1. Andrew Korybko: István Kapitány by mohl v Maďarsku uspět tam, kde George Soros selhal
2. Dmitrij Ševčenko: Pomsta za odmítnutí poskytnout Kyjevu 90 miliard eur
3. Boris Kálnoky: Hrozí po maďarských volbách násilí?

Analýzu Istvan Kapitany Might Succeed In Hungary Where George Soros Failed publikoval Andrew Korybko na svém Substacku 22. března 2026

Třetí válka v Perském zálivu #en# zuří už téměř měsíc a globální energetická krize teprve začíná. Narušení regionálního vývozu a ničení energetické infrastruktury již vedly k cenovým výkyvům, které se pravděpodobně s vyčerpáním strategických zásob dále zhorší. Energeticky náročná odvětví by mohla omezit produkci, mohla by následovat opatření na úsporu paliv, jako je zkrácení školní docházky, a nelze vyloučit ani přídělový systém. Za takových podmínek je spolehlivý přístup k cenově dostupné energii prioritou národní bezpečnosti.

Maďarská opoziční strana Tisza, od níž se očekává, že dá v nadcházejících parlamentních volbách příští měsíc vládní straně Fidesz Viktora Orbána pořádně zabrat, si stanovila za hlavní součást svého programu odrusifikaci energetického průmyslu. To platí i přes globální energetickou krizi způsobenou vlivem jejích evropských a ukrajinských patronůČesky. I kdyby od této politiky upustila nebo oznámila její odložení, což je vzhledem k současné nepopularitě možné, existuje dobrý důvod jim nevěřit.

V lednu bylo oznámeno, že István Kapitány, bývalý viceprezident společnosti Shell pro mobilitu do roku 2024, se připojí k Tisza jako její hlavní ekonomický poradce. Místní zpravodajský časopis MandinerČesky uvedl, že Shell dosáhl během ukrajinského konfliktuČesky rekordních zisků pohybujících se od roku 2022 o 5 až 20 miliard dolarů ročně výše ve srovnání s rokem 2021. Předpokládá se však, že Kapitány stále vlastní mnoho jeho akcií, což dává do kontextu důvod, proč ve svém prvním rozhovoru v daném měsíci znovu potvrdil politikuTisza k derusifikace energetiky.

Byl jmenován právě k provádění této politiky, zejména díky svým rozsáhlým kontaktům v průmyslu, které si vybudoval během své téměř čtyřicetileté kariéry ve společnosti Shell, takže by nemělo být pochyb, že toho Tisza skutečně chce dosáhnout, i když kvůli volebním účelům svou rétoriku změní. Ministr zahraničí Peter Szijjártó po výše zmíněném rozhovoru s Kapitánym varovalČesky, že se náklady na energie v domácnostech ztrojnásobí a průmyslová produkce by mohla prudce klesnout, což by vedlo k ekonomické sebevraždě.

Kapitány by z takového scénáře profitoval, a proto by na tom měl zájem, a jeho bývalý zaměstnavatel Shell by získal de facto kontrolu nad národní energetickou společností Mol, což by pro těžce vydobytou národní suverenitu Maďarska během Orbánovy éry mělo katastrofální důsledky. To je nevyhnutelný důsledek dobrovolného odříznutí se Maďarska od spolehlivého přístupu k cenově dostupným ruským energiím uprostřed zhoršující se hospodářské krize, kdy jeho hospodářskou politiku povede bývalý zahraniční energetický manažer.

Kapitány se v podstatě chystá stát se šedým kardinálem Maďarska, pokud Tisza příští vládu sestaví, a jeho sporné zahraniční vazby by v podstatě znamenaly, že by uspěl tam, kde jeho krajan George Soros v podřízení své země globalismu selhal. Kromě katastrofálních důsledků pro ekonomiku a národní suverenitu by to negativně ovlivnilo i maďarskou bezpečnost, protože se očekává, že země bude v případě Orbánova sesazení vyzbrojovat Ukrajinu, čímž by se stala spolubojovníkem proti Rusku.

S ohledem na to by pozorovatelé neměli pochybovat, že Tisza v případě svého vítězství maďarský energetický průmysl skutečně derusifikuje, bez ohledu na to, zda se jeho rétorika v této věci uprostřed globální energetické krize změní, a že kaskádovité důsledky tohoto kroku by jeho zemi podřídily globalismu, jak bylo vysvětleno. Kapitányho jmenování je ipso facto důkazem jejich záměrů a on sám je hluboce zakotven v globalistickém systému, aby tento plán na úkor zájmů Maďarska mohl relativně snadno realizovat.

Andrew Korybko (*1988) je americký politolog sídlící v Moskvě, novinář a pravidelný přispěvatel do několika online časopisů, a také člen odborné rady Institutu strategických studií a předpovědí na Univerzitě lidového přátelství Ruska. Specializuje se na vztahy mezi americkou strategií v Afro-Eurasii, čínskou globální vizí One Belt One Road, konektivity New Silk Road, hybridní válkou a na globální systémový přechod k multipolaritě. Mezi jeho další oblasti zájmu patří taktika změny režimu, barevné revoluce a nekonvenční válčení. Jeho kniha „Hybrid Wars: The Indirect Adaptive Approach To Regime ChangeČesky“ (Hybridní války: nepřímý adaptivní přístup ke změnám režimu, 2015) rozsáhle analyzuje situaci v Sýrii a na Ukrajině a tvrdí, že představují nový model strategické války vedené USA. Mimo vlastního SubstackuČesky publikuje na řadě analytických serverů jako Sputnik InternationalČesky, Global ResearchČesky či Modern DiplomacyČesky a také na Disputu.

Zpět na obsah

Komentář Dmitrije Ševčenka Месть за отказ выдать Киеву 90 миллиардов евро vyšel na serveru Фонд Стратегической Культуры 25. března 2026. Český překlad publikoval server Zvědavec 26. března 2026.

Pomsta za odmítnutí poskytnout Kyjevu 90 miliard eur

Summit EU, který skončil 20. března, se vyznačoval dalším neúspěchem pokusu evropských globalistů formalizovat poskytnutí slíbených 90 miliard eur Kyjevu. K přijetí tohoto rozhodnutí (stejně jako 20. balíčku protiruských sankcí) nedošlo kvůli vetu Maďarska a Slovenska, které již téměř dva měsíce požadují od Zelenského obnovení dodávek ruské ropy ropovodem „Družba“. Jejich postoj je jednoduchý: „Žádná ropa – žádné peníze!“ A tak se postavily do tvrdé opozice v ukrajinské otázce.

Doslova hned následující den začala v médiích politická ofenzíva proti Budapešti a Bratislavě, organizovaná globalisty. Kyjev ze své strany zesílil protimaďarskou propaganduČesky a připomněl „ukrajinský zlatý konvojČesky“, který Maďaři zadrželi na začátku března.

První úder proti Maďarsku zasadil deník The Washington Post, který podporuje americké demokraty a obvinil ministra zahraničí Pétera Szijjártó z poskytování důvěrných informací o evropských záležitostech Moskvě.

List se odvolal na nejmenovaného evropského úředníka pro bezpečnostní otázky, podle jehož svědectví Sijárto během přestávek na zasedáních EU pravidelně volal ruskému ministru zahraničí Lavrovovi a poskytoval mu „operativní zprávy o tom, co se projednávalo“, a návrhy možných řešení. Díky těmto hovorům „byla Moskva prakticky na každém zasedání EU po mnoho let fakticky přítomna u jednacího stolu“.

Novináři zvláště zdůraznili, že od roku 2022 absolvoval Szijjártó 16 oficiálních návštěv v Moskvě, přičemž se během té poslední (4. března) osobně setkal s ruským prezidentem Vladimirem Putinem.

Hlavní konkurent z maďarské opozice – lídr strany „Tisza“ Magyar – okamžitě zveřejněná obvinění využil ve volebním boji: „To, že maďarský ministr zahraničí, dobrý přítel Sergeje Lavrova, téměř každou minutu informuje Rusy o každém zasedání EU, je čistá zrada. Tento člověk zradil nejen svou zemi, ale i Evropu.“

Navíc označil Magyar Orbánovo okolí za „mafii“ a v případě vítězství ve volbách slíbil maďarským voličům, že vymění předsedy Nejvyššího a Ústavního soudu, Účetní komory, antimonopolního úřadu a také generálního prokurátora. A to vše pod heslem „Obnovíme vládu zákona a demokratický pluralismus“.

Noviny The Washington Post se však nezastavily pouze u informací o telefonátech Šijárta. Novináři uvedli, že ruské tajné služby údajně navrhovaly iniciovat „atentát“ na Orbána, aby se zvýšila jeho popularita těsně před volbami.

S odvoláním na zprávu ruské SVR, „získanou zpravodajskou službou jedné z evropských zemí“, novináři uvedli, že tato myšlenka vznikla kvůli obavám Moskvy „z prudkého poklesu popularity proruského maďarského premiéra a jeho strany“. Scénář „atentátu“ měl „zásadně změnit celý rámec volební kampaně“ a přesunout důraz „z racionální sféry sociálně-ekonomických otázek do sféry emocionální, kde se klíčovými tématy stanou národní bezpečnost, stabilita a ochrana politického systému“.

Szijjártó ze své strany okamžitě odmítl obsah článku The Washington Post a obvinil novináře z předkládání „konspiračních teorií, které jsou absurdnější než cokoli předtím“. Kromě toho prohlásil maďarský provládní deník Mandiner, že zahraniční zpravodajské služby získaly přístup k telefonním hovorům Szijárta s pomocí opozičního novináře Szabolcs Pániho. Premiér Orbán nařídil prověřit skutečnosti týkající se odposlechů ministra zahraničí, které by představovaly „vážný útok proti Maďarsku“.

Zmíněný opoziční novinář Páni zase 23. března zveřejnil přepis rozhovoru, který se odehrál v únoru 2020 mezi ministry zahraničí Maďarska a Ruska. Podle Pániho tvrzení byl tento rozhovor nahrán bezpečnostní službou jedné ze zemí EU.

Podle tohoto přepisu Siijárto údajně požádal Lavrova, aby napomohl vítězství sociálních demokratů ve volbách na Slovensku: „Doufáme ve vítězství sociálních demokratů, protože jsou jedinou racionální silou ve slovenské politice, která jedná bez zahraničního vlivu.“ V této souvislosti byla vyslovena žádost o zorganizování setkání slovenského a ruského premiéra.

Je podivné, že se běžná žádost o zorganizování setkání premiérů stala důkazem „zrady“ ministra zahraničí. Samotná skutečnost, že byl ministr zahraničních věcí jedné země EU odposloucháván tajnou službou jiné země EU, však svědčí o míře důvěry, která mezi evropskými lídry panuje. Jak poznamenala mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharová: „Odposlech mobilního telefonu maďarského ministra zahraničních věcí Pétera Szijjártó ukázal evropskou pseudojednotu.“

Ačkoli po informacích, že americké tajné služby po celá desetiletí odposlouchávaly německou kancléřku Angelu Merkelovou, není se čemu divit, jaké zvyky na Západě panují.

Vedení Evropské komise zareagovalo na nepodložená obvinění vůči Szijártovi ohledně jeho kontaktů s Lavrovem překvapivě rychle. Jak informoval deník Politico, EU již omezila tok důvěrných materiálů do Maďarska a zástupci národních vlád se scházejí v malých skupinách z obavy, že Budapešť informace o projednávání vnitroevropských záležitostí předá Moskvě.

Deník citoval bývalého litevského ministra zahraničí Landsbergise, podle kterého ho již v roce 2024 varovali, že maďarská strana může předávat informace Rusku, a proto on a jeho kolegové omezovali informace, které si v přítomnosti Szijjárta vyměňovali.

V reakci na rozvíjející se skandál prohlásil polský premiér Donald Tusk, že skutečnost, že Maďarsko informovalo Rusko o detailech jednání na zasedáních EU, není překvapivá. Jiní evropští úředníci tvrdí, že Maďarsko je již dlouho Putinovým spojencem v EU a nadále sabotuje evropskou bezpečnost. Zablokovaných 90 miliard eur je jen posledním příkladem tohoto schématu. V této souvislosti může EU před Budapeští skrývat ještě více informací.

Evropská komise oficiálně prohlásila, že je zprávami o tom, že Szijjártó předával Rusům obsah jednání na zasedáních ministrů zahraničí EU, hluboce znepokojena a očekává od maďarské vlády vysvětlení. Brusel poznamenal, že „vztahy důvěry mezi členskými státy, jakož i mezi nimi a institucí, jsou pro fungování EU zásadní“.

Je velmi podivné, že Evropská komise tímto způsobem podporuje obvinění vůči oficiálnímu Budapešti, aby vyhověla požadavkům kyjevské vlády, která pokaždé klade stále nové požadavky jak na EU, tak na její členské státy, které chtějí spolupráci s Ruskem zachovat.

V jistém smyslu se Zelenského junta snaží přimět neochotné země EU, aby i na úkor svých vlastních zájmů zesílily sankční tlak na Moskvu a také přistoupily k novému kolu vojenského střetu s Ruskem.

Je taková EU pro Maďary a Slováky potřebná – to je velká otázka.

Dmitrij Ševčenko (Дмитрий ШЕВЧЕНКО) je ruský analytik, ekonom a publicista zabývající se v posledních letech především otázkami vládnoucího režimu na Ukrajině. Píše pro Фонд стратегической культурыČesky, РамблерČesky, Газета.Ру. Jeho analýzy přebírají rovněž české Protiproud a Zvědavec či slovenský Armádny Magazín.

Zpět na obsah

Reportáž Borise Kálnokyho Droht nach der Ungarn-Wahl Gewalt? vyšla v týdeníku Libratus 20. března 2026

Hrozí po maďarských volbách násilí?

Shromáždění Fidesz 15. března 2026 na Kossuthově náměstí v Budapešti. © Wikimedia Commons, Elekes Andor

Minulý víkend uspořádaly maďarská vládnoucí strana Fidesz a opoziční strana Tisza svá shromáždění u příležitosti státního svátku 15. března. (Tento den připomíná buržoazní maďarskou revoluci z let 1848/49 proti habsburskému absolutismu.) Zdálo se, jako by byla v ulicích celá Budapešť. Ve městě, které má méně než dva miliony obyvatel, pochodovalo ulicemi více než 300 000 lidí.

Propagandisti a mediální spojenci obou táborů stále diskutují, která strana zmobilizovala více příznivců. Jediné konkrétní číslo pochází od maďarského úřadu pro cestovní ruch. Změřili, kolik mobilních telefonů bylo aktivních podél obou tras demonstrace. I když měření nebylo zcela přesné, bylo začátkem. Výsledek: 180 000 účastníků pro Fidesz, 150 000 pro Tiszu. Opozice tato čísla zpochybnilaČesky.

Samozřejmě ne všichni účastníci byli z Budapešti: Obě strany mobilizovaly své příznivce z celé země pomocí turistických autobusů.

Masivní mobilizace

Míjely se dvě velmi odlišné skupiny. Na shromáždění Fidesz bylo cítit masivní mobilizaci, duchovní vzestup; bylo cítit, jak ho účastníci prožívali jako okamžik pravdy. Mnozí byli oblečeni docela slavnostně (státní svátek) a společně vroucně zpívali státní hymnu spolu se známými hity populárních zpěváků, které sami velmi efektně předvedli – písně, které například hovoří o Maďarech jako o „tulácích svobody“.

Od obyvatel Budapešti střední třídy přes vesničany až po značný počet Romů, zastoupen bylo široké spektrum společnosti. Dav byl nejen větší, ale i mladší než srovnatelný mírový pochod stoupenců Fideszu v říjnu, kterého se rovněž zúčastnilo kolem 100 000 lidí. Chyběla zde z velké části budapešťská městská mládež.

Další generace Fideszu

Orbánova akce nabrala na obrátkách díky vystoupení ministrů mladší generace, Jánose Lázára a Pétera Szijjártó – upřímně řečeno, bez nich by premiér a předseda strany Viktor Orbán sám o sobě  k inspiraci svých příznivcůmožná nestačil. Způsob, jakým tam ke konci stál, obklopený dvěma podstatně vyššími a dynamičtějšími ministry, vyzařujícími sílu a odhodlání, se zdál jako letmý pohled do budoucnosti: ať už vítězství nebo porážka, Fidesz se po volbách jistě reorganizuje; generační posun byl nevyhnutelný. Všeobecně panoval pocit, že Orbán by další volby v roce 2030 už nezvládl.

Most Svobody v Budapešti: přítomnost policie byla značná. © CommonsWikimedia Engvagyobkabela.

Městská mládež, která se shromáždění Fideszu nezúčastnila, pochodovala po boku Tiszy. Generace Z, vzdělaná střední třída ve městech, často ve studentském oblečení. Protože na svého hrdinu, lídra Tiszy Pétera Magyara, museli čekat čtyři hodiny, mnozí odešli ještě před koncem jeho projevu. Doprovodný program je evidentně nudil.

Aktivističtí reportéři z provládních i protivládních médií se setkání zúčastnili a dělali s účastníky rozhovory – pravděpodobně v naději, že získají odpovědi, které by mohly být politicky zneužity. Na příznivcích Tiszy bylo pozoruhodné, že ačkoli všichni věděli, co chtějí – Orbán musel odejít, změna byla nutná – nevěděli, co by mělo přijít dál. Věděli, proti čemu jsou, ale ne, pro co jsou. Mnohým se to zdálo být jedno: hlavní bylo, aby Orbán odešel.

Pro Orbánovy příznivce šlo často o smysl pro komunitu, pocit sounáležitosti s politickou rodinou. „Podívejte se kolem sebe, není to krásné?“ odpovídali mnozí na otázky reportérů kritických vůči vládě ohledně důvodu jejich příjezdu. A všichni byli přesvědčeni, že vítězství opozice povede ke vstupu Ukrajiny do EU – a že je EU požádá, aby účet zaplatili ze svých daní, protože válka byla drahá.

„Pak bude občanská válka.“

Ten den se v tom projevoval i znepokojivý podtón. Reportéři, kteří se hemžili všude kolem – a já také, protože jsem se zúčastnil obou shromáždění – se účastníků ptali, jak by reagovali, kdyby jejich strana prohrála. „Dojde ke krveprolití,“ řekl jeden stoupenec Tiszy středního věku. „Pak bude občanská válka,“ řekl další. „Je jasné, že vyhrajeme. Pokud prohrajeme, Orbán nám volby ukradl.“

Sám lídr strany Tisza Péter Magyar vede své stoupence k takovým závěrům: Orbán, jak tvrdí, se dopustí volebních podvodů – „ale to bude mít velmi, velmi vážné důsledky.“ EU také hlasitě tvrdí, že „Rusko“ volby zmanipuluje. Právě na tomto základě bylo první kolo prezidentských voleb v RumunskuČesky v prosinci 2024 souhrnně prohlášeno za neplatné.

Péter Magyar symbolicky v národním kroji. © CommonsWikimedia, Norbert Banhalmi (upraveno).

Příznivci Fideszu byli fatalističtí: „Když prohrajeme, je to konec,“ řekl jeden z nich. Pak by příběh Fideszu skončil, rozdrcen tlakem EU, Ukrajiny a maďarských liberálů. Ale vyhrajeme. Pak se mnozí obávali, že by se Tisza pokusila zorganizovat krvavé povstání „Majdan“ podle ukrajinského vzoru.

Na konci akce Fideszu se tisíce Orbánových příznivců hrnuly ke stanici metra na Deákově náměstí a míjely právě začínající pochod Tiszy. Policisté stáli bok po boku a tvořili kordon, aby zabránili potenciálním násilným střetům mezi oběma skupinami. Všechno zůstalo klidné, s výjimkou jednoho známého hudebníka, který vyhlásil svou podporu Orbánově vládě. Někteří sympatizanti Tiszy na něj pokřikovali jako na „zrádce!“.

V Maďarsku se situace vyhrocuje.

Boris KálnokyČesky (*1961) je vedoucím Mediální školy na Mathias Corvinus CollegiumČesky. Narodil se v Německu, dětství prožil v Německu, Spojených státech, Nizozemsku a Francii. Školu dokončil v Paříži, politologii studoval v Hamburku. V roce 1993 opustil kariéru v Die Welt a přišel do Budapešti. O devět měsíců později se vrátil jako dopisovatel pro Turecko a Blízký východ se sídlem v Istanbulu. V roce 2015 opět odešel z Die Welt do Maďarska. I když pro ně pracuje dál, píše souběžně i pro německou Deutsche WelleČesky, rakouskou Die Presse a týdeník LibratusČesky, švýcarskou Weltwoche a řadu dalších. Vydal knihu Őseim földje – A Kálnoky család történeteČesky (Země mých předků – Příběh rodiny Kálnokyů, 2023).

Zpět na obsah