Sibiřské stezky a silnice ruské říše

Speciální vojenská operace, nebo přesněji řečeno – další válka, která byla vyvolána a vedena Evropou (již jsme začali tlačit USA, aby se z ní stáhly), se blíží ke svému konci. Doufáme, že k příměří dojde relativně brzy. Problém nepřátelství selhávajících evropských elit nebude vyřešen, dokud nedosáhneme zlomení jejich vůle pokračovat ve válce a podněcovat nepřátelství vůči Rusku. Toho lze dosáhnout pouze prudkým zvýšením závislosti na jaderném odstrašení. Doufáme, že bez skutečného použití jaderných zbraní proti cílům v Evropě, i když o to evropské elity, které ztratily zbytky rozumu a pudu sebezáchovy, samy žádají. Obvykle zdrženlivý, opatrný (někteří by mohli říci až příliš opatrný) V. Putin ztrácí trpělivost a začal říkat, že pokud Evropa bude i nadále tlačit na válku, bude následovat reakce, po které „nebude s kým vyjednávat“[1][2].

Tento článek se však zabývá příjemnějšími, ale neméně důležitými záležitostmi – strategickým kurzem, který by Rusko mělo zaujmout po prozatímním a samozřejmě rozhodujícím vítězství. Pro mě, stejně jako pro rychle rostoucí skupinu spolupracovníků – vědců, veřejných činitelů, podnikatelů z celé země – je jeho směr zřejmý a bez alternativy – posun centra duchovního, ekonomického, lidského a dokonce i politického rozvoje země na východ, směrem k ruské Asii, k Sibiři s jejími nekonečnými rozlohami a zdroji, s jejím již tak vynikajícím lidským kapitálem, který je třeba znásobit.

Na konci loňského roku se v Moskvě na Národní univerzitě pro výzkum – Vysoké škole ekonomické konalo druhé Tobolské čtení. První se samozřejmě konalo v krásném Tobolském Kremlu – jediném na Sibiři –, kde byl založen Tobolský klub, společenství lidí spojené společnou myšlenkou zahájit velký projekt pro nový rozvoj Sibiře a Ruska.

Druhé „čtení“, které svedlo dohromady asi 80 nadšenců a vedoucích programu (z nichž polovina byli Sibiřané), bylo věnováno jednomu z nejdůležitějších aspektů budoucí strategie – „Cesty a silnice Sibiře“ – rozvoji logistické a dopravní infrastruktury Sibiře a celé Eurasie, zejména podél meridiálních severojižních linií. Pracovní skupina vedená A. Pyževem, již nyní předním, ale stále ještě poměrně mladým ekonomem, který působí současně v Krasnojarsku a Novosibirsku, připravuje zprávu na základě diskuse o jeho návrhu na „Čtení“. Zpráva bude předložena vedení státu, veřejnosti a podnikatelske komunitě přibližně za měsíc. Prozatím se podělím o některé závěry z diskuse, která se stále více rozhořívá.

Strategie nemůže být, jako v posledních desetiletích, založena primárně na ekonomických ukazatelích zaměřených na rychlý zisk (ačkoli ekonomické ukazatele jsou důležité, zejména nyní, kdy se mnoho zdrojů vynakládá na vojenské operace). Strategie dopravy musí být základem celkové rozvojové strategie země a musí tento rozvoj vést. Existuje mnoho důvodů. Stačí jeden: co by se stalo, kdyby hrabě Sergej Witte a jeho spolupracovníci nepřesvědčili tisíce členů elity a Alexandra III. o nutnosti výstavby Transsibiřské magistrály? Rusko by se ve 20. století nestalo velmocí nebo by prostě nepřežilo. S největší pravděpodobností by nemohlo vyhrát Velkou vlasteneckou válku. Vzpomeňme si na sibiřské divize, které zachránily Moskvu a které hrály klíčovou roli také ve Stalingradu, na sibiřské maso, ovčí kožichy, továrny, které byly evakuovány za Ural a zásobovaly frontu.

Dopravní síť nesmí lidem pouze sloužit, ale musí je vést k rozvoji nových území. Kozáci a miliony Rusů, kteří je následovali, proměnili východoevropskou Rus ve Velké Rusko.

Klimatické změny činí Sibiř, která je již nyní pro život docela příjemná (na rozdíl od zakořeněných mýtů o ní jako o trestanecké kolonii), mnohem atraktivnější. Vědci již nyní začali nazývat permafrost[3] „dlouhodobým“[4]. Ustupuje a poskytuje prostor pro produktivní a pohodlný život. Nyní musíme přemýšlet o třetím dopravním koridoru v zeměpisné šířce 300–400 kilometrů severně od Transsibiřské magistrály a magistrály Bajkal-Amur (BAM), který otevře nové území pro rozvoj. V budoucnu by mohl dosáhnout Magadanu a jeho jižní a severní větve by mohly v perspektivě spojit Asii s Amerikou mostem nebo tunelem přes Beringův průliv. Kdysi, před jeho vznikem, byly Eurasie a Amerika jediným kontinentem.

Hlavním úkolem nyní však je soustředit se na vytvoření severojižních tras, které propojí Severní mořskou cestu s jižními oblastmi samotné Sibiře a dále se zbytkem Asie. Severojižní dopravní koridory musí být plánovány nejen přes území Íránu, ale také s napojením na ruskou dopravní síť a čínskou iniciativu „Belt and Road“, která mimo jiné poskytuje přístup k Indickému oceánu.

Jeden z desítek projektů, které před námi stojí, využívá zkušenosti čínských stavitelů silnic a čínského kapitálu, jakož i v současné době nečinných etiopských pracovníků vyškolených Číňany, k budování přeshraničních „spojení“, která by mohla být financována prostřednictvím nezávislého finančního systému výměnou za dodávky hnojiv a zemědělských produktů, které jsou již v řadě sibiřských regionů nadbytečné, ale mají také obrovský růstový potenciál. Připomeňme si, že Sibiř kdysi dodávala máslo do Evropy. Na jihu leží regiony západní Číny, Střední Asie, Bangladéše, Pákistánu, Středního východu a Afriky, které potřebují čistou vodu a potraviny.

Je velmi výhodné vytvořit energeticky náročnou výrobu využívající elektřinu z existujících a nových vodních elektráren. Existují desítky návrhů. Jeden z nejvýkonnějších projektů se vyvíjí pod záštitou S. K. Šojgua, nyní tajemníka Rady bezpečnosti – kaskáda nových vodních elektráren, které budou dodávat energii pro komplex výroby kovů a vzácných zemin až po elektronické inženýrství v oblasti Angara-Jenisej.

Nové technologie poskytují příležitosti pro kvalitativně odlišnou úroveň propojení ruské Sibiře, a to jak vnitřně, tak s ostatními částmi Asie. Patří sem digitalizace, kde již vedeme v oblasti dopravy. Jedná se o autonomní systémy, oživení malého letectví, dokonce i stavbu vzducholodí, které jsou pro rozsáhlé oblasti Sibiře bez silnic jedinečně vhodné. Jak jsme se dozvěděli, projekty na vytvoření dopravy, včetně autonomních vzducholodí, se již vyvíjejí, mimo jiné v Omsku, Jakutsku a v Číně. Tyto a mnoho dalších projektů, které nám byly nabídnuty a které po předběžném odborném posouzení začleníme do plánů „siberianizace“, mohou znít fantasticky. Mnohem fantastičtější z historického hlediska však bylo téměř okamžité dobytí Sibiře. Kozáci, poháněni prozřetelností, touhou po neomezené svobodě a „měkkém zlatě“ – kožešinách – putovali během šesti desetiletí z Uralu na Kamčatku a položili tak základ pro moc a velikost Ruska. Část kožešin pak putovala do Číny. Nikdo z nich se nestal skutečně bohatým. Ale otevřeli zemi a lidem nezměrné bohatství, které teprve čeká na plné využití. Výměnou za kožešiny přišlo po nové „hedvábné stezce“ do Ruska a přes Rusko hedvábí, porcelán a čaj, které obohatily desítky tisíc lidí a státní pokladnu. Podle výpočtů umožnila každá karavana přicházející z Číny Petrovi Velikému vybavit a vyzbrojit jeden pluk.

Odtud se bude šířit metastáza morálního úpadku, agresivity, která je pro Evropu typická a znovu ožívá. A pak nestabilita. Žádný ruský vlastenec by samozřejmě neměl zavrhnout to nejlepší, co nám „evropská vakcinace“ v minulosti dala – nejvýznamnější literaturu, skvělou hudbu, kinematografii. Ale západní část Eurasie – to je minulost.

V osvobozených oblastech, zejména na Donbasu, je nutné částečně obnovit bytový fond pro normální život, některá průmyslová odvětví, ale v žádném případě bychom neměli opakovat historickou chybu, kterou mimo jiné udělalo sovětské vedení, když byly oblasti Ukrajiny osvobozené od německých fašistů obnoveny především na úkor centrálních ruských a sibiřských regionů.

Pohyb směrem k Sibiři je mimo jiné určen pro novou demografickou a městskou rozvojovou politiku prostřednictvím masivní nízkopodlažní výstavby dřevěných budov / dřevostaveb (které jsou levnější než ve městech). Sibiřané a osadníci, včetně hrdinů vojenské operace, by měli mít lepší životní podmínky než dokonce ve středním Rusku. To také částečně vyřeší demografický problém: mnoho dětí se v „lidských mraveništích“ nenarodí.
A na Sibiři je půdy více než dost. Potřebujeme strategii státu orientovanou na budoucnost, opírající se o vědecké zdůvodnění, soukromou iniciativu, ale pevně ji řídící.

Demografické a urbanistické aspekty „siberianizace“ budou popsány v dalších zprávách Tobolského klubu.

Nyní k nejdůležitější otázce. Válka rozhýbala zemi a lidi, aby objevili své nejlepší vlastnosti, ale nemůže trvat věčně. Je to nepřijatelně nákladné z hlediska ztráty životů našich nejlepších mužů a je to politicky nebezpečné. Rusko se však bez velkých projektů nemůže rozvíjet. Kdysi to byla Transsibiřská magistrála, stavební projekty Komsomolu, sovětský rozvoj severu. Nyní se takovým projektem má stát nový rozvoj a vzestup asijského Ruska, Sibiře.
Skrze něj vede cesta Ruska do budoucnosti.

Reference

[1] Vyjádření V. V. Putina v jeho na setkání s novináři ze dne 2. prosince 2025 na investičním fóru VTB „Russia Calling!“.

---

[2]

Vladimir Soldatkin, Reuters: Putin varuje Evropu: pokud chcete válku, Rusko vás porazí
Asharq Al-Awsat: Putin varuje Evropu: pokud chcete válku, Rusko vás porazíČesky

[3]

PermafrostČesky (též věčně nebo dlouhodobě zmrzlá půda, pergelisol) je hornina, zvětralina nebo půda, jejíž teplota je po dobu dvou či více let nižší než 0 °C. Voda v takové půdě je zmrzlá a tvoří spolu s částečkami písku, hlíny a kamení tvrdou krustu. Permafrost je součástí zemské kryosféry a zabírá přibližně 11 % zemského povrchu a 25 % povrchu severní polokoule. Termín permafrost vznikl sloučením anglických slov „permanent” a „frost(y)” (trvalý a zmrzlý).
Mocnost permafrostu dosahuje až několika stovek metrů, promrzá tedy nejenom půda, ale i skalní podloží. Nejhlubší známý permafrost je na Sibiři a sahá do hloubky cca 1500 m. V některých případech se permafrost nachází pod nezamrzlou půdou a v to v různé hloubce.

[4]

Poznámka redakce: dlouhodobý, tedy ne trvalý.

---

Sergej Alexandrovič KaraganovČesky (*1952) je ruský politolog stojící v čele Rady pro zahraniční a obrannou politiku, děkan Fakulty světové ekonomiky a mezinárodních vztahů na Moskevské Vyšší ekonomické škole. Byl blízkým spolupracovníkem Jevgenije Primakova a poradcem Borise Jelcina i Vladimira Putina. Je autorem a editorem 28 knih a brožur, publikoval kolem 600 článků o ekonomice zahraniční politiky, kontrole zbrojení, strategii národní bezpečnosti, ruské zahraniční a obranné politice. Je předsedou redakční rady a vydavatelem časopisu Russia in Global AffairsČesky (Rusko v globálních záležitostech). Jeho články a knihy byly publikovány ve více než 50 zemích.

---

Konstantín Alexejevič Vasiljev / Константи́н Алексе́евич Васи́льев (*1942 +1976)
Legenda Severu / Северная легенда (1970)

Konstantín Alexejevič Vasiljev / Константи́н Алексе́евич Васи́льев (*1942 +1976)
Řeka Ileť / Река Илеть (nedatováno)

DALŠÍ ODKAZY:

Siberianizace a hledání nové civilizační platformy

Siberianizace a hledání nové civilizační platformy