Proč je AfD v Německu předurčena k vládě

Pokud řídíte režim v Kyjevě (alespoň podle oficiálního vyprávění) a vyhodíte do povětří životně důležitou energetickou infrastrukturu Německa, Němci vám poděkují a budou vám strkat peníze a zbraně a zároveň vám pomohou obvinit někoho jiného (samozřejmě Rusy: Německo nikdy nevynikalo nápaditostí).

Pokud jste ve Washingtonu a určitě jste se na vyhození této infrastruktur do povětří podíleli, poté  Němce obíráte prodejem LNG za vysoké ceny a podporujete jejich deindustrializaci ničením jejich podniků, pak se dobří Němci velmi, velmi rozzlobí – na Čínu.

Demokracie „neumírá v temnotách“, ale právě teď v EU

Otázka pro kvíz: Co mají společného Moldavsko, Německo a Rumunsko? Vypadají tak odlišně, že?

A přesto, podíváme-li se pozorněji, tak odlišné nejsou: Všechny jsou buď uvnitř EU a NATO (Německo a Rumunsko), nebo jsou k těmto dvěma organizacím připojeny jako vnější, a přesto důležitý strategický aktiv (případ Moldavska – navzdory a de facto porušením jeho ústavně zakotvené neutrality, jak se děje). A také mají všichni tři vážné problémy s průběhem spravedlivých a férových voleb. Jaká to náhoda, že?

Jeden telefonát

Obsah:

  1. Strategic Culture Foundation: Trump udělal zásadní první krok k mírové dohodě na Ukrajině
  2. Drago Bosnic: EU/NATO a neonacistická junta ztrácí kvůli kontaktům Putin-Trump své kuličky
  3. Tarik Cyril Amar: Rusko vyhrálo válku proti Západu: Co telefonát Putin-Trump skutečně znamená
  4. Blogger Billmon: K čemu by mělo vést Trumpovo trestání Evropy

Trumpova čistka USAID americké pletichy v Kyjevě odhalila, ale nezastaví

Obsah:

  1. Tarik Cyril Amar: Trumpova čistka USAID americké pletichy v Kyjevě odhalila, ale nezastaví
  2. Stanislav Novotný: USAID svrhlo až 83 vlád skrze struktury CIA a sorosovských neziskovek

Proč vůdci EU chtějí poslat vojáky na Ukrajinu

Ohledně ukrajinského konfliktu není nic jisté. Kromě dvou věcí: Rusko vítězí a vedení USA pod novým vedením hledá nový přístup. Jak poznamenal těžká váha ruské zahraniční politiky Sergej Rjabkov, nyní se naskytla příležitost ke kompromisu, který by v podstatě pomohl tento nesmyslný konflikt ukončit a obnovit určitou normálnost americko-ruských vztahů, a tedy i globální politiky. Ale to okno je malé a nebude otevřené navždy.

Kromě toho zůstávají věci nejasné. Je konec tohoto šílenství konečně v dohlednu? Převede nyní Washington svůj deklarovaný záměr změnit kurz na pozice vyjednávání, které může Moskva brát vážně? Ty by musely zahrnovat – minimálně – územní ztráty a skutečnou neutralitu pro Ukrajinu, stejně jako silné odhodlání, že jakýkoli mír má trvat.

„Pozice síly“ již pro Západ a Ukrajinu neexistuje

„Vyjednávat z pozice síly“ je oblíbené klišé Západu. Pochopitelně, je to docela užitečná krátká fráze: Slouží k zakrytí opaku skutečného vyjednávání, totiž vulgárního vydírání a hrubého vnucování podmínek fait-accompli, podpořených silou a hrozbami síly.

Například rozšiřování NATO po konci studené války bylo řešeno tímto způsobem: „Ale my jsme ochotni mluvit,“ opakoval Západ stále Rusku, „a mezitím budeme dělat přesně to, co chceme a vy jděte s vašimi námitkami, zájmy a bezpečností do háje.“

Zdálo se, že tento přístup „funguje“ – pro nedostatek lepších termínů – dokud bylo Rusko oslabené neobvykle hlubokou politickou, ekonomickou, sociální, vojenskou a vlastně i duchovní krizí, která provázela konec Sovětského svazu a vydrželo to tak zhruba deset let.