Může Putin legálně zastavit konflikt, aniž by nejprve ovládl celé sporné území?

Analýzu Can Putin Legally Stop The Conflict Without First Controlling All The Disputed Territory? publikoval Andrew Korybko na svém Substacku 19. srpna 2025

Zpráva RTČesky o tvrzení Steva Witkoffa, že Rusko učinilo „určité ústupky“ v územních otázkách, což signalizuje „významný“ posun směrem k „umírněnosti“, vyvolala diskusi, zda může Putin legálně zastavit speciálníČesky operaciČesky, aniž by nejprve ovládl veškeré sporné území, které si Moskva nárokuje. Sám v červnu 2024 požadoval, aby ukrajinské ozbrojené síly „musely být staženy z celého území těchto regionů v rozsahu jejich administrativních hranic v době, kdy se staly součástí Ukrajiny“.

Navíc dohody, na jejichž základě se Doněck, Luhansk, Záporoží a Cherson připojily k Rusku, popisují jejich administrativní hranice jako ty, které existovaly „v den [jejich] vzniku“, což naznačuje, že celé jejich regiony jsou Ruskem právně považovány za své. Putin také při podpisu těchto smluv koncem září 2022 slavně prohlásil, že „lidé, kteří [tam] žijí, se navždy stali našimi občany“ a že „Rusko [jejich volbu připojit se k Rusku] nezradí“.

Putin by nicméně mohl tento požadavek hypoteticky stále „zmírnit“. Článek 67.2.1 ruské ústavy, který vstoupil v platnost po ústavním referendu v roce 2020, stanoví, že „činnosti (s výjimkou vymezení, demarkace a opětovného vymezení státní hranice Ruské federace se sousedními státy) směřující k odcizení části území Ruské federace, jakož i výzvy k takovým akcím, nejsou povoleny.“ „Zmírnění“ by tak hypoteticky mohlo být „výjimkou“.

Aby bylo naprosto jasné, v této analýze se neobjevuje žádná výzva k „postoupení“ jakéhokoli území, které považuje za své, ani nepotvrdil žádný ruský představitel důvěryhodnost Witkoffova tvrzení. Nicméně pokud Putin z jakéhokoli důvodu dojde k závěru, že o ruské národní zájmy je nyní nejlépe postaráno „zmírněním“ jeho územních nároků po všem, co se stalo od referend v září 2022, pak by jakékoli navrhované „znovuvymezení státní hranice“ pravděpodobně vyžadovalo schválení Ústavním soudem.

Je vystudovaný právník, takže by dávalo smysl, aby proaktivně požádal o rozhodnutí o zákonnosti tohoto hypotetického řešení ukrajinského konfliktuČesky. I kdyby místo toho hypoteticky navrhl zachování územních nároků své země, ale zmrazení vojenské fáze konfliktu a prosazování těchto nároků pouze politickými prostředky, pravděpodobně by se i tak dožadoval posouzení. Ústavní soud je v ústavních otázkách konečnou autoritou a tyto scénáře vyžadují jeho odborné posouzení vzhledem k jejich souvislosti s článkem 67.2.1.

Pokud by hypoteticky rozhodli v jeho prospěch, vyvstala by otázka osudu těch, kdo žijí v částech těchto regionů kontrolovaných Ukrajinou, o kterých Putin řekl, že se „navždy stali našimi občany“. Mohl by rozhodnout, že ti, kteří se referenda nezúčastnili, jako například obyvatelé Záporoží, ruskými občany nejsou. Ti, kteří se zúčastnili, ale poté se dostali pod ukrajinskou kontrolu, jako například obyvatelé Chersonu, by mohli být považováni za občany, kteří by se mohli přestěhovat do Ruska, pokud by jim to Ukrajina v rámci dohody dovolila.

Pro připomenutí čtenáři, v době publikace této analýzy žádný z ruských představitelů nepodpořil Witkoffovo tvrzení, že Rusko učinilo „určité ústupky“ v územních otázkách, takže se prozatím jedná pouze o hypotetický scénář. Putin by i tak mohl hypoteticky dojít k závěru, že taková „umírněnost“ je v současné situaci nejlepším způsobem, jak prosazovat ruské národní zájmy (například jako součást velkého kompromisuČesky), v takovém případě by ale o její zákonnosti pravděpodobně musel rozhodnout Ústavní soud.

Andrew Korybko (*1988) je americký politolog sídlící v Moskvě, novinář a pravidelný přispěvatel do několika online časopisů, a také člen odborné rady Institutu strategických studií a předpovědí na Univerzitě lidového přátelství Ruska. Specializuje se vztah mezi americkou strategií v Afro-Eurasii, čínskou globální vizí One Belt One Road konektivity New Silk Road a hybridní válkou a na globální systémový přechod k multipolaritě. Mezi jeho další oblasti zájmu patří taktika změny režimu, barevné revoluce a nekonvenční válčení. Jeho kniha „Hybrid Wars: The Indirect Adaptive Approach To Regime ChangeČesky“ (Hybridní války: nepřímý adaptivní přístup ke změnám režimu, 2015) rozsáhle analyzuje situaci v Sýrii a na Ukrajině a tvrdí, že představují nový model strategické války vedené USA. Mimo vlastního SubstackuČesky publikuje na řadě analytických serverů jako Sputnik InternationalČesky, Global ResearchČesky či Modern DiplomacyČesky a také na Disputu.