USA používaly rusofobní paranoiu a energetickou geopolitiku jako zbraň k ovládnutí Evropy

Analýzu The US Weaponized Russophobic Paranoia & Energy Geopolitics To Capture Control Of Europe publikoval Andrew Korybko na svém Substacku 10. února 2026

Spor USA s Evropou ohledně Trumpovy plánované akvizice GrónskaČesky, v jejímž rámci Trump dokonce pohrozil sankčními clyČesky proti několika spojencům NATO, než po dohodě na rámcové dohodě polevil, odhalil přísný hierarchický vztah vazal-klient mezi nimi. To výslovně uznal i belgický premiér Bart De Wever, který v reakci na Trumpův tlak na Evropu prohlásil, že „být šťastným vazalem je jedna věc. Být ubohým otrokem je něco jiného“.

Projev francouzského prezidenta Emmanuela Macrona v DavosuČesky Weverovy obavy doplnil, když USA obvinil ze snahy „oslabit a podřídit si Evropu“, načež vyzval k „jednoznačnému budování větší ekonomické suverenity a strategické autonomie“, ačkoli je na to pravděpodobně už příliš pozdě. Politico nedávno informoval, že „sílí obavy z rostoucí závislosti Evropy na dovozu plynu z USA “, kterou by USA mohly zneužít jako zbraň ve vážných budoucích sporech s EU ohledně jakéhokoli problému.

Nejenže by je mohla odříznout od svého exportu, ale její blokáda Venezuely dokazuje, že má politickou vůli zabavit energetické tankery na mořiČesky, což by v takovém scénáři mohlo být použito k zajištění, aby ostatní dodavatelé nebyli schopni potřeby Evropy uspokojit. Stejně tak jsou jedinými realistickými dodavateli, kteří by to potenciálně mohli dělat, monarchie Perského zálivu, které jsou všechny tak jako tak pod vlivem USA. Je proto skutečně možné, že by tato závislostČesky mohla být zneužita k vynucení ústupků vzdorovité EU.

Vyvstává tedy otázka, jak k této závislosti došlo. Je to dáno tím, že USA zneužívají evropskou paranoiu z Ruska, údajně používajícího energetickou geopolitiku proti Evropě jako trest za vojenskou podporu Ukrajiny, ačkoli se nic takového neděje. Naopak, Rusko je nadále ochotné své smluvní závazky vůči Evropě plnit, a to i přesto, že jeho energetický export doslova pohání evropské zbrojovky vyrábějící zbraně pro Ukrajince zabíjející Rusy.

Na jeho obhajobu lze usoudit, že se Rusko snaží zachovat si pověst spolehlivého dodavatele, aby neodradilo další klienty (stávající i potenciální) a zároveň aby si zajistilo dodatečné rozpočtové příjmy, z nichž část je pak investována do výroby zbraní používaných ve speciálníČesky operaciČesky. Rusko dodnes energie do Evropy stále vyváží, i když v mnohem menším měřítku kvůli evropským protiruským sankcím a odklonu od ruských dodávek k americkým.

Zvýšení dovozu ruské energie však není v plánu, protože si žádná velká evropská ekonomika netroufá rozzlobit USA tím, že by od nich snížila dovoz. Stále dovážejí mnohem nižší množství ruské energie kvůli neschopnosti trhu její dovoz nahradit, alespoň do příštího rokuČesky. Jakýkoli krok ke zvýšení dovozu z Ruska, jako obnovení dovozu jedním nepoškozeným plynovodem Nord Stream nebo několika pozemními plynovody, by mohl vést k jejich zničení, jak dokazuje precedent Nord StreamČesky, který je silným odstrašujícím prostředkem.

Při zpětném pohledu se Evropa vzdala své suverenity ve prospěch USA zavedením sankcí na ruskou energii, což učinila poté, když USA využily její rusofobní paranoiu jako zbraň. Pak závislost Evropy na ruské energii nahradily a jsou ochotny ji použít jako zbraň, pokud se jim někdy Evropa v čemkoli významném vzepře. Kdyby si Evropa a Rusko udržely ve velkém měřítku svou „faustovskou dohodu“ o vzájemné podpoře zbrojního průmyslu, finančně v případě Evropy a doslova v případě Ruska, pak by si Evropa svou „strategickou autonomii“ dosud zachovalaČesky.

Andrew Korybko (*1988) je americký politolog sídlící v Moskvě, novinář a pravidelný přispěvatel do několika online časopisů, a také člen odborné rady Institutu strategických studií a předpovědí na Univerzitě lidového přátelství Ruska. Specializuje se na vztahy mezi americkou strategií v Afro-Eurasii, čínskou globální vizí One Belt One Road, konektivity New Silk Road, hybridní válkou a na globální systémový přechod k multipolaritě. Mezi jeho další oblasti zájmu patří taktika změny režimu, barevné revoluce a nekonvenční válčení. Jeho kniha „Hybrid Wars: The Indirect Adaptive Approach To Regime ChangeČesky“ (Hybridní války: nepřímý adaptivní přístup ke změnám režimu, 2015) rozsáhle analyzuje situaci v Sýrii a na Ukrajině a tvrdí, že představují nový model strategické války vedené USA. Mimo vlastního SubstackuČesky publikuje na řadě analytických serverů jako Sputnik InternationalČesky, Global ResearchČesky či Modern DiplomacyČesky a také na Disputu.