Korejský vůdce Lee je pravděpodobně před srážkou s Trumpem.

Komentář Why South Korea’s new leader may be on a collision course with Trump vyšel na serveru The Conversation 5. června 2025

Nový jihokorejský prezident I Če-mjong se v zahraniční politice označuje za „pragmatika“. Říká, že ho pohání spíše národní zájem Jižní Koreje než ideologie, a hovoří o své touze zlepšit vztahy s Čínou a Severní Koreou.

Za vlády bývalého prezidenta Yoon Suk Yeola se vztahy Jižní Koreje s těmito zeměmi dostávaly stále napjatějšími. Yoon zaujal vůči Severní Koreji konfrontační postoj a otevřeně se postavil na stranu Washingtonu v jeho soupeření s Pekingem. Leeho vize by mohla jeho vládu přivést do konfliktu s Trumpovou administrativou.

Během kampaně se Lee snažil rozptýlit pochybnosti o svém závazku dlouhodobé vojenské aliance mezi USA a Jižní Koreou. Opakovaně označil vztah Soulu s Washingtonem za „základní osu naší diplomacie“.

Naznačil však, že pod jeho vedením dojde k určitému vyrovnání vztahů a zdůraznil, že Jižní Korea by se neměla spoléhat pouze na USA. To odráží základní přesvědčení liberálních politiků v Jižní Koreji. I když uznávají důležitost vazeb s USA, chtějí vyváženější vztahy s dalšími regionálními mocnostmi, jako je Čína.

Lee říká, že k užším vztahům s Čínou dojde v rámci spojenectví Jižní Koreje s USA. Vzhledem k tomu, že Washington a Peking bojují o globální vliv, je však pravděpodobné, že se tato situace stane hlavním bodem napětí s USA. Trumpova administrativa zaujala vůči Číně jestřábí přístup a chce, aby totéž udělali i její spojenci.

Bývalý jihokorejský prezident Yoon Suk Yeol, jehož politiku vůči Číně Lee kritizoval. Rungroj Yongrit / EPA

Lee zase prohlásil, že Jižní Korea by neměla být nucena vybírat si mezi USA a Čínou, a řekl: „Neměli bychom dávat všechna vejce do jednoho košíku.“ A naznačil, že jeho vláda bude odolávat snahám Washingtonu zatáhnout Jižní Koreu do jakéhokoli konfliktu s Čínou ohledně Tchaj-wanu nebo územních sporů v Jihočínském moři.

Leeho vláda má zjevně před sebou delikátní balancování, pokud jde o tyto dvě supervelmoci. Trump již dříve kritizoval částku, kterou Jižní Korea za americké síly rozmístěné na jejím území platí, a nedávné zprávy naznačují, že zvažuje stažení asi 4 500 z 28 500 amerických vojáků ze země.

Vztahy s Pchjongjangem

Dalším z naléhavých problémů Leeho zahraniční politiky je, jak se vypořádat se severokorejskou hrozbou. Yoonova vláda se dialogu se Severní Koreou vyhýbala a podporovala šířeníČesky informací zvenčí přes hranice.

V uplynulém desetiletí se v reakci na zlepšené jaderné a raketové schopnosti Severní Koreje veřejné mínění v Jižní Koreji posunulo ve prospěchČesky rozvoje nezávislého programu jaderných zbraní.

Tuto strategii Leeova vláda neuplatní. Demokratická strana, jejímž je Lee členem, historicky prosazuje politiku angažovanosti a mírového soužití se Severní Koreou.

V letech 1998 až 2008 a poté znovu v letech 2017 až 2022 prosazovaly liberální vlády v Jižní Koreji vůči Severu tzv. „politiku slunečního svitu“. Cílem bylo snížit napětí prostřednictvím angažovanosti, přičemž konečným cílem bylo vytvořit podmínky pro sjednoceníČesky.

Ve svém inauguračním projevu 4. června Lee uvedlČesky, že se jeho vláda bude se severokorejskou agresí vypořádávat „silným odstrašením“ – s odkazem na vojenskou alianci s USA. Zmínil se však také o potřebě znovu otevřít komunikační kanály se Severní Koreou, aby bylo možné dosáhnout míru prostřednictvím rozhovorů a spolupráce. Dodal: „Mír je vždy levnější než válka.“

Na znamení svého záměru obnovit spolupráci se Severní Koreou nominovalČesky Lee bývalého ministra pro sjednocení I Čong-soka na post šéfa Národní zpravodajské služby. I Čong-sook byl architektem jihokorejské politiky vůči Severní Koreji v letech 2003 až 2008, za prezidentství No Mu-hjona.

Severokorejský vůdce Kim Čong-un dohlíží na raketový test na nezveřejněném místě v Severní Koreji v květnu. KCNA / EPA

Geopolitická situace se však v posledních letech změnila. V lednu 2024 severokorejský vůdce Kim Čong-un prohlásil Jižní Koreu za „nepřátelský“ stát a prohlásil, že Severní Korea již nebude usilovat o znovusjednocení. Severní Korea od té doby ukončila veškeré kontakty s Jihem a ukončila veškerou hospodářskou spolupráci.

Jihokorejská politika zaměřená na ochranu životního prostředí vedla k rozvoji projektů, jako byl průmyslový komplex Kaesong, v jehož rámci jihokorejské firmy v Severní Koreji zakládaly továrny a zaměstnávaly severokorejské pracovníky.

Severní Korea je otázkou zahraniční politiky, v níž by Trumpova administrativa a vláda Leeho mohly sledovat podobné cíle. Trump také naznačil, že usiluje o obnovení dialogu se Severní Koreou, a naznačilČesky možnost budoucích summitů k projednání jaderné dohody.

Trumpovo první funkční období ho vedlo k tomu, že se stal prvním americkým prezidentem, který se během svého působení se severokorejským vůdcem setkal, ačkoli nakonec žádného pokroku v omezení severokorejského jaderného programu nedosáhl.

Je velmi nepravděpodobné, že by Kim na snahy kterékoli ze zemí o dialog reagoval. Severní Korea si v posledních letech vytvořila úzké partnerství s Ruskem, které dokonce vedlo k vyslání vojsk do bojů proti Ukrajině, a spolupráci s USA ani s Jižní Koreou již nepovažuje za nezbytnou.

Místo toho sází na dosažení významného pokroku ve vojenské technologii. Ruská pomoc již údajně přispěla ke zlepšení severokorejských systémů navádění raket a Rusko dodalo Severní KorejiČesky také pokročilé systémy protivzdušné obrany.

Nová Leeho vláda čelí velmi náročnému mezinárodnímu prostředí. Severokorejská hrozba roste, bezpečnostní záruky USA slábnou a vláda bude muset odolat Trumpovým pokusům zatáhnout Jižní Koreu do regionální vojenské sítě s cílem omezovat Čínu. Jak se ke všem těmto výzvám postaví, se ukáže v nadcházejících měsících a letech.