Byli jsme dobrovolníci v nemocnici v Gaze. To, co jsme viděli, je nevyslovitelné.
Ve Spojených státech by nás ani ve snu nenapadlo operovat někoho bez jeho souhlasu, natož podvyživenou devítiletou dívku sotva při vědomí v septickém šoku. Nicméně, když jsme viděli Juri, přesně to jsme udělali.
Netušíme, jak Juri v předoperačním prostoru Evropské nemocnice v Gaze skončila. Jediné, co jsme viděli, bylo, že měla na levé noze vnější fixátor – lešení z kovových kolíků a tyčí – a nekrotickou kůži na obličeji a pažích po výbuchu, který roztrhal její malé tělíčko na cáry. Pouhý dotyk přikrývek vyvolával výkřiky bolesti a hrůzy. Pomalu umírala, a tak jsme se rozhodli podstoupit riziko, že ji uspíme, aniž bychom přesně věděli, co najdeme.
„Ježíšikriste,“ zamumlal Feroze, když jsme jí smývali larvy do kbelíku, „to je teda dojebané dítě.“
Nadále zůstanu patologicky schován za pacifismem a tvrdím, že neexistuje "spravedlivá" válka. Ostatně to Dugin také uznává: válka je spravedlivá…
Ještě se vrátím k „okupaci“ v roce 1968. Jsem si vědom, že tato událost vyvolala v mnoha občanech psychické trauma,…
Nelze v žádném případě srovnávat okupaci v roce 1939 a "okupaci" v roce 1968, ať už z hlediska počtu obětí…
"vybrat si nejlepšího hegemona a umět být pro hegemona prospěšným" není "národní otázkou", ale národním traumatem. Byli jsme "prospěšní" pro…
Silný stát se nemusí vázat na žádného hegemona. Jak správně píšete, Česká republika není silný stát - obsahuje vnitřní rozpory,…