Obsah:
  1. Andrew Korybko: Jak „decentní“ by doopravdy byl rusko-arménský „rozvod“?
  2. Andrew Korybko: Jižní Korea zůstane klíčovou součástí amerických plánů na zadržení Číny

Analýzu How “Gentle” Would A Russian-Armenian “Divorce” Really Be? publikoval Andrew Korybko na svém Substacku 11. května 2026

Jak „decentní“ by doopravdy byl rusko-arménský „rozvod“?

Místo čekání, až Pašinjan uspořádá referendum o vstupu do EU, aby si co nejdéle udržel výhody plynoucí z členství v Euroasijské hospodářské unii, což by se mu ale nemuselo podařit, by Putin, pokud Pašinjan znovuzvolení ať už jakýmkoli způsobem vyhraje, mohl Arménii odříznout okamžitě.

Jeden novinář se o víkendu Putina zeptalČesky na jeho reakci na to, že arménský premiér Nikol Pašinjan minulý týden hostil Zelenského a poskytl mu platformu k vyhrožování RuskuČesky. Putin se této části otázky vyhnul, ale vyjádřil se k budoucnosti jejich vztahů. Rusko chce pro Arménii jen to nejlepší a bude respektovat přání jejího lidu, řekl, a v souvislosti s tím navrhl, aby se o Pašinjanových plánech na vstup do EU uspořádalo referendum, protože tato politika riskuje zničení hospodářských vazeb s Ruskem.

Pro připomenutí, Putin uvedl, že o něco méně než čtvrtina arménského HDP pochází z obchodu s Ruskem, což je zhruba 7 z 29 miliard dolarů v loňském roce. Výhody, které Arménie z členství v Eurasijské hospodářské unii vedené Ruskem získává, se vztahují na „zemědělství, zpracovatelský průmysl, cla a další poplatky atd. To platí i pro migraci“. Pokud se její obyvatelé rozhodnou s nimi skoncovat, řekl Putin, pak Rusko zahájí proces „decentního, ​​inteligentního a vzájemně výhodného rozvodu“.

Putin začátkem dubna přivítal Pašinjana k otevřeným rozhovorům, které zde byly hodnocenyČesky jako okamžik pravdy v jejich vztazích. Den poté „Vysoký ruský představitel bijel na poplach kvůli zhoršujícím se vztahům s ArméniíČesky“, přičemž konkrétně odsoudil srpnovou „Trumpovu cestu k mezinárodnímu míru a prosperitě“ ( TRIPPČesky) za narušení regionální geostrategické rovnováhy. Minulý týden následovalo upevnění vlivu EUČesky v Arménii před volbami, které se budou konat příští měsíc.

Je jasné, že Pašinjan, ať už po dobrém či po zlém, volby znovu vyhraje a následně podřídí Arménii Západu, aby urychlil expanzi jejího vlivu podél celého jižního okraje RuskaČesky, poháněnou Trumpovou TRIPP. Nové de facto spojenectví jejich společného ázerbájdžánského souseda s Ukrajinou ruské hodnocení hrozby přirozeně zvyšuje a zvyšuje riziko dlouhodobé nestability v širším regionu z důvodů vysvětlených zdeČesky.

To, co se odehrává na jižním křídle Ruska, je výsledkem toho, co lze popsat jako neoreaganskou doktrínuČesky, neboli zrychlené omezování ruského vlivu po celém světě ze strany Trumpa 2.0, se zvláštním zaměřením na jeho „sféru vlivu“ známou jako „blízké zahraničí“. Pokud se to v Arménii navzdory všem očekáváním nezvrátí vítězstvím vlastenecké opozice a pokud se Pašinjan rychle rozhodne k ještě většímu poškození ruských zájmů, než už to udělal, pak nemusí jejich „rozvod“ být tak „decentní“.

Vzestup ruské frakce tvrdé linie, o kterém se mluvilo zdeČesky, snižuje pravděpodobnost, že Putin bude s ponecháním dříve zmíněných výhod Arménie z Euroasijské hospodářské unie souhlasit. Pokud bude ruský vliv v Arménii do budoucna nenávratně ztracen na neurčito (s referendem o Pašinjanově politice vstupu do EU či bez něj), pak by jej mohl zrušit okamžitě. Cílem by mohlo být zažehnout zoufalé vlastenecké povstání, a pokud to selže, nechat ruské nepřátele, aby se o svéhlavou Arménii postarali.

Daleko od „decentního“ by mohl být rozvod velmi nepříjemný a konečným výsledkem by mohlo být, že ázerbájdžánsko-turecká osa formalizuje status Arménie jako jejich společného „neoosmánského Sandžaku[1]“ se všemi zde předpovězenými sociokulturními nákladyČesky. Pokud se zdá být v případě Pašinjanova znovuzvolení nevyhnutelné, mohli by argumentovat zastánci tvrdé linie, pak je lepší vše radikálně urychlit v naději, že šok přiměje Armény k odporu, než nechat situaci pomalu se odvíjet, až bude na zvrácení příliš pozdě.

Zpět na obsah


Analýzu South Korea Will Remain A Key Part Of The US’ Chinese Containment Plans publikoval Andrew Korybko na svém Substacku 14. května 2026

Jižní Korea zůstane klíčovou součástí amerických plánů na zadržení Číny

Čínsko-ruská dohoda by se mohla vyvinout v de facto alianci, pokud se Jižní Korea a Japonsko připojí k AUKUS+, což je de facto americké „asijské NATO“, ale to by mohlo Indii vyděsit a přimět ji k de facto alianci s USA, aby vyvážila vnímaný čínský vliv na Rusko, a tím dále destabilizovala Eurasii.

Trumpovo setkání se Si Ťin-pchingem vyvolalo nadějeČesky, že by v řešení napětí mezi Čínou a USA mohlo být dosaženo pokroku, ale mnoho z těchto pozorovatelů zmeškalo schůzku ministrůČesky obrany USA a Jižní KorejeČesky, která se konala začátkem týdne ve Washingtonu, D.C. a která tyto naděje zpochybňuje. Část programuČesky se týkala dohodyČesky uzavřené během Trumpovy loňské návštěvy, že USA pomohou Jižní Koreji s výstavbou jaderné ponorky, což bylo hodnocenoČesky jako usnadňující její integraci do AUKUS+.

Čína ostře protestovalaČesky proti paktu AUKUS z roku 2021, kterým se Spojené království a USA dohodly na pomoci Austrálii s vývojem flotily jaderných ponorek. Zatímco reakce Číny na podobnou dohodu mezi Republikánskou republikou a USA v loňském roce byla relativně mírnější kvůli nedávno zlepšeným bilaterálním vztahůmČesky, její hodnocení hrozby je pravděpodobně ještě vyšší, protože Jižní Korea je Číně mnohem blíže než Austrálie. To také představuje prohlubování vojensko-strategického vlivu USA, který by mohl být zneužit k účelům omezování.

Jižní Korea by se nejen pravděpodobně integrovala do americké regionální vojenské sítě zaměřené na AUKUS, zahrnující neformálně Japonsko, FilipínyČesky a dokonce i Tchaj-wan, ale čínský rival Japonsko již naznačil zájemČesky o uzavření vlastní dohody o jaderných ponorkách s USA. Vzhledem k tomu, že vztahy Jižní Koreje a JaponskaČesky jsou z důvodů, které se vymykají rozsahu této analýzy, velmi ambivalentní, je možné, že se USA rozhodnou dosáhnout paralelní dohody s Japonskem, což by posílilo vnímání hrozby AUKUS+ Čínou.

Aby toho nebylo málo, spolupráce USA s Jižní Koreou (a potenciálně brzy i s Japonskem) v oblasti jaderných ponorek by se snadno mohla vyvinout ve spolupráci v jaderných zbraníchČesky, což je věrohodný scénář poté, kdy vypršení platnosti nové dohody START na přání Trumpa 2.0Česky zvýšilo riziko globálních závodů v jaderném zbrojeníČesky. Jižní Korea i JaponskoČesky mají jak jadernou latenci, neboli schopnost jaderné zbraně vyrábět, pokud se rozhodnou, což podporuje přes 75 %Česky Jihokorejců, ale přes 60 % Japonců je proti.

Náměstek ministra války pro politiku Elbridge Colby dříve prohlásilČesky, že USA budou vývoji jaderných zbraní ve více evropských zemích „důrazně oponovat“, pravděpodobně za účelem kontroly eskalace vůči Rusku, takže by stejná kalkulace vůči Číně mohla být použita i pro východní Asii. Tyto kalkulace se však mohou vždy změnit a USA by takové programy mohly tajně podporovat, nebo alespoň přimhouřit oči před Francií a/nebo Spojeným královstvím, které jim pomáhají. Čína má proto důvod k obavám.

Přinejmenším se očekává, že USA budou scénář s jadernými zbraněmi Jižní Koreje a/nebo Japonska používat jako Damoklův meč proti Číně ve snaze ji odradit od reciproční eskalace čínsko-amerického napětí uprostřed nevyhnutelné konsolidace AUKUS+, de facto „asijského NATO“. Vzhledem k tomu, jak budou USA Čínu i v případě významné obchodní dohody nadále omezovat, by se Čína mohla stát vnímavější k návrhůmČesky ruskýchČesky zastánců tvrdé linieČesky na komplexní prohloubení spolupráce, a tím vytvořit de facto alianci.

Kompromisem je, že by pak mohla být Indie vyděšená k upevnění svých úzkých vojenských vazeb s USA ze strachu, že se Čína stane hlavním partnerem Ruska a následně ji donutí přerušit dodávky zbraní a náhradních dílů Indii, což by Číně umožnilo Indii vydírat ohledně jejich hraničních sporů. Tato odvetná alianční sekvence katalyzovaná AUKUS+ by mohla Eurasii dále destabilizovat, usnadnit americké plány rozděl a panuj a učinit čínsko-americkou bimultipolaritu nevyhnutelnou, ale také ji nelze vyloučit.

Zpět na obsah


Andrew Korybko (*1988) je americký politolog sídlící v Moskvě, novinář a pravidelný přispěvatel do několika online časopisů, a také člen odborné rady Institutu strategických studií a předpovědí na Univerzitě lidového přátelství Ruska. Specializuje se na vztahy mezi americkou strategií v Afro-Eurasii, čínskou globální vizí One Belt One Road, konektivity New Silk Road, hybridní válkou a na globální systémový přechod k multipolaritě. Mezi jeho další oblasti zájmu patří taktika změny režimu, barevné revoluce a nekonvenční válčení. Jeho kniha „Hybrid Wars: The Indirect Adaptive Approach To Regime ChangeČesky“ (Hybridní války: nepřímý adaptivní přístup ke změnám režimu, 2015) rozsáhle analyzuje situaci v Sýrii a na Ukrajině a tvrdí, že představují nový model strategické války vedené USA. Mimo vlastního SubstackuČesky publikuje na řadě analytických serverů jako Sputnik InternationalČesky, Global ResearchČesky či Modern DiplomacyČesky a také na Disputu.