Komentář Building Eurasia’s New Fortress vyšel na serveru Daily Rekoning 31. července 2025. Ilustrační obrázek je ze serveru ZeroHedge, kde byl článek přetištěn 2. 8. 2025.

Na jedné straně jsme měli Alfreda Thayer Mahana, tj. amerického námořního důstojníka, který byl přesvědčen, že globální převahu určují námořní síly. Podle Mahana znamená kontrola oceánů kontrolu obchodu. Kontrolujete-li obchod, kontrolujete bohatství. Kontrolujete-li bohatství… no, doplňte si to.

Na druhé straně je Halford Mackinder, britský zeměpisec, která tvrdil pravý opak. Zapomeňte na moře, říkal. Kdo kontroluje „Ostrov světa“, tj. Eurasii, kontroluje svět. Tím, co se počítá, jsou železnice, řeky, potrubí a pevninská impéria. Ne fregaty a letadlové lodě.

Ani Mahan ani Mackinder s námi už dávno nejsou, jejich myšlenky však dnešní svět dále ovlivňují.

A vidíme, jak se to k tomu vyvíjí.

Prozatím je to Mahanův svět.

Mahanovy duchovní děti Spojené státy a Velká Británie už dlouho profitují z řádu spočívajícího na oceánech. Na vládě nad vlnami se buduje jejich prosperita a moc. Mocenský dosah Britského impéria byl námořní. Teď na všech významných námořních trasách hlídkuje americké námořnictvo. Dolar si drží nadvládu kvůli ropě, komoditách a obchodech vyrovnávaných v zelených bankovkách. To je ten svět, tedy Mahanův svět, díky němuž si Američané žijí jako králové, zatímco mocnosti jako Rusko a Čína strávily desítky let jejich doháněním.

Mahanův svět má však své meze. Zvláště, když se pokoušíte své rivaly uzavřít do sebe.

Přesně o to se USA pokusily udělat s Čínou.

Čínský příběh

První a druhý řetězec ostrovů – táhnoucí se od Japonska přes Tchaj-wan a Filipíny ke Guamu a k Indonésii – jsou něco jako námořní mříže věznící Čínu. Brání Pekingu, aby ze svého námořnictva udělal globální sílu, a omezují její přístup k otevřenému Pacifiku. A to není náhoda. Je to politika USA.

Co tedy udělala Čína?

Prostě se obrátili k pevnině. Tudíž přišla Hedvábná stezka (Iniciativa pásu a cesty). Mohou-li Američané a jejich spojenci dominovat mořím, Číňané si odvodili, že odpověď leží v dominanci na pevnině. Přišly tedy přístavy, železnice, silnice, potrubí, doky, optické kabely a elektrické sítě. Nejen v Asii, ale po celé Eurasii, na Středním východě, v Africe i v Evropě.

To, co kdysi Mackinder nazýval „Pevninským srdcem“, se stalo Čínou financovaným staveništěm.

Příběh Ruska

A pak je tu Rusko.

Po invazi na Ukrajinu z roku 2022 vytáhl Západ na Moskvu všechny sankce, které mohl vymyslet. Žádné dolary. Žádná eura. Žádný Swift. Žádné součástky pro tanky. Žádné polovodičové čipy. Žádná slezina na fóru v Davosu. Západ se v podstatě pokusil Rusko odříznout od vazeb na globální ekonomiku. Odříznout ho od na oceánech spočívajícím systému.

A jak reagovalo Rusko?

Přitvrdili v Mackinderovo přístupu. V pevninské síle. Konkrétně na řekách.

Podíváte-li se na YouTube video Jak Rusko plánuje Eurasii ovládnout přes řeky – a já důrazně doporučuji, abyste to udělali –, nastiňuje to plán Moskvy na vybudování vnitřní sítě řek, přístavů a železničních spojů, které integrují celou pevninskou masu Eurasie. Volha. Don. Ob. Lena. Žádné z těch jmen si normálně nespojujeme s globálním obchodem, možná bychom ale měli.

Čínský kapitál a ruský zeměpis

Tím, co se vynořuje, je strategický sňatek mezi čínským kapitálem a ruským zeměpisem.

Jedni mají peníze a ambice. Druzí území, řeky a nutkavou potřebu zůstat významní. Spolu kladou základy nové kontinentální infrastruktury, takové, jaká bude převážně imunní vůči Americkému námořnictvu, byrokracii eurokratů nebo k jakýmkoliv sankcím, které si někdy příští Bílý dům vysní.

Zamyslete se nad tím, co to znamená.

Z Číny do Evropy se vybudují nové obchodní koridory obcházející Malacký průliv a Suezský kanál. Ruské říční přístavy budou krmit čínské železniční tratě do Kazachstánu, Íránu a Turecka. Budou mít potrubí, která skupiny letadlových lodí nemohou zablokovat. Jejich digitální infrastruktury budou procházet spřátelenými metropolemi, ne přes Silicon Valley nebo Brusel.

Bude to Mackinderův svět. A buduje se nám před očima.

Potenciální výstupy

Takže kam to směřuje?

Je tu několik scénářů.

• Scénář A: koexistence. Oceánské mocnosti si podrží dominanci nad námořním obchodem, z Eurasijského systému se však k tomu stane funkční doplněk. Dostanete svět multipolární logistiky, kde se lodě a přístavy spojují s vlaky a potrubími.
• Scénář B: Vzestup Eurasie. Pozemní trasy se stanou těmi rychlejšími, levnějšími a bezpečnějšími. Evropa znechucená poučováním Amerikou a přes ruské a čínské propojení se přitulí k Asii. Námořní Západ začne být ztělesněním starého systému. Budoucnost bude pevninská.
• Scénář C: konfrontace. USA a Británie začnou eurasijské projekty sabotovat, sankcionovat nebo podvracet. Představte si exploze potrubí, zástupné války, sankce cílené na uzly Pásu a cesty. Bude to hnusné.
• Scénář D: syntéza. Všichni akceptují, že svět už funguje na bázi více systémů. Námořního a pozemního. Na sankcích a swapech. Na železnicích a lodích. Budete pro své obchodní trasy potřebovat stejně vyvážené portfolio, jako pro investice.

Závěr

Prozatím stále vládne Mahanův svět. US Navy se nic nevyrovná. Dolar je stále král. Ale Pevninské srdce se sem už vkrádá. Pevninské mocnosti se pustily do obranné hry. Budují řeky, železnice, silnice a dělají to, aniž by se Washingtonu ptaly na dovolení.

A pokud se jim to podaří, může být Mackinder tím, kdo se směje naposled.

I když většina Američanů stejně nemá ponětí, co byl zač.

---

---

[MP]