Screenshot apokalyptické verze písně „Прекрасное далеко“ – viz text

Moderátor rádia Sputnik: V noci z 21. na 22. června ozbrojené síly USA provedly útoky na území Íránu. Cílem útoku se staly tři íránské jaderné objekty: Fordow, Natanz a Isfahán. Vyvstává otázka: proč se Donald Trump nakonec rozhodl zahájit útok na Írán? Nebo snad rozhodnutí učinil někdo jiný? A k čemu tato intervence povede?

Alexander Dugin: Myslím si, že problém, s nímž se nyní potýkáme, má mnoho úrovní. Vysvětlení není lineární a situaci lze a je třeba nahlížet z různých úhlů pohledu. Především je třeba poznamenat, že útok USA na Írán ve skutečnosti znamená, že s velkou pravděpodobností – mnohem větší než 50 % – se nacházíme ve stavu třetí světové války. Tato válka již doutnala na Blízkém východě a na Ukrajině, propukala v konfliktech v Kašmíru mezi Indií a Pákistánem a také v dalších regionálních střetech, ale v podstatě se stávala stále nevyhnutelnější. Přímá účast USA na útoku na Írán a údery na jeho jaderná zařízení… — Tomu předcházelnevyprovokovaný útok Izraele na Írán bez vážných důvodů, jen aby zabránil Íránu ve výrobě jaderných zbraní. Izrael, který disponuje jadernými zbraněmi, prohlašuje: „Mám jaderné zbraně, ty je chceš vyrobit, proto na tebe zaútočím a zasáhnu tvé jaderné objekty.“ To nedává žádný smysl, zvláště když se za něco podobného, alespoň formálně, postavila Evropská unie a celý Západ proti Rusku. Domnívali se, že jsme jako první zaútočili na Ukrajinu, a proto je třeba nás zničit. Nyní, když Izrael bez jakýchkoli důvodů útočí na Írán a vědomě útočí na jeho jaderná zařízení a poté se k tomu přidávají USA, nikdo proti těmto zemím nevznáší žádné námitky. To už nejsou jen dvojí standardy – to je něco, co přesahuje rámec. Ukázalo se, že na formální stránku věci se nemusíme vůbec dívat: kdo zaútočil první, proč, jaké byly argumenty, kdo to odsoudil, kdo je pro, kdo proti – to už nemá žádný význam. Pokud je kurz nasměrován na třetí světovou válku, tak k ní dojde, protože tento kurz není dán nějakými malými regionálními hráči, ale jadernými mocnostmi. To je velmi vážné.

Druhý moment. Nyní je jasná logika ukrajinských extremistů, kyjevských nacistů. Usilovali o vytvoření špinavé bomby, přímo zaútočili a ostřelovali jadernou elektrárnu v Záporoží, snažili se proniknout k Kurské jaderné elektrárně a zasáhli naše strategické jednotky zevnitř Ruska. Dříve to mohlo vypadat jako svévolnost radikálních sil v Kyjevě, ale jak se ukazuje, není tomu tak. Ukazuje se, že Západ se v zásadě rozhodl zahájit jadernou válku. Tak či onak, jaderný faktor bude zapojen. Izrael hrozí jadernými údery na Írán a Pákistán prohlašuje, že odpoví jadernými zbraněmi, pokud Izrael zaútočí na Írán a zasáhne jeho jadernou infrastrukturu. Nacházíme se uprostřed třetí světové války a pravděpodobnost použití jaderných zbraní je velmi vysoká. Všechna tabu jsou pryč.

Všechny řeči o tom, že jaderné zbraně byly vytvořeny pouze pro odstrašení a nikdy nebudou použity, že jaderné velmoci se nemohou stát terčem agrese – to vše zůstalo v minulosti, v Jaltském světě, který již neexistuje. Nyní nemá smysl dělat dobrý dojem, když se hraje špatně.

Probíhá přerozdělování světového řádu, probíhá třetí světová válka a jaderný faktor bude s největší pravděpodobností použit.

Můžeme volat po míru, říkat: zastavme to. Ale pokud je polovina lidstva orientována na Západ a je pod jeho vlivem, je nucena opakovat to, co jí diktují shora… Pokud se západní elita rozhodla zahájit třetí světovou válku s obrovskými oběťmi – myslím, že v řádu miliard – stovky milionů lidí zahynou v jaderném ohni… A pokud se vydali touto cestou, bude velmi těžké je zastavit, protože už neexistují žádné omezující faktory.

Neexistuje mezinárodní shoda. Svět je roztříštěný a rozdělený. Demokratické postupy prakticky nikdo nedodržuje. Trump byl zvolen, aby tuto válku nezačal, ale on ji okamžitě začal, neuplynuly ani tři měsíce. Žádná logika – volby, sliby, hlasování, dohody – už nefunguje. Trump řekl: „Potřebuji dva týdny“, ale ve skutečnosti okamžitě zaútočil. Vše, s čím se lidstvo dosud setkávalo – argumenty, logika, červené čáry, omezující faktory, smlouvy, hodnoty, demokratické volby, humanistická rétorika, lidská práva – to vše již neexistuje. Neuvědomujeme si, jak vážná je situace.

Zvláště pozoruhodné je, že Trump si pro útok vybral 22. června v 20:00 – přesně v době, kdy německá nacistická říše napadla Sovětský svaz. To nemůže být náhoda. Mluvíme o začátku rozsáhlé světové války a tentokrát se jadernému faktoru nevyhneme… Prostě říct: „Buďme přátelé, nepoužívejme jaderné bomby“ – to nepůjde. Lidstvo zahyne. Podívejte se na Gazu: tam je palestinské obyvatelstvo prakticky vyhubeno – děti, ženy, staří lidé. Pravicoví i vinní – všichni jsou zničení. Nyní je Írán vystaven podobnému útoku, a pokud se jim podaří zničit Írán stejně jako Gazu nebo svrhnout jeho legitimní vedení, jak se o to pokusili s Bašárem Asadem v Sýrii, budeme na řadě my, pak Pákistán a poté Čína. Nikdo nezůstane stranou. Ještě můžeme získat čas, pokud budeme jen vzdychat, chytat se za srdce a říkat: „Ale jak je to možné, vždyť tam jsou přece rozumní lidé…“ Ale rozumní lidé už nejsou. Nějaké síly zasáhly do osudu lidstva a naše skromné představy o zadržování, rozporech, dohodách, červených čarách, vzájemných slibech, dodávkách, cenách, plynovodech – to vše už nemá žádný význam. Pokud něco brání, plynovod vyhodí do vzduchu. Pokud někdo neohrožuje, začne útok na jaderné objekty. Ormuzský průliv je uzavřen a 20 % světové ropy se nemůže dostat ke spotřebitelům. Kam to povede? Amerika se samozřejmě pokusí Ormuzský záliv otevřít, což bude vyžadovat pozemní invazi.

Další vývoj událostí je prakticky nepředvídatelný, a to je právě třetí světová válka.

Doufali jsme, že přechod od jednopólového světa, který se zhroutil před našima očima, k multipolárnímu proběhne hladce, dobrovolně, i když s obtížemi na hranicích nových pólů – státech civilizací. Ale zastánci jednopólového světa se nechtějí vzdát a tvrdí: když ne my, tak ať všechno shoří modrým plamenem. Pokud se nám nepodaří zavést světovou vládu, pokud naše hodnoty a vůle budou odmítnuty významnou částí lidstva, tak lidstvo prostě zničíme. Západ se vydal cestou singularity a předání moci umělé inteligenci a pro futuristy už lidstvo není tak důležité. Kurzweil a Harari otevřeně říkají: lidstvo jako opice dokončuje svou historickou misi a předává štafetu dokonalejším formám vědomí – umělé inteligenci a robotům. Pár miliard lidí navíc pro ně není problém, protože lidstvo přestalo být subjektem politiky. Zajímavé: už přestalo, nebo teprve přestává?

Zdá se nám, že se jedná o fantastické scénáře z katastrofických filmů, ale bohužel se všechny fantastické předpovědi 19. století splnily a ty nesplněné se brzy splní. Současná kultura, filmy a seriály ukazují pouze jednu budoucnost: povstání strojů, jadernou katastrofu, postapokalypsu. Jiná budoucnost neexistuje. Lidé se s tím zřejmě smířili a diskutují o svých problémech s umělou inteligencí. Probíhá migrace k postlidské formě života. Válka mezi USA a Íránem je trychtýř, do kterého spadnou všichni, včetně samotných Spojených států, protože Trump jedním tahem zničil svou vlastní základnu podpory.

Moderátor: Chtěl bych si ujasnit, zda správně chápu, že cílem USA je zahájení globální války, a ne íránský jaderný program?

Alexander Dugin: Ano, skutečně se domnívám, že Trump se stal rukojmím hlubinného státu, o čemž hovoří jeho bývalí příznivci, kteří se nyní stali jeho kritiky. Fakticky ztratil celou svou volební základnu, hnutí MAGA. „Uděláme Ameriku znovu velkou“ již neexistuje jako jednotná síla. Zoufale hledají nového vůdce – postavy jako Thomas Massie nebo Tucker Carlson, kohokoli, jen ne Trumpa. Navíc, kdyby Trump sledoval racionální cíle, mohl by zabránit vzniku jaderných zbraní v Íránu – pokud je tato hrozba vůbec reálná, což není jasné – mnoha jinými způsoby. Místo toho šel do všeho po hlavě a jednal proti svým vlastním zájmům, zájmům své země a Íránu.

Nedokážu si představit jiný cíl než spustit řetězovou reakci vedoucí k třetí světové válce. Nejedná se o akt zoufalství, ale o součást pečlivě naplánovaného, krutého a monstrózního plánu, který využil Trumpa a donutil ho hrát právě tuto roli. Byla to jeho jednorázová funkce: stačilo jen říct „bombardujte Írán“. Poté se může opřít v křesle a pít dietní colu až do nevyhnutelného konce. Trump fakticky dokončil svou konzervativní revoluci a odstoupil. Spustil proces, na který už nemá žádný vliv, a to je velmi vážné a děsivé. Pochybuji, že si uvědomuje, co dělá – zřejmě už ne. Věk se projevuje a jeho impulzivní dohody s různými stranami vyčerpaly všechny možné výhody. Nyní zbývají jen samé nevýhody: pohádal se se všemi, včetně svého nejbližšího okolí. Ti, kdo za ním stojí, ho systematicky vedou, a spolu s ním i Spojené státy a celé lidstvo ke zkáze.

Těžko tomu věřit. Myslíme si, že lidé, i ti špatní, mají nějaké racionální hranice a budou myslet na rodinu, život, budoucnost a svět. Tak tomu bylo dříve, nebo se nám to tak zdálo, ale teď tomu tak není. Netanjahu má úplně jiné motivy: čeká na Mesiáše. Írán má své motivy: čekají na Mahdího. A za Spojenými státy, za hlubokým státem, zřejmě stojí neuvěřitelné transhumanistické plány na dosažení singularity. Vzniká dojem, že sledujeme hru, kterou inscenují postlidské bytosti, kde umělá inteligence má mnohem větší vliv, než si myslíme. Ten již nahradil světovou vládu a rozhodl, že lidstvo je odsouzeno k zániku a že nyní nastal vhodný okamžik pro jeho jaderné zničení – nebo něco v tom smyslu. To vše se navíc odehrává kolem Svaté země, území, které je v křesťanských, islámských a židovských proroctvích označeno jako místo konečné bitvy na konci časů. To vše vyvolává hrůzu: pokročilé technologie, biblická proroctví, naprosto nepředvídatelné a atypické činy, neuvěřitelná krutost v Gaze, která se stala každodenní realitou, teroristické činy, jaderný faktor a tak dále.

Pokud jde o Rusko, zdá se, jako bychom se přimykali k nějakému optimistickému sovětskému filmu: «прекрасное далёко, не будь ко мне жестоко» /„Krásná daleká země, nebuď ke mně krutá,“[1]. Ale to „daleká“ je velmi krutá. To, co se zdálo být budoucností světa, rozvojem a vesmírnými cestami, se proměnilo v jaderný Armageddon, návrat starodávných temných a zlověstných mýtů, které se odehrávají před našimi očima. Zdá se, že jsme se dostali do této pasti.

To je můj dojem. Samozřejmě, Bůh dej, aby Írán vydržel a Amerika se zhroutila, protože jinak představuje moderní Západ příliš velkou hrozbu. Jak však vidíte, oni nechtějí prostě odejít, zemřít nebo uvolnit místo. Chtějí strhnout s sebou do propasti celé lidstvo. Situace je podle mého názoru velmi nebezpečná. A právě proto, když chtěli přejmenovat náš program „Eskalace“ poté, co Trump prohlásil, že nebude války ani zásahy, že ukončí válku na Ukrajině a na Blízkém východě, téměř jsme s tím souhlasili.

Moderátor: Začíná to nejhorší – eskalace. Mám ještě otázku ohledně toho, jak by měl nyní postupovat Írán. Říkáte, že je nemožné zabránit vypuknutí třetí světové války nebo dokonce jejím následkům, tedy použití jaderných zbraní. Ale přesto, možná je ještě šance, pokud například Írán přistoupí k jednání a smíří se s tím, že USA je dokázaly porazit?

Alexander Dugin: No, pak je zničí – prostě zničí režim, rozdrtí Írán, zničí jeho průmysl a ekonomiku a promění území v to, co udělali z Iráku, Libye nebo Sýrie. Tady nejde jen o změnu vlády. Jde o zánik země, národa – téměř 90 milionů duší, obrovské množství lidí. Extrémně radikální scénář.

Navíc jsou na to Íránci připraveni, uvědomují si to. Téměř 40 let od revoluce byli zocelováni a předtím tisíce let šíitským učením, které hlásá, že na konci časů se objeví lhář, Dajjal. Nyní se ztělesňuje na Západě, v Izraeli, USA – silách, které páchají ohavné činy.

Smyslem života šíitů, smyslem existence muslimů v posledních časech, v hodině příchodu Dajjala, je bojovat proti němu. Neboť když se vše bude zdát beznadějné, když spása bude nedosažitelná, věřícím se zjeví Mahdí, skrytý imám. S touto vírou žili šíité po tisíciletí a nyní se vše naplňuje – na posvátné zemi. Tady máte Dajjala, tady máte lež. A co teď? Nemůžete prostě říct: „Pojďme podepsat mír.“ Oni vydrží až do konce. Těch 90 milionů bude bojovat, dokud nepadne každý jeden z nich.

To je obzvláště jasné, když vidíte, co se stalo s Gazou, Hizballáhem a ostatními. Nemají jinou cestu. A ti, kteří se dívají z povzdálí, si myslí: nejdřív přišli pro Palestince, ale ne pro nás, domnívá se Hizballáh. Pak přišli pro Hizballáh, ale ne pro nás, myslí si Syřané a Bašár Asad. Dostali se k Bašáru Asadovi, ale ne k nám, myslí si Íránci. Ale nakonec přijdou pro všechny. Vyčkávat se nedá – Dajdžal, jak ho nazývají šíité, bude likvidovat nepřátele jednoho po druhém.

A samozřejmě zaútočili i na nás. Ale v Ukrajině se jejich plány zhroutily. Ukázali jsme se být mnohem odolnější, sankce nás nezlomily, neporazily, nezničily. Jsme příkladem toho, že odpor je možný. Možná ne v tak tvrdé formě, ale i nás čeká tato zkouška. Tady už není šance se schovat nebo ustoupit, uzavřít dohodu. Podívejte se, kolik režimů Američané za poslední desetiletí proměnili v krvavou kaši. Co se děje v Libyi, v Gaze, v Iráku, v Sýrii? Genocida je všude a na obzoru není žádný světlý plán.

Moderátor: Pak tedy poletí jaderné hlavice? Kdy k tomu dojde? Pokud o tom mluvíme, odpoví Írán úderem na americké základny hned teď, nebo se to stane později?

Alexander Dugin: To je těžké říct. Myslím, že scénář je v tomto případě poměrně variabilní, ale jednou poletí a je třeba být na to připraven.

Moderátor: Je to nevyhnutelné, že rakety poletí?

Alexander Dugin: Zaprvé, dokud jsme lidé, je stále možné tomu zabránit.

Historie je otevřená, není předurčená, ale pravděpodobnost, že jaderné hlavice poletí – a to poměrně brzy – roste každým dnem. Roste, roste a roste. A teď, když vidíme zprávy: „Izrael provedl raketový útok na jadernou infrastrukturu Íránu, na mírovou jadernou infrastrukturu“, co je to, když ne eskalace? Ještě nedávno, před pár lety, by to bylo nemyslitelné. Kdyby to někdo předpověděl, řekli by mu: „Co to vykládáš, proč to nafukuješ?“ Ale strašné věci se dějí – a ne poprvé.

Vzpomeňte si: kdo věřil, že se Sovětský svaz rozpadne? Vláda tvrdila: „Nikdy!“ – a on se zhroutil. Nebo válka na Ukrajině: až do posledního dne všichni říkali: „Ale co, to je nemožné!“ A už trvá tři roky a její konec není v dohledu. Teď začíná globální válka a lidé si myslí: „To nic, teď jsou prázdniny, pojedeme někam pryč.“ Je pravda, že letadla nelétají – ani vnitrostátní, ani zahraniční lety – no, tak pojedeme za město, tam jsou šašliky, nějak se zabavíme.

Lidé se snaží uniknout střetu s historií, s realitou, s ideologiemi, které jsou v rozporu s kulturou a světovým názorem. Chtějí to všechno vytlačit ze svého útulného světa. Žít v tak složitém, konfliktním světě je těžké, je téměř nemožné se zorientovat ve všech faktorech, tím spíš, že všude kolem je lež. A lidé si myslí: „Nic se nestane.“ Ale bohužel se něco stane – a je lepší být na to připraven.

Moderátor: Opravdu není veřejné mínění schopno ovlivnit jednání USA? Například vidíme, jak se ve Spojených státech konají protiválečné protesty proti úderům na Írán. Může to v budoucnu ovlivnit politiku státu?

Alexander Dugin: Víte, pozorně sleduji americké sociální sítě, zejména ty, které jsou v Rusku zakázány, jako například X.com. A co mě udivuje: každý den přibývají stovky, ba tisíce příspěvků, které křičí, že už nemůžeme nic ovlivnit. Zůstává snad jediný nástroj – hlasování (volby). Ale i ten se ukázal jako zbytečný. Lidé volili toho, kdo slíbil, že se postaví systému, navzdory veškeré propagandě, politické korektnosti a vnucování LGBT agendy od dětství. Podpořili ho, chodili na protesty, demonstrace, šli k urnám – a on je všechny zradil během jednoho dne. Jeden člověk napsal: „Deset let jsem pracoval pro Trumpa a on mi za jeden den zničil celý život.“ Zoufalství je úplné. Nejsou žádné nástroje vlivu. Všichni, kdo se objeví se sliby, že uskuteční myšlenky lidu, se při první potíži ukážou jako loutky ovládané hlubokým státem. Na každého z nich existuje kompromitující materiál a oni jsou jen hračkami v rukou těch, s nimiž údajně bojují.

Vezměme si veřejnost. Trump slíbil zveřejnit Epsteinův seznam, aby odhalil zvrhlíky u moci, a za to ho z velké části zvolili. Ale seznam není. Proč? Protože v něm figuruje on sám. To je úroveň zrady. Teď se říká: máme Thomase Massieho, nového republikána, skutečného MAGA, pojďme ho podpořit, pojďme na demonstrace proti Trumpovi a válce. Ale kdo je Massie? Možná je to dobrý člověk, ale po tolika cyklech podvodů – s covidem, očkováním, lobbováním – mu nikdo nevěří. A pokud jste proti válce, proti úderům na Írán nebo účasti USA, okamžitě vás označí za antisemitu a diskuse je uzavřena. Do jaké míry manipulují veřejným míněním, dělají z lidí zombie a zbavují je jakéhokoli vlivu. A právě v těchto dnech se zhroutila poslední naděje na demokracii. Co bude dál? Zbraň je svátek. V Americe to může znamenat chaos: lidé začnou střílet na všechny kolem, protože se budou cítit naprosto bezmocní. Pokud je veřejné mínění bezmocné, pokud ani hlasování neumožňuje realizovat vůli lidu, pokud se populisté stávají pěšáky v rukou elit, proti kterým údajně povstali, co pak zbývá?

A ti, kdo nyní podporují Trumpa, jsou neokonzervativci, ti samí „Never Trump“, kteří křičeli, že by neměl být. Nyní jsou u moci a lidové hnutí je zrazeno a degradováno. V Evropě je to ještě horší: tam je demokracie fikcí. Pokud lidé nevolí ty, které chtějí, volby se zruší, jako v Rumunsku, nebo se většina prohlásí za zločineckou, jako ve Francii. Žádné argumenty, jen diktát. Amerika s Trumpem se pokusila vymanit z tohoto bahna, nadechnout se čerstvého vzduchu, ale okamžitě ji ponořili ještě hlouběji. Lze tedy doufat v veřejné mínění? Ne. Síly, které vládnou světu, se rozhodly, a nám nezbývá než doufat v Boha a vést nekompromisní, radikální válku do poslední kapky krve. Jinou cestu nevidím.

Existují však civilizace, které se této noční můře brání. Náš prezident to nazval „satanistickou civilizací“ a jeho slova jsou aktuální dodnes. Útočí válkou a podvodem a potlačuje jakýkoli odpor. Podívejte se, jak Izrael likviduje vědce, vojáky, politiky – nejprve HAMAS, pak Hizballáh, nyní Írán. Demonstrují své metody a podobné sítě pravděpodobně fungují i v jiných zemích. Nedávno v Teheránu pověsili tři ukrajinské špiony, čímž ukázali, že i Ukrajina je součástí této globální podvratné sítě. Žádný vůdce, intelektuál nebo veřejný činitel se nemůže cítit v bezpečí, pokud nepodporuje globální agendu. A pokud ji podporuje, je zrádcem svého národa, zločincem. Nikdo není v bezpečí.

Nastává temná doba plíživého liberálního nacismu, liberálního totalitarismu, který již nemá nic společného s liberalismem. Je to totalitní satanská civilizace, jak řekl náš prezident, a neúprosně se blíží. Jak ji zastavit? Protesty? Výzvami „nedělejme to tak“? Volbami za tři roky? Do té doby může být pozdě a zvolení lídři se buď pohádají, nebo budou zlomeni.

Vezměte si Muska: přišel s Trumpem, založil agenturu, začal prosazovat tradiční hodnoty a fungovalo to. Ale za dva tři měsíce bylo po všem, vrátil se k byznysu, k Tesle, a nechal na holičkách miliony lidí, kteří mu věřili.[2] A Soros, kterému je 95, už 70 let důsledně prosazuje svou agendu. To je ten rozdíl: dobří lidé, kteří chtějí dobro, se rychle vzdávají nebo se zlomí, zatímco ti špatní jsou vytrvalí a důslední.

Moderátor: Pojďme si právě o dobrých lidech popovídat. Opakovaně jste zdůrazňoval, že události, které se nyní odehrávají, mimo jiné kolem Íránu, se dotknou všech bez výjimky a že naše země se nebude moci držet stranou. V této souvislosti bych rád diskutoval o roli Ruska v urovnání blízkovýchodního konfliktu – je to možné? Vladimir Putin prohlásil, že pokusy Západu zabránit vzniku spravedlivého světového řádu vedly k vážné destabilizaci ve světě. Zároveň víme, že íránský ministr zahraničí dnes počítá se setkáním s Putinem a již dorazil do Moskvy. Plánován je také telefonický rozhovor Putina s iráckým premiérem. Jinými slovy, Rusko se aktivně zapojuje do dění na Blízkém východě.

Alexander Dugin: Domnívám se, že to vše je naprosto správné. Hlava státu musí situaci chápat a být si jí jistá. Ale jde o to, že pokud se vzdálíme od přímých politických akcí nebo prohlášení, vynoří se následující obraz: pád Íránu nás nevyhnutelně postaví na další místo. Čím snadněji Írán padne, tím dříve tyto síly obrátí svou pozornost na nás. To je nesporné, protože my jsme dalším cílem. Naši spojenci postupně mizí: Sýrie je již pod útokem, Írán je na pokraji, a pokud bude odpor zlomen, tyto satanské síly se přesunou na podporu Ukrajiny proti nám. Proto nemůžeme připustit porážku Íránu, protože by to přiblížilo naši vlastní zkázu. Jsme povinni Íránu pomoci.

Pomocí Íránu však riskujeme, že na sebe přitáhneme palbu těch samých sil, které útočí na nás i na Írán. Jak poznamenal prezident na Petrohradském ekonomickém fóru, bojujeme s Íránem proti stejnému nepříteli. A nejde jen o Ameriku, ale o ty, kdo za ní stojí – světovou vládu usilující o potlačení multipolarity, nebo satanskou civilizaci. Pokud začneme aktivně podporovat Írán, místo toho, abychom byli další na řadě, můžeme se stát prvními, kdo bude napaden, vzhledem k tomu, jak jsou rozpory vyhrocené. Omezující faktory již nefungují.

Ocitli jsme se tak na rozcestí, kde každá volba vede k neštěstí: půjdete-li doprava, čeká vás smrt, doleva dostanete raketu, a pokud zůstanete na místě, budete apokalypticky smeteni a vyhozeni na smetiště dějin. Je to skutečně děsivá situace a my v ní uvízli.

Moderátor: Můžete upřesnit, co znamená aktivní zásah a aktivní pomoc? Kde je hranice mezi pomocí a aktivní pomocí, kdy se ocitneme na místě Íránu?

Alexander Dugin: To nikdo přesně neví. Hranice pomoci Íránu – dokud to nezkusíte, nepochopíte, kde leží. USA nám dávají ultimátum: žádná podpora Íránu – ani diplomatická, ani ekonomická, ani vojenská, ani dopravní. Jinak budou následovat důsledky. Pokud se podřídíme, hodíme Írán napospas osudu a po jeho pádu se o nás pečlivě postarají. Říkají nám: nevměšujte se, jinak to schytáte. Stejně tak postupovali s Íránem, Sýrií, Hizballáhem během operací v Gaze – všechny postupně umlčují, dokud si nevyřídí další cíl. Mohli bychom ustoupit, abychom odrazili úder, ale myslím, že to není správné. Jednáme, podnikáme kroky. Přijetí íránského ministra zahraničí v Moskvě je již fackou Americe. Máme způsoby, jak Íránu pomoci, ale míra této pomoci zůstává záhadou. Až se naši nepřátelé rozhodnou, že je čas obrátit se proti nám, udělají to v jakémkoli okamžiku. Například pošleme S-300 a oni řeknou: „Překročili jste červenou čáru, teď se držte.“ Pokud S-300 sestřelí izraelská raketa nebo nedoletí k cíli, ocitneme se v situaci, kdy jsme riskovali všechno a výsledek je nulový. Je to velmi složitá otázka.

Upřímně řečeno, neodvažuji se soudit o detailech. Odpovědné soudy jsou zde na hranici státního tajemství a nezodpovědné jsou doménou vykřikujících expertů, kteří vědí všechno: „Dejme Íránu to, dodáme tam tamto.“ Ať si takové řeči vedou beze mě. Nejsem kompetentní v operativních otázkách, a kdybych byl, vůbec bych nemluvil a nedával rozhovory. Můj postoj je objektivní geopolitická analýza, která umožňuje vidět celkový obraz. Když se ponoříte do detailů, ztratíte tento přehled a utopíte se v systémových maličkostech. Detaily jsou smrtí pro myšlení. Když se v nich utopíte, narazíte na protichůdné faktory, zájmy, útržkovité zpravodajské informace, které bez obecného schématu není možné použít. V takovém chaosu musí politici jednat na vlastní nebezpečí a riskovat, že se dotknou červených čar.

Stojíme před paradoxem: nepomáhat Íránu znamená odsoudit se k zániku, pomáhat Íránu možná také znamená konec. Jsme jaderná velmoc schopná obstát v jaderné válce a nyní začínají dávat smysl varování Sergeje Karaganova, který se vážně zabývá šancemi lidstva na přežití jaderného konfliktu. Nazývají ho šílencem nebo panikářem, ale dnes se jeho realismus jeví jako střízlivý. Konflikt s touto satanskou civilizací je nevyhnutelný. Naše válka na Ukrajině je součástí tohoto boje. Musíme zvítězit, i když není jasné jak. Vítězství otevře nové bojiště, ale iluze o mírovém životě, jako po roce 1945, jsou nereálné. Musíme obsadit Ukrajinu, abychom ochránili naše hranice a pokračovali v boji proti této civilizaci. Jsme již nezvratně ve válce a sny o míru je třeba odložit. Vyhýbali jsme se jí, stanovili jsme červené linie, přesvědčovali jsme, vyhrožovali jsme, demonstrovali jsme sílu – ale to nefunguje. Válka pokračuje svým tempem.

Jak jsme již řekli, tato válka je vážná – jak z hlediska jaderného Armagedonu, tak z hlediska eschatologie spojené s koncem světa. Karaganov a další odborníci poukazují na to, že jaderný faktor bude s největší pravděpodobností použit.
Údery Izraele a USA na jaderná zařízení Íránu nejsou jen hrozbou, již se odehrávají. Má Írán jaderné zbraně? Pravděpodobně ne, a sami Íránci to potvrzují. Ale pod záminkou, že je nemá, ničí jejich infrastrukturu: prý aby se neobjevila.
To nedává smysl. Válka je krutá a bude eskalovat. Zastavit ji může jen pád USA nebo přírodní katastrofa, ale na to se nelze spoléhat. Musíme bránit svou zemi a uvědomovat si vážnost situace. Myšlenka jet letos v létě na dovolenou jako dřív se zdá absurdní.
Pokud chápeme, co je v sázce, musíme vyhrnout rukávy a zachránit naši zemi, protože je v nebezpečí, svět je v nebezpečí a třetí světová válka už začala. Jaká dovolená, grilování, pláže? Vzpomeňme si alespoň na to, jaké bylo lidstvo, naše historie, naše země – bylo v nich tolik úžasného.