1. Tarik Cyril Amar: Pomsta Východu: Konečně nastal konec Západního Německa
2. The Cradle: Německý kancléř odmítá opustit úřad po „katastrofální“ volební prohře

Komentář Tarika Cyrila Amara The revenge of the East: The end of West Germany has finally come vyšel na serveru Russia Today 21. září 2026

Pomsta Východu: Konečně nastal konec Západního Německa

Demonstrant drží transparent před sídlem Německých křesťanských demokratů (CDU) 21. října 2025 v Berlíně v Německu.
© Maja Hitij/Getty Images

Občas se dějiny projevují skutečně poeticky. Mohou být také nesmírně vtipné, i když nemilosrdným způsobem. Známou tragédií Německa – nebo, řekněme, jednou z nich – je, že trpí chronickým nedostatkem ironie, takže mnoho Němců vtipnou stránku toho, co se právě stalo, nevidí. A přesto je na nedávné katastrofě establishmentových stran země ve třech zlomových regionálních volbách – v Sasku-AnhaltskuČesky, Meklenbursku-Předním Pomořansku a Berlíně – něco velmi oprávněného a zároveň ironického.

Ohromující úspěchy nové pravicové strany Alternativa pro Německo (AfD) ve dvou z nich (Sasko-Anhaltsko a Meklenbursko-Přední Pomořansko) přitáhly největší pozornost. A právem: V první řadě veškeré zbývající bludy establishmentu o marginalizaci AfD z německé politiky pomocí „firewallu“ jsou nyní tam, kam už velmi dlouho patří: na smetišti dějin. Poslední zoufalé snahy o firewall mohou tu a tam ještě chvíli pokračovat, ale teď už je to zombie: nejen ošklivý a bezduchý, ale k tomu mrtvý.

Ačkoliv se německá mainstreamová média kvůli „ohrožení demokracie“ nemohou přestat bát a hyperventilovat, ve skutečnosti je konec „firewallu“ – tedy systematického diskriminačního kartelu proti legální straně – pro skutečnou demokracii očividně velmi dobrá věc. Politika „firewallu“ totiž byla její urážkou, jelikož de facto částečně zbavilaČesky volebního práva voliče nejpopulárnější německé strany.

Ačkoliv strana „Die Linke“ (Levice), která v Berlíně zvítězila, je ve skutečnosti napůl stranou establishmentu a terčem bariéry se nestala, spíše pomohla vybudovat si proti AfD svou obranu, její vítězství v hlavním městě stále představuje velkou porážku pro starší mainstreamové strany.

Existují však i další důležité aspekty tří politických zemětřesení, která německým establishmentem právě otřásla. Nejdůležitější je, že obě strany tvořící německou vládnoucí koalici – mainstreamoví konzervativci (CDU) a centrističtí sociální demokraté (SPD) utrpěly ponižující a v případě CDU dokonce drtivé porážky.

V Berlíně byla SPD poražena tak silně, že skončila na pátém místě. Vzhledem k tomu, že město je historicky spojováno s giganty SPD, jako byli Ernst Reuter a Willy Brandt, všichni se shodují, že  jde o katastrofuČesky, která by mohla politickou kariéru jejího místního kandidáta ukončit. V Meklenbursku-Předním Pomořansku se regionální předsedkyně SPD Manuela Schwesig od své vlastní strany nemilosrdně distancovala a byla odměněna druhým místem. Ne  prvním, protože to připadlo AfD. Porážka Schwesig je nyní prezentována jako úspěch. To hodně vypovídá o tom, jak zoufalý establishment je.

A pak je tu CDU. Co k tomu vlastně říct? Historicky byla CDU zakládající stranou poválečného (Západního) Německa, když ji vedl génius politické lstivosti a pragmatického realismu, Konrad Adenauer. Od té doby, i když samozřejmě ne vždy vládla nejprve v Bonnu a poté v Berlíně, je CDU (spolu se svou bavorskou sestřenicí CSU, striktně vzato) standardní vládnoucí stranou Německa.

CDU nyní poprvé ve své historii selhala tak propastně, že v regionálním parlamentu již není zastoupena: V Meklenbursku-Předním Pomořansku Adenauerova kdysi hrdá strana, která se proměnila v Merzovu neveselou bandu zpozdilců, nepřekonala pětiprocentní bariéru a je mimo. Význam tohoto debaklu nelze přecenit, i když se jedná o regionální a (zatím) nikoli celostátní výsledek.

O osudu Friedricha MerzeČesky, zarputilého kancléře katastrofy a pravděpodobně největšího poraženého v poválečných německých dějinách (ano, předčil i Ericha Honeckera), koluje spousta fám. Spekulace jsou však mnohem méně zajímavé než něco, co se obecně přehlíží. Což nás vrací k tomu, proč je to také velmi vtipný moment poetické spravedlnosti v německých dějinách: CDU nebyla vyřazena jen tak kdekoli, ale v bývalém Východním Německu, kde také AfD triumfovala a prolomila „firewall“.

Německý kancléř Friedrich Merz hovoří na výročním sjezdu Německé odborové konfederace 12. května 2026 v Berlíně. © Sean Gallup/Getty Images

Toto jsou dějiny s velkým D, které se tvoří. Protože jde o mnohem víc než jen o nezvratné fiasko CDU; jde také o širší úpadek a pád německých establishmentových stran a jejich politického, mediálního a kulturního ekosystému. To, co se nyní konečně děje, je konec Západního Německa. Na rozdíl od bývalého Východního Německa, NDR, Západní Německo znovusjednocením v roce 1990 ve skutečnosti neskončilo. Naopak, zatímco se obě Německa studené války mohla bratrsky spojit a vytvořit nový politický domov, tato šance na národní život byla s chutí promarněna a místo toho Západní Německo Východní Německo jednoduše ovládlo: ani uvnitř Německa studená válka neskončila skutečným novým začátkem, ale snahou Západu vnutit Východu své metody.

Sjednocené Německo, které z toho vzniklo, bylo v mnoha ohledech – a ve všech ohledech, na kterých záleželo – Západním Německem ve velkémČesky. Skutečnost, že bývalá kancléřka Angela Merkel pocházela z Východu, tuto extrémní jednostrannost ovlivnila stejně málo, jako černošská pleť amerického prezidenta Baracka Obamy přetrvávající rasismus v Americe. Na Východě se výsledná – a velmi důvodná – zášť stala klíčovou složkou masivního úspěchu AfD. Tento úspěch a současný regionální kolaps CDU, strany, která ztělesňovala a tvrdila, že skutečně představuje podstatu západoněmecké identity, nyní znamená začátek konce tohoto období německých dějin.

Necelou generaci po sjednocení, které ve Východním Německu ukončilo studenou válku, konečně vypršel i čas Západního Německa. Pro ty v bývalém Východním Německu, kterým další ikona CDU, „kancléř jednoty“ Helmut Kohl, sliboval „vzkvétající krajinu“, ale místo toho se jim dostalo trvalého statusu druhořadého národa, se to může jevit jako zasloužená odplata západnímu establishmentu, který je podváděl, zneužíval a v lepším případě se na ně díval svrchu.

Blížící se konec Západního Německa je v principu dobrou zprávou, a to i pro mnoho Němců, kteří stále úzkostlivě uvízli ve svém zastaralém západoněmeckém myšlení a zatím to nechápou. Zároveň však hrozí velké nebezpečí: Proces konečného zbavování se staré a nepasující kůže Západního Německa, které bylo koncipováno jako klientský stát studené války, sice začal, ale politický a psychologický odpor bude velký a možná i násilný. Duch Západního Německa dějiny opustí, ale na cestě ven může ještě hodně uškodit.

Tarik Cyril AmarČesky je historik a odborník na mezinárodní politiku. Má bakalářský titul z moderní historie na Oxfordské univerzitě, magisterský titul z mezinárodních dějin na LSE a doktorát z historie na Princetonské univerzitě. Získal stipendia v Holocaust Memorial MuseumČesky a Harvard Ukrainian Research Institute a řídil Centrum pro městskou historii ve Lvově na Ukrajině. Pochází z Německa, žil ve Velké Británii, na Ukrajině, v Polsku, USA a Turecku. Píše o Rusku, Ukrajině a východní Evropě, historii druhé světové války, kulturní studené válce a politice paměti. Vydal knihu The Paradox of Ukrainian Lviv: A Borderland City between Stalinists, Nazis, and NationalistsČesky (Paradox ukrajinského Lvova: Pohraniční město mezi stalinisty, nacisty a nacionalisty, 2015), v současné době pracuje na nové knize o globální reakci na válku na Ukrajině. Má svou vebovou stránkuČesky; je na SubstackuČesky a tweetuje pod @TarikCyrilAmar, jeho příspěvky se objevují na Real News NetworkČesky, RTČesky a řadě dalších serverů.

Zpět na obsah

Komentář German chancellor refuses to leave office after ‘disastrous’ election loss publikoval server The Cradle 21. září 2026

Německý kancléř odmítá opustit úřad po „katastrofální“ volební prohře

(Foto: Michele Tantussi/Getty Images)

Německý kancléř Friedrich Merz prohlásilČesky, že po 20. září zůstane ve funkci poté, kdy jeho strana utrpěla nejvážnější porážku za několik desetiletí, přičemž sám kancléř označil výsledek za „katastrofu“.

🇩🇪 Merz admits: „We cannot talk about a good result in Mecklenburg-Western Pomerania. This is a DISASTER.“
The CDU suffered a heavy defeat in the elections pic.twitter.com/lkN0PtCc3J

— 𝕊𝕡𝕣𝕚𝕟𝕥𝕖𝕣 𝕻𝕣𝕖𝕤𝕤 (@SprinterPress) September 20, 2026

Merzova Křesťanskodemokratická unie (CDU) v severoněmecké spolkové zemi Meklenbursko-Přední Pomořansko získala podle předběžných výsledků 4,9 procenta.

Breaking news. – Merz’s party suffering heavy losses in 2 German state, exit polls
➡️ https://t.co/kGuOHUl8uE pic.twitter.com/aFUlrDvIgc

— euronews (@euronews) September 20, 2026

Podle německého práva není kancléř po prohře v regionálních volbách automaticky odvolán z funkce.

Kancléře volí německý federální parlament.

„To, co je třeba udělat nyní, vyžaduje páteř, neochvějnost a trpělivost,“ řekl německý kancléř.

Krajně pravicové hnutí Alternativa pro Německo (AfD) získalo 38,3 procenta, sociální demokraté ji následovali s 35,4 procenty.

Pro AfD to bylo druhé vítězství na prvním místě v zemských volbách od začátku září.

Merzova strana utrpěla také v berlínských zemských volbách, kde CDU klesla o 19 procentních bodů.

„Dovolil bych si dokonce říct, že tyto reformy jsou protilátkou na autoritářský jed, který stále hlouběji proniká do naší společnosti, poháněn lákadlem autoritářství,“ řekl kancléř.

Průzkum z minulého měsíce ukazujeČesky, že 85 procent Němců je s Merzem jako kancléřem nespokojeno.

🇩🇪 Merz’s ratings hit a new low: even Merkel never saw numbers this bad

According to a Forsa institute poll, 85% of Germans are dissatisfied with the work of Chancellor Friedrich Merz, the worst figure since he took office. Back in April, he was still at 80%.

For comparison, at… pic.twitter.com/kpsMcIqsKH

— Visegrád 24 (@visegrad24) August 12, 2026

Volby se shodují s vlnou ukrajinských útoků na Rusko, které podporuje NATO.

Ukrajina provedlaČesky 20. září jeden ze svých dosud největších útoků na ruské hlavní město a jeho okolí, při kterém zahynuli dva lidé a byla poškozena klíčová ropná rafinerie, a to v době, kdy probíhaly ruské parlamentní volby.

Podle ruského ministerstva obrany bylo přes noc zachyceno a zničeno 1100 ukrajinských dronů a dalších bezpilotních letadel.

Merz tyto útoky podporoval a prezentoval jeČesky jako „obranu“ Evropy.

„S největší pravděpodobností před námi stojí nejrozhodující okamžiky, možná týdny nebo měsíce, v obraně svobody a míru našeho kontinentu,“ řekl 14. září v odpovědi na otázku novinářů, zda by EU měla Kyjev nadále podporovat.

„Udělám vše, co bude v mých silách, abych naši podporu udržel a přesvědčil lidi, že je to v našem vlastním zájmu. Pokud Rusko uspěje, bude to mít nepředvídatelné a bezprecedentní důsledky pro nás všechny, včetně Německa,“ dodal.

Merz byl také mezi těmi, kdo prosazovali plán financování Ukrajiny zmrazením ruských aktiv. Rusko to odmítlo a nedávno vydalo Evropě a NATO přísná varování.

„Ještě jednou bych ráda zdůraznila, že v případě agrese jakéhokoli státu NATO proti jakémukoli ruskému regionu bude naše reakce rozhodná a zničující pro ty, kdo takový bezohledný krok iniciují,“ prohlásilaČesky v červnu mluvčí ministerstva zahraničí Marija Zacharovová.

„A žádní velitelé západních brigád, jak si říkají, žádné schopnosti, potenciál ani obranné linie jim nepomohou. Měli by si uvědomit, k čemu takovými prohlášeními a činy Evropu tlačí,“ dodala tehdy.

The Cradle je nezávislý zpravodajský web vlastněný novináři, který se věnuje geopolitice západní Asie ze západoasijské perspektivy (Kolébka – s odkazem na původ civilizace v této oblasti). Od roku 2021 se platforma proslavila tím, že pokrývá regionální rozvoj v šířce a hloubce – a nuancích –, které v mainstreamových korporátních médiích často chybí. V roce 2025 oznámil, že dosáhl jednoho milionu čtenářů.

Zpět na obsah