Ohlédnutí a prognóza (2023 a 2024)

V roce 2023 se začaly uplatňovat chyby západního myšlení ohledně Ruska a Ukrajiny.

Banderovci si byli vždy dobře vědomi toho, jak dobře slouží zájmům USA a Evropy a jak tyto zájmy nedovolí Banderovce kritizovat, když je chtějí použít proti Rusku. Banderovci tedy nasadili nacistický režim, zakázali ruskou národnost, zrušili ruské školy, zakázali ruštinu na úřadech, a dokonce v obchodech. Kdo tvrdí, že je Rus, tak mu radí odejít do Ruska. Proto musí všichni tvrdit, že jsou Ukrajinci a pouze rusky mluví. Banderovci zasahují do náboženství a dělají prostě nacistickou agendu se všemi parametry a symboly. Zelenskij zavedl novou církev s jeho prověřenými knězi a ukrajinštinou jako církevním jazykem, do které musí vstoupit každý pravoslavný věřící, protože ukrajinská pravoslavná církev byla zrušena.

A tak Evropa volila raději zatajování ukrajinských reálií, jejich omlouvání a lhaní, než aby důsledně hájila svoje ideály lidských práv. Byl určitý pokus ve smyslu lidských práv zvaný Minské protokoly, který ovšem Zelenskij nakonec nesplnil a začal donbaské území obkličovat armádou. Morální úpadek Evropy se tím prohloubil, když nedodržují vlastní ideály. Jak známo, nespravedlnost a lež se dostanou pod kůži a nejvíc na to doplatí ten, kdo s nimi začal zacházet. To je zřetelnější právě v r. 2023 s odstupem od ruské invaze na Ukrajinu, když pravda (která se nakonec vždy prosadí) začala prosakovat na světlo a propaganda se stále více jevila jako dezinformace. To mělo největší význam v zemích, které nejsou zainteresované na konfliktu.

Západ nepočítal s tím, že Rusko bude připraveno na válku. V konfliktu se projevilo, že Rusko je na válku připraveno dobře, veškerá ta předválečná štvaní západní propagandy jej přesvědčila, že se připravit musí. To se projevilo v r. 2023 více než dříve. Konflikt se ovšem vyvinul spontánně do stavu, který nikdo nečekal. V létě dominoval v ukrajinské válce fenomén letní ofenzivy. Když chrabří Ukrajinci vyhnali Rusy od Kyjeva a Charkova, celý svět byl přesvědčen, že je vyženou z celého ukrajinského území. Byla to ovšem lež, protože Rusové tato místa opustili víceméně sami a vydávat to za ukrajinské vítězství byla dezinformace fatálního formátu a vytvářela nesplnitelná očekávání a následně vedla ke katastrofě. U Robotina zahynulo v ofenzivě 60 tisíc Ukrajinců během měsíce (objevují se různá čísla, 100 tisíc atd.).

Západ se pohyboval v iluzích o stavu ruského hospodářství. Povýšenost nedovolovala přiznat, že ruské hospodářství je v dobrém stavu. Neustálé řeči o „mužicích“, kteří vylezou ze zemljanky s motykou, o tom, že Rusko nic nevyrábí a jen kupuje za plyn a naftu, všechno to byly pomlouvačné lži a Západ se stal obětí vlastních lží. Rusové dokázali se velmi rychle přizpůsobit a vyrábět nejenom sofistikované zbraně, ale i doplnit rychle trh ruskými výrobky. Nicméně nejdůležitější byla možnost nahradit západní výrobky čínskými nebo indickými, což ukazuje, že hegemonie Západu je už pohádkou.

Povýšenecké přesvědčení o západní nadvládě nad světem utrpělo velkou porážku, když většina nezainteresovaných zemí se nepřipojila k sankcím. Mnohé začaly na sankcích vydělávat, jiné velmi rády ukázaly, že americká hegemonie už není, některé s potěšením přijaly možnost dát najevo svoji nezávislost, jako třeba Spojené arabské emiráty grandiósním přijetím Putina. Nezainteresované státy vykazují dnes daleko větší míru spravedlivého úsudku a pravdivého posouzení než státy Západu. Al Džazíra je vlastně takové BBC nové doby, když původní BBC už jen hlásá propagandu a evropské státy se propadají do omezování svobody slova. Tak vzniká otázka, kdo je vlastně morálnější, zda státy, které mnohdy nemají demokratickou vládu nebo ty, které nedokážou nic jiného než šířit propagandu a doma pronásledují disidenty.

Celkově se dá říci, že během r. 2023 se zlepšila po všech stránkách pozice Ruska. Zlepšil se vztah nezainteresovaných zemí k Rusku, počet zemí provádějící sankce se snížil. Ruské surovinové komodity se prodávají přes překupníky.

V Gaze vznikl konflikt, který odvádí pozornost světa k Izraeli. Úpadek hegemonie USA je zřetelný, protože daleko více než jindy je vnímán konflikt mezi Izraelem a Hamásem. Daleko více než dříve jsou na celém světě demonstrace proti Izraeli a daleko více se spojuje sionismus s Izraelským státem. Izraelská demokracie slábne, nacionalismus proti Arabům v Izraeli a na Západním břehu sílí. V Izraeli bylo v posledních letech poměrně bezpečno, dokonce se chystaly dohody s některými arabskými státy. Všechno to zřejmě vedlo k přesvědčení, že si může Izrael více troufat proti Palestincům, zvláště stavěním izraelských osad na palestinském území. Teroristická akce Hamásu je tedy zoufalá, mající nejspíše zarazit vyjednávání Izraele s arabskými zeměmi. Bohužel je nutno odsoudit její formu – zabíjení civilistů a braní rukojmích.

Izrael samozřejmě má problém se svým přežitím do budoucnosti. Nechtěl bych být v jeho kůži obklopen nepřáteli a zcela závislý na USA. Jeho reakce jsou pochopitelné. Natanjahu ovšem svůj boj v pásmu Gazy přehnal a nevím, co vlastně chce. Gazu vzít pod svoji kontrolu natrvalo nemůže. To stojí neúměrně mnoho prostředků. Vyhnat obyvatelstvo svět nedovolí. Zničit Hamás je pohádka o hloupém Honzovi. Nenávistné lidi nezničí, vstanou noví bojovníci. Nenávist je zažraná pod kůží, děti sají nenávist s mateřským mlékem. Nenávist začala, když byli Palestinci vyhnáni v r. 1949 ze svých domovů a natlačeni do táborů z nichž největší je Gaza. Tam je 2 miliony lidí krmeno Evropskou unií a nepracuje, jen se cvičí ve zbrani. Když je situace taková, jaká je, není možno počítat s mírem v tomto území.

Současný stav a východisko do budoucnosti

Protože v současné době už hodně záleží především na Ukrajincích samotných, důležité je poznání stavu současné Ukrajiny. Zároveň právě tyto informace jsou nejvíce zkreslené a nepravdivé. Přesto víme, že Zelenskij chce ze zoufalého zbytku Ukrajiny majícího už asi jen 28 mil. obyvatel, vyždímat ještě 500 tisíc vojáků. Dnes se muži do armády nehrnou, motivovaní nacionalisté a válečníci už nejsou, buď zahynuli v zákopech nebo jsou v týlu a změnili přístup. Je to zoufalý čin ženoucí další a další lidi na smrt. Nemyslím si, že k něčemu bude.

Mluví se o snížení nebo zastavení pomoci Ukrajině od USA. Čeká se na volby a prezident Trump by jistě změnil postoj.

Prezident Petr Pavel vyslovil ve svých projevech v poslední době určitou skepsi. Řekl, že v ukrajinském konfliktu dojde k vážnému posunu, i když ne takovému, jaký evropské země očekávaly. Tím opatrně naznačuje, že Ukrajina nemá šanci válku vyhrát v celém původně stanoveném cíli.

Opírám se o toto prohlášení, protože těžko nějaké velké vědomosti o vnitřním stavu Ukrajiny mám. Generál PP není zrovna osoba zcela nezávislá a je určitým „zvěstovatelem“ názorů nejvyšších amerických kruhů. Udělal to před konferencí NATO ve Vilniusu a jasně závěr konference předpověděl. Nemyslím, že je prorok, prostě jen dělá určitou práci pro svoje řídící důstojníky, vypouští balónky, aby se zjistila reakce. Zároveň to ovšem jistá předpověď je. Můžeme tedy očekávat změnu přístupu.

Prognóza r. 2024

Nemohu vše tvrdit s určitostí, mohu jen odhadovat na základě převažujících fenoménů. Podaří se Zelenskému s nechutí většiny obyvatel Ukrajiny vést válku? Shromáždit předpokládaný počet vojáků? Jestliže ano, stejně nelze předpokládat více než jen jejich umírání bez frontových posunů. To by se musela nějak zhroutit situace v Rusku, ale tam se spíše zlepšuje. Fronta bude tedy jen stát a stát, zvláště, když ukrajinská strategie hovoří už jen o obranné válce. Ukrajinci v opevněních se lépe ubrání. Některá ze stran může mírně pokročit, ale vzápětí zase pokročí druhá. Válka se bude protahovat a čekat se může pouze na změny v zázemí. Rusko zatím nejeví nějaké znaky oslabení, na Ukrajině ovšem postupuje rozklad společnosti, což je signalizováno nechutí lidí bojovat, vyhýbáním se odvodům, útěky do zahraničí apod. Tento trend nezmizí, bude se spíše prohlubovat a naděje na konec války potom spočívá pouze v chaosu na Ukrajině. To je velmi nejistá věc, myslím, že je ještě dost Ukrajinců, kteří se jen tak nevzdají.

Nemyslím si, že USA dodají svoje nejlepší zbraně (stíhačky F-35). Pokud by je pilotovali Američané, mohli by to Rusové brát jako vyhlášení války. Dát je jen tak do rukou Ukrajincům je nebezpečné, že se informace ohledně vyspělých technologií dostanou snadno do rukou Rusům, nehledě o problému vyškolení ukrajinských pilotů. Hlavní neúspěch není v tom, že by Ukrajinci měli málo dobrých zbraní (možná jim dochází střelivo), ale v Ukrajincích samotných a jejich motivaci. Většina jich prostě už bojovat nechce (dokládají to útěky do zahraničí a vyhýbání se odvodu). Biden to ví, nemůže to říct, proto hledá cestu ven. Navíc vyškolenost Ukrajinců asi není velká. Přesto si myslím, že pořád ještě jsou odhodlaní Ukrajinci, ani si nemyslím, že by většina obyvatel střední a západní Ukrajiny chtěli ruskou nadvládu.

V této souvislosti je zapotřebí si položit otázku, kde jsou všechny ty sofistikované zbraně dodané Západem. Pochybuji, že všechny byly prodány Hamásu (to jen některé). Když sleduji denně počet zničených zbraní, zdaleka to nedosahuje počtů dodaných Západem (nevím to jistě, ale možná má někdo lepší informace). Byly zničeny ve skladech ruským letectvem? Nebo někde reziví? Nejspíše nejsou lidé na jejich obsluhu, lépe řečeno nejsou kvalifikovaní a motivovaní lidé. Asi je ještě dost západních zbraní nevyužitých, možná čekají na novou ofenzivu.

Otázka „za co bojujeme“ má proměnnou odpověď. Na začátku většina Ukrajinců věděla, že bojuje za svoji zemi, a to i navzdory předchozím sporům, uvědomění si, že je v zemi obrovská korupce, že poměry jsou neuspořádané a hospodářsky zaostalé. To jsou věci, které lze po válce změnit, důležité je zachránit samostatnost země. Dnes je situace jiná. Země je vykoupena zahraničním kapitálem, evropské země si dělí Ukrajinu na sféry svého vlivu po válce, velká část půdy je už prodána, ukrajinský průmysl téměř není. Obrovské zadlužení nelze splatit. Budou se platit obrovské úroky. Za co dnes bojuje Ukrajinec? Určitě si uvědomuje, že ne za samostatnou Ukrajinu, ale za to, aby po válce pracoval jako levná pracovní síla pro zahraniční korporace. To také nevyvolá zrovna úsměv na tváři a je otázka, jaký dopad na bojovou morálku to má. Nemyslím si, že by snad Ukrajinec chtěl svoji zemi nějak zrazovat, ale odejít do jiného státu, kde budou lepší podmínky, je asi nejlepší reakce. To má druhotný efekt ve vylidňování země.

Mám obavu, až válka skončí, bude Ukrajina jedním z nejvíce vyzbrojených států v Evropě. Co se zbraněmi bude dělat krajně nacionalistický stát? Nemělo by Polsko už mít strach?

Jak se projeví neochota bojovat v budoucnosti, nevím? Zvýší se počet zajatců? Přejdou celé pluky k Rusům? To by sice bylo možné, ale je to obtížné, protože by je mohli vlastní důstojníci postřílet. Jestliže je na Ukrajině velká část obyvatelstva, která není zcela ztotožněna s Ukrajinským státem, musí se to projevit právě v době, kdy povolí mocenský tlak, lidé přestanou mít obavy mluvit a jednat svobodně. Přesto je velkou neznámou chování ukrajinského obyvatelstva, když uvážíme, že ještě donedávna byla Ukrajina názorově rozdělena na západní a východní část. Toto rozdělení snad zmizelo? Pochybuji, pouze se skrylo za monstrózní nacionalistické kampaně a lidé mají strach se svobodně vyjadřovat. Nacionalisté vědí, že velká část obyvatel je nenávidí. Z Ukrajiny pravděpodobně odchází zahraniční žoldnéři. Možná si už dost vydělali, ale nejspíš jsou už podmínky nesnesitelné.

Za této situace nevidím na frontě změny. Rusové čekají na zhroucení Ukrajiny, což je zatím očekávání dost nejisté. Co by bylo potom? Jak zakončit válku po všech těch kampaních a propagandě? Donbas se pod Ukrajinu nevrátí, žijí tam Rusové už od 18-tého století a byl dán Ukrajině Leninem. Krym má většinu ruského obyvatelstva a byl dán Ukrajině v r. 1954. Přiznají se tyto skutečnosti zároveň s referendy? Jak bude vypadat „prolomení lží“, že obyvatelstvo těchto provincií pod Ukrajinu nechce (nechtělo nikdy)? Co zažijí potom všichni ti lháři? Myslíte, že skončí v politice?

Reálně se domnívám, že fronta se zásadně nepohne. Mohou přijít překvapení, která ovšem nelze předpovědět. Ukrajina bude nadále chátrat. To vše vydrží do podzimu 2024 a další jednání budou po volbách v USA. Donald Trump bude důležitou osobou zajišťující mírová jednání, protože v případě záruk neutrality pro Ukrajinu musí být nutně USA jedním z garantů dohody. Nemyslím si, že by Biden byl ochoten k takovým závazkům.

Putin nesleví ze svých územních požadavků, leda by se jednalo nějak ve smyslu záruk, že Ukrajina nevstoupí do NATO, bude neutrální a demilitarizovaná. Potom lze asi předpokládat, že Putin může chtít pouze Donbaské republiky a Krym. To bude muset být spojeno s dalšími dohodami, jako jsou dodávky vody z Dněpru na Krym a ruské základny v Chersonské oblasti. Pokud se režim na Ukrajině nezmění, potom se domnívám, že Putin bude chtít si ponechal všech pět provincií v plném rozsahu území, protože bude počítat s další válkou a exodem ruského obyvatelstva z Ukrajiny. Země, které by měly být garanty ukrajinské neutrality by se už měly připravovat a přemýšlet o struktuře smlouvy.

To je moje předpověď, která ovšem není proroctví. Uvidíme, jak to dopadne.