ANTONÍN HOŠŤÁLEK

V evropských velkých médiích se reakce dnes už legendární postavy světového umění Nikity Michalkova na opatření Rady Evropy, kterým ho zařadila na sankční seznam EU, vůbec neobjevila. A pokud se někde zcela výjimečně objevila, tak parafrázovaná ve dvou třech větách. Michalkov otevřený dopis sepsal koncem ledna po návratu z nemocnice, kde se léčil zřejmě s koronavirem a komplikacemi s ním spojenými.

Mimo jiného v něm píše:

Já, Nikita Sergejevič Michalkov, filmový režisér, scenárista, producent, píšu tento dopis proto, abych zdůraznil, že nejsem ani politik, státní úředník ani státní zaměstnanec. Jsem ruský umělec, představitel starého ruského rodu, a proto považuji za nutné říci k mému zařazení na sankční seznam EU následující: Vy, kteří se považujete za „civilizovanou demokratickou společnost“, vyhlašujete sankce člověku, který svůj osobní názor vyjádřil ve své zemi, ve své vlasti, ve svém jazyce. 11 let jsem hostoval v TV Rossiya-24 a vysílal Besogon a za celých 11 let jsem nikdy nezměnil svůj pohled na žádnou z klíčových otázek, které jsem položil. Jen v roce v 2022 sledovalo 16 pořadů 229 milionů diváků.

Protože nevíte, o čem mluvíte, prohlašujete mě za propagandistu Kremlu. Pro informaci, pokud máte zájem: Nedostávám od kanálu ani od státu ani rubl a pořad Besogon dělám na vlastní náklady. Navíc není můj program přerušován reklamou, která by se mi, věřte, při takovém počtu zhlédnutí mohla stát zdrojem důležitých příjmů. Můj pořad není nikým cenzurován. V pondělí nahlásím televizní stanici název epizody, kterou odvysílají v pátek ráno. A kanál přijímá náš pořad až ve čtvrtek pozdě večer, aniž by o programu věděl něco jiného než název. Takže nikdo nemůže ovlivnit jeho obsah.

Kolik let jsem ve svém pořadu volal po tom, abyste v sobě probudili svědomí a smysl pro pravdu a přiznali alespoň sobě všechny ty důsledky vaší lstivé politiky a zrady Minských dohod, které jste proradně sami podepsali – aniž jste je chtěli dodržet. Mám na mysli děti zavražděné kyjevským režimem na Donbasu, upálené v Domě odborů v Oděse, zastřelené válečné zajatce, mučení a týrání civilního obyvatelstva…

Popíráte stále naše tvrzení o probuzeném nacismu na Ukrajině a pokojně přijímáte bourání pomníků sovětským vojákům, kteří porazili německou Třetí říši. Nevadí vám přejmenování ulic pojmenovaných po kdysi velkých spisovatelích. A nevadí vám současně jejich přejmenování po Banderovi, Šuchevyčovi a dalších Hitlerových spolupachatelích. Nechci se pozastavovat nad těmito jednotlivými skutečnostmi, protože jste nepochybně vše viděli v mém vysílání Besogonu – jinak byste mi přece neoznámili sankce. Ale vaším úkolem je tvářit se, jako by se nic z toho nestalo. A hlavně – ať pořad nevidí ostatní – ti, kteří ještě nejsou zaslepeni vaší propagandou a kteří neplní úkoly, které vám zadal Washington.

Shrnu-li tento dopis, chci vám vlastně vyjádřit vděčnost za uznání mé činnosti, protože jinak než jeho uznáním nelze vysvětlit váš strach z pravdy, která dříve nebo později vyústí v mezinárodní tribunál z těch zemí a národů, které dnes čekají na naše vítězství, ale nemají sílu ani příležitost to otevřeně vyjádřit.

Evropa pod americkým jaderným deštníkem se probudí. A stovky milionů očí obyčejných lidí, kteří procitnou z letargie, vám řeknou „NE!“. Řeknou to nahlas a jasně tak, jak vám to dnes říká náš prezident. A spolu s ním vám toto „NE“ říká naprostá většina občanů národů našeho obrovského Ruska.

Vím, že o tomto mém dopise se dozví jen málokdo z těch, kterým je určen, ale pro mě bylo přesto důležité ho napsat. A doporučuji: Slyšte naše „NE“ – dokud ještě máte čas.

Michalkov měl pravdu, že se otevřený dopis nedostane k těm, kterým je určen. Jak už bylo řečeno, naše velká, ta objektivní, ta svobodná a demokratická média jej pochopitelně ignorovala. My zde nemáme prostor se dopisem detailně zabývat, ale Michalkov vyvrací obvinění proti němu vznesená (jsou tradiční: podpora agresivní války na Ukrajině, vyjadřování nenávisti k jiné zemi, ohrožování územní celistvosti a suverenity Ukrajiny) a ukazuje licoměrnost a faleš Rady Evropy, která se snaží působit navenek jako dobrotivá moc, která pouze chrání občanům EU jejich svobodu a demokracii.

Celé dění kolem Michalkova nás opět vtahuje do bídy těchto dnů. Ale právě proto nejde dnes nevzpomenout na někdejší lepší časy. Třeba na červencové dny roku 2010, kdy jako oscarový režisér za film Utomljonnyje solncem (Unaveni sluncem) a držitel nejvyšších ocenění z festivalů v Cannes, Benátkách, Berlíně a mnoha dalších, si přijel do Karlových Varů pro další cenu do sbírky: pro křišťálový globus za celoživotní dílo. Tam se kolem něho po celý pobyt točil Jiří Bartoška, a přízní ho zahrnovala Dagmar Havlová. Nebo jak v roce 2011 mělo Havlovo Odcházení celosvětovou premiéru na Mezinárodním festivalu v Moskvě a film přijela představit Dagmar Havlová. Na „červeném koberci“ ji s největšími poctami přivítal prezident festivalu Nikita Michalkov.

Dnes české úřady zkoumají, zda u nás Michalkov nemá nějaký majetek k obstavení, a v ČR je osobou nanejvýš nežádoucí. Ale nepochybně i samotná Rady Evropy velice dobře ví, že Michalkov není žádný prodejný nájemný propagandista, za kterého jej vydává. Je předním členem šlechtického rodu, který si po staletí zakládá na tom, že vždy věrně stál na straně panovníka a ani v těžkých dobách ruský lid neopustil. Má silné vědomí povinnosti vůči své vlasti a cítí povinnost bránit dnes i svaté pravoslaví.

V současnosti svůj obraz filmového režiséra částečně překryl pořadem Besogon. Celovečerní film by v téměř 78 letech zřejmě natočit už nezvládl. Od roku 2019 strávil totiž 37 hodin v narkózách při operacích, a i dopis na Radu Evropy začal koncipovat na nemocničním lůžku. V Rusku je uctívaný, milovaný… Lidé, když mu přáli vyzdravění, například zcela zahltili weby i telefonní linky velké nemocnice, ve které byl v lednu 2023 hospitalizován. Tehdy po přeložení z JIPky dojatě poděkoval a řekl, že teď už dobře ví, jaký je rozdíl mezi popularitou a láskou.

Michalkov se nejednou přiznal, že v publicistickém pořadu Besogon mluví nejen k Rusům, ale i k Zápaďanům. Pořad nazval podle svého patrona, svatého mučedníka, který se vypořádal s ďáblem. Svatý Nikita Besogon je zobrazen s okovy sevřenými v ruce a bije démona. Sám Michalkov svojí neústupností zlu má ke svatému patronovi blízko. V Besogonu mu ovšem zdaleka nejde pouze o děje na Ukrajině a pouze o geopolitiku. Pokouší se zprostředkovat divákům mnohé z toho, co se děje přímo kolem něho, ale co se děje i uvnitř něho a jak všechny ty děje deformovaného světa prožívá. Však nejlépe udělá ten, kdo zavítá na jeho https://besogontv.ru/. A pustí si aspoň některé z jeho téměř hodinových pořadů, kterých už vytvořil od roku 2011 přes dvě sta. Je při nich obklopen ikonami a svůj boj se zastrašovacím liberalismem vede ve smělém křesťanském duchu. Určitě povzbudí – aspoň některé z nás.