo.

Tento systém je podpořen úplnou podřízeností Kongresu USA válečnému byznysu, aby se jakémukoli zpochybňování přehnaných rozpočtů Pentagonu a válek podněcovaných Výkonnou mocí předešlo. Podřízenost Kongresu funguje následovně. Za prvé, dohled Kongresu nad válkou a mírem je z velké části svěřen výborům Sněmovny reprezentantů a Senátu pro ozbrojené síly, které do značné míry tvoří celkovou politiku Kongresu (a rozpočet Pentagonu). Za druhé, vojenský průmysl (Boeing, Raytheon a zbytek) financuje kampaně členů Výboru pro ozbrojené síly obou stran. Vojenský průmysl také utrácí obrovské částky na lobování, aby odcházejícím členům Kongresu, jejich štábu a rodinám zajistil lukrativní platy, a to buď přímo ve vojenských podnicích, nebo ve washingtonských lobbistických firmách.

Nabourávání zahraniční politiky Kongresu neprobíhá jen ze strany amerického vojenskoprůmyslového komplexu. Izraelská lobby dávno zvládla umění jeho koupě. Americká spoluúčast na izraelském apartheidu a válečných zločinech v Gaze pro americkou národní bezpečnost a diplomacii nedává smysl, nemluvě o lidské slušnosti. Jsou ovocem izraelských lobbistických investic, které v roce 2022 dosáhly 30 milionů dolarů v příspěvcích na kampaňČesky a které je v roce 2024 výrazně převýší.

Až se Kongres v lednu znovu sejde, Biden, Kirby, Sullivan, Blinken, Nuland, Schumer, McConnell, Blumenthal a jim podobní nám řeknou, že musíme bezpodmínečně financovat prohranou, krutou a podvodnou válku na Ukrajině a pokračující masakr a etnické čistky v Gaza, abychom my, Evropa a svobodný svět a možná i samotná sluneční soustava nepodlehli ruskému medvědovi, íránským mulláhům a čínské komunistické straně. Autoři zahraničněpolitických katastrof nejsou ve vyvolávání strachu iracionální. Jsou lstiví a mimořádně chamtiví, sledují své úzké zájmy nad zájmy amerického lidu.

Naléhavým úkolem amerického lidu je přepracovat zahraniční politiku, která je tak dezolátní, zkorumpovaná a podvodná, že pohřbívá vládu v dluzích a zároveň tlačí svět blíže k jadernému Armageddonu. Tato revize by v roce 2024 měla začít odmítnutím dalších finančních prostředků na katastrofální ukrajinskou válku a válečné zločiny Izraele v Gaze. Nastolení míru a diplomacie, nikoli vojenské výdaje, jsou cestou k zahraniční politice USA ve veřejném zájmu.