Netanyahuova repríza iráckých zbraní hromadného ničení

Analýza Netanyahu’s réprise of the ‘Iraq WMD deceit’ – re-launched to promote war on Iran vyšla na serveru Strategic Culture Foundation 15. srpna 2026

Prezident Trump vzal vojenské povzbuzování ministra války Hegsetha („americká vojenská síla je úžasná“) doslova, jen aby později zjistil, že USA ve válce, která závisí na protivzdušné obraně, došly stíhací letouny. „Matematika doplňování zásob je stejně chladnáČesky … Čtyři roky na doplnění zásob (ne čtyři měsíce), protože komponenty zahrnují materiály vzácných zemin, které kontroluje Čína.“

Zdá se, že Hegseth je nyní v pasti, zatímco hvězda ministra financí Bessenta stoupá.

Bessent údajně Trumpa neustále ujišťoval, že nedostatek ropy způsobený uzavřením Hormuzského průlivu „je dočasný a zvládnutelný“ (není), a argumentoval také tím, že inflace poháněná cenami energií se také zmírní, jakmile se globální napětí uklidní. Vsadil na to krk. A Trump zřejmě věří v manipulaci s ropou a tržními futures.

Čísla o lodích, které ománským koridorem propluly, se však ve Washingtonu šíří smyšleně. Brett Erickson ze společnosti Obsidian Risk Advisors píšeČesky :

Po rozhovoru s několika svými kolegy z povolání, kterým naprosto důvěřuji, neexistují vůbec žádné důkazy, které by podporovaly tvrzení, že ománskou trasou prochází 8 milionů barelů ropy denně, a žádné důkazy o tom, že Hormuzský průliv propouští 9 milionů barelů ropy denně. Nula. Ani „možná“, ani „potenciálně“. Žádné důkazy. A co je ještě horší, existují důkazy přímo o opaku.

Na otázku: „Je jejich plánem jen sedět v ústraní, dokud se všechno nerozpadne? Co potom?“, Erickson odpovídá:

Podle toho, jak to vidím, si skutečně myslí, že některé z těchto informací jsou správné. Jsou hloupí, ne nutně neupřímní… což je horší.

Trumpův sklon k ekonomickému tlaku jako klíči k íránské kapitulaci není důvěryhodnou strategií. I kdyby se s přísnějším obléháním podařilo tíživou situaci íránského lidu dále zhoršit, je nepravděpodobné, že by jejich utrpení vedlo k nějakému prospěšnému výsledku – jako je změna režimu ve stylu Delcy Rodrigues?

Írán je v existenční válce s USA a Izraelem a pokud by íránské vedení muselo volit mezi kapitulací a eskalací konfrontace, téměř jistě by se rozhodlo pro eskalaci. Rozhodnutí o vojenské eskalaci – za účelem vyvíjení tlaku na Trumpa – se ve skutečnosti již zdá být učiněno, jak dokazují nedávná prohlášení Mosena Rezáího, nově jmenovaného tajemníka Nejvyššího výboru pro národní bezpečnost. Írán bude pokračovat v proaktivní vojenské akci, i když se Trump rozhodne od vojenské akce upustit.

Írán však v rámci obnovené americké blokády nevykazuje žádné známkyČesky ekonomického kolapsu. Na začátku konfliktu měl odhadem 120–140 milionů barelů ropy v tankerech u pobřeží a během omezené doby platnosti memoranda o porozumění vyvezl dalších 80 milionů barelů. Rial během memoranda ve skutečnosti posílil, takže otázka zní: Co se stane, když nejen odmítne kapitulovat, ale místo toho svůj postoj vůči Trumpovi zpřísní – což, jak se zdá, dělá?

Danny Citrinowicz, přední izraelský vojenský analytik, poznamenáváČesky, že udržování současné patové situace není pro USA zdaleka bez nákladů. Hormuzský průliv zůstává přísně omezen, Rudé moře je pro saúdský export blokováno a americké síly jsou nuceny udržovat nákladnou vojenskou přítomnost a blokádu. Americké zásoby munice navíc čelí tlaku a Teherán si stále uchovává řadu způsobů, jak americké síly obtěžovat a ohrožovat regionální lodní dopravu. Ekonomické důsledky narušených toků energie rozhodně nedopadnou jen na Írán. Jak tento týden poznamenalČesky Wall Street Journal :

Producenti ropy z Perského zálivu docházejí k závěru, že se íránská kontrola nad Hormuzským průlivem stane trvalou, což na dobu neurčitou naruší jejich vývoz ropy a plynu a globální dodávky energie… [ve skutečnosti nemají] žádnou dobrou možnost, jak čelit [asertivnějšímu Íránu].

A ropa není jedinou složkou narušenou konfliktem. Narušena je i řada životně důležitých komponent zásobovacích linek.

Pokud by se nakonec ukázalo, že USA vstoupily do války, aniž by věnovaly náležitou pozornost stavu svých zbrojnic (mylně předpokládaly, že válka skončí během víkendu, jak trval na svém David Barnea, šéf Mossadu, na briefingu v Situační místnosti 11. července 2026 Trumpovi), a pokud by se ukázalo, že ministr financí o skutečné energetické situaci jen tak povídal, pak by někteří lidé nakonec měli vážné otázky k zodpovězení.

Izraelský strategický komentátor Šemuel Meir vznášíČesky nejzávažnější pochybnosti, na které je třeba odpovědět:

• Byla válka v Íránu skutečně „preventivní“ válkou zahájenou pod falešnou záminkou bezprostřední hrozby?
• Lhal Netanjahu o bezprostřední íránské jaderné hrozbě?
• Nebo jinými slovy, napodobil Netanjahu podvodČesky s „Irákem a jeho zbraněmi hromadného ničení“, aby dotlačil Trumpa do války?

Začátkem července letošního roku přední izraelský komentátor Ben Caspit Netanjahua napomenulČesky:

Vážně, Bibi? Měli Íránci atomové bomby? To myslíš vážně? Víš, jsi premiér. Každé tvé prohlášení, věta nebo slovo se dostane na titulní stránky novin. Když něco takového řekneš, má to následky. Jsi si toho vědom/a? No, je mi líto, že tě musím zklamat… ale Írán atomové bomby neměl. Vůbec ne. Ani jako vtip… Nelze říct, že Írán atomové bomby vlastnil. Protože to není pravda… Protože je to zcela smyšlené.

(Fórum pro konflikty dokonce začátkem července poznamenalo (viz zdeČesky), že vedle Caspita tvrdil i sbor bývalých izraelských bezpečnostních a zpravodajských úředníků a komentátorů, že Netanjahu o íránské jaderné hrozbě v době před válkou s Íránem lhal – a že o íránské jaderné hrozbě lže i nadáleČesky).

Šemuel Meir poukazuje na to, že v izraelské doktríně má preventivní válka za cíl odstranit existenční hrozbu v bezprostředním časovém rámci, pokud neexistují žádné pochybnosti o její bezprostřednosti.

Meir však uvádí, že:

My [izraelská veřejnost] v podstatě nevíme, co se stalo ani jak o zahájení preventivní války 13. června 2025 („Operace Vstávající lev“) a o jejím pokračování ve druhém kole preventivní války 28. února 2026 („Lví řev“) bylo rozhodnuto. Jak bylo rozhodnuto o zahájení této války, zůstává, jak to formulujeČesky Aluf Benn, Netanjahuovou „černou skříňkou“ rozhodování.

Pokračuje:

Pokusme se tedy prozkoumat fakta co nejpodrobněji. Zjistit, jak silné bylo ospravedlnění války, která změnila tvář Blízkého východu a… přestože se jednalo o konvenční válku, byla první preventivní jadernou válkou v historii. A válkou vedenou se souhlasem amerického prezidenta.

 

Vyvstává otázka: jak je možné, že jsme se dosud nesetkali s kritickým zkoumáním a podrobnou investigativní reportáží o rozhodování, které stálo za preventivní válkou v červnu 2025? To je obzvláště pozoruhodné ve světle dvou investigativních zpráv, které byly v Izraeli poněkud překvapivě zveřejněny v posledních dvou týdnech…

 

Obě tato další vyšetřování… se opírají o silné zpravodajské zdroje a dobrý přístup k vyšším úrovním generálního štábu IDF. V obou zprávách jsme se dozvěděli něco, co jsme nikde jinde neslyšeli: fakta a podrobnosti týkající se výhrad náčelníka štábu k druhé [28. února] preventivní válce, která měla vyřešit jaderný problém – svržením režimu.

Meir dodává:

Podle vyšetřovacích zpráv šéf vojenské zpravodajské služby AMAN (národní zpravodajský hodnotitel v rámci izraelského systému) a vedoucí oddělení zpravodajského výzkumu vyhodnotili a ve zpravodajských zprávách, které byly doručeny premiérovi a členům kabinetu, uvedli, že pravděpodobnost úspěchu v druhé íránské válce byla nízká. Pro každého, kdo je obeznámen s historií izraelských zpravodajských služeb, to bylo odvážné hodnocení.

 

Při zahájení dvou kol téže preventivní války Netanjahu uvedl, že důvodem války byly „nové zpravodajské informace“ varující před bezprostřední existenční jadernou hrozbou zničení Izraele. Podle něj Izrael nemohl jen tak přihlížet; existovala okamžitá nutnost jít do války. Aby ilustroval bezprostřednost hrozby, Netanjahu zaplavil veřejný diskurz – jak v období před první válkou, tak i v roce mezi oběma „válkami“ – existenciálními metaforami, jako je „meč na krku“, a přirovnal íránská jaderná zařízení k vyhlazovacím táborům holocaustu evropského židovstva.

 

V noci 13. června 2025 ohledně bezprostřední existenční hrozby, kterou íránská jaderná zbraň představuje, prohlásil Netanjahu, že ‚jsme ve dvanácté hodině‘. Írán dosáhl bodu, odkud není návratu. V posledních měsících Írán usilovně podnikl „jasné kroky, které nikdy předtím nepodnikl směrem k vyzbrojení, tedy k vytvoření jaderné zbraně, a nikoli pouze k hromadění štěpného materiálu“.

Opravdu existovala existenční hrozbaČesky 13. června 2025, ptá se Shemuel Meir –

Argumenty, které zdánlivě vycházely z informací o „nových zpravodajských informacích“ a které předložili Netanjahu a vedoucí generálního štábu IDF o urychlení íránského jaderného programu v bezprostředním časovém horizontu (klíčovým pojmem v jejich argumentech byla weaponizace), byly v rozporu s vysoce spolehlivými a aktuálními zpravodajskými hodnoceními. Patří mezi ně i zprávy amerických zpravodajských služeb, které odporovaly tvrzením o bezprostřední jaderné hrozbě a které byly izraelské zpravodajské službě zjevně známy.

 

Podle vyšetřovací zprávy Ronena Bergmana (Jediot Ahronoth, 26. června 2026), založené na vysoce postavených izraelských zpravodajských zdrojích, izraelská rozvědka neměla k dispozici spolehlivé informace naznačující, že by byl zbrojní program skutečně aktivován. Existovaly pouze „znepokojivé informace o myšlenkách a řečech“, ale žádné nesporné informace o tom, že by byly zbrojní laboratoře aktivovány.

Vyvstává otázka: „Souhlasili a plně podporovali všichni vysocí úředníci generálního štábu IDF a Vojenské rozvědky argument premiéra, že se jednalo o nezbytný preventivní úder k zmaření bezprostřední jaderné hrozby? Byla to válka za odstranění bezprostřední existenční hrozby, nebo válka zaměřená na ‚využití příležitosti‘?“

(Další zprávy naznačují, že žádný z přítomných vysokých představitelů ani nenaznačil možnost, že by Írán nekolaboval, ani že by z konfliktu mohl vyjít silnější).

Meir se ptá, zda vysocí důstojníci IDF, kteří se na rozhodnutí podíleli, dodržovali řádné postupy, „nebo zda byli tak pohlceni Netanjahuovou euforickou náladou, že si neuvědomili metafyzické poslání, které si na sebe ve své roli ‚ochránce Izraele‘ vzal – zaútočit na Írán a zničit každou možnost diplomatické jaderné dohody?“ (Meir v dřívějším článku „Requiem za jadernou dohoduČesky“ analyzoval, že jedna třetina Netanjahuovy autobiografie „Můj příběh“ je věnována stejnému metafyzickému poslání [—] že válka proti íránským jaderným zařízením byla Netanjahuovým celoživotním snem).

Pro Izraelce je to jednoznačně existenční otázka, vzhledem k tomu, že válka ve svých deklarovaných cílech tak zcela selhalaČesky.

Ale je to naprosto relevantní i pro Američany. Na briefingu v situační místnosti Bílého domu 11. února 2026 Netanjahu prezidentu Trumpovi naznačil, že Írán je zralý na změnu režimu, a vyjádřil přesvědčení, že by společná americko-izraelská mise mohla konečně existenci Islámské republiky zakončit.

Byli si američtí představitelé, kteří byli přítomni a vyjádřili pochybnosti o izraelských tvrzeních, vědomi toho, že šéf izraelské vojenské zpravodajské služby AMAN (národní zpravodajský hodnotitel v rámci izraelského systému) a šéf izraelského zpravodajského výzkumného oddělení vyhodnotili a ve zpravodajských zprávách, které byly Netanjahuovi a členům kabinetu doručeny, uvedli, že pravděpodobnost úspěchu kolapsu Íránské republiky je nízká? Šéf Mossadu naopak trval na tom, že válka s Íránem by byla rychlá a snadná.

Hodnocení AMAN se však plně shodovalo s úniky informací od spolehlivých amerických zpravodajských úředníků a analytiků zveřejněnými během 12denní války v červnu 2025.

New York Times, Wall Street Journal a CBS uvedly, že tyto americké zpravodajské zdroje si nebyly vědomy žádných nových zpravodajských informací naznačujících, že by Írán usiloval o výrobu bomby; že nedošlo ke změně v hodnocení zpravodajských služeb; že Írán není na cestě k získání jaderné zbraně; a že nebyl vydán žádný rozkaz k zahájení jejich výroby.

Nicméně Trump ve válce pokračoval – ve válce, která pokračuje dodnes? Proč?

Alastair CrookeČesky (*1949) je bývalý britský diplomat, zakladatel a ředitel Conflicts ForumČesky (Fóra pro konflikty) se sídlem v Bejrútu, organizace, která se zasazuje o spojení politického islámu a Západu. Byl téměř 30 let významným představitelem britské rozvědky (MI6Česky) i diplomacie Evropské unie. V roce 2003 byl nucen Střední východ z osobních bezpečnostních důvodů opustit. V roce 2009 napsal knihu Resistance. The Essence of the Islamist RevolutionČesky (Odpor. Podstata islamistické revoluce). Publikuje na Substacku Conflicts Forum a v řadě předních médií včetně Global Research, The Unz Review, Eurasia Review, The Alt WorldČesky, Al MayadeenČesky a dalších. Je rovněž vítaným partnerem videorozhovorů u Andrew Napolitana, Chrise Hedgese, Glena Diesena a jiných.