1. Tomáš Koloc: WELL DONE, CAPTAIN
2. Tomáš Koloc: O DŮLEŽITOSTI BLAHOSLAVENÝCH HRUBIÁNŮ
3. Tomáš Koloc: GLOBALIZACE BEZ USA = STOCKHOLMSKÝ SYNDROM

Glosu WELL DONE, CAPTAIN publikoval Tomáž Koloc na svém Facebooku 29. března 2026

WELL DONE, CAPTAIN

Všichni znají jméno Zdeněk Svěrák. Já se jeho devadesátinami budu zabývat v úterních Krajských listech. Rostou nám ale nová jména, která v něčem přerůstají i klasiky. Ladislavu Krejčímu není ještě ani 26, ale kromě toho, že je fotbalistou britského klubu Wolverhampton Wanderers FC, je už týden novým kapitánem naší reprezentace, který ve čtvrtek zvrátil vývoj našeho utkání s Irskem během kvalifikace na letošní MS. To všechno by ovšem ještě nebyla kvalifikace na to, abych o něm psal na svém profilu. Do něj se kvalifikoval tím, že když se simulakrum jménem Petr Pavel přišlo po zápase prsit do kabiny reprezentantů a fotit se s vítězi, kapitán Krejčí jako jediný odmítl prezidentovi podat ruku.

Nerad ten jazyk používám, ale k fotbalu (který vznikl k zemi, kde kapitán Krejčí pracuje) to sedí:

Well done, captain!

Zpět na obsah

Glosu O DŮLEŽITOSTI BLAHOSLAVENÝCH HRUBIÁNŮ publikoval Tomáž Koloc na svém Facebooku 4. dubna 2026

O DŮLEŽITOSTI BLAHOSLAVENÝCH HRUBIÁNŮ

Znám osvícené lidi, kterým Ježíš říká blahoslavení tiší, kteří chápu chod světa, tuší i znají temnější místa své minulosti a odčiňují je tím, že se ať se děje co se děje (jim osobně i planetárně), nebouří se, ale trpělivě „nesou svůj kříž“ a kam stoupnou, tam pomáhají – a to často (někdy nejčastěji) těm, kteří se na nich krutě podepsali. To jsou skuteční následovníci Krista, „sůl Země“, jak On jim říkal – neboť sůl je – a ještě bude – ve světovém měřítku velmi vzácná.

Pak jsou tu ale lidi, o kterých Bohumil Hrabal psal, že ve vztahu k tomu, co dokáží ti první, „obcházejí kolem a kolem, ale dovnitř se ještě nedostali“. A kupodivu dodává: „takového člověka já mám nejradši, protože ten mě bude potřebovat nejvíc. Copak víme, zda právě tenhle šaškovský hrubián se zítra neocitne v kouzlu kvalitativních změn?“ Že by k těmhle lidem chtěl patřit nejen ve svém nedávném fejetonu u nás v Krajských listech (´Půjdu za hlavami států. Tolik zmařených životů…´) ale už mnohokrát i zde na FB prohlásil Jaromír Janák – a Osho dokonce řekl, že by jednou rád viděl, jak se rodí mezistupeň mezi hrabalovským a osvíceným druhem člověka, který pokřtil jako „Zorba Buddha“.

Všichni hlubocí kibicové, kverulanti a dezertéři, ony hrabalovské perličky na dně z rodu Alexise Zorby, Josefa Švejka, Yossariana a Ivana Čonkina sice nereagují na bolest světa vědomě, usebraně a uměřeně jako lidé osvícení – zato reagují okamžitým činem, třeba ne úplně zváženým. Dnes ráno se v médiích objevila zpráva, že americký prezident se vyslovil, že by stát neměl přispívat nemocným nebo dětem na školky, protože má na starosti důležitější věci: války… Tu jsem si vzpomněl, jak když Margaret Thatcherová v roce 1982 vedla válku s Argentinou, se jeden ze 14 procent tehdejších britských nezaměstnaných, malíř pokojů Michael Fagan, rozhodl, že „to požene tak vysoko, jak jen jde“, a když se svými interpelacemi neuspěl u svého poslance, během prvního vloupání si zmapoval slavný Buckinghamský palác a jeho (za nic dobře placené) hlídky a podruhé už šel najisto: Přímo do ložnice královny. Aby jí sdělil, že když nedokáže zatočit ani s tak bestiální premiérkou, která se ve slavnostní uniformě chlubí s válku na druhé straně světa, již vyhrála na úkor milionů svých strádajících občanů, pak je milá královna Alžběta hlavou státu úplně na … A když jí to řekl, dal se pokojně zatknout a na tři měsíce zavřít do psychiatrické léčebny.

Samozřejmě, že fakticky nedosáhl ničeho, ale… Budu se snažit vysvětit proč to podle mě smysl mělo. Už praotec druhu, řecký filosof Sókratés, který na athénském trhu dráždil státotvorné občany nepřizpůsobivými antisystémovými dezolátskými dotazy, říkal, že probudit jednoho spícího člověka je stejně záslužný čin jako postavit dům. Kdysi se z jeho druhu lidí rodili dokonce i politici, a to s velkým P – například můj milovaný Jan Masaryk. Dnes, v době, kdy umělá inteligence se začíná přibližovat lidem, a proto lidé se začínají přibližovat umělé inteligenci, takového lidstvím produchovnělého Enšpígla, který je ochoten přinést na trh svou vlastní kůži, abys pohledal, takže nám musí stačit aspoň občas nějaký takový Lubomír Zaorálek, Petr Macinka – anebo nový kapitán české fotbalové reprezentace Ladislav Krejčí (zde je vysvětleno proč: https://www.facebook.com/tomas.koloc/posts/pfbid0qp31TKNSa11Ag2z42joMA4DPcd5D2SczcNYWMzuQ8MEGPnP6Dt4TWwSmj5KE9sEvl).

Nakonec osobní vyznání: Plně vědomých osvícených tichých si vážím a uctívám je – ale „šaškovského hrubiána“ (spolu s JUDr. Bohumilem Hrabalem) „já mám nejradši, protože ten mě bude potřebovat nejvíc“. Dokonce bych řekl, že se potřebujeme navzájem. Já jeho, žeť jeho činy okysličují mou poměry udupanou krev – a on mě, protože člověka jeho druhu svým psaním k těm osvěžujícím neuváženým činům poštívám a jeho temperamentu nenápadně ukazuji směr…

Zpět na obsah

Glosu GLOBALIZACE BEZ USA = STOCKHOLMSKÝ SYNDROM publikoval Tomáž Koloc na svém Facebooku 5. dubna 2026

GLOBALIZACE BEZ USA = STOCKHOLMSKÝ SYNDROM

Ivan Hoffman v českých Parlamentních listech a ve slovenském Nové slově (https://noveslovo.eu/…/trump-vyhlasil-valku-cele…/) předvídá, že Trump svým světabořičstvím dosáhne toho, že zbytek světa se od USA odtrhne – ale (Spojenými státy spuštěná) globalizace v tom zbytku zůstane.

Ufff. Globalizace bez Američanů – to je ztělesněný Stockholmský syndrom!

Ale už vidím, že to opravdu nastane. Svrhne se globální Usreich, už nadále nebude nic ze sebe tlačit do zbytku světa – ale zbytek světa se dál bude globálně za.írat jeho úchylnou třetiřadou zábavou, národní jazyky mládeže světa bude dál kontaminovat jeho přiblblý jazyk, který už nemá nic z velikosti jazyka Shakespeara ani Kerouaca, a svět bude dál pohřbívat základní zákon Anglosasy kolonizovaného světa (který Anglosasům před 400 lety paradoxně narouboval francouzský Švýcar Kalvín skrze jazykově a státně anglizované kalvinistické keltské Skoty) – že hlavním etickým zákonem života a světa je kšeft, je kšeft, jen kšeft, a že jen ten, kdo si přes mrtvoly nacpe prkenici, zaslouží si úctu a cestu do nebe (což je, mimochodem, právě ten program, který dnes plnou parou pohání umělou inteligenci Trump 2.0 …)

Zpět na obsah

Tomáš Koloc (*1977) je novinář z periferie. Muž, který se vedle psaní dlouhodobě věnuje sociální práci, a zná tvrdý život lidí na okraji z první ruky. Pracoval jako učitel, knihovník, festivalový, deníkový, časopisecký, rozhlasový i knižní redaktor, překladatel a sociální terapeut. Osobně zakusil i exekuci a tématu se poté začal důkladně věnovat. Nejen k exekucím v Česku nabízí pozoruhodné postřehy. Vyšly mu tři sbírky básní a krátkých poetických próz: Osek (2001), Někdy je to blízko (2003),  a Nárožní výbor (2021). Pravidelně publikuje v denících Krajské listy a Nové slovo, v týdeníku Disput a na svém účtu na Facebooku.

Zpět na obsah