České dějiny 16: Müllerův mlýn
V Krakově je muzeum rodu Czartoryských. Dokonale zařízeno a vedeno, vstup volný, noblesse oblige. Poněkud nesourodé, od antických nálezů, kořistí z dávných válek, zbraní, oděvů a nábytku, porcelánových servisů a korespondence s někdejšími mocnými až po obrazy, včetně jednoho Leonarda da Vinciho. Až dodatečně mi to začalo vrtat hlavou: jak to vlastně zrestituovali? Jak se restituuje takové středověké brnění či dopis královny Alžběty? Zeptal jsem se přítele – polského novináře. Ale on jim to přece nikdy nikdo nesebral, vysvětlil mi.
Müllerův mlým je mou fikcí. Ne tak jeho osudy. Jsem si jist, že si ji leckteří čtenáři nahradí reálnými objekty, které osudy toho mého fiktivního sdílely.
Nadále zůstanu patologicky schován za pacifismem a tvrdím, že neexistuje "spravedlivá" válka. Ostatně to Dugin také uznává: válka je spravedlivá…
Ještě se vrátím k „okupaci“ v roce 1968. Jsem si vědom, že tato událost vyvolala v mnoha občanech psychické trauma,…
Nelze v žádném případě srovnávat okupaci v roce 1939 a "okupaci" v roce 1968, ať už z hlediska počtu obětí…
"vybrat si nejlepšího hegemona a umět být pro hegemona prospěšným" není "národní otázkou", ale národním traumatem. Byli jsme "prospěšní" pro…
Silný stát se nemusí vázat na žádného hegemona. Jak správně píšete, Česká republika není silný stát - obsahuje vnitřní rozpory,…