Obsah:
  1. Hassan Jouni: Na libanonském bojišti bojuje izraelská armáda v zákopech
  2. Asa Winstanley: Jak blízko je kolaps izraelské armády?

Analýzu Hassana Jouniho In the trenches, Israel struggles on the Lebanese battlefield publikoval server The Cradle 7. listopadu 2024

Na libanonském bojišti bojuje izraelská armáda v zákopech

V měsíční pozemní kampani, která zmobilizovala pět divizí, pokročilé zbraně a neutuchající leteckou a námořní sílu, nedokázal Izrael dobýt ani jedinou libanonskou vesnici, protože houževnatý odpor nadále každou pozemní invazi odráží.

Foto: The Cradle

Realita jiholibanonského bojiště posledních týdnůČesky vykreslila ostrý obraz výzev, kterým izraelská armáda čelí.

Uplynul více než měsíc od chvíle, kdy okupační stát oznámil zahájení pozemních operací a nasazení masivních sil – pěti vojenských divizí čítajících přes 50 0000 vojáků, špičkových ničivých zbraní a podpory námořními flotilami – a významné průlomy jsou stále nedosažitelné.

Navzdory pokusům o postup přes severní hranici ze západu na východ byl pokrok izraelské armády minimálníČesky, jen zřídka přesahoval tři kilometry do libanonského území. Po neúspěšném manévru na dobytí Aita al-ShaabČesky bylo primární zaměření přesměrováno na osu Al-Adaisa-Rab Thalateen.

Aita al-Shaab: Symbolické bojiště

Toto město, odolávající a neústupné tváří v tvář stovkám leteckých a dělostřeleckých úderů, opakované izraelské snahy prolomit jeho obranu odrazilo. Když se okupačním silám nepodařilo postoupit podél této osy, přesměrovaly se na Khiam v naději na průlom z nového směru.

Aita má pro izraelskou armádu hlubokou symbolickou hodnotuČesky  – její dobytí bylo vzhledem k její pověsti z válek v roce 2006 chápáno jako morální i strategický cíl. Nepřítel rozpoutal stovky náletů a dělostřeleckých útoků, odhodlaný zničit v Aitě domy, proniknout do jejích ulice a vztyčit svou vlajku.

Aby toho dosáhl, obklíčil Aitu manévrem ze západu v naději, že ji izolují od zbytku Libanonu. Bylo to odvážné taktické rozhodnutí, ale drahé. Obráncům Hizballáhu, kteří terén a zranitelnost útočníků znali, se podařilo postupující izraelské síly od podpůrných jednotek oddělit a nakonec je donutit k ústupu.

Houževnatý odpor podporovaný sousedními oblastmi, jako je Hunayn, tuto strategii zmařil a způsobil izraelské straně značné ztráty.

Po vytlačení z Aity přesunul nepřítel své zaměřovače na Al-Adaisa a Taybeh v přesvědčení, že tlak od hranic směrem k řece Litani by mohl přinést lepší výsledky. Osada MeskvaamČesky  poskytovala Izraelcům účinnou palebnou základnu díky své vyvýšené poloze – ale ani tato výhoda nedokázala obranu prolomit.

Izraeli se nedaří v Khiamském „stanu“

Každý pokus o postup se setkal s prudkým protiútokem. Nepřítel se pokusil znovu, tentokrát z osady Metulla, s cílem obklíčit Khiam z východu.

Odpor se znovu odmítl vzdát, udržel vyvýšenou pozici a zabránil izraelským silám upevnit v tomto strategickém městě stanoviště – ve městě s hrdou bojovou historiíČesky a výhodnou polohou, která nabízí působivý výhled nejen na Libanon, ale i napříč celou libanonskou hranicí.

Bylo to v Khiamu (což znamená „stany“), kde okupační síly ve spolupráci s milicemi Jiholibanonské armády (SLA) provozovaly notoricky známé vězeníČesky a mučírnu, než byly v roce 2000 nuceny se stáhnout.

Izraelské manévry v posledních dnech odhalují vzorec, který vypovídá o jejich strategii a jejích mezích. Okupační armáda se typickým způsobem silně spoléhala na letectvoČesky, dělostřelectvo a námořní podporu, aby se přímým střetům s obránci vyhnula.

Toto přílišné spoléhání na taktiku dlouhého dosahu způsobilo, že postup pozemních jednotek byl pomalý a neúčinný. Neochota nasadit tanky a těžká vozidla pramení ze strachu – obávané střely KornetČesky ve výzbroji odboje dokážou zasáhnout obrněné cíle na vzdálenost pěti až sedmi kilometrů, takže jakýkoli postup obrněnců je riskantní.

Tato váhavost zanechala pěchotu bez dostatečné podpory, což omezilo její operační hloubku. Působí v pevně provázaných skupinách po devíti až jedenácti vojácích, obávajících se zajetí, a jejich uvážlivý, opatrný pohyb z nich učinil snadnější cíle pro odpor, který každé příležitosti k úderu využil a způsobil další ztráty.

Omezení izraelské strategie na jihu

Navzdory nepřetržitým vzdušným a dělostřeleckým útokům si odboj nad frontou udržel kontrolu a zahájil raketové a dělostřelecké útoky přes hranici. Mnoho klíčových míst bylo zaměřeno opakovaně, což jejich strategický význam pro operace nepřítele podtrhuje.

V důsledku toho se izraelské armádě v jižním Libanonu nepodařilo obsadit jedinou vesniciČesky. Vesnice podél hranice utrpěly rozsáhlé zničeníČesky – většina jejich domů se proměnila v trosky způsobem, který očividně porušuje mezinárodní právo, včetně zásad humanitárního práva – ale okupace a kontrola zůstaly pro Izrael mimo dosah.

Legendární odhodlání odporu vyslalo jasnou zprávu: vojenská rozhodnost zde není možná. Jakýkoli postup do Libanonu bude stát ohromnou cenu, a i kdyby se zdařil, udržení kontroly bude téměř nemožné.

Historie je bohatá na bolestné vzpomínky na minulé izraelské invazeČesky na jih a vypadá to, že jsou předurčeni, aby se poučili znovu.

Jedním z nejvýraznějších rysů této současné konfrontace je strategické využití dronůČesky odporem. Ukázaly se jako pozoruhodně účinné při infiltraci izraelského vzdušného prostoru a vyhýbání se moderním obranným systémům, jako je Iron Dome a David’s Sling.

Izraelské letectvo se snažilo s těmito malými, flexibilními vzdušnými hrozbami vypořádat, ale přes několik pokusů je nedokázalo zachytit. Tento nový faktor bojiště přetvořil a představuje pro Tel Aviv významnou výzvu.

Drony se proměnily ve strategické zbraně. Jejich dopad je pociťován nejen takticky, ale i politickyČesky, když se nadále vznášejí nad strategickými místy, proklouzávají kolem obrany a přistávají, kam se jim zlíbí – včetně domu premiéra Benjamina Netanjahua a vojenské základny poblíž letiště Ben Gurion.

Trvalý stav nejistoty

Zatímco izraelské pozemní manévry zakolísaly, snažil se to Izrael vynahradit vzdušnou převahou. Intenzivní nálety a snahy zastavit nálety dronů přesunuly velkou část bitvy do nebes.

Letecké operace však navzdory své ničivé síle pozemní realitu nezměnily. Bezpečnost zůstává pro Izrael, zejména na severu, nedosažitelná, pročež se osadníci stále odmítají vrátitČesky  „domů“ – což je ve válce proti Libanonu klíčový cíl Tel Avivu.

Rovnice „chybějící bezpečnosti“ fakticky platí na obou stranách hranice. Zatímco Libanon snáší ničení svých domovů a dědictvíČesky, Izrael čelí jiné, i když neméně působivé nejistotě.

Neustálý déšť raket a přetrvávající přítomnost dronů narušily pocit bezpečí v izraelských městech, základnách, farmách a kasárnách. Stabilita, jak se zdá, se navrátí, až když bude Izrael připraven znovu se zavázat k podmínkám rezoluce OSN 1701Česky.

Toto je krutá realita na zemi. Obránci jižního Libanonu prokázali odolnost a sílu, zatímco izraelské tažení, navzdory podpoře ze strany USA a vynikající palebné síle, zjistilo, že je omezováno odolností svých protivníků a neustále se vyvíjející dynamikou moderního válčeníČesky.


Hassan Jouni je libanonský generál ve výslužbě a doktor politických věd. Vzdělání získal na prestižních institucích včetně Ecole de Guerre v Paříži a Arabské univerzitě v Bejrútu a má tituly v politologii, mezinárodním managementu a diplomacii. Jeho akademické aktivity byly doplněny praktickými zkušenostmi v této oblasti, s pozoruhodnými rolemi včetně velitele na Fouad Chehab College pro velení a štáb a zástupce náčelníka štábu pro operace v libanonských ozbrojených silách. Americký protikorupční institut (AACI) ho v lednu 2024 jmenoval protikorupčním poradcem v regionu MENA (Střední Východ a severní Afrika).

Zpět na obsah


Analýza Asa Winstanleye How close is the Israeli army to collapse? vyšla na serveru Electronic Intifada 7. listopadu 2024

Jak blízko je kolaps izraelské armády?

Řidič izraelského vojenského buldozeru Eliran Mizrahi a pilot bombardéru Asaf Dagan spáchali v říjnu sebevraždu. (Via X/Haaretz)

Je izraelská armáda na pokraji zhroucení? To je otázka, kterou si zřejmě klade mnoho rodin vojáků, kteří se nedávno vrátili z Gazy.

Série rozhovorů s více než 20 bojovými vojáky a jejich rodinami pro článek publikovaný minulý měsícČesky na zpravodajském serveru Tel Aviv The Hottest Place naznačuje, že izraelská armáda potenciálně trpí konečnou krizí.

Může to být tichý a zamlčený jev,“ píše novinář Revital Hovel, „ale [je to] fenomén, který neustále narůstá. Mnoho vojáků odmítá pokračovat v bojích v Gaze a volí nohama“.

Rok ozbrojeného odporu proti izraelské genocidě v pásmu Gazy si vybírá svou daň. Mnoho izraelských vojáků nyní odmítá bojovat.

Někteří dokonce umírají sebevraždou, než aby se vrátili do terénu.

Čety jsou prázdné,“ řekla „Rona“, matka jednoho vojáka. „Každý, kdo není mrtvý a nebyl zraněn, byl poškozen emocionálně. Zůstalo jen velmi málo těch, kteří se vrátili bojovat.

Stejně jako všichni ostatní citovaní The Hottest Place , „Rona“ používala pseudonym ze strachu z odvety ze strany izraelské armády.

Navzdory bezprecedentním hrůzám, které izraelská okupační armáda v posledním roce v Gaze a Libanonu způsobila, mnozí z přeživších vojáků byli svými zážitky psychicky poznamenáni.

Vyhoření

Neustále je tu skryté vyhýbání se bojům,“ řekla „Idit“, druhá matka. „To není projevem svědomí, ale spíše odpadnutí kvůli syndromu vyhoření.

Podle „Rony“ byla morálka armády katastrofálně nízká ještě předtím, než Izrael provedl sérii atentátů v LibanonuČesky před pokusem o pozemní invazi, který začal 1. října.

Její syn jí řekl: „Nevím, s jakou armádou plánují do Libanonu jít, ale žádná armáda tu není. K praporu se nevrátím.

To by mohlo pomoci vysvětlit, proč se izraelské armádě po měsíci nepodařilo postoupit žádnou významnou vzdálenost do jižního Libanonu a při tomto pokusu bylo zabito téměř 100 vojáků.

Podle přispívajícího redaktora a vojenského analytika The Electronic Intifada Jona ElmeraČesky se Izrael od začátku invaze přiznal k zabití 70 svých vojáků jen na libanonské frontě. Hizballáh, libanonská odbojová skupina, která se Izraelcům brání, tvrdí, že jich zabila 90.

Přesto toto zjevné zhroucení izraelské armády není jen nedávným jevem, ani se neomezuje na Libanon.

„Odmítání a vzpoura“

Mnoho rodičů vypráví, že zhroucení morálky bojových vojáků začalo již v dubnu, když IDF [izraelská armáda] v Gaze uvízla,“ napsal Hovel v The Hottest Place .

Říkám tomu odmítání a vzpoura,“ řekla „Inbal„, matka třetího vojáka. „Vracejí se do stejných budov [v Gaze], které vyčistili [ sic – vyklidili], a pokaždé jsou znovu chyceni do pasti. Ve čtvrti Zaytoun [města Gaza] byli už třikrát. Chápou, že je to bezvýsledné a zbytečné.

Yael,“ čtvrtá matka, řekla: „Mluvila jsem se svým synem a on mi řekl: ‚Jsme jako kachny na střelnici, nevíme, co tady děláme. Je to podruhé a potřetí, co se vracíme na stejná místa. Rukojmí se nevracejí a vy vidíte, že to nekončí, a průběžně jsou vojáci zraněni a zabiti. Zdá se to zbytečné.‘ To bylo v březnu.

Další voják, „Uri“, přímo vyprávěl The Hottest Place, že tři důstojníci z jeho roty byli zabiti, když protitanková střela zasáhla dům, ve kterém se v Khan Younis v jižní Gaze nacházeli.

Všichni důstojníci šli do druhého patra budovy a byli tam spolu, blízko u sebe a dívali se z okna,“ řekl Uri. „Raketa vnikla do budovy z jiného okna a zasáhla je. Celá jednotka je musela evakuovat… Skončili jsme; všichni jsme chtěli jít domů na dovolenou a oni rozhodli, že nás tam [v Gaze] stejně nechají.

Tato „zlomová“ zkušenost ho nakonec v červenci vedla k odmítnutí návratu do bojů. „Začal jsem brečet na trávníku a řekl jsem, že už to nevydržím. Byl jsem emocionálně vyřízený. Řekl jsem svému veliteli, že už to nevydržím.

Smrt sebevraždou

Článek v Tel Avivské publikaci je jedním z mnoha podobných článkůČesky publikovaných v izraelských a západních médiích v posledních týdnech. Cílem je často vyvolat sympatie ke genocidním izraelským vojákům, kteří v současné době v Gaze provádějí holocaust.

Některé z těchto článků ale možná prozradí více, než jejich autoři zamýšleli.

V takovém možná nejznámějším článkuČesky vyprávěla CNN příběh Elirana Mizrahiho, izraelského vojáka, který řídil vojenský buldozer. Mizrahi zemřel sebevraždou letos v červnu, údajně jen dva dny poté, kdy byl povolán k návratu do Gazy.

Podle Guye Zakena, Mizrahiho kolegy, který mluvil pro CNN, on a jeho kolegové vojáci „přejíždějí teroristy, mrtvé i živé, po stovkách“.

Graficky znázorníl, jak zpod buldozeru „všechno stříká“.

Izraelci běžně používají slovo „terorista“ k označení jakéhokoli Palestince.

Mizrahi a Zaken se začátkem tohoto roku hrdě chlubili na izraelském televizním kanálu, že zničili domy 5 000 „teroristů“ – předtím tvrdili, že ve skutečnosti všechny domy v Gaze patří „teroristům“.

Na internetu se brzy objevila videa a další příspěvky, na nichž Mizrahi zveřejnil důkazy o svých zločinech na svých vlastních sociálních sítích.

Podle CNN říká Zaken, „že už nemůže jíst maso, protože mu to připomíná děsivé scény, kterých byl svědkem ve svém buldozeru v Gaze, a v noci se pokouší spát a v hlavě mu znějí výbuchy.

Navzdory jeho nadšenému provádění izraelské genocidy v pásmu Gazy odmítal Izrael zpočátku Mizrahiho pohřbít na vojenském hřbitově, zřejmě proto, že v době své smrti technicky nebyl aktivním vojákem ( Haaretz později uvedl, že rozhodnutí bylo zrušeno poté, když jeho příbuzní vyvolali veřejné pobouření).

Je možné, že sebevražda mezi izraelskými vojáky může právě teď být utajovanou epidemií.

Podle CNN tisíce vojáků „trpí PTSD nebo duševními chorobami způsobenými traumatem během války. Není jasné, kolik z nich si vzalo život“, protože izraelská armáda oficiální čísla neposkytuje.

Dalším významným případem, který se nedávno objevil v izraelském tisku, byl 38letý Asaf Dagan, zkušený pilot letectva, který spáchal sebevraždu minulý měsíc.

Na internetu koloval jeho dopis o sebevraždě, který zjevně zveřejnila jeho rodina ve snaze donutit úřady, aby souhlasily s vojenským pohřbem, který jim byl také odepřen.

Haaretz uvedl, že Dagan byl diagnostikován jako roky trpící posttraumatické stresové poruchy.

Daganova rodina nemůže říct, zda zdrojem jeho utrpení byly traumatické události, kterých byl svědkem během druhé libanonské války“ v roce 2006, „nebo vina za bombové útoky, kterých se účastnil.

V souvisejícím obratu minulý měsíc izraelské zpravodajské agentury oznámily, že rozbily dvě údajné íránské špionážní skupiny – jednu z nich složenou zcela z izraelských Židů.

Yossi Melman, zpravodaj zpravodajské služby Haaretzu, popsal samotnou představu, že někteří izraelští Židé jsou nyní ochotni pracovat pro Írán proti Izraeli, jako znamení toho, co popsal jako „morální úpadek a rozpad izraelské sociální soudržnosti“.

Melman pro Tel Aviv list uvedl, že „Šin Bet [zpravodajská služba] a policie zatkli 14 Izraelců pro podezření ze špionáže pro Írán. Vzhledem k tomu, že k zatčení došlo během války, jsou obvinění velmi vážná. Podezřelí představují dva samostatné okruhy rekrutované a kontrolované agenty íránského ministerstva zpravodajských služeb.“

Navzdory tvrzení, že údajní špioni byli motivováni hlavně penězi, Melman napsal, že „bolestivá pravda, kterou nelze ignorovat, je, že stále více izraelských Židů je ochotno špehovat pro Írán“.

Tvrdil, že „za posledních šest měsíců bylo více než 20 Izraelců Shin Betem zatčeno a obviněno ze špionáže pro íránské ministerstvo rozvědky“.

Těchto 20 údajných špionů „jsou Izraelci z různých společenských vrstev,“ tvrdil Melman.

Muži a ženy, mladí i staří, z celé země. Představují mozaiku izraelské společnosti: student ješivy z Beit Shemesh, student psychologie z vysoké školy v Ramat Gan, obchodník z Aškelonu a dva noví přistěhovalci z Běloruska a Ukrajiny.“

Melman vysvětlil situaci, jak ji vidí: „Mnoho Izraelců je v depresi, protože nevidí konec agresivní politiky [Benjamina] Netanjahua. Ekonomika se zhoršuje a vláda svým občanům nenabízí naději. To vše je úrodná půda pro rekrutování špionů.

Zdá se také, že je to úrodná půda pro možný kolaps nebo alespoň vážnou degradaci izraelské armády. Vzhledem k tomu, že opotřebovací válka vedená odbojem není v dohledu, výzvy pro izraelskou armádu budou stále přibývat.

Kolaps může být ještě daleko, ale pro Palestince a Libanonce nemůže přijít dostatečně brzy.

S překladem Dena Shunra a dalším výzkumem Maureen Clare Murphy.


Asa WinstanleyČesky je britský investigativní novinář a od roku 2009 redaktor The Electronic IntifadaČesky, kde má také svůj blogČesky. Má rovněž vlastní stránkuČesky a twitterový a facebookový účet. Jeho příspěvky publikují m.j. servery Declassified UKČesky, Middle East Monitor, Middle East EyeThe NationalČesky, Mintpress NewsČesky nebo JacobinČesky. Je autorem knihy Weaponising Anti-semitism: How the Israel Lobby Brought Down Jeremy CorbynČesky (Antisemitismus jako zbraň: Jak izraelská lobby odstavila Jeremy Corbyna, 2023).

Zpět na obsah


[PJ]