1. Zdeněk Jemelík: Stopy po působení exministra Pavla Blažka
2. Zdeněk Jemelík: Vzpomínání na gestapo

Článek Zdeněk Jemelík, Stopy po působení exministra Pavla Blažka vyšel na serveru Chamurappi 25. srpna 2025

Stopy po působení exministra Pavla Blažka

Středoviktoriánské vyobrazení vězení pro dlužníky v hradu St Briavel (Wikimedia Commons)

Zůstaly za ním ale i jiné stopy. Například halasně vychvalovaná novela trestního zákoníku. Zářivou stopou měla být dekriminalizace neplacení výživného, provedená bez ohledu na děti, vystavené následkům zanedbání péče ze strany otců. Měla významně odlehčit přeplněným věznicím. Ale ani tato stopa není tak zářivá, jak měla být. Podle údajů Vězeňské služby k 18. srpnu 2025 se ve věznicích nacházelo 19 575 vězňů. Pouze asi tisícovka jsou odsouzení za zanedbání povinné výživy. Soudím, že jejich jednorázové propuštění k 1.lednu 2026 by situaci ve věznicích zásadně neovlivnilo. Ale k tomu ani nedojde. Někteří z nich mají na svědomí i jiné trestné činy, další mají nárok na uvěznění, protože neplněním vyživovací povinnosti dostali děti do stavu nouze. Ve skutečnosti na Nový rok vyjde na svobodu jen asi 130 odsouzených. Těmi ostatními se budou muset zabývat soudy. Několik set soudních procesů navíc, jež by bez novelizace trestního zákoníku nemusely proběhnout, je pořádná zátěž pro soudnictví, které i bez toho má co dělat, aby zvládlo nezbytná řízení. To ubírá této stopě působení Pavla Blažka na lesku vskutku významně. Příkoří spáchané na dětech nelze ospravedlnit takto provedenou dekriminalizací neplatičství.

Nebudu se zamýšlet nad stopami, jež Pavel Blažek zanechal ve vymezení vnitřních pravidel činnosti ministerstva, ale zaujala mě další stopa, již vytvořil až po odchodu z ministerstva, a to jeho vyjádření k zadržení obviněného Tomáše Jiřikovského. Podle jeho pábení policisté měli se zadrženým licitovat o výměnu informací o politicích za příslib podmíněného trestu a měli jej strašit tvrdým postupem soudu, který bude soudit podle přání veřejnosti. Jde o zpochybňování korektnosti postupu orgánů činných v trestním řízení, jež slyšeno z úst bývalého ministra mohou občané vzít vážně. Má ovšem „vadu krásy“: Pavel Blažek nemohl takové poznatky získat, tedy jde o „lidovou tvořivost“. Jeho pábení je tak stejně nepochopitelné jako přijetí bitcoinového daru.

Zpět na obsah

Článek Zdeněk Jemelík, Vzpomínání na gestapo vyšel na serveru Chamurappi 19. srpna 2025

Vzpomínání na gestapo

Stalo se někdy v r.1941, v mých šesti letech. Skončili jsme nedělní oběd a někdo zazvonil na domovní zvonek. Služka šla otevřít. Za dveřmi stáli dva chlapi v kožácích. Pozdravili, prokázali se odznakem gestapa. Služka je uvedla do jídelny, kde začali německy rozmlouvat s rodiči. Rodiče mě vykázali do ložnice. Za chvíli tam za mnou přišel jeden gestapák, vysoký blondýn. Rozhrabal mamince prádelník a když nenašel kulomet, vrátil se do jídelny. Pak mě maminka zavolala zpět, abych se mohl rozloučit s tátou. Gestapáci ho pak odvedli v poutech. Až do té chvíle nezazněl žádný křik, rozhovory probíhaly normálním hlasem. Teprve po jejich odchodu se maminka hlasitě rozplakala, vyklonila se z okna a dívala se, kam tátu vedou. Vedli ho na blízkou radnici, kam přicházeli další zadržení. Později jsme se dověděli, že proběhl hromadný zátah na místní činovníky Sokola.

Samozřejmě vím, že poklidný průběh tátova zatčení není vzorkem standardního chování gestapa. Ale zážitek měl formativní vliv na mé vnímání policejních zásahů v budoucnosti.

Často jsem pochyboval o nezbytnosti zadržení zájmové osoby v jejím bydlišti,  když k němu mohlo dojít při podání vysvětlení v policejní služebně, bez obtěžování dalších osob.

Opakovaně jsem pochyboval o nutnosti provádět  zásahy v noci, zvláště v případech, kdy vpád policie vyděsil malé děti.

Vadí mi hulákání při zadržení zájmové osoby a hrozby násilím, vyhrocené připraveností použít beranidlo, a jejich případné použití.

A zvlášť mě pobuřuje součinnost policie s novináři a televizními štáby, přizvanými k zásahu. Zažil jsem jich už řadu. Většina zadržených má ústavněprávně chráněný nárok na uplatnění presumpce neviny a na ochranu osobní důstojnosti, ale velmi často toho policie nedbá a samozřejmě tím pohrdají novináři.

Všechny výše uvedené nectnosti poznamenaly zadržení podezř. Tomáše Jiřikovského a jeho následné přesuny. Proti trestnímu stíhání proti němu jako  takovému nemám námitky. Nemohu ale přehlédnout, že případ je zvlášť křiklavý tím, že mu nedávno nikdo nezabránil ve vycestování do Asie.

Zásah proti Tomáši Jiřikovskému si vysloužil oprávněnou  mediální kritiku různých komentátorů. Králem mezi nimi je ovšem bývalý ministr Pavel Blažek, který v článku na serveru Echo 24 (zde) z 19. srpna 2025 vytkl podrobnosti, které mohl znát jen přímý účastník zadržení. Tvrdí, že policisté nabízeli Tomáši Jiřikovskému zajištění podmíněného trestu, pokud jim řekne něco na nějakého politika a strašili ho tvrdým trestem, nevyhoví-li, protože soud jej bude soudit podle přání veřejnosti a nikdo mu nepomůže. Protože nikoho „nenapráskal“, šel do vazby.

Pavel Blažek samozřejmě účastníkem zadržení nebyl a určitě neměl možnost o něm s Tomášem Jiříkovským mluvit během jeho následných přesunů. V jeho pábení  se tak nejspíš odrážejí obavy z toho, co jej čeká, až si policisté přijdou pro něho. Pravděpodobnost, že s ním policisté budou chtít mluvit, a to kvůli jeho vlastním hříchům, je hodně vysoká. Uvidíme, zda se budou k němu chovat uctivěji než k Tomáši Jiřikovskému.

V článku je také zmínka, že ministryně spravedlnosti Eva Decroix vnímá způsob zveřejnění zadržení Tomáše Jiřikovského jako „kovbojku“. Z pozorovacího stanoviště ve výši 90 let to hodnotím jako lehkomyslný „výšplecht“ rozverného děvčete. Újma zadrženého na občanských právech by neměla být pro ministryni spravedlnosti zdrojem veselí.

Od žertování ale musím přejít ke konstatování, že „kovbojka“ není zdaleka první a patrně ani ne posledním zábavným představením, jež nám televize společně s policií připravila. Vzpomínám např. na způsob, jakým kdysi velmi dávno televize zveřejnila policejní zásah proti příbramskému fotbalovému bossovi Jaroslavu Starkovi: zastavili jeho auto na cestě z Příbrami do Prahy, vytáhli ho na vozovku a ležícímu nasadili  pouta. Náhodou (sic!) se  u toho vyskytly televizní kamery, ač do Prahy bylo daleko. Také vzpomínám  na šetrný postup eskorty při zadržení bývalého libereckého policejního ředitele, úmyslně vyváděného z budovy zadním východem. Šetrnost nebyla k ničemu, protože někdo dal „echo“ televizi a novinářům, kteří na eskortu stejně čekali.  Ostouzející bylo také předvádění Jany  Nečasové (Nagyové) v „medvědech“.

Případy policejního násilí obvykle vyvolávají veřejné pohoršení, které ovšem časem vyšumí. Domnívám se, že kultura policejních zásahů vyžaduje důkladné prozkoumání a možná i legislativní úpravu. Policisté samozřejmě musí mít právo postupovat tak, aby jim zadržovaný nemohl otéci a aby sami při akci neutrpěli úraz  nebo dokonce nepřišli  o  život. Ale na druhé straně by měli vždy jednat v souladu s ústavním právem a mimo to zbytečně neobtěžovat občany, kteří nemají s trestnou činností zadržovaného nic společného. Zvlášť by se měli vyhýbat strašení malých dětí. Od Listopadu 1989 se vystřídala v úřadech ministra vnitra a ministra spravedlnosti řada vesměs zkušených politiků, ale do  zásadní debaty o kultuře policejních zásahů se dosud nikomu nechtělo. A došli jsme tak daleko, že jeden z nejvýznamnějších bývalých ministrů spravedlnosti se musí bát toho, co zažije, až si pro něj přijde policie. Je samozřejmě především trapné, že právě on se z vlastní vůle dostal do této šlamastyky.

Zpět na obsah

Ing. Zdeněk Jemelík (*1935) promoval v roce 1958 na Agronomické fakultě a 35 let působil v resortu zemědělství a výživy. Od roku 1989 byl ředitelem sekretariátu Federálního ministra zemědělství a výživy ve Vládě národního porozumění a od roku 1990 vedoucím sekretariátu náměstka, řídícího petrochemickou výrobu a zemědělství na Federálním ministerstvu hospodářství. V roce 1990 odjel do Španělska studovat zahraniční obchod, odkud prostřednictvím své společnosti Hisparga dovážel potravinářské výrobky. Již téměř 20 let se věnuje sledování trestních procesů, u nichž je podezření, že nejsou férové. Sledoval medializované kauzy, např. od r. 2013 provází její trestní kalvárií bývalou předsedkyni Energetického regulačního úřadu Alenu Vitáskovou, ale většinou se zabývá lidmi, které nikdo nezná a nepodporuje. Nemá právnické vzdělání, na což upozorňuje. Působil řadu let ve spolku Šalamoun, v listopadu 2017 založil spolek Chamurappi z. s. V roce 2020 vydal knihu Škůdci v taláru a v roce 2023 její druhý díl.