Kdo uteče, přežije

Glosu KDO UTEČE, PŘEŽIJE publikoval Tomáš Koloc na svém Facebooku 9. ledna 2026

Anna Černohorská se narodila roku 1909 v Malešově, dnes části města Hošťka u Štětí. V sudetském kraji si jako Češka vzala Němce a byla s ním v roce 1946 odsunuta do lužického Budyšína, toho času v sovětské okupační zóně Německa (posléze NDR), kde roku 2022 zemřela ve věku 113 let jako nejstarší rodilá Češka i nejstarší občan Německa. (Zajímavé je, že autority často posílaly odsunuté do Lužice, což byl další fenomén germanizace této původně slovanské země, po plánovitém zaplavení pohraniční oblasti Lužice u českých hranic německojazyčnými úředníky na přelomu 19. a 20. století.)

Před týdnem zemřel v Dublinu rodilý Slovák ze židovské rodiny Joe Veselský, rozený Jozef Weiss (1918 – 2026), který jako 107 letý byl nejstarší rodilý Slovák i občan Irska, kam emigroval roku 1949.

A takhle to máte pořád, podívejte se do statistik věkových rekordů: narozen(a u nás, odsunut/a do Vídně, Neumarktu, Norimberka, Karlsruhe, Bernu, nebo narozen/a u nás, emigroval/a před nacisty nebo stalinisty do Buenos Aires, Londýna, státu Washington nebo Minnesota. Moje rodná země opakovaně rodí nejstarší občany států západu.

Recept na dlouhý život? Naroďte se u nás – ale včas zahněte kramle za kopečky!

Památník Terezín / Terezín Memorial

VE VĚKU 107 LET ZEMŘEL JOSEF VESELSKÝ, PŘEŽIVŠÍ HOLOCAUSTU A NEJSTARŠÍ MUŽ IRSKA

Josef Veselský se narodil jako Josef Weiss ve slovenské Trnavě roce 1918. Ačkoli se narodil do nábožensky založené židovské rodiny, sám se dle svých slov identifikoval jako ateista, do jehož života náboženství nepatřilo.

Zatímco oba jeho rodiče, bratr a švagrová byli zabiti během holocaustu poté, co byli deportováni do vyhlazovacího tábora Auschwitz, Josef si život zachránil změnou příjmení a přidáním se k ozbrojenému odboji v Karpatech, za což byl později vyznamenán Řádem Slovenského národního povstání.

Josef, později si říkal Joe, byl vynikajícím stolním tenistou a po válce se stal kapitánem československého týmu stolního tenisu. Jelikož se nechtěl smířit s životem v Československu po komunistickém puči v roce 1948, emigroval o rok později do Irska, kde založil úspěšný klenotnický podnik. Oženil se a se svou ženou Katarinou měli dvě děti, Petera a Kate.

Ve stolním tenise pokračoval i po emigraci a kapitánem národního týmu se stal dokonce i v Irsku, později se stal doživotním prezidentem Irské asociace stolního tenisu. Ta také iniciovala Cenu Joea Veselského jako uznání za úsilí a úspěchy v oblasti správy stolního tenisu v rámci irské asociace.

Po celý život byl nesmírně aktivní a zajímal se o život kolem sebe, ještě v roce 2010 začal navštěvovat kurzy humanitních věd při Fakultě historie Trinity College v Dublinu a ve věku 93 let poprvé od vypuknutí druhé světové války obnovil své vzdělání. Stal se tehdy nejstarším studentem Irska a v roce 2016 mu byl udělen čestný doktorát.

Vedle již zmíněného Řádu Slovenského národního povstání byl Joe také držitelem Řádu bílého dvojkříže, který mu v roce 2021 udělila slovenská vláda za jeho zásluhy o sport. V loňském roce se stal také držitelem čestného odznaku Evropské unie stolního tenisu (ETTU) za svůj mimořádný přínos evropskému stolnímu tenisu.

„Veselského život zahrnoval historii více než celého jednoho století a byl ve znamení nezměrné odolnosti, odvahy a neochvějné oddaností sportu,“ uvedla ETTU ve svém prohlášení k jeho úmrtí.

Jeho dvěma dětem, dvěma vnoučatům a čtyřem pravnoučatům vyjadřujeme upřímnou soustrast

Tomáš Koloc (*1977) je novinář z periferie. Muž, který se vedle psaní dlouhodobě věnuje sociální práci, a zná tvrdý život lidí na okraji z první ruky. Pracoval jako učitel, knihovník, festivalový, deníkový, časopisecký, rozhlasový i knižní redaktor, překladatel a sociální terapeut. Osobně zakusil i exekuci a tématu se poté začal důkladně věnovat. Nejen k exekucím v Česku nabízí pozoruhodné postřehy. Vyšly mu tři sbírky básní a krátkých poetických próz: Osek (2001), Někdy je to blízko (2003),  a Nárožní výbor (2021). Pravidelně publikuje v denících Krajské listy a Nové slovo a v týdeníku Disput.