1. Andrew Korybko: Koridor TRIPP ohrožuje širší regionální postavení Ruska
2. Antonio Graceffo: Jak Trumpova mírová dohoda mezi Arménií a Ázerbájdžánem prospívá Americe: Strategické vítězství
3. Andrew Korybko: Rumunsko-moldavský bok Ukrajiny by mohl být brzy použit NATO proti Rusku

Analýzu The TRIPP Corridor Threatens To Undermine Russia’s Broader Regional Position publikoval Andrew Korybko na svém Substacku 9. srpna 2025

Koridor TRIPP ohrožuje širší regionální postavení Ruska

Americký, arménský a ázerbájdžánský lídr na svém pátečním setkání v Bílém domě společně odhalili „Trumpovu cestu k mezinárodnímu míru a prosperitě“ (TRIPP). Dohoda, dříve známá podle zpráv souvisejících médií jako „Trumpův most“, v podstatě jde o americkou náhradu koridoru, který Rusko zamýšlelo v listopadu 2020Česky v příměří, které mezi těmito dvěma rivaly zprostředkovalo. Zde je pět základních informací o tom, jak tato dohoda hrozí podkopáním širší regionální pozice Ruska:

* 1. července: „Nejnovější problémy v rusko-ázerbájdžánských vztazích by mohly být součástí turecko-americké hry o moc“

* 2. července: „Proč se Erdogan rozhodl rozšířit turecký vliv na východ?Česky“

* 3. července: „Alijev očekává, že se stane světovou hvězdou tím, že rozdmýchá medializované problémy s RuskemČesky“

* 4. července: „Kreml se domnívá, že ‚určité síly‘ chtějí narušit rusko-ázerbájdžánské vztahyČesky“

* 6. srpna: „Trumpův most‘ by mohl vést k vyhnání Ruska z jižního KavkazuČesky“

Stručně řečeno, nahrazení Ruska USA v tom, co Ázerbájdžán dosud nazýval Zangezurským koridorem, odebírá Moskvě schopnost monitorovat turecký vývoz zbraní do Střední Asie, což by časem mohlo turecký vliv v Kazachstánu a Kyrgyzstánu výrazně zvýšit. Tyto dvě země jsou členy ruské Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO) a turecké „Organizace turkických států“ (OTS) a je možné, že OTS jednoho dne převezme bezpečnostní funkce podobné CSTO, což povede k odchodu obou z CSTO.

USA by to jako prostředek k dokončení své dlouhodobé snahy o obklíčení Ruska podporovaly. Navíc by oteplování arménsko-ázerbájdžánského a odpovídajícím způsobem i arménsko-tureckého napětí mohlo ospravedlnit oficiální vystoupení Jerevanu z CSTO (své členství již pozastavil), což by pak mohlo rychle vést k užší spolupráci Jerevanu, Ázerbájdžánu a Kazachstánu s NATO. ZrušeníČesky amerických legislativních omezení vojenské spolupráce s Ázerbájdžánem by z toho mohlo udělat hotovou věc.

Tyto pravděpodobné výsledky – rozšíření vlivu Turecka/OTS do Střední Asie prostřednictvím TRIPP, oficiální odchod Arménie z CSTO a větší vliv NATO pod vedením USA podél celé jižní periferie Ruska – by samy o sobě představovaly dostatečně závažnou výzvu pro širší regionální postavení Ruska. Mohlo by se to však ještě zhoršit, pokud výše uvedená sekvence scénářů povzbudí Ázerbájdžán a Turkmenistán (na naléhání USA a Turecka) k jednostranné výstavbě dlouho diskutovaného Transkaspického plynovoduČesky.

Západ dosud nebyl schopen využít obrovské zásoby plynu v TurkmenistánuČesky kvůli nestabilitě v Afghánistánu, sankcím vůči Íránu a Íránu a Rusku, kteří se z environmentálních důvodů staví proti výstavbě podvodního plynovoduČesky (což má podle cyniků udržet hlavního rivala mimo globální trh). Přesto si USA a Turecko mohou myslet, že jsou ÍránČesky a RuskoČesky slabší než kdy dříve, a sázejí tak na to, že je dokážou přimět k dohodě pod hrozbou vojenské podpory Ázerbájdžánu podobné ukrajinské, pokud by vypukla válka.

Aby bylo jasno, ani Ázerbájdžán, ani Turkmenistán nenaznačily plány na porušení Úmluvy o Kaspickém moři z roku 2018, která reguluje aktivity všech pěti pobřežních států na této vodní ploše, ale ruští politici nemohou tento scénář vzhledem ke své historické nedůvěře k Západu s jistotou vyloučit. Není jasné, co by mohli udělat, aby této latentní hrozbě pro širší regionální postavení své země předešli, a to jak v případě kaspického konfliktu, tak všemu, co by mu mohlo předcházet, ale je nepravděpodobné, že by se s tím smířili.

Andrew Korybko (*1988) je americký politolog sídlící v Moskvě, novinář a pravidelný přispěvatel do několika online časopisů, a také člen odborné rady Institutu strategických studií a předpovědí na Univerzitě lidového přátelství Ruska. Specializuje se vztah mezi americkou strategií v Afro-Eurasii, čínskou globální vizí One Belt One Road konektivity New Silk Road a hybridní válkou a na globální systémový přechod k multipolaritě. Mezi jeho další oblasti zájmu patří taktika změny režimu, barevné revoluce a nekonvenční válčení. Jeho kniha „Hybrid Wars: The Indirect Adaptive Approach To Regime ChangeČesky“ (Hybridní války: nepřímý adaptivní přístup ke změnám režimu, 2015) rozsáhle analyzuje situaci v Sýrii a na Ukrajině a tvrdí, že představují nový model strategické války vedené USA. Mimo vlastního SubstackuČesky publikuje na řadě analytických serverů jako Sputnik InternationalČesky, Global ResearchČesky či Modern DiplomacyČesky a také na Disputu.

Zpět na obsah

Analýza Antonia Graceffo How Trump’s Armenia–Azerbaijan Peace Deal Benefits America: A Strategic Win vyšla na serveru Gateway Pundit 9. srpna 2025

Jak Trumpova mírová dohoda mezi Arménií a Ázerbájdžánem prospívá Americe: Strategické vítězství

Společná vojenská cvičení Eagle Partner 2024 spojila arménské ozbrojené síly a síly NATO a posílila vazby mezi Spojenými státy a Arménií. (Fotografie americké armády: Alexcia Rupert)

Dohoda stanoví trvalé příměří, vzájemné uznání územní celistvosti obou stran a normalizaci diplomatických vztahů. Jejím jádrem je „Trumpova cesta k mezinárodnímu míru a prosperitě“ (TRIPP), strategický tranzitní koridor spojující Ázerbájdžán s jeho enklávou Nachičevan přes arménské území. Spojené státy mají k tomuto koridoru výhradní rozvojová práva, potenciálně na celá desetiletí.

Dohoda také rozšiřuje spolupráci USA s oběma zeměmi v oblasti energetiky, obchodu, technologií a obrany. Formálně ruší dlouho neúčinnou Minskou skupinu OBSE, čímž snižuje ruský a evropský vliv na jižním Kavkaze. Američtí představitelé odhadují, že nový tranzitní koridor vygeneruje pro Američany v následném ročním obchodu miliardy dolarů, přičemž devět potenciálních amerických provozovatelů již projevilo zájem a formální jednání nyní probíhají. Dohoda uděluje americkým společnostem výhradní rozvojová práva, otevírá dveře k velkým infrastrukturním projektům, včetně železničních tratí, ropovodů a plynovodů a optických sítí, a v konečném důsledku vytváří plně integrovaný systém propojení pod kontrolou USA.

Koridor také usnadní tok energie z Kavkazu, který je bohatý na zdroje, na západní trhy, což je vývoj, který vysocí úředníci popsali jako „nesmírně silný“ pro americké podnikání a evropskou energetickou bezpečnost. Ze strategického hlediska tato dohoda oslabuje vliv Číny, Ruska a Íránu v regionu, který dlouho považovaly za svou doménu, a zároveň posiluje pozici Západu.

Tím, že umožňuje cestování a obchod mezi Tureckem, Ázerbájdžánem a Střední Asií bez nutnosti překračovat íránské nebo ruské území, snižuje koridor závislost Západu na nepřátelských zemích v oblasti kritických dopravních tras. Posiluje také vliv USA, protože regionální role Moskvy se v důsledku její invaze na Ukrajinu oslabuje. A co je nejdůležitější, tím, že ukončuje desetiletí trvající konflikt, který si vyžádal tisíce životů, přináší dohoda větší stabilitu na jižním Kavkaze, což přímo prospívá národním bezpečnostním zájmům USA.

Jedním z nejdůležitějších regionálních vývojů v posledních letech je strategický obrat Arménie směrem ke Spojeným státům. Nejvýznamnějším dlouhodobým přínosem mírové dohody je komplexní obrat Arménie od Ruska k Západu, což je geopolitická změna, která zásadně mění rovnováhu sil na jižním Kavkaze.

Arménie od února 2024 zmrazila své členství v Organizaci Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO) vedené Ruskem a přestala jí poskytovat finanční příspěvky. V prosinci 2024 premiér Nikol Pašinjan prohlásil: „Již se nepovažujeme za členy CSTO“ a „věřím, že jsme překročili bod, odkud není návratu.“ Jakmile Arménie formálně vystoupí, CSTO ztratí svou oporu na jižním Kavkaze a Rusko tak zůstane bez vojenských základen v regionu za okupovanými územími.

14. ledna 2025 Arménie a Spojené státy podepsaly Chartu strategického partnerství, která formalizuje spolupráci v oblasti obrany, hospodářského rozvoje a demokratické správy věcí veřejných. Od vyhlášení nezávislosti Arménie investovaly USA do země 3,3 miliardy dolarů, z toho 340 milionů dolarů od roku 2021, což podtrhuje závazek Washingtonu k prohloubení této nové aliance.

Každoroční společná vojenská cvičení „Eagle Partner“ nyní cvičí arménské mírové síly po boku americké armády v Evropě a Africe a Kansaské národní gardy, čímž posilují svou interoperabilitu a připravenost. Spojené státy poskytly 27 milionů dolarů na posílení arménských schopností v oblasti bezpečnosti hranic a dalších 18 milionů dolarů v podobě zahraničního vojenského financování na obrněné sanitky, iniciativy v oblasti kybernetické obrany a rozvoj výcvikových středisek.

Kromě obrany jedná Arménie s Washingtonem o dohodě podle § 123 o civilní jaderné spolupráci. Zatímco jediný arménský jaderný reaktor v současnosti zcela závisí na ruské podpoře, dohoda by mohla Spojeným státům umožnit do roku 2036 pomoci s nahrazením stárnoucího zařízení, čímž by se závislost Jerevanu na Moskvě snížila.

Arménie disponuje také značným nerostným bohatstvím, včetně mědi, molybdenu, zlata, stříbra a vzácných kovů, které dohromady tvoří více než polovinu exportu země. To vytváří pro Spojené státy příležitost zajistit si přístup ke strategickým zdrojům mimo čínskou nebo ruskou kontrolu.

Obrat Arménie ke Spojeným státům přináší americké národní bezpečnosti řadu strategických výhod. Ruští pohraničníci se již stáhli z klíčových pozic, včetně jerevanského letiště a íránského hraničního přechodu, zatímco 3 000 ruských vojáků umístěných na základně Gjumri je stále více izolovaných, protože se Arménie od Moskvy distancuje. Zapojení USA do arménské pohraniční bezpečnosti a diverzifikace energie dřívější ruskou dominanci dále narušuje, zatímco jižní hranice Arménie poskytuje Washingtonu bližší přístup k Íránu.

Kombinace příspěvku k výcviku Arménie a normalizovaných vztahů s Ázerbájdžánem vytváří bezpečnostní most mezi Černým a Kaspickým mořem, který posiluje situační povědomí a logistiku bez spoléhání se na ruské nebo íránské území. Arménie se také připojila ke Globální koalici pro porážku ISIS, čímž 87člennou alianci usilující o stabilitu na Blízkém východě rozšiřuje. Toto komplexní přeskupení představuje pro Spojené státy významné geopolitické vítězství, prosazuje jejich ekonomické zájmy, oslabuje protivníky a posiluje západní vliv ve strategicky důležitém jižním Kavkaze na křižovatce Evropy, Asie a Blízkého východu.

Antonio GraceffoČesky (*1967) je americký ekonom, analytik Číny, bojový umělec a autor, který žil v několika asijských zemích. Je absolventem Šanghajské sportovní univerzity a Antai College of Economics Management, Shanghai Jiao Tong University. Je autorem řady knihČesky, poslední Beyond the Belt and Road: China’s Global Economic ExpansionČesky (Za hranicemi iniciativy „Pás a stezka“: globální ekonomická expanze Číny, 2019) a také častým hostem různých pořadů televize New Tang Dynasty Television, včetně Talking Points, The Wide Angle, China in Focus a Forbidden News, kde poskytuje analýzy čínské ekonomiky a geopolitiky. Moderuje webový televizní pořad Martial Arts Odyssey, který sleduje jeho pokračující cestu po Asii, kde se učí bojovým uměním v různých zemích. Je uznáván za to, že pomohl oživit ztracené khmerské bojové umění Bokator tím, že o něm jako první informoval v angličtině v období po Pol Potovi. Věnuje se rovněž studiu jazyků, včetně mandarínské čínštiny, thajštiny, khmérštiny, vietnamštiny, němčiny, španělštiny, italštiny a francouzštiny. Jeho články lze nalézt v mnoha médiích jako Modern DiplomacyČesky, Asia TimesČesky, Gateway Pundit, The Epoch TimesČesky, Catholic World ReportČesky a dalších.

Zpět na obsah

Analýzu Ukraine’s Romanian-Moldovan Flank Might Soon Be Used By NATO Against Russia publikoval Andrew Korybko na svém Substacku 12. srpna 2025

Rumunsko-moldavský bok Ukrajiny by mohl být brzy použit NATO proti Rusku

.

Ruská Zahraniční zpravodajská služba (SVR) v polovině července varovala, že „NATO mění Moldavsko v nové vojenské taran proti Rusku“. Modernizují se letiště, železniční rozchod se přestavuje na evropský, aby se usnadnila vojenská logistikaČesky, a staví se sklady na skladování zboží. SVR varovala, že pokud NATO pomůže straně prezidentky Maii Sanduové vyhrát příští (již tak nesvobodnéČesky) parlamentní volby koncem září, slíbila, že ústavní neutralitu Moldavska zruší.

Rozhovor agentury TASS s ruským velvyslancem v Moldavsku Olegem Ozerovem, který si můžete přečíst zdeČesky, tento celkový proces popisuje podrobněji. Z geografických důvodů následuje militarizace Moldavska ze strany NATO a jeho „ukrajinizace“ Západem, o níž Ozerov ve svém rozhovoru hovořil, po Rumunsku, o čemž se ruský velvyslanec Vladimir Lipajev podrobněji vyjádřil ve svém nedávném rozhovoru pro RIA. Důležité je, že upozornil, že se v Rumunsku nacházíČesky základna, která se brzy stane největší leteckou základnou NATO v Evropě.

Spolu s modernizací ústavně „pouze formálně neutrálních“ moldavských letišť aliancí by se NATO mohlo brzy chystat využít jihozápadní křídlo Ukrajiny proti Rusku, což by mohlo mít jednu ze tří vzájemně se nevylučujících podob. Jde o invazi do moldavského separatistického regionu Podněstří, v němž se nachází přibližně 1 000–1 500 ruských vojákůČesky, okupaci sousední OděsyČesky (ať už přístavu a/nebo regionu) s cílem zabránit jejímu potenciálnímu obsazeníČesky Ruskem, a ohrožení blízkého Krymu.

Následující informační materiály podrobně popisují přípravy, před nimiž SVR právě varovala:

* 4. dubna 2024: „Rumunský návrh zákona o vysílání vojsk na ochranu krajanů v zahraničí je namířen proti MoldavskuČesky“

* 7. listopadu 2024: „Prozápadní moldavský prezident byl předvídatelně znovuzvolen díky diaspořeČesky“

* 24. prosince 2024: „Zaútočí Moldavsko brzy na Podněstří, jak varovala ruská zahraniční zpravodajská služba?Česky“

* 18. dubna 2025: „Francouzské 3D mapování rumunské „Focsani brány“ nemusí ve skutečnosti sloužit k obranným účelůmČesky.“

* 19. května 2025: „Co bude následovat po (údajně podvodném) vítězství liberálů a globalistů v Rumunsku?Česky“

Nyní to bude shrnuto pro pohodlí těch, kteří nemají čas si vše projít.

Stručně řečeno, Rumunsko již koketovalo s právní záminkou pro vojenskou intervenci v Moldavsku, které mnoho Rumunů považuje za uměle oddělený historický region své země. Sandu je také podezřelá ze spiknutí s cílem začlenit Moldavsko do Rumunska, jehož má dvojí občanství, a tím rozšířit oblast odpovědnosti NATO podle článku 5 dále na východ. Aby však tento geopolitický plán a jeho doplňkové vojenské plány popsané výše mohly proběhnout, bylo nutné vměšování do voleb.

To vysvětluje, proč Kišiněv potlačil volební práva ruské diaspory během prezidentských voleb na podzim loňského roku a proč Západ povzbuzoval svou vlastní moldavskou diasporu, aby volila Sandu. Po jejím znovuzvolení Západ donutil Rumunsko zrušit první kolo prezidentských voleb poté, když zvítězil konzervativní nacionalista, zakázal mu opakování kandidatury a poté Sandu povzbudila Moldavany s dvojím rumunským občanstvím, jako má ona sama, aby volili liberálně-globalistického kandidáta, což mu pomohlo k vítězstvíČesky.

Se zajištěným zázemím se nyní Moldavsko může stát „předmostím“ proti Rusku v Podněstří a/nebo sousední Oděse, zatímco Moldavsko a Rumunsko mohou sloužit jako základny pro NATO, z nichž by mohlo ohrožovat blízký Krym. Je také možné, že by Francie mohla tyto dvě země využít jako odrazové rampy pro intervenci do Oděsy. Význam Moldavska a Rumunska pro Ukrajinu během konfliktu a v budoucnu po jeho skončení ho zasazuje do kontextu komplexního rozšiřování jejich vazeb prostřednictvím nového „Oděského trojúhelníku“.

Zpět na obsah