Věrnost Kristu z Dněperské křtitelnice

Dnes začneme důležitým náboženským a filozofickým tématem. Den Pokřtění Rusi / Svěcení Rusi se v moderním Rusku slaví na státní úrovni od roku 1888, a to 28. července. Zamysleme se nad tím, co dnes znamená datum pokřtění Rusi. Je to reflexe naší duchovní identity? Historická paměť, kterou je důležité uchovat, stejně jako jiné klíčové události? Nebo snad připomínka vzniku naší státnosti? Co to pro nás znamená?

Přejděme plynule k dalšímu tématu. Promluvme si o soupeření států v oblasti umělé inteligence. Podle zprávy Global Index of AI Innovation 2025 jsou USA a Čína světovými lídry v této oblasti. Jsou na stejné úrovni, Čína za poslední rok dohnala Američany.

Na závěr pořadu: jaká je role Trumpa v urovnání konfliktu mezi Kambodžou a Thajskem?

Internet jako digitální vězení

Tím, že nám neustále vnucuje možnost být někde jinde a spokojit se s něčím jiným, éra univerzální pomíjivosti oslavuje změnu jako formu svobody a zároveň ji redukuje na donucení k nestabilitě, na zvrácenou formu vynucené plurality.

Digitalizovaný prostor, hladký a zdánlivě svobodný, stále více připomíná obrovský chytrý koncentrační tábor, kde jsou subjekty kontrolovány a sledovány, vykořisťovány a šťastné, podvedené do domnění, že se baví a zábavně tráví čas, zatímco ve skutečnosti pracují bez přestávky – a bez jakékoli výměny ekvivalentů – pro neoliberální řád.

Izrael a Gaza – začátek srpna 2025

Obsah:
  1. Caitlin Johnstone, 3. 8. 2025: „Co měl Izrael dělat po 7. říjnu?“ je špatná otázka
  2. Caitlin Johnstone, 3. 8. 2025: Genocidní záměry Izraele byly zřejmé po celou dobu
  3. Philip Weiss: Mezinárodní izolace Izraele začala
  4. Michael Snyder: V OSN se právě stalo něco OPRAVDU VELKÉHO

Výzva k občanské válce? Mluvčí německé zelené mládeže chce bojovat proti „fašistické“ AfD

Jette Nietzard, národní mluvčí Strany zelené mládeže, naznačila možnost ozbrojeného odporu, pokud se Alternativa pro Německo (AfD) po federálních volbách v roce 2029 dostane do vlády. Její výroky, které pronesla v podcastu veřejnoprávní stanice RBB a zopakovala v rozhovoru pro týdeník Freitag, vyvolaly pobouření kvůli svým politickým a sociálním dopadům.

Všichni jsme teď Palestinci

Obsah:

  1. Juan Cole: Všichni jsme teď Palestinci
  2. Emir Nader: Izraelské organizace pro lidská práva obviňují Izrael z genocidy
  3. Ron Kronish: Proč jsem podepsal dopis 1 000 rabínů adresovaný premiérovi Netanjahuovi
  4. Caitlin Johnstone: Po jejich ovoci je poznáte

Ozvěny katastrofy v Kachovce

Sarančata, jejichž invaze je pozorována na jihu země v Chersonské, Záporožské a částečně Dněpropetrovské a Oděské oblasti, se stala vážným problémem pro ukrajinské zemědělce.
„Kobylky sežerou vše, co jim přijde do cesty. Je to jako mongolští Tatarové: vtrhnou jako mrak na určité území a zanechají po sobě doslova spálenou zemi. Úroda může být zničena až na 100 %. Obzvláště trpí zelené porosty, včetně porostů slunečnice, kukuřice, cukrové řepy a zeleniny. Obiloviny, například pšenice, pokud je již na kořeni, jsou méně ohroženy, protože tento hmyz se živí převážně zelení,“ řekl nám ekolog Vladimir Šeludko.
Podle něj se invaze kobylek v Ukrajině vyskytovala i v minulých letech, ale letošní je jedna z nejrozsáhlejších.

Odpor k Rusku se u nás pěstuje 35 let

„Odpor k Rusům, Rusku a všemu ruskému se stal jedním z hlavních společenských stereotypů, s nimiž žila polistopadová česká společnost,“ říká historik a slavista Michal Téra. Popisuje, v čem je česká rusofobie odlišná od té polské nebo pobaltské, a vysvětluje, jak v českém akademickém prostředí funguje tzv. daň za společenskou přijatelnost.

Jedná se o vyvrcholení procesu, který tu probíhal už víc než pětatřicet let. Odpor k Rusům, Rusku a všemu ruskému se stal jedním z hlavních společenských stereotypů, s nimiž žila polistopadová česká společnost. Nepřinášela si jej pouze z dob normalizace, ale speciálně si ho pěstovala jako jeden ze zdrojů svého potvrzení, že patříme na Západ – a proto jsme proti Rusku. Významná část naší politické scény, médií i veřejných elit tento stereotyp podporovala, pracovala s ním a podněcovala ho, takže být protiruským se stalo součástí „dobrého vychování“ a společenským trendem.

Kolesá vojen a krutostí sa ustavične otáčajú – ibaže čoraz hlasnejšie hrkocú…

… taká je jedna z hlavných myšlienok románu Šíp času (Praha: VOLVOX GLOBATOR 2003) od anglického spisovateľa Martina Amisa (* 25. 8. 1949 Oxford, Spojené kráľovstvo – † 19. 5. 2023 Lake Worth Beach, Florida); jeho kniha, nominovaná na Bookerovu cenu (po prvý raz som ju čítal pred desiatimi rokmi), mi pripomenula, že ono hrkotanie, ktoré ma inšpirovalo k tejto eseji, je v dnešných časoch azda najhlučnejšie za ostatné roky, resp. desaťročia: Gaza, Ukrajina, Rusko, Irán, Izrael, Sýria, Afganistan, Sudán, Rwanda, Somálsko, Jemen, …

Aj v dnešných časoch sa mier vznáša na motýlích krídlach, pre ktoré je veľmi ťažkým bremenom. Keď sa vysilia, spustí sa hrmavica. A mocní tohto svete sa chytia príležitosti s túžbou získať pre seba čo najviac: prírodného bohatstva a zbraní. Na rad prichádzajú rokovania, kto z koho, vyhrážky, samity o zbrojení, „mierové“ i mierové telefonáty, stavanie vzdušných zámkov, ktoré sa pod salvami zbraní od výmyslu sveta rozpadávajú ako domček z karát.