Dominance | Disput

V roce 2025

Věrní čtenáři vědí, že jsem Trumpa odhalil jako podvodníka, když obsadil svou první vládu globalisty z CFR. Věděl jsem tedy, že během své prezidentské kampaně v roce 2024 nebyl o nic menším podvodníkem.
Po bezduchém a zlovolném prezidentství Joea Bidena jsem však nikdy nečekal, že Trump po svém zvolení v listopadu loňského roku srazí Bílý dům do ještě hlubších hlubin šílenství. Hrozně jsem se mýlil! Donald Trump není jen horší než Joe Biden, ale ve srovnání s ním Biden vypadá jako George Washington.
…
Ale vzhledem k tomu, jak se Trump chová na Blízkém východě i ve východní Evropě, možná se nemusíme obávat inflace, dlouhých front a prázdných regálů. Spojené státy, jak je známe, možná ani nebudou existovat, protože Donald Trump bezmyšlenkovitě, agresivně, bezohledně a hloupě provokuje Rusko (a Čínu, Severní Koreu, Indii, Írán a Pákistán?) k globální jaderné válce.
…
Obávám se, že při setkání s Putinem Trump jako obvykle vybuchne a kostky budou vrženy. Do setkání Trumpa s Putinem se vkládá velká naděje, nikdo si však neuvědomuje nebezpečí. Tam, kde ostatní vidí naději, já vidím nebezpečí.

Cla skrývají skutečný přínos pro Trumpa a západní oligarchie

Když společnost přestane přemýšlet o budoucím modelu, který si přeje, a nechá se unášet proudem, zůstanou jí jen rozhodnutí jiných.

Pokud si z tohoto amerického celního útoku můžeme něco odnést, pak je to potvrzení, že být „spojencem“ nebo „přítelem“ tohoto národa je ve skutečnosti extrémně nebezpečné. Kromě naprosto sebedestruktivních závazků, kterými jsou jeho spojenci vázáni – které se mohou pohybovat od vyhlášení války mocnostem, jako je Ruská federace, přes přijetí a normalizaci genocidy až po uvalení sebevražedných sankcí a cel proti ekonomickým blokům, jako je Čína, nemluvě o „sdílení“ nejlepších obchodních dohod a nejmodernějších technologií – je tato dynamika i v celních vztazích smrtelně nebezpečná.

Samoplatné impérium: Co Trump dělá s americkou mocí. A co nedělá

Chaos ve světové politice, který Donald Trump během prvních týdnů svého druhého prezidentského období způsobil (chaos v domácí politice zde nebudeme rozebírat), vyvolal dvě protichůdné spontánní reakce. Obě jsou spíše emocionální než reflexivní, což však nezabránilo, aby se okamžitě staly politickým faktem.

První reakce dokonale zapadá do sovětské propagandistické rétoriky: „Americký imperialismus odhodil masku a ukázal svou pravou tvář“ (nebo „zvířecí škleb“). Takto se interpretuje hrubá rétorika a nelegální vydírání řady suverénních států. Trump navíc velmi rychle přechází od slov k činům – a rychle dosahuje výsledků, alespoň některých. Právo a pravidla jsou odhozena; od nynějška bude vládnout síla – americká síla, jak upřímně varoval americký ministr zahraničí Marco Rubio ve svém projevu na slyšení v Senátu ještě před Trumpovou inaugurací: „Že zahraniční politika, která sloužila národním zájmům, může být nyní nahrazena politikou, která slouží ‚liberálnímu světovému řádu‘… nebyla jen fantazií; byla to nebezpečná iluze.“

Zamlčování pravdy: Vysoká cena za upřímnost v dezinformovaném světě

Představte si svět, kde nepříjemné pravdy, jako jsou nepohodlné útržky reality, které vyžadují zamyšlení, pokoru a změnu, již nejsou vnímány se zvědavostí ani znepokojením, ale s výsměchem a opovržením. V tomto světě nejsou nositelé pravdy vítáni jako katalyzátory pokroku, ale jsou terčem útoků jako nepřátelé statu quo.

Místo aby tyto pravdy vyvolaly střízlivou sebereflexi, jsou přijímány s samolibým smíchem těch, kteří se oddali uklidňujícím iluzím. Smích, nikoli jako projev radosti, ale jako ostrá, posměšná a promyšlená zbraň, se stává nástrojem, kterým mocní odvracejí odpovědnost a umlčují nesouhlas.

Zničíme Rusko. Nepovedlo? Žádný problém: zničme Čínu!

Nikdy nepodceňujte blížící se tsunami podvratných „analýz“ a prediktivního programování, které je v hybridní válce proti Číně – a v širší válce proti BRICS – již zakotveno.

Podívejte se na nejnovější 128stránkovou zprávu Hudsonova institutu ve Washingtonu, D.C. s prorockým názvem „Čína po komunismu: Příprava na postkomunistickou Čínu“.

Von der Leyen právě podřídila EU USA jako největší vazalský stát v historii

Tento výsledek staví USA na cestu obnovení unipolární hegemonie prostřednictvím postupných jednostranných obchodních dohod, jelikož se pravděpodobně zaměří na Ameriku, než se konečně utkají s Asií.

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen souhlasila s rámcovou dohodou s USA, podle níž se na EU budou vztahovat 15 % cla na většinu dovozu, EU se zaváže k nákupu 750 miliard dolarů z amerického vývozu energie a investuje 600 miliard dolarů do americké ekonomiky, z čehož část půjde na vojenské nákupy. Americká cla na vývoz oceli a hliníku z EU zůstanou na 50 %, zatímco EU souhlasila, že na produkty z USA nebude cla vůbec uvalovat. Alternativou k tomuto jednostrannému uspořádání bylo, že by Trump do 1. srpna zavedl hrozící 30 % cla.

Proč EU nemůže mít úspěch v jednání s Trumpem

Několik neočekávaných návštěv, žádostí o příspěvek a setkání oddálilo ukončení práce na příspěvku, jehož jedním z hlavních témat je napjatý a výhledově zhoršující se vztah Evropské unie a Spojených států, který povede k položení EU na lopatky. Otázkou bez odpovědí je, kdy?

V den plánovaného odesílání příspěvku jsem objevil na Seznamu článek s názory čtyř odborníků (Ital profesor Alberto Alemanno-Je čas nasadit unijní bazuku, amerikanista z Fakulty sociálních věd UK Jan Hornát-Výhrůžky by Trump mohl brát jako ponížení, francouzský politolog Zaki Laïdi-Evropa si na sebe nechala ušít Hlavu 22 a ředitel Geopolitics and Security Studies Centre Linas Kojala-Udržet kapitána u kormidla.

Thierry de Montbrial a jeho myšlenky

OBSAH

Kniha „Éra konfrontací“: Analýza geopolitických transformací ve světě po studené válce
Kritika západního idealismu: Iluze míru a konec dějin
Velké zvraty: Irák a Ukrajina jako příklady
Čína a konec „třetího světa“: Změna světové rovnováhy sil
K nové studené válce na „globálním Jihu“
Kdy USA rozhodnou, že „hra skončila“?
Mezi Pekingem a Washingtonem. Macron hraje na dvě strany
24. února 2025: „Hrozba vypuknutí třetí světové války je reálná“
Thierry de Montbrial varuje: „Pravděpodobnost vypuknutí třetí světové války je třeba brát vážně“
Realismus v napjatých časech
Nebezpečné paralely s minulostí
Selhání Západu po studené válce
O Trumpovi a politické racionalitě
K novému světovému řádu
Evropa musí čelit svým strategickým a ekonomickým výzvám

Trump vyděšen strategickou hrozbou BRICS

Je to tady. Vládnoucí třídy Impéria chaosu a současný klaunský cirkusový principál si konečně uvědomili, že BRICS představuje vážnou strategickou hrozbu – a existenční výzvu – pro jejich jednostrannou dominanci v současném systému mezinárodních vztahů.

K tomuto závěru nedospěli pečlivým zkoumáním výročního summitu BRICS v Riu – ani loňského průlomového summitu v Kazani: základní domácí úkoly jim nejdou.

Spíše se zdá, že je probudilo z letargie to, že na vlastní kůži pocítili, jakým směrem – globálním – vane vítr, pokud jde o nejrůznější modely, které se testují s cílem obejít americký dolar a železnou kontrolu brettonwoodských institucí.

Nejprve to byla změna režimu, nyní chtějí rozbít Írán

Obsah:

Největší hrozbou pro Izrael není Írán ani Hamás, ale vlastní pýcha

Lid, jehož celá existence závisí výhradně na vojenské síle, je odsouzen k tomu, aby skončil v nejtemnějších koutech zkázy a nakonec byl poražen.

Je to více než 46 let, kdy jsem v devíti letech s rodinou opustila Írán. Většinu svého života jsem strávila v Izraeli, kde jsme založili rodinu a vychovali naše dcery – ale Írán nikdy nepřestal být mou domovinou. Od října 2023 jsem viděla nespočet obrazů mužů, žen a dětí stojících u ruin svých domovů a jejich pláč se mi vryl do paměti. Ale když vidím obrazy z Íránu po izraelských útocích a slyším pláč v perštině, mém mateřském jazyce, pocit zhroucení ve mně je jiný. Představa, že tuto destrukci provádí země, jejímž mám občanství, je nesnesitelná.

Evropská unie: Zrod zlověstné chiméry

Dobrou zprávou je, že se zdá, že je za svým vrcholem. Špatnou zprávou je, že škody, které způsobila, budou nepochybně trvat ještě dlouho.

V dubnu 1951 bylo založeno Evropské společenství uhlí a oceli jako zdánlivě neškodný a nenápadný předchůdce noční můry dnes známé jako „Evropská unie“. Společenství uhlí a oceli bylo evropským národům (Francii, Západnímu Německu, Itálii, Belgii, Nizozemsku a Lucembursku), vyčerpaným nedávno skončenou válkou, představeno jako významný krok k usmíření, spolupráci a trvalému míru, po kterém toužily.

Zastavte Netanjahua, než nás všechny zabije

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu už téměř 30 let žene Blízký východ do války a zkázy. Tento muž je sud střelného prachu a násilí. Ve všech válkách, které vedl, Netanjahu vždy snil o té velké: porazit a svrhnout íránskou vládu. Jeho dlouho očekávaná válka, která právě začala, by nás mohla všechny zabít v jaderném Armagedonu, pokud nebude Netanjahu zastaven.

Netanjahuova fixace na válku sahá až k jeho extremistickým mentorům, Ze’evovi Žabotinskému, Jicchaku Šamirovi a Menachemu Beginovi. Starší generace věřila, že by sionisté měli použít jakékoli násilí – války, atentátů, teroru – které je potřeba k dosažení jejich cílů, kterými je odstranění jakéhokoli palestinského nároku na vlast.

Patrick Sullivan: Čeho dosáhne Izrael údery proti Íránu?

Před dvěma měsíci jsem napsal článek, v němž jsem očekával, že Izrael nebo Spojené státy provedou preventivní úder proti íránskému jadernému programu. K takovému úderu došlo ze dne na den, kdy Izrael zahájil na celém území Íránu operaci Rising LionČesky / Vycházející lev s cílem zlikvidovat vysoké vojenské vedení, technické a vědecké know-how, schopnost obohacování štěpného materiálu a výrobní kapacity balistických raket, a to vše s deklarovaným cílem zajistit, aby „na konci operace neexistovala žádná jaderná hrozba“. Vzhledem k desítkám let trvajícím šarvátkám, které vedly k tomuto úderu, se jeho příchod jeví jako historický bod zlomu (kromě politicky orientovaného bodu, na který jsem odkazoval ve svém původním článku).
…
Tyto náklady obětované příležitosti doplňují fixní náklady spojené se situací Izraele na Blízkém východě. Politolog Kenneth Waltz ve svém článku v časopise Foreign Affairs z roku 2012 přišel s neorealistickým postřehem, že postavení Izraele jako faktického regionálního hegemona na Blízkém východě (protože je jediným státem v regionu, který má jaderné zbraně, což všichni vědí, přestože Izrael provádí politiku záměrné dvojznačnosti) si žádá, aby bylo vyvážené. V opačném případě zůstanou regionální vztahy nestabilní kvůli zjevnému bezpečnostnímu dilematu, které představují pro regionální státy, jež nejsou ve spojení s Izraelem.

Západ proti Íránu

Lorenzo Maria Pacini, Marko Milanović, Eldar Mamedov, Hamid Bahrami, Přemysl Janýr | 20. 6. 2025 | Analýza, Autorský příspěvěk, Převzato, Téma: Palestina | 340 přečtení | Žádné komentáře | Atomová energie, Dominance, EU, Írán, Izrael, Nukleární zbraně, Právo, Válka, Vojenství

Obsah:

Jednoho tichého rána v Pekingu sklouzla dolaru koruna

Snaha o novou studenou válku proti Číně se točí právě kolem obav USA – především strachu, že čínská výstavba digitální penežní „superdálnice“ se ukáže jako mnohem pokročilejší než vratká cesta, která je cestou amerického dolaru.

Dnes ještě tato superširoká dálnice možná není tak hojně využívána. To je teď. Ale už teď dochází k přechodu ze staré silnice na čínskou superdálnici.

Pro americký establishment představuje čínská „superdálnice“ „jasné a bezprostřední“ ohrožení jeho hegemonie. Obavy se ve skutečnosti netýkají čínského duševního vlastnictví ani „krádeže duševního vlastnictví“. Jde o strach, že USA nebudou schopny držet krok s novými finančními ekosystémy, které Čína buduje, ani se sofistikovaností digitálního jüanu.

Trump hrozí, že rozbombarduje Írán na padrť za to, že „hraje podle pravidel“

Prezident Donald Trump vyhrožuje leteckými údery na Írán za činnosti, které jsou podle podmínek íránských smluvních závazků schválené. O této věci by neměla být žádná debata. Smlouva o nešíření jaderných zbraní (NPT) výslovně přiznává všem smluvním stranám, včetně Íránu, „nezadatelné právo“ na vývoj, výzkum, výrobu a využívání jaderné energie pro mírové účely. Toto „nezadatelné právo“ zahrnuje i obohacování uranu.

Trump buď nechápe, co je to „smlouva“, nebo si myslí, že její podmínky by se na Írán neměly vztahovat. Pro jasnost: smlouva je formální, právně závazná dohoda mezi suverénními státy, která se řídí mezinárodním právem. Stanoví vzájemné povinnosti, práva nebo pravidla v oblastech, jako je obchod, bezpečnost, nešíření jaderných zbraní nebo ochrana životního prostředí. Smlouva není volitelná a nelze ji zrušit výkonným rozhodnutím. Státy, které ratifikují smlouvy, jsou právně zavázány dodržovat jejich podmínky v dobré víře. Od politických představitelů jako zástupců státu se očekává, že budou tyto závazky dodržovat.

Afrika neklekne

Kapitán Ibrahim Traoré, od 30. září 2022 prezident Burkina Faso, ve svých 35 letech nejmladší hlava státu na světě, je nepochybně vycházející hvězdou africké politiky. Nicméně dva příspěvky, na které jsem v posledních dnech narazil, vzbuzují i jisté rozpaky: první, prezentovaný jako projev před Valným shromážděním OSN, jím rozhodně není – scéna není z VS OSN a na stránkách OSN se nic podobného nevyskytuje. U druhého, debaty v Oxfordu, je v popisu výslovně uvedeno, že je to zcela fiktivní příspěvek pro pobavení. To jsem si ale všiml, až když jsem obsah přepsal, přeložil, ověřil pravdivost všech tvrzení a doplnil odkazy.

Přesto oba příspěvky publikujeme, neboť přesvědčivě zprostředkovávají nejen narůstající sebevědomí Afriky a jednu z jejích nejvýraznějších osobností, ale zároveň i potřebu vyrovnat se s přetrvávajícími pocity submisivity vůči koloniálnímu Západu a potřebu spektakulární sebeprezentace.

Jak se žije ve světě emocionální disonance?

V Gaze probíhá genocida s brutalitou, která nemá v moderních dějinách obdoby. Izrael napadá, bombarduje a okupuje sousední státy. USA pronásledují ty, kdo proti tomu protestují a uvalují sankce na vyšetřovatele zločinů proti lidskosti. Ukrajinci musí umírat ve válce bez naděje na vítězství a platit za to USA, které je do ní nahnaly. V Sýrii převzali s požehnáním Západu moc teroristé Al-Kaidy/ISIS. V Rumunsku byly anulovány volby, ve Francii, Rakousku, Německu jsou nejsilnější strany bojkotovány. EU vyhrožuje Twitteru a Meta, protože odmítají cenzurovat, a zbrojí do války.

Jak se žije ve světě, ve kterém jsou všechny lidské hodnoty vymýcené, ve kterém se nejhorší zločiny staly každodenním normálem? Jsou lidské hodnoty, soucit, rozhořčení nad nespravedlností, zděšení nad brutalitou, anachronickými rezidui, kterých je třeba se zbavit?

V sázce jsou jednání Donalda Trumpa s Íránskou islámskou republikou

Široká veřejnost si vůbec neuvědomuje skutečné sázky v jednáních mezi Washingtonem a Teheránem. Tento článek představuje situaci, v níž se po tři desetiletí hromadí lži, což jakýkoli pokrok obzvláště ztěžuje. Na rozdíl od všeobecného přesvědčení není íránským jaderným problémem, zda Teherán získá atomovou bombu, ale zda bude schopen pomoci Palestině, aniž by se uchýlil ke zbraním.

Čína, Hongkong a umění mrknout

Minulý týden v Šanghaji mi akademici i podnikatelé opakovaně připomínali, že Trumpova celní válka (Trump Tariff Tizzy, Trumpův celní zmatek) jako zbraň sahá daleko za hranice Číny: je to zoufalý útok americké vládnoucí třídy proti rovnocennému konkurentovi, který ji děsí k smrti.

Při bližším pohledu na Šanghaj se ukazuje, že Trump 2.0 dal Číně vzácnou příležitost upevnit svou strategickou iniciativu a posílit roli lídra globálního Jihu/globální většiny, a zároveň pečlivě řídit riziko nové studené války.

Fico: „Je rok 2025, ne 1939!“ Hrozby EU ohledně Dne vítězství Ruska vyvolávají odpor

Poslední varování vysoké představitelky EU pro zahraniční politiku Kaja Kallasové – důsledky pro členské a kandidátské státy, pokud se jejich lídři zúčastní moskevského průvodu ke Dni vítězství 9. května (věnovaného porážce nacistického Německa ve druhé světové válce) – je ostrou připomínkou toho, jak nebezpečně Unie překračuje své hranice.

I když Kallas nepohrozila žádnými konkrétními tresty, pokud bude její varování ignorováno, řekla, že by jakoukoliv účast na přehlídce v Moskvě EU „nebrala na lehkou váhu“, což naznačuje diplomatické nebo politické důsledky vůči zemím, které neuposlechnou.

Trump si vymyslel „celní podvod“, aby se „oddělil“ od Číny

Trumpova celní extravagance nikdy nebyla o obchodním deficitu, reindustrializaci nebo návratu pracovních míst do Ameriky. Vždy šlo o Čínu. Nyní, když Trump buď zmírnil, nebo zrušil cla na 90 dalších zemí, můžeme vidět, o co vlastně jde. Trump používá „kouřovou clonu“ v podobě cel k realizaci své politiky oddělování, strategie, jejímž cílem je izolovat, obklíčit a nakonec rozdrtit Čínskou lidovou republiku. To je motiv, který tuto politiku řídí. Cla jsou jen prostředkem k dosažení cíle.

Čína je terčem útoků, protože se díky svému raketovému vzestupu a explozivnímu růstu stala hrozbou pro americkou globální hegemonii. Proto se Čína dostala do hledáčku Washingtonu. Uvalením prohibitivních 125% cel na čínský vývoz Trump naznačuje, že éra integrovaných trhů v globalizovaném systému skončila. Svět je znovu rozdělen na válčící bloky bohatých kapitalistů na Západě, kteří nemohou konkurovat čínskému modelu řízenému vládou, která kontroluje kritická průmyslová odvětví země a recykluje obrovské zisky zpět do životně důležité infrastruktury, vzdělávání, výzkumu a vývoje a technologií.

Palestina: Niet inej zeme

Obsah:

Trumpova absurdní obchodní politika přivede Američany do bídy a poškodí svět

Trump viní zbytek světa z amerického deficitu, ale to je absurdní. Je to Amerika, která utrácí více, než vydělává.
…
Příčinou rozpočtového deficitu nejsou platy státních zaměstnanců, kteří jsou bez rozmyslu propouštěni, ani vládní výdaje na výzkum a vývoj, na nichž závisí naše budoucí prosperita, ale spíše kombinace snižování daní bohatým a bezohledných výdajů na neustálé americké války …

Si Ťin-pching vrací Trumpovi úder 6 rozsáhlými protiopatřeními

Peking si už nehraje na obranu. Rukavice jsou pryč. Čína v reakci na eskalující cla Bílého domu připravuje šest vypočítaných protiopatření, která nejsou určena pouze k odvetě, ale také k úplnému přestavění šachovnice.

Podle příspěvku z účtu WeChat spojeného s čínskou státní tiskovou agenturou Xinhua se opatření čtou jako učebnice asymetrické ekonomické války. Nejsou to jen ekonomické plácnutí přes ruku. Jsou to chirurgické útoky na klíčová americká průmyslová odvětví a zranitelná místa.

Obrat v politice: Proč USA vyměkly ve svém postoji k Íránu?

V posledních dnech se u Trumpovy administrativy – známé svým tvrdým postojem k Íránu – projevil neočekávaný posuv rétoriky.

Speciální vyslanec USA pro záležitosti Středního východu Steven Whitcoff, který předtím vůči Teheránu prosazoval politiku „maximálního nátlaku“, teď mluví o potřebě „budování důvěry“ a o „urovnání rozepří“. Takový prudký obrat v zahraničně politické strategii vyvolává mnoho otázek: Co přesně podnítilo Washington, aby svůj přístup změnil? Jaké faktory ovlivnily rozhodnutí ke změkčení jeho postoje? A to nejdůležitější – mají USA skutečný akční plán, nebo je to jen dočasný taktický manévr?

Evropská idiokracie přichází do temnoty

Pod vedením kapitánů bankovního průmyslu se Evropa vrací do 30. let 20. století.

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen oznámila svůj plán ReArm Europe s až 800 miliardami eur na vojenské výdaje. Vzápětí prosazuje německý kancléř Friedrich Merz neomezené půjčování si na infrastrukturu a obranu. Emmanuel Macron ve Francii chce poslat vojáky na Ukrajinu a posílit francouzský jaderný arzenál.

Racionální tvůrci politiky by museli rozpoznat ztracený případ a upravit kurz. To je to, co dělá nová administrativa ve Washingtonu. Ale evropská loď bláznů je odhodlaná, odhodlaná neúspěch zdvojnásobit bez ohledu na cenu.

Blaho mezi bombami

Je jaro 2025. Před jedenaosmdesáti lety jsem začínal mluvit. A podle svědectví mých rodičů mým prvním slovem nebylo „máma“ nebo „táta“, ale „bombom“. Ne, nevyslovoval jsem nedbale nebo špatně slůvko bonbón, ale reagoval jsem tak na bomby, které dopadaly na Brno.

Před osmdesáti lety skončila druhá světová válka. A od té doby na střední Evropu nepadaly bomby. Ale dodnes se s téměř železnou pravidelností stává, že se většinou při nějakých stavebních pracích najdou nevybuchlé mnohakilové bomby. A následuje alarm, evakuace občanů z blízkého okolí, odjištění a odpálení železné stvůry z doby, kdy jsem se já učil vyslovovat první slůvka. Naposledy se tak stalo dnes v Brně, nedaleko brněnského hlavního nádraží, tisíc lidí bylo evakuováno, vlaky (ani ty mezinárodní) nesměly Brnem dlouhé hodiny projíždět, a objet po železnici se Brno de facto nedá.

Francie, Německo a Polsko soutěží o vedoucí postavení v postkonfliktní Evropě

Souhra mezi nimi, Ruskem a USA určí budoucí bezpečnostní architekturu kontinentu.

Středeční prohlášení [5. března] francouzského prezidenta Macrona , že uvažuje o rozšíření jaderného deštníku své země nad dalšími kontinentálními spojenci, ukazuje, že ve vedení postkonfliktní Evropy hází rukavici Německu a Polsku. Odcházející německý kancléř Scholz zveřejnil v prosinci 2022 hegemonický manifest, který později dostal podobu toho, co lze popsat jako „Pevnost Evropa“, odkazující na německý pokus vést Evropu při zadržování Ruska.

„Debanking“ a cenzura

Bankovní účty kritických médií a novinářů jsou stále častěji bez udání důvodů rušeny. V Itálii jedny noviny věděly týdny předem, že se to stane konkurenční publikaci. Stopa vede do nejvyšších politických pater Evropské unie.

Projev amerického viceprezidenta Vance na mnichovské bezpečnostní konferenci 14. února vejde do historie. Stejně jako ve slavné scéně v Shakespearově Hamletovi explodovala v sále Vanceova slova a uvrhla publikum do chaosu. Co proboha tak hrozného řekl? Možná si účastníci dělali iluze, že Trump a jeho tým žertují a nedodrží to, co voličům slíbili? Evidentně mají tento zvyk evropští politici. Vance řekl, že nepřítele Západu nelze hledat jen venku, ale také uvnitř, v Evropě.

Ukrajina útočí na zájmy USA

Nebyl to Donald Trump, kdo se obrátil proti kyjevskému režimu, jak se nám snaží namluvit, ale Volodymyr Zelenskyj, kdo nechal bombardovat objekty amerického zájmu, čímž způsobil velké škody společnostem Chevron a ExxonMobil.
Je proto zcela zbytečné se domnívat, že Keiru Starmerovi a Emmanuelu Macronovi bude stačit návštěva Washingtonu, aby situaci zvrátili.
…
Trumpova administrativa proto nyní požaduje vrácení toho, co ona a ostatní západní spojenci poskytli bez protiplnění. Celkový účet odhaduje na 500 miliard dolarů, což je jen malá část z údajných 10 000 miliard dolarů, které Ukrajina tvrdí, že má.

Jeffrey Sachs v Evropském parlamentu o geopolitice míru

Zaplněný dům v Evropském parlamentu 19. února 2025 slyšel profesora Jeffreyho Sachse nastínit chladnou realitu americké moci a podřízenosti Evropy. Na akci nazvané The Geopolitics of Peace (Geopolitika míru), kterou pořádal bývalý náměstek generálního tajemníka OSN a současný europoslanec za BSW Michael von der Schulenburg, varoval profesor Sachs publikum: „Být nepřítelem Spojených států je nebezpečné, ale být přítelem je fatální,“ a naléhal na Evropu, aby měla „skutečnou“ a nezávislou zahraniční politiku – „Realistická ahraniční politika chápe situaci Ruska, chápe situaci Evropy a rozumí, co je Amerika a co znamená.“

Amerika nepomáhá, Amerika investuje!

Kdyby to nebylo tak tragické, bylo by to možná i k pousmání. Americký 47. prezident, Donald Trump, dal srozumitelně najevo to, co každý soudný a objektivně informovaný člověk věděl od samého začátku americké „pomoci Ukrajině“. Tedy, že za tuto „pomoc“, jaká pomohla mnohým v USA a ve Velké Británii jen ne Ukrajincům, Ukrajina a její obyvatelstvo krutě zaplatí.
…
Každý člověk, který není oslepen září Ameriky a dívá se spíše na fakta o Americe, ví, že když Spojené státy někomu poskytnou dolar, že očekávají nejméně sto dolarů zpět. Byznys je jediným skutečným božstvem Ameriky. Washington nesoucítí, nedává, nepůjčuje, Washington zásadně pouze chladně investuje s očekáváním zisků. Stamilióny dolarů prší po celém světě, aby se průběžně zhmotňovaly v rozkladné procesy iniciované uvnitř států, jejichž politické přeformátování si Deep State vždy přál a dosud ještě přeje. A bude si je přát i nadále, třebaže Donald Trump některé penězovody začíná přestřihávat.
…

Trump kráčí po planetě

Obsah:

Z USA vane pach strachu

DeepSeek, čínský startup s umělou inteligencí, vyslal minulý týden do amerického technologického průmyslu a Wall Street šokovou vlnu.

Jeho LLM R1, vyškolený za méně než 6 milionů dolarů a 2 měsíce, překonal nejnovější nabídky společností OpenAI, Meta, Google a Microsoft, které za své modely utratily desítky miliard a let.

Čínská bomba DeepSeek otřásla Trumpovou 500 miliardovou černou dírou umělé inteligence

O budoucnosti lidstva se rozhoduje právě teď, když mluvíme. A nerozhoduje se na bitevním poli ve východní Evropě, na Středním východě nebo v Tchajwanském průlivu, ale v datových centrech a výzkumných zařízeních, kde technologičtí experti vytvářejí „fyzickou a virtuální infrastrukturu pro napájení nové generace umělé inteligence“.

Toto je pro všechny plnohodnotná, spálená země, která si již nasbírala řadu obětí, i když byste to nepoznali z titulků, které obvykle nedávný „kataklyzmatický“ vývoj ignorují. Když však prezident Trump v úterý oznámil zahájení projektu infrastruktury umělé inteligence (Stargate) v hodnotě 500 miliard dolarů, jen pár hodin poté, kdy Čína vydala svůj DeepSeek R1 – který „své soupeře překonal v pokročilém kódování, matematice a všeobecných znalostech“, bylo bolestně zřejmé. že bitva o budoucnost „probíhá“ ve velkém. A je to bitva, kterou si žádná ze stran nemůže dovolit prohrát.

Vážený pane Musku,

Odpusťte hned na začátku tón tohoto článku – který bude méně geopolitický a strategický a více politický – protože chci hned říci jasně: není na Muskovi, aby nám říkal, jak udělat Evropu znovu velkou.

Bylo jasné, že dříve či později k tomu dojde: nový (nebo starý, ale okouzlující?) vůdce hnutí MAGA, transhumanistický miliardář Elon Musk, hodil po Evropě kamenem, jen aby bylo jasné, jaké jsou jeho budoucí plány.

Na svém profilu na X vyzval k tomu, aby se Evropa stala opět velkou, a napsal „Make Europe Great Again“.
…
Předzvěst toho, jak epizoda skončí: heslo MAGA vítězí nad heslem MEGA.

Postsovětský prostor má zůstat trvale protiruský

Soudě podle předběžného seznamu hostů pozvaných na prezidentskou inauguraci, přichystal Trump politikům z Evropské komise a řady států EU docela hezký kanadský žertík. (Asi již začal využívat budoucího 51. státu USA.) Vsadily ty osoby totiž nemoudře, neopatrné a nepředvídavé úplně všechno na jedinou kartu, na podporu Trumpova předchůdce, Joe Bidena. A to dokonce natolik, že aktivně vystupovali proti Trumpovi. No a ten nezapomněl. Na inauguraci je nepozval. Při americké ruletě totiž vložili všechny své žetony na jedno políčko. A ono to nevyšlo. Litovat je jistě nebudeme. Ursula von der Leyenová tedy hold novému „bílému otci ve Washingtonu“ nesloží. Naproti tomu její národ bude v Bílém domě reprezentovat předsedkyně Alternativy pro Německo (AfD), Alice Weidelová. Také český prezident, Petr Pavel, a s ním na jedné politické lodi se nacházející (a již kymácející) premiér, Petr Fiala, se do Washingtonu těšili marně. Ani oni pozvánku nedostanou. Nebyli už v katedrále Notre-Dame. Tedy, možná byli, ale ne ve správný čas.

Pozmění se s nástupem Donalda Trumpa do Bílého domu nějak zásadně a rychle situace ve východní Evropě? V tom nejpodstatnějším, tedy v naději na trvalý mír, asi sotva. Území současné Ukrajiny není totiž pro vládnoucí „elity“ ve Spojených státech a ve Velké Británii ani zdaleka tak málo významné, jak soudí někteří komentátoři a analytici, kteří uvažují o možnosti, že Donald Trump stáhne Washington z „ruské hry“ a ruskou ruletu ponechá na evropských satelitech, které budou mít ale strach bubínek revolveru roztočit. Při přiložení ke spánku by totiž mohl z hlavně vyjít výstřel, a ne jen neškodné cvaknutí, po jakém se carský důstojník samou úlevou opil do němoty.

Zachránit demokracii…

Obsah:

Válka za touhle válkou: O co se ve 3. světové válce opravdu bojuje

Obsah:

Make America Great Again

Obsah:

Trump oznámil, že použije ekonomickou sílu k ovládnutí Kanady

Na otázku ohledně své představy, že by Kanada měla být státem USA, Trump odpověděl: „Zbavte se této uměle narýsované hranice a podívejte se, jak to vypadá, a bylo by to také mnohem lepší pro národní bezpečnost. Nezapomeňte, že Kanadu v podstatě chráníme.
…
Od svého vítězství ve volbách 5. listopadu Trump hovořil o tom, že USA koupí dánské území Grónsko a že USA znovu převezmou kontrolu nad Panamským průplavem. V úterý odmítl v rámci těchto přání vyloučit vojenskou nebo ekonomickou akci.
Trump k tomu dodal: „Mohu říci toto: potřebujeme je pro ekonomickou bezpečnost“.

Náš svět válek, naše válka světů

Je to již několik let, co si mnoho lidí začalo ve své mysli představovat přízrak třetí světové války v blízké či střední budoucnosti. Tento druh uvažování je obzvláště častý od doby, kdy USA před třemi lety, konkrétně v únoru, odhodlaně a cílevědomě vyprovokovaly Rusko k intervenci na Ukrajině. O několik týdnů později prezident Biden obhajoval své rozhodnutí zablokovat předání stíhaček kyjevskému režimu slavnou poznámkou: „Tomu se říká třetí světová válka“.

Nyní je zjevné, pokud to nebylo zřejmé již tehdy, že Bidenův Bílý dům začal hrát s Rusy nezodpovědnou hru s falešnou kartou. Kyjev má nyní ve vzduchu letky F-16, na zemi tanky Abrams a na stráži rakety Patriot. Stejný příběh. Když v polovině listopadu Biden (nebo kdokoli, kdo rozhoduje jeho jménem) povolil Ukrajině vypálit na Rusko rakety dlouhého doletu, rychle se objevila varování před třetí světovou válkou. „Joe Biden se nebezpečně snaží rozpoutat třetí světovou válku,“ prohlásila na ‚X‘ Marjorie Taylorová Greenová, republikánka z Georgie. Podobné výroky jste slyšeli i z Kremlu a ruské Dumy.

Po Iráku, Libyi, Gaze, Libanonu a Sýrii útočí Pentagon na Jemen

Je to závod s časem, který Pentagon zahájil ještě před nástupem prezidenta Donalda Trumpa do úřadu. Poté, co zničil Irák, Libyi, Gazu, Libanon a Sýrii, vyráží se svými muži proti Jemenu. Nepleťte si zdání s realitou: oficiálně Izrael reaguje na bombardování Ansar Alláha a Spojené státy reagují na útoky na západní lodě. Ve skutečnosti je zničení Jemenu pouze jedním z kroků ke zničení všech politických institucí širšího Blízkého východu. Nevěřte tomu, co vám říkají o nevyhnutelnosti střetu civilizací, to vše je jen léčka, která vás má přimět přijmout nepřijatelné.
…
Dnes vidíme, jak se válka přesouvá do Jemenu. Tato země je již hluboce poznamenána předběžnými operacemi, které tam probíhají od roku 2014: téměř 400 000 přímých či nepřímých obětí. Oficiálně Izrael reaguje na bombardování Ansar Alláha, oficiálně Spojené státy a Spojené království reagují na útoky na plavidla v Rudém moři. Ansar Alláh však pouze podporuje gazanské civilisty masakrované IDF, což bychom měli dělat všichni. Rada bezpečnosti OSN, která se sešla 30. prosince v New Yorku, se mohla pouze postavit čelem k faktům: „ Jedině jednotným a koordinovaným přístupem můžeme doufat, že dosáhneme míru a bezpečnosti pro všechny národy Jemenu a regionu.“ Na širším Blízkém východě probíhá již 23 let pouze jedna válka.

Číst mezi lžemi

Obsah:

Eskalace: ohlédnutí za rokem

Eskalace: ohlédnutí za rokem
Filozof Alexandr Dugin v pořadu „Eskalace Alexandra Dugina“ shrnuje rok 2024.
Přepis rozhovoru.
~~~~~~~~~~~~
– SVO jako měřítko věcí
– Důvody zlomu: překonání liberalismu
– Mobilizace společnosti
– Naše věc je Rusko, to je pravda
– Věřím ve svůj národ
– Až do bezpodmínečné kapitulace Kyjeva.
– Hlavní událost odcházejícího roku: zvolení Trumpa
– Přísaha nejvyššímu vládci Ruska
– Putinismus a katechismus
– Gruzínský pro-gruzínský sen
– Požár velké války na Blízkém východě

Bude Petr Fiala blahoslaven?

Současná vláda je tak odvážná, že se dokáže postavit sama za sebe i proti všem. Je jí lhostejné, jak ji vnímají občané a jak bude její stopa hodnocena historiky. O co se opírá její nebojácnost, se kterou při svém sprintu průběžně odhazuje zátěž ústavnosti? Odpověď se nabízí. Tato protičeská vláda věří, že i kdyby skončila v hnoji nebo za katrem, bude to jen dočasné nepohodlí a nakonec přijde rovnýma nohama do nebe. Kolektivně. Premiér bude navíc za své zásluhy, rovnající se v očích Vatikánu zázraku, blahoslaven.

Tato výjimečná vláda totiž stihla během mandátu zatemnit nejen budoucnost českého státu, ale ve finiši i škrtnout samotný smysl českých dějin, když podepsala konkordát se Svatým stolcem. Tedy vazalskou smlouvu, od které kdysi i katoličtí Habsburkové odstoupili, protože dogma o neomylnosti papeže pro ně bylo nestravitelným soustem.

Vazalství je nedůstojný a ponižující vztah

Italská spisovatelka Elsa Morantová (1912 – 1985), manželka spisovatele Alberta Moravii, ve svém velkém románě nazvaném La storia (české vydání „Příběh v historii, Odeon 1990“ ) píše o lidech, do jejichž osudu zasáhla válka. Na základě vlastní zkušenosti líčí autorka situaci v Itálii s nástupem fašismu a diktátora Benita Mussoliniho. Popisuje zrod a genezi fašismu nejprve v podobě jakési „komediální slavnosti“, jaká byla fraškovitou karikaturou starobylého římanství, které ale během několika let sklouzlo na úroveň totality a vazbou na Hitlerův německý nacismus se proměnilo v ubohé vazalství, které rychle přijalo i rasovou teorii.
…
Současný západní „narativ“ vlastně už nic jiného než eufemismy neužívá. A občané zasypávaní lavinami eufemismů mnohdy netuší, že jejich země už dávno ztratila nezávislost. A že za to mohou právě ti politici, které oni vytrvale volí do funkcí. Velmi mnoho občanů odhrne clonu růžových eufemismů a podívá se černé pravdě do očí teprve ve chvíli, kdy jim vládnoucí vazalský režim ve službě suverénovi skutečně tvrdě zaútočí na jejich peněženky.

Kdybychom přenesli vazalství států, jejich reprezentací, do roviny individuálních vztahů mezi lidmi, pak člověk, který přijme vazalský poměr k jinému člověku, stává se jeho sluhou, pážetem, klientem (ve smyslu propuštěnce ve starém Římě, jenž zůstává i po propuštění z otroctví v těsné vazbě s domem svého dřívějšího pána, což mu ale vůbec nebrání v kariéře a bohatnutí). Přijetím cizí vůle se člověk stává podřízeným, v minulosti poddaným, případně i otrokem. Někdy se stane členem mafie. To tehdy, když v kleče složí přísahu a políbí patřičný prsten. Podstatné ale je, že ve všech případech, nabývá cizí vůle významnější roli než vůle vlastní a člověk ztrácí velký díl svobody.

Washington od eskalace konfliktu neupustí

Někteří komentátoři na Západě soudí, že Spojeným státům na Ukrajině nijak zvlášť nezáleží. Jistěže, Washingtonu nezáleží na Ukrajině jako takové, záleží mu ale na tom, aby Spojené státy na Ukrajině neprohrály válku s Ruskem. Nebo aby to alespoň tak nevypadalo.

Mohlo by se zdát, že Spojeným státům v této válce o mnoho nejde. Že riskují „pouze“ další propad prestiže své armády a armád NATO, a takto i výrazné oslabení jejich planetární hegemonie. Ve srovnání s Ruskem, kterému jde o samotnou existenci, se americká rizika zdají v podstatě nevelká. Ale zřejmě tomu tak není. Je docela dobře možné, že právě ztráta hegemonie a tedy rozpad amerického unipolárního systému mohou zavést Spojené státy do hluboké krize, jaká může nakonec vyústit dokonce v jejich zánik.
…
Ovšem než dojde (snad, doufejme) k happy endu, musí eskalace konfliktu s Ruskou federací pokračovat. A pro občany Západu hezky podle „narativu“. Tedy ruská reakce budiž vždy označena za nevyprovokovanou akci, ruská odpověď za snahu Ruska naprosto bezdůvodně útočit na mírumilovné NATO, které se přibližovalo a přibližuje k ruským hranicím jedině proto, aby s náručí květin mohlo Moskvě popřát dobrého jitra. A tak podobně. Prostě vláda nesmyslu nad realitou bude pokračovat, dokud se nenajde takové řešení, aby všichni poražení mohli slavit vítězství.
A co Ukrajina? No co se dělá s nástrojem, který se samým užíváním rozlomil na dvě či dokonce více částí?

« Starší příspěvky

/ Zpravodaj

/ Štítky

/ Nejčtenější

Poslední 3 měsíce

Poslední rok

/ Archiv

/ Poslední komentáře