Al Mayadeen English; ilustrace: Batoul Chamas

Hoppe / Marzbaan (H/M): Je nám velkým potěšením zahájit čtvrtý rozhovor s vámi…

Na úvod… Dosud vaše varování a snahy zabránit jaderné válce v Evropě prostřednictvím jaderného odstrašení zůstávaly bez odezvy ze strany pomatených evropských elit, které se ve svých pohodlných bublinách domnívají, že jsou nedotknutelné, stejně jako ze strany evropského obyvatelstva, jehož většina je v omámeném stavu… Na Západě existuje také nemalý počet lidí, kteří i když o vašich varováních slyšeli, je interpretovali špatně jako projev touhy „vyhodit Evropu do vzduchu“.

Evropa však nyní žádnou významnou roli v globálním rozhodování nehraje. A skutečné nebezpečí vychází od jejich nejvyššího vůdce, USA… Nyní jsme dospěli do bodu, kdy se vypuknutí ničivé globální jaderné války stále více stává hořkou realitou. Existovalo i v minulosti (v 60. letech), ale bylo odvráceno opatrnými politiky té doby a také strachem, který ovládal veřejnost. Dnes však na Západě žádní obezřetní politici nejsou a v obyvatelstvu žádné obavy nepanují.

Vaše odstrašující prohlášení jsou proto nejen oprávněná, ale i nezbytná. Jelikož však tato zpráva v Evropě nenachází odezvu, dosáhla nyní hrozba globální naléhavosti a OSN a mezinárodní právo se staly zbytečnými institucemi, jaké možnosti vidíte pro tuto situaci?

Sergej A. Karaganov: Za prvé, my Rusové bychom neměli zanedbávat své povinnosti vůči našemu lidu, našemu národu, ba dokonce celému světu, abychom nové světové válce zabránili a zkrotili válečné štváče.

Příliš dlouho jsme byli příliš měkcí a nerozhodní. Bojovali jsme proti tomuto globálnímu zlu, které se na nás sneslo prostřednictvím Ukrajiny, ale byli jsme extrémně trpěliví a opatrní. A nyní pravděpodobně dočasně dospějeme k nějakému dílčímu řešení. Samozřejmě by to nebyl konečný mír, ale mohlo by to být vnímáno jako pauza v aktivních bojích.

Takovou pauzu bychom samozřejmě využili jako příležitost k zaměření naší vnitřní politiky na menší, slibné oblasti rozvoje a k pěstování lidského kapitálu, který jsme během této války nashromáždili – a tím je vzkříšení ruského ducha, ruské ekonomiky, ruského lidu a ruského patriotismu. Měli bychom pokračovat v naší regeneraci. To však nestačí.

V každém případě je pravděpodobné, že konflikt bude po tomto provizorním míru pokračovat provokacemi, protože většina evropských elit na skutečný mír ještě není připravena; chtějí stav války, i když by je válka jako civilizaci a subkontinent zničila. Ale jejich elity se o to nestarají nebo nejsou ochotny to pochopit.

Pokud tedy budou ve svých provokacích pokračovat, budeme muset přejít na další úroveň eskalace a již se tímto směrem ubíráme… Neznamená to však zahájit novou válku, jako je ta, kterou vede Izrael proti Palestině, což je nelidské… Museli bychom začít útočit na cenné cíle v těch hlavních evropských zemích, které válku vedou: nejprve vlnami konvenčních úderů; poté, pokud dostaneme odpověď, by následovala vlna jaderných úderů – a neměly by to být taktické údery, měly by být operačně-strategické, aby ti lidé konečně pochopili, čemu čelí.

Neočekáváme, že jim Spojené státy přijdou na pomoc, ale pokud by se Američané rozhodli jinak – a myslím, že šance je nulová – zaútočili bychom na jejich cíle na evropském území.

Doufám, že se nic z toho nestane. Abychom tomu alespoň zabránili, budeme muset rozmístit více jaderných zbraní na hranicích Evropy a dále upravit naši jadernou a vojenskou doktrínu o klauzuli, která stanoví, že jakákoli válka proti nepříteli, který má převahu z hlediska demografie a ekonomiky, bude automaticky znamenat použití jaderných zbraní. Hlavní věcí tedy je přesvědčit sami sebe, že bychom takový krok museli podniknout. Jak jsem již mnohokrát řekl, použití jaderných zbraní je hřích, protože by zemřelo mnoho nevinných lidí.

Ale pokud sestup do třetí světové války nezastavíme, bude to ještě horší hřích.

V každém případě proces pokračuje.

Prezident Putin je velmi opatrný, ale nedávno řekl, že pokud Evropa proti nám zahájí přímou válku, nezůstane v Evropě nikdo, s kým by se dalo jednat. Doufám tedy, že podpoříme tento krok, kterým je zvýšení našeho jaderného potenciálu proti Evropě, stejně jako další relevantní opatření.

Samozřejmě bychom měli nabídnout olivovou ratolest těm národům v Evropě, které se nechtějí podílet na takovéto tragédii, kterou si sami způsobily. A těch bude více, protože nyní vidíme známky, že válečná horečka v Evropě začíná slábnout. Je to však dlouhý proces. A pokud a až se Evropa začne rozpadat a vrátí se k „obvyklé Evropě“ – k obvyklému zdroji nestability s konflikty pouze mezi sebou – bude to jiná otázka a bude pro nás mnohem snazší s nimi jednat.

V každém případě se nebudeme moci spokojit s polovičním vítězstvím, kterého jsme dosud dosáhli. Musíme dosáhnout úplného vítězství, a takové vítězství znamená mír v Evropě, a mír v Evropě znamená odstranění všech těch elit – jejich vlastními národy – doufejme, že ne našimi vojáky!

A nemáme zájem zabrat ani centimetr jejich území, protože pro nás je Evropa jakousi historickou skládkou a nechceme být znečištěni jejími odpady.

H/M: Počítá Rusko s nějakou jadernou reakcí druhé strany?

Sergej A. Karaganov: No, zaprvé je americká reakce naprosto vyloučená. K americké reakci by byli potřeba šílenci v Bílém domě, kteří nenávidí Ameriku. O tom tedy není pochyb. Pokud jde o potenciální sebevražedný protiútok Britů nebo Francouzů, kteří šílení jsou, byl by odražen odzbrojujícím a decimujícím úderem. Jediná hlavice směřující na Rusko by byla odražena vlnou úderů na jejich města… a to by znamenalo likvidaci Francie a Británie. Doufám však, že se takové katastrofě můžeme vyhnout. Také proto, že si vážím toho, co z britské a francouzské vysoké kultury zbylo. A oni by nechtěli, aby to bylo zničeno.

H/M: Jako nový začátek tohoto roku jsme byli svědky dramatického úvodu k tomu, co se jeví jako pokračující imperiální projekt: invaze do suverénního státu, náhlý únos legitimního hlavy státu (prezidenta Nicoláse Madura) a bezostyšné prohlášení o převzetí a vyplenění tohoto suverénního státu. Podle Trumpových vlastních prohlášení budou podobné akce brzy podniknuty na Kubě, v Kolumbii, Mexiku, Grónsku… a další budou následovat.

Co si osobně myslíte o tomto chování a jak by podle vás mělo Rusko v souvislosti s těmito akcemi postupovat?

Sergej A. Karaganov: Z čistě geostrategického hlediska se to, co se tam děje, jeví jako krok směrem k jednomu z našich cílů, kterým bylo přimět Spojené státy – bez přímého dopadu na ně a bez jejich ponížení – k zaujetí vhodnější pozice, a to pozice klíčové země západní polokoule, nikoli globální hegemonní mocnosti, z níž se zdá, že ustupují.

Na cestě k tomuto nezbytnému ústupu – který by byl prospěšný i pro ně – se však Spojené státy snaží destabilizovat některé jiné oblasti světa, například v Jihočínském moři, poblíž Tchaj-wanu… a samozřejmě stále i v Evropě, protože Spojené státy sice volají po míru, ale zároveň tam stále přímo i nepřímo podporují válku.

Ale co se týče toho, co dělají na západní polokouli, je to samozřejmě naprosté banditství. Nemyslím si, že bychom se měli do tohoto konkrétního konfliktu zapojovat, ale měli bychom vytvářet situace, které by zbytkové imperiální ambice Spojených států značně prodražily. Myslím, že dříve nebo později přijde čas, kdy země jako Rusko a další budou chtít podpořit Brazílii v tom, aby se stala jadernou velmocí – aby byla situace na tomto kontinentu vyváženější.

Co se týče otázky Grónska, jedná se o mezikontinentální problém. Ať se tedy Evropané a Američané o ten obrovský kus ledu hádají.

Moc nás to nezajímá, i když mluví o tom, že nás budou vyzývat – myslím vojensky, bla, bla, bla, bla. Ale těmhle výzvám bychom mohli snadno čelit. (Na okraj poznamenávám, že by měli porovnat cenu Grónska s cenou, za kterou jsme jim prodali Aljašku.) Každopádně je na nich, aby se rozhodli, jak s tímto konkrétním územím naloží. Ale jsem si docela jistý, že v dnešní době bude pro ně extrémně obtížné a mnohem dražší pokusit se v Latinské Americe prosadit plnohodnotnou Monroeovu doktrínu. A samozřejmě se o to pokusí. Ale to je jejich problém.

Přesto budeme i nadále Spojené státy od všech druhů imperialistické politiky odrazovat. Ale nakonec, pokud skončí tím, že budou této části světa dominovat v „normálním“, nenásilném smyslu, jako své sféře vlivu, ať tomu tak je.

V každém případě jsme zcela proti svrhávání vlád. Zajetí Madura bylo naprosto odporné a pro Američany dokonce ponižující. I v prehistorických společnostech byly únosy náčelníků kmenů považovány za naprosto odporné a nepřijatelné. Ale musíme se s těmi lidmi vypořádat… Jsou tam. Hlavní je vytlačit je z místa, kde jsme, a nechat je vařit se ve vlastní šťávě. Doufejme, že přijdou k rozumu. Mám na mysli Evropu a USA.

Takže do jisté míry, navzdory všem těmto metastázám imperiální politiky v Latinské Americe, USA ustupují od své globalistické, hegemonistické role, která jim byla vnucena jejich historií.

Vzpomeňme si, že až do druhé světové války nebyly příliš příjemnou mocností, ale „normální mocností“ v této oblasti. A dokonce několikrát přišly na pomoc Evropanům – když se začali navzájem zabíjet – jako obvykle, jak to běžně dělají.

Poté jim byla – omylem – dána historická příležitost, hlavně poté, když Sověti porazili Hitlera. Skutečným „vítězem“ však nakonec byly Spojené státy, protože se obohatily a neztratily mnoho lidí. Z války vyšly mnohem silnější než kdokoli jiný a během několika desetiletí vzrostly. A poté, po rozpadu Sovětského svazu, se staly světovým hegemonem. To však byla výjimka. Myslím si, že Spojené státy by měly být a budou tlačeny do pozice normální velmoci – aby se staly jednou ze „čtyř velmocí“ v budoucí konstelaci, což by mělo pomoci světu žít mírumilovněji. Bude to však trvat nějakou dobu, možná asi 15 let.

H/M: Mezi další cíle USA, kterých tyto akce ve Venezuele, v Jihočínském moři a v Íránu mají dosáhnout, patří kontrola nad většinou ropných zásob planety – což by významně bránilo dalšímu vývoji Číny a zastavilo jakýkoli další rozvoj multipolárního světa. Co mohou civilizované státy jako Čína a Rusko udělat, aby takovým akcím zabránily?

Sergej A. Karaganov: Sledujeme tyto záležitosti s obavami, protože proti nám také vedou jakousi ekonomickou válku. Ale to se odehrává v jejich zákulisí.

Čína je pevně na cestě stát se světovou velmocí číslo jedna a v příštích 15–20 letech ji nic nezastaví. A Číňané velmi chladnokrevně mění svou politiku směrem k větší závislosti na zemích globální většiny a na sobě samých.

Mění svou technologickou politiku. Začínají být lídry ve stále více oblastech technologického rozvoje. Prozatím je tedy nelze zastavit. A mají i jiné zdroje, včetně Ruska.

Samozřejmě bychom se měli vyhnout velké válce a myslím, že Číňané se velké válce vyhnou – protože pokud bychom stáli na jejich straně, stala by se z toho velká válka. Diskutovali jsme s nimi o tom, že americké provokace kolem Tchaj-wanu a jinde mají za cíl vtáhnout je do války, než se světovou velmocí číslo jedna stanou. Budeme se zdržovat zapojení. Doufejme, že budou mít dostatek moudrosti, aby zvítězili mírovou cestou – ne vítězstvím nad Spojenými státy, ale vítězstvím pro všechny.

Pak bychom mohli mít další problém, a to pokud by se Čína stala příliš velkou a mocnou pro své sousedy. Diskutujeme o tom, jak vytvořit vyvážený systém – takzvaný Euroasijský systém bezpečnosti a spolupráce. Je to zajímavé téma pro další diskusi. Dokonce i některé evropské země by se za 10 až 15 let mohly k tomuto systému připojit – pokud a až bude vybudován. Je vyvíjen postupně. Poté, s větší spoluprací na úrovni ekonomiky, bezpečnosti, životního prostředí, energetiky a technologií, se stane více institucionálním.

Vidíte, co se již děje v Šanghajské organizaci spolupráce, v BRICS, navzdory všem vzestupům a pádům. Uvidíme, že stále více interakcí a transakcí bude prováděno v národních měnách, a nikoli v dolarech. To ukazuje, že se ubíráme správným směrem a že tento směr by neměl být a nebude přerušen.

Mimochodem, někteří Američané také začínají chápat, že jejich dřívější převaha dolaru se stává dvojsečnou zbraní, protože pro ně vytváří jakousi „holandskou nemoc“ a podkopává jejich vlastní rozvoj. Trump, který je plný rozporů, však vyhrožuje zemím BRICS, že by neměly opouštět systém založený na dolaru. Je to talentovaný muž, ale čelí obrovskému odporu uvnitř země a mnoha nepokojům. Otázkou je, jak ho odradit od toho, aby udělal strašné chyby. Nemám pro něj sympatie, ale vede Spojené státy správným směrem…

H/M: Podle dosavadních forenzních vyšetřování nese nedávný útok dronů na rezidenci prezidenta Putina v Novgorodu znaky akce CIA. Jak Rusko reaguje na to, že se tyto domněnky nyní zdají být potvrzeny?

Sergej A. Karaganov: No, takový dojem opravdu člověk má. Nevím, zda to koordinovala CIA, BND nebo Britové, ale byla to zjevná provokace. Myslím, že jsme na tyto jejich provokace reagovali příliš mírně. Tentokrát byla naše reakce zatím tvrdá. Víte, že polovina Ukrajiny je bez elektřiny, i když musím říct, že z toho nemám příliš radost. Samozřejmě je musíme potrestat, ale je zima a civilisté mrznou. Přesto musíme něco udělat, abychom Ukrajince přesvědčili, aby svrhli svůj zcela zkažený kompradorský a nezodpovědný, iracionální režim. Jestli to bude fungovat, nevím. Ale jak jsem řekl na začátku našeho rozhovoru, dříve nebo později budeme muset přitvrdit a ukázat Evropanům a ostatním, že pokud budou pokračovat, čeká je tvrdý trest. Kritizuji svou vládu za to, že příliš dlouho otálí.

A zdroje zla neleží na Ukrajině, i když Zelenskyj a jeho klika jsou extrémně ošklivá skupina lidí.

Zdrojem zla je stará Evropa, zdrojem zla pro lidstvo již 500 let: obrovské války, dvě světové války, kolonialismus, rasismus, mnoho dalších hrozných „ismů“ a nyní jejich post-lidské hodnoty. Myslím, že jedním ze strategických cílů naší politiky a také politiky „mezinárodního společenství“ je odsunout Evropu z centra světové scény a nechat ji vařit se ve vlastní šťávě, která je stále více nechutná a páchnoucí.

Některé evropské národy a mnoho evropských jednotlivců jsou však normální. Dříve či později by měli být pozváni, aby se připojili k Velké Eurasii. Nechceme izolovat celou Evropu, pouze kalvinistickou Evropu.

H/M: A co Spojené státy, které jsou potomkem Evropy a jejích nejhorších rysů. Uloupili zemi jiným genocidou, rozvíjeli ji otroctvím a za svou téměř 250letou historii prožili pouze 15 let bez brutálních válek proti ostatním.

Sergej A. Karaganov: Svou vědeckou kariéru jsem zahájil jako profesionální „amerikanolog”, takže jejich historii dobře znám a nedívám se na ně růžovými brýlemi. A vím, že je třeba je odsunout stranou.

Na druhou stranu vím, že jsou také nějakým způsobem nepostradatelné, protože jsou velmi mocné – ekonomicky, strategicky a dokonce i kulturně. Měli by tedy být pozváni, aby se stali jedním z rovnocenných lídrů ve světě v budoucí konfiguraci mocností, pokud a až dojdeme k novému globálnímu pojetí moci. Se všemi svými hříchy, se všemi svými četnými zločiny jsou stále v obraze.

Evropa se naopak stává zanedbatelnou – ekonomicky, politicky, morálně, sociálně atd. Je tedy lepší je prostě odsunout stranou a nechat je dusit se ve vlastní šťávě. A možná existuje naděje, že se po desítkách nebo stovkách let vzpamatují. Koneckonců, Evropa upadla do černé díry od pátého do dvanáctého století – jejich temného středověku. Možná se tedy vzpamatují, ale to není naše věc, můžeme jen doufat.

Stále máme mnoho lidí, kteří jsou stále pobláznění starými evropskými sny, ale realita je čím dál tím zřetelnější. A v Rusku se stále méně lidí označuje za Evropany. My samozřejmě oceňujeme evropskou kulturu, ale jsme velmi odlišní. A konečně to začínáme s radostí uznávat.

H/M: Evropa dnes skutečně nemá co nabídnout. Zničili své vlastní kultury, své dědictví…

Sergej A. Karaganov: Rozhodně, nyní mohou nabídnout pouze škodlivé plyny a kapaliny. Posledních 500 let okrádali svět prostřednictvím svého systému kolonialismu a neokolonialismu, takže nashromáždili spoustu tučného majetku… A Američané z nich tento majetek s velkou radostí vysávají – přímo před našimi očima.

No, stále s nimi můžeme obchodovat. Proč ne? Koneckonců, je v našem zájmu vydělávat peníze.

Takže pokud a až dojde k nějakému příměří, rádi bychom kulturní kontakty s Evropou také obnovili, zejména na úrovni vysoké kultury.

Ale kromě toho… no, v Evropě jsou určitě hezká místa, která osobně miluji. Nyní mi však zakazují tam cestovat a Evropanům zakazují cestovat do Ruska. Kromě toho tedy Evropa nemá co nabídnout. Možná nepříjemné nemoci a stále méně trhů. A technologicky začínají za zbytkem lidstva zaostávat.

Právě jsem se vrátil z Číny, kde čínští ekonomové říkají, že v příštích několika letech skoncují s evropským strojírenstvím a automobilovým průmyslem. A vidíme, že se to již děje. Za své chyby a neduhy si mohou Evropané sami. Ale Dante, Shakespeare, Beethoven a Dvořák budou i nadále patřit mezi naše skladatele a spisovatele. Jinak bychom se měli od dnešní Evropy co nejvíce distancovat.

H/M: Mnoho Evropanů nyní opouští své země a prchá…

Sergej A. Karaganov: Víte, nejsme tak pohodlná země jako některé části Evropy, ale mnoho lidí sem míří a žádá o občanství. Je to velmi zajímavý jev. Většina z těchto lidí je bohatá a má rodiny.

Jak víte, vyvíjím koncept siberianizace Ruska, který zahrnuje přesun duchovního, ekonomického a politického jádra Ruska směrem k Sibiři… A nyní, když se tam otepluje – nemluvě o tom, že sibiřské klima je již velmi zdravé – budou v Sibiři vítáni i rozumní lidé z Evropy s dovednostmi a čerstvou energií.

V současné době pracujeme na nové demografické politice pro naše východní regiony, která zahrnuje integraci určitého počtu cizinců, protože nakonec byla celá Sibiř směsicí „cizinců” vybudována. Po rozpadu Mongolské říše zde žilo jen málo původních obyvatel. Přišli Rusové a poté mnoho dalších národů. Sibiř je nejvíce multinárodnostní a kulturně otevřenou oblastí Ruska, které je samo o sobě také multinárodnostní a kulturně otevřené.

Na Sibiři je tedy spousta místa a my také vytváříme nový koncept pro rozvoj a urbanizaci Sibiře… Urbanizace tak obrovské pevniny by nevyžadovala výstavbu výškových budov, ale pohodlných nízkopodlažních dřevěných budov o jednom až třech podlažích. A myslím, že s tím začneme v příštích několika letech.

Ale teď jsme samozřejmě stále zapleteni do války. Zahájení realizace projektu siberianizace potrvá tři nebo čtyři roky. Již jsme začali s jeho intelektuálním rozvojem, vypracováváme plány, získáváme pro ně lidi, ale skutečná „změna“ začne za tři roky.

Často cestuji po Sibiři. Je to fantastické! Samozřejmě je tam trochu chladněji. Ale nyní sibiřští vědci již nazývají trvalý mráz pouze „dlouhodobým mrazem“, protože ustupuje.

H/M: Nyní se vraťme k nepříjemným věcem, k válce…

Dnes víme, že vzestup nacistické válečné mašinérie nebyl izolovaným německým fenoménem. Částečně to umožnil kapitál, technologie a korporátní partnerství poskytnuté velkými západními (hlavně americkými) průmyslovými a finančními subjekty za účelem zisku. A tito spoluviníky nejenže přežili norimberské procesy, ale pokračovali v rozkvětu… a vzkvétají dodnes. A oni a/nebo jejich „potomci“ jsou těmi, kdo podněcují válku NATO na Ukrajině (nemluvě o genocidě v Gaze).

A jak se říká, je důležité „znát svého nepřítele“. Jak byste tedy popsal dnešního skutečného nepřítele – ty lidi za fasádou, ty korporátní a finanční subjekty, které v tuto chvíli nejen poskytují Kyjevu materiální a technologickou základnu, ale v konečném důsledku tahají za nitky „mluvících hlav“ USA, NATO a EU?

Sergej A. Karaganov: Za prvé, mnoho z nich je také přítomno za fasádou. Skutečnými nepřáteli Ruska, a také nepřáteli lidstva, jsou kvaziliberální globalisté. Mnohé z nich dokonce osobně znám, protože jsem byl v minulosti zván na mnoho jejich setkání, kde jsem se hodně naučil. Problém je poměrně složitý. Bushova administrativa v USA začala posilovat nejhorší prvky Ukrajiny, zejména od roku 2003–2004. Stalo se tak poté, když se dozvěděli, že přední evropští lídři – Putin, Schröder, Chirac – a další začali hovořit o kontinentální alianci. Poté se Ukrajina začala formovat do protiruského státu. Otevřeně od prvního puče v Kyjevě v roce 2004.

Ale nejprve je třeba si uvědomit, že nemoc spočívá ve společnosti. Vzpomeňme si, že i ty nejhorší diktatury byly umožněny lidmi. Vzpomeňme si na francouzskou revoluci s masovými vraždami a vzpomeňme si na všechny nacisty a fašisty. Samozřejmě byli vedeni, byli podporováni, ale neměli bychom zapomínat, že i lidé sami někdy nesou odpovědnost.

H/M: Samozřejmě, že lidé nesou odpovědnost, ale velmi mocní lidé, jak jsme již diskutovali, mohou masami stále manipulovat pro své vlastní účely. A i kdyby válka na Ukrajině skončila, strůjci a tahatelé za nitky zůstanou, stejně jako tomu bylo po druhé světové válce. Zajímá nás tedy, jak je lze zastavit. Protože jinak se tato sága bude opakovat.

Sergej A. Karaganov: Nemůžeme zastavit historii a nemůžeme skoncovat se vším zlem v historii. Zlo se znovu objevilo v Evropě, která, jak jsem již řekl, byla v historii lidstva vždy zdrojem zla.

Vzpomeňme si však, že po porážce Hitlera, nacismu a fašismu ve druhé světové válce nebyli poraženi jen Hitler a Němci, ale i většina Evropy. Většina Evropy vyslala vojáky do Sovětského svazu a zásobovala Hitlerovu válečnou mašinerii. Páteř agrese v Evropě byla zlomena. Poté žili asi půl století v relativním míru, ale nyní zapomněli na poučení a vrací se ke svým zvykům.

Pokud jde o elity na Západě, je to složitá záležitost… Často o této otázce přemýšlím a věnuji jí část své práce. Faktem je, že moderní kapitalismus – jako každá forma kapitalismu, ale zejména moderní kapitalismus – je zcela zbaven morálních omezení a vede k degradaci lidstva, přírody, Země. A to je vážný problém, kterému musíme čelit a řešit ho, a to nejen vojenskými prostředky, i když odstrašování je nutné.

Nejprve musíme problém pochopit… Ani v zemích jako Čína a Rusko ještě nejsme připraveni tento problém plně uznat a pochopit.

Čelíme degradaci lidstva, kterou nezpůsobil pouze kapitalismus s jeho důrazem na nekonečnou spotřebu a orientaci na zisk, ale také informační revoluce a samotná moderní civilizace, a zatím nemáme žádná protiopatření.

Je to také osobní záležitost. Měli bychom vzdělávat lidi, aby každý z nás přijal pozitivní protiopatření, aby zůstal člověkem, prosperoval v lidském prostředí a dosáhl moudrosti, když se nás nekonečný proud informací a humbuk snaží otupit. Je to velmi vážná výzva, kterou musíme uznat a řešit.

V současné době píšu článek o našich budoucích výzvách a musím říci, že jich je mnoho, mnoho, mnoho… ale největší výzvy jsou na vyšší úrovni, na nejvyšší úrovni. A naší velkou výzvou je: jaká je alternativa k modernímu kapitalismu – protože náš socialismus také nefungoval – a co a jak vytvořit pozitivní ofenzivní strategii, aby se zabránilo degradaci člověka a nakonec i lidstva.

A s ohledem na změny klimatu, jak zabránit degradaci životního prostředí. Možná tomu zabránit nelze, ale jak se tomu přizpůsobit. To jsou tedy velké problémy, kterým se jen velmi málo lidí chce postavit. Ale my musíme, a já naléhavě vyzývám své intelektuální kolegy a svou vládu, aby přišli s perspektivními nápady.

H/M: Naprosto s vámi souhlasíme, že hlavní výzvou dneška je najít alternativu ke kapitalistickému systému! Ale rádi bychom se zeptali, proč se neuvažuje o nějaké formě „socialismu“. Proč musí být pojem „socialismus“ zavržen? (Komunismus samozřejmě nikdy neexistoval.) Koneckonců, základními cíli socialismu jsou: sociální spravedlnost, spolupráce, sdílení příležitostí a zdrojů, uspokojování základních potřeb všech… spíše než se soustředit na individuální zisk.

Znamená to, že jen proto, že sovětský socialismus byl zkorumpovaný a selhal, bychom měli odsoudit všechny formy socialismu? Stal se tabu? Nelze ho rehabilitovat?

Ale možná bychom nejprve všichni měli analyzovat sovětskou verzi socialismu – proč selhala, jaké byly její nedostatky a jaké pozitivní výsledky přinesla. Víme, že jeho zrod byl odsouzen a brutálně potlačován všemi západními mocnostmi a poté byl jeho rozvoj blokován a brzděn po celou dobu studené války, což udržovalo Sovětský svaz v izolaci a tím pádem v náchylnosti k represím a korupci. Navíc byla západní propaganda (tzv. „měkká síla“ a mnoho dalších infiltračních praktik) mimořádně účinná a měla na socialistické společnosti silný vliv. Je proto snadné pochopit, že neúspěch toho, co bylo kdysi známé jako „skutečně existující sovětský socialismus“, nebyl způsoben pouze vnitřními příčinami, ale byl také sabotován a způsoben vnějšími silami.

A přesto dnes ve světě vidíme různé formy socialismu, které přetrvávají – formy, které nepřijaly západní přístup, ale byly přizpůsobeny specifickým potřebám a kulturním zvláštnostem ne západního státu…

Otázka zní: pokud bychom žili v (multipolárním) světě, kde by žádná vnější moc do záležitostí jiných nezasahovala – jak tomu bylo dosud v případě Západu – a kde by vnitřní podmínky socialistického systému byly stabilní a „čisté“ (žádná nebo minimální korupce, žádná brzdící byrokracie, žádné horké nebo studené války, žádný ekonomický nedostatek)… byl by socialismus stále nemožnou volbou?

Nebo… můžeme se zeptat: co by pak mluvilo proti socialismu? V současné době není v dohledu žádná jiná alternativa… a čekání na Archimedův moment (na nalezení alternativy) by se mohlo proměnit v čekání na Godota.

Sergej A. Karaganov: Sovětský socialismus upíral lidem právo na soukromé vlastnictví. Všechny socialistické utopie Campanelly, Thomase Mora atd. byly totalitní. Sovětský socialismus také nebyl ekonomicky efektivní. Naše rozlehlá země nedokázala pro obyvatelstvo zajistit dostatek potravin. Sovětský svaz zanikl také kvůli svému ideologickému jádru – komunistická idea-sen postupně ztratila na přitažlivosti – hlavně kvůli relativně vysoké míře chudoby většiny obyvatelstva.

Musíme najít třetí cestu – postkapitalistickou a postkomunistickou/socialistickou. Není to snadný úkol. Pracuji na tom.

H/M: Jak jste řekl, dnešní globální ekonomický systém – tento finanční kapitalismus – je jádrem nejzávažnějších problémů, kterým lidstvo čelí. Ovlivňuje lidské, kulturní, duchovní a civilizační aspekty našich životů a, jak jste řekl, nikdo o systému a těchto problémech ve skutečnosti nediskutuje – ani na nesčetných schůzkách a konferencích BRICS, SCO atd.

Proč si myslíte, že se o těchto otázkách nediskutuje?

Sergej A. Karaganov: Existují jednotlivci, kteří o těchto otázkách začínají diskutovat, a jak víte, já jsem otázku jaderného odstrašování vrátil do centra pozornosti. Nyní se tedy spolu se svými kolegy snažím dostat do centra pozornosti otázku záchrany lidstva a lidské bytosti.

Je to na nás, máme mezi sebou intelektuály. Je naší vinou, že o této otázce nediskutujeme a vyhýbáme se jí tím, že ji prostě odmítáme uznat. Musíme se však s ní vyrovnat. A pak o ní diskutovat s ostatními, s normálními lidmi a také s lidmi z různých kruhů, kteří tomuto problému nerozumí. Nejde o to, že by dobrovolně přispívali k degradaci lidstva, prostě tomuto problému nerozumí.

Žijeme v době ekonomismu. Stále věříme v idiotskou myšlenku, kterou přednesl – myslím, že to byl Clinton: „Je to ekonomika, hlupáku“[1]… Ale není to „(jen) ekonomika, hlupáku“. Ano, všichni musíme vydělávat peníze a všichni musíme mít střechu nad hlavou, ale naším hlavním úkolem je být lidmi, a to znamená rozvíjet našeho ducha, naši mysl a pak… a vytvářet bezpečný svět.

Máme „trojúhelník“, který definuje lidskou civilizaci – trojstrannou strukturu ekonomických zájmů, duchovních/intelektuálních pohnutek a vojenské síly (nebo jiné fyzické síly).

Ekonomické faktory jsou sekundární, zejména nyní. První místo nyní bohužel zaujímá hrubá vojenská síla kvůli geostrategickým posunům a náhlým tektonickým změnám. Měli bychom však věnovat mnohem větší pozornost duchovní a intelektuální části našeho rozvoje. A ekonomika, ekonomové a kapitalisté (nebo nekapitalisté) by se měli stát služebníky našeho lidství… a ne monstry. Vzájemný rozvoj lidí a přírody je to, co nazýváme „noosférou“.

H/M: Existuje nějaká možnost uspořádat v blízké budoucnosti mezinárodní konference na toto naléhavé téma?

Sergej A. Karaganov: Snažíme se. Uvažujeme o tom na několika úrovních. Jak víte, pracuji na této otázce a na takzvané „myšlenkové vizi“ pro Rusko, která je novým (nebo částečně „starším“) ideologickým a duchovním základem ruského rozvoje.

V této práci budeme pokračovat, ale bohužel jsme nyní zapleteni do války, která dlouhodobě odvádí naši pozornost. Ale celé dopoledne jsem tu seděl a psal článek… vyzývající k přesunu našeho zaměření na důležitější a hlubší otázky, jako je intelektuální a duchovní rozvoj člověka, ochrana životního prostředí a samozřejmě prevence války. Předběžně by nový postkapitalistický model socioekonomického systému měl směřovat k zachování a rozvoji člověka – nejen na individuální úrovni – ale člověka, který slouží své rodině, komunitě, zemi a Bohu. Není to snadná kombinace. Také uvažujeme na několika úrovních o vytvoření různých nových institucí, „postdavoských“ institucí. Bohužel však nemám nekonečně mnoho času a mám svázané ruce mnoha dalšími povinnostmi. Na stole mám mnoho projektů. Ale také deleguji úkoly na mladší lidi, které učím a vedu. Protože starší lidé jako my mají svou roli: učit mladší generace, sdílet s nimi svou moudrost a samozřejmě při tom neztrácet smysl pro humor. Měli bychom být odvážní a pokorní.

[1]

It’s the economy, stupidČesky … „Je to ekonomika, hlupáku“ je chytlavá fráze, která znamená, že primárním zájmem amerických voličů je stav americké ekonomiky a to, jak ekonomika ovlivňuje jejich osobní finance.

---

Sergej Alexandrovič KaraganovČesky (*1952) je ruský politolog stojící v čele Rady pro zahraniční a obrannou politiku, děkan Fakulty světové ekonomiky a mezinárodních vztahů na Moskevské Vyšší ekonomické škole. Byl blízkým spolupracovníkem Jevgenije Primakova a poradcem Borise Jelcina i Vladimira Putina. Je autorem a editorem 28 knih a brožur, publikoval kolem 600 článků o ekonomice zahraniční politiky, kontrole zbrojení, strategii národní bezpečnosti, ruské zahraniční a obranné politice. Je předsedou redakční rady a vydavatelem časopisu Russia in Global AffairsČesky (Rusko v globálních záležitostech). Jeho články a knihy byly publikovány ve více než 50 zemích.

---

Rozhovor vedli:

Tariq Marzbaan, nezávislý badatel v oblasti geopolitiky a kolonialismu; filmař.

Nora Hoppe, nezávislá filmařka, scenáristka; esejistka; překladatelka.

Související:

Siberianizace a hledání nové civilizační platformy

Siberianizace a hledání nové civilizační platformy