Mapa osídlení Venetů po migraci kultury popelnicových polí (okolo 1200 před n. l.)
Viz článek o slovanských kulturách na webu Slovanská košile

Sociálno, sociální realita je nový druh skutečnosti, která se rodí z hmotně energetické roviny, z biologické skutečnosti interakcí mezi jedinci. Na ose života od hominidů k homo sapiens až do současnosti se vzájemně ovlivňují a proměňují člověk, tvůrce sociálna a sociálno, tvůrce člověka. Člověk je dualita individuality a sociální složky. Revoluční význam měly fenomény, které ve vyšší kvalitě propojovaly obě složky, individuální a sociální. Tedy jazyk, nejdříve mluvená řeč, pak psaný jazyk, školství, gramotnost, knihtisk, knihovny, kultura, umění, věda. Všechny tyto technologie a aktivity prohlubovaly myšlení, poznání a kumulativní sociální dimenzi těchto aktivit.

Postupně od tlup a kmenů se rozvojem člověka měnilo i sociálno, které tvořil a v němž žil. Každá další fáze vývoje sociálna přinášela složitější sociální systém s větší komplexitou a efektivitou spolupráce. Kvalita sociálna předurčuje a determinuje všechny ostatní oblasti života člověka a společnosti.

Se sociálnem primitivní společnosti je spojena výroba kamenné sekyry a nejvyspělejší sociálno současnosti je charakterizováno výstavbou a provozem velkého hadronového urychlovače částic v Cernu. Na jeho projektu spolupracovalo více než deset tisíc osob z více než sto zemí světa. Projekt financovaly desítky zemí a na stavbě se podílely tisíce vědců a inženýrů z desítek zemí světa. Realizace urychlovače byla podmíněna kvalitou sociálna a současně nové sociálno dotvářela.

Postupně se v rámci sociálna vynořovala kvalitativně vyšší entita-národ. Existují názory, že národ byl vymyšlen a jedná se o projekt sociálního inženýrství. Ovšem kdyby sociálno nebylo na novou sociální entitu zralé, tak by byl jakýkoliv projekt sterilní a nerealizovatelný. Naopak intelektuální myšlenky, koncepce a teorie národa byly součástí zrání a směřování sociálna k sociální entitě – k národu. Tvůrci myšlenek o umělém konstruktu národa si snad nejsou vědomi, že filozofové a umělci, kteří ideu národa přinášeli byli součástí sociálna a idea národa byla dalším stupínkem ve vývoji sociálna. Nebo se snad tito kritici domnívají, že tento „konstrukt“ vznikl mimo sociální evoluci a přinesli ho mimozemšťané?

Národ je flexibilní sociální jev-sociální entita se složitou strukturou a několika dimenzemi. První rovina je vnější geografické a klimatické prostředí: horské, přímořské, poušť, …. které ovlivňuje charakter národa. Druhá rovina je biologická, demografická, genetická. O propojenosti národa a jedince vypovídají gen a mem. Genetická výbava člověka sahá hluboko do minulosti. V nedávné době se dokonce podařilo zjistit, že zhruba pět procent genů jsme podědili po neandrtálcích. O to více se do jedince promítají geny národa. Již při čtvrté generaci zpět jsme dědici genů 30 předků a naopak naše geny se promítají do národa a ve čtvrté generaci má naše geny třicet potomků. A tak naše současná populace je sycena geny našich velikánů, ovšem pokud nebyli bezdětní či homosexuálové. Mou kolegyní byla například pravnučka Bedřicha Smetany, která se vdala za filozofa Zdenka Neubauera. Jiný potomek Bedřicha Smetany byl ředitelem Pražské záchranné služby.

Od biologické roviny se odvíjí třetí rovina sociální, která obsahuje sociální strukturu, sociální normy a hodnoty, sociální složku životního stylu, životní vzory, cíle. Čtvrtá rovina je kulturní v užším významu, to znamená reflexe národního života a lidstva v prostorovém a časovém kontinuu a bytí v umělých výtvorech. Zde se používá pojem mem, který je sociokulturní variantou genu, který se replikuje v kulturním a sociálním prostředí. Vrcholnou dimenzí je spirituální dimenze naplňující transcendentní potřebu národa a člověka. Hermetizmus mluví také o egregoru národa, což je ve spirituální dimenzi syntéza všeho v národě a členy národy myšleného. Terminologií doc. Miloslava Krále, spirituální paměť národa anebo dávný pojem sanskrtu akáša.

Pluralita národů je povýšení sociální evoluce umožňující jak konkurenci, tak spolupráci. Idea národa obsahuje vzájemný respekt národů mezi sebou a vzájemné obohacování. Rozmanitost, mnohost v cíleném směřování je princip vesmíru a přírody. Dehonestace a fyzická likvidace druhých národů je degradace ideje národa, ať se jedná o holocaust, genocidu Slovanů, genocidu v Gaze, genocidu amerických Indiánů či jiných etnik a národů koloniálními predátory. Vrcholem těchto trendů destrukce ideje národa je fašizmus a nacizmus, který je v Evropě v modifikovaných podobách stále živý a naopak v poslední době je na vzestupu.

Za pozornost stojí způsoby jakým byl po své porážce nacizmus uchováván. Můžeme mluvit o pokrytectví západní civilizace, kdy nacisty, které zařadil na seznam válečných zločinců, prostřednictvím „krysích stezek“, z nichž jednu provozoval Vatikán, přesouval z Německa do jižní Ameriky. Nacizmus a nacističtí váleční zločinci jsou následně v pozadí fašistických převratů a fašistických režimů v jihoamerických státech kontrolovaných CIA. Příkladem může být „lyonský řezník“ Klaus Barbie. CIA vybudovalo 1000 nacistických zpravodajců, v čele s šéfem zpravodajství nacistů generálem Reinhardem Gehlenem. na předivu nacistických genů či memů.

Národ je svébytná, ucelená „buňka“ lidské civilizace, která je schopna směřovat k naplňování cílů lidské civilizace. Pluralita národů a jejich interakce zvyšuje bezpečnost a efektivitu evoluce Jedinci pomáhá sounáležitost s národem překonávat individuální omezenost a lpění na egu.

Naplňování evolučního trendu kooperace v rozmanitosti byl původně evropský integrační proces, který proklamoval využití specifika evropské kultury, tedy jedinečnosti jednotlivých národů a kultur. Bohužel evropského integračního procesu se postupně zmocnili stoupenci Zlatého telete, antievolučního materialistického trendu, zaměřeného na hmotný prospěch ega a tím na duchovní regresi. Pro tento cíl usiluje bruselská elita o likvidaci národů a z Evropanů i pomocí migrace a míšení chce vytvořit nesvéprávnou masu jedinců bez rodiny, národa, a kultury. K tomu využívají nejtvrdší totalitní způsoby, návody Orwellova Velkého bratra a deviantní praktiky LGBT+. V jejich proklamacích a chování lze vysledovat ozvěny nacizmu, proti kterému deklarativně brojí. Například u Filipa Turka vadí, že zvedl pravou ruku a u Petra Pavla nevadí, že jde ve stopách A. Hitlera. Trendu revitalizace modifikovaného nacizmu napomáhá zaujímání předních mocenských pozic jedinců s nacistickými rodinnými kořeny. Za řadou představitelů Evropské unie není pouze tradiční kriminalita (viz Leyenová a vakcíny Pfeizer), ale i to, co nazývám evoluční kriminalitou, to je jednání, které je v rozporu s evolučním směřováním lidské civilizace.

V mýtické rovině se mluví o exkluzivním až magickém prostoru české kotliny, která vznikla pádem obrovského meteoritu a byla tak vytvořena z vesmíru. Obklopení věncem hor umožňilo vznik specifické kultury, současně však hory nejsou zcela neprostupné a umožňují tak obohacující podněty z jiných kultur, náboženství a etnik. V evropské a globální civilizační dimenzi má český národ nečekaně významnou roli a to jako objekt i subjekt dějinného pohybu.

Český národ se objevuje na hrotu civilizačního vývoje v situaci, kdy lidstvo či okolní společnosti nejsou na inovaci připravené a v důsledku toho český evoluční výboj ztroskotá, s tíživými důsledky pro Čechy. Jan Hus usiloval o revitalizaci učení Ježíše překrytého chamtivostí katolické církve a vysokých prelátů. Český národ s myšlenkami Jana Husa souzněl a stal se předvojem protestantizmu v Evropě. Za to byl decimován křižáckými výpravami, katolickou církví a prostřednictvím rekatolizace potlačována jeho spiritualita.

Vědeckému a technologickému rozvoji, průmyslové revoluci a následné změně životního způsobu předcházel bouřlivý rozvoj vzdělanosti, na jehož počátku bylo dílo Jana Amose Komenského, jednoho z největších duchovních velikánů Evropy. Rozpracování teoretických základů pedagogiky předznamenalo rozvoj vzdělanosti napříč společnostmi a věkovými skupinami.

V poslední fázi utváření českého národa, v národním obrození, se ukazuje radikální odlišnost od západních a jižních evropských států, které v osmnáctém a devatenáctém století do svého chování promítly všechno nejhorší, čeho je člověk, společnost a lidstvo schopno. Kolonializmus, otrokářství, genocidu, to vše pod hlavičku křesťanství, přičemž poselství Ježíše je s tím v naprostém protikladu. Je vidět, že pokrytectví a cynizmus se neobjevilo v Evropě až s Evropskou unií, ale je součástí její podstaty. Jedinci, kteří hlásají heslo patříme na západ se ztotožňují s tímto odkazem.

Po Husově protestantském poselství Evropě a Komenského položení evropských vědeckých základů pedagogiky a národním obrození se český národ opět ozval ve dvacátém století. V teoretickém díle T. G. Masaryka se objevuje Česká otázka a Sociální otázka a obě hlavní osobnosti společenského a politického života první poloviny dvacátého století T. G. Masaryk a E. Beneš i ve své politické práci spojovali národ a vlastenectví se socializmem. V praktické politice se podíleli na činnosti sociální demokracie a národních socialistů. Také umělecká fronta ve svobodném Československu v první republice rezonovala s levicovými ideály socializmu.

V období lidové demokracie a socializmu byl v popředí vědomého utváření sociálna koncept internacionalizmu, který stavěl na myšlence propojování a mezinárodní spolupráce politických sil ve shodné pozici ve společnosti. Priorita ideje internacionalizmu však neznamenala ve společnosti potlačování vlastenectví a národní identity.

Předvojem civilizačního vývoje se stal český národ opět v šedesátých letech minulého století, kdy před lidstvo nastavil vizi třetí cesty, představující syntézu obou tehdejších civilizačních větví, s potlačením negativ obou těchto větví. Tato vize a její realizace byla atraktivní a hodna následování pro velkou část lidstva. Byla však nepřijatelná pro mocenské panstvo obou větví bipolárního světa. Proto přišlo zákonitě vojenské potlačení předčasného českého evolučního výhonku – Pražského jara. A současný společenský marasmus a směřování českého národa do nicoty jsou důsledkem likvidace tohoto předčasného evolučního výhonku – Pražského jara. Český národ platí daň za to, že ve svém vývoji předběhl ostatní společnosti. Dokonce čelí snaze o svou likvidaci.

I když prvoplánově byl listopadový převrat prezentován jako popření vojenské okupace a normalizace, když se ponoříme do hlubších dimenzí společnosti, vidíme, že listopadový převrat nastartoval druhou etapu posrpnové normalizace. V čem se liší normalizace v její první etapě od její druhé, polistopadové etapy ? V normalizaci existovala česká ekonomika a vyráběli jsme téměř vše, stát nebyl zadlužen. V druhé etapě dle prof. M. Zeleného česká ekonomika neexistuje, protože klíčové firmy mají ústředí v zahraničí a dle doc. I. Švihlíkové jsme kolonie. Vytvořené hodnoty a zisk vyvážejí tyto firmy z Česka, stejně jako banky vlastněné západním kapitálem. V roce 2025 byl státní dluh 3,6 bilionu a jen na úrocích platíme ročně více než 110 miliard kč. A kde jsou peníze za prodané státní fabriky? Zadlužení absurdně zvyšujeme financováním cizí války, s kterou nemáme nic společného. V první etapě, v normalizaci byla společnost rovnostářská, v druhé etapě kapitalizmu po 34 letech jedno procento populace vlastní 36 % majetku, zatímco dvacet procent nejchudších (2,2 milionu) vlastní pouhé 0,7 % majetku. K extrémnímu sociálně ekonomickému rozvrstvení došlo v české společnosti za 34 let, zatímco USA na takové rozvrstvení potřebovaly 200 let. Jak je to možné? Po tom, co si zahraniční kapitál s pomocí svých lidí, které měl připravené na potřebných pozicích, sebral z české ekonomiky co se mu hodilo (Pithart – Škoda), místní predátoři si to rozdali o zbytek a výsledkem bylo raketové zbohatnutí.

Určitým dozvukem Pražského jara bylo slušovické družstvo, které vynikající ekonomické výsledky přenášelo do dalšího rozvoje a do kvality života svých členů. Již v reálném socializmu někteří vysocí straničtí funkcionáři usilovali o likvidaci družstva, to se však podařilo až polistopadové moci. Slušovické družstvo dokazovalo životaschopnost a přednosti socialistické ekonomiky, proto bylo nutné družstvo zlikvidovat. Na likvidaci se podílel především Stanislav Devátý a Václav Havel. S. Devátého v situaci, kdy jako disident měl problémy se zaměstnáním, František Čuba ve slušovickém družstvu zaměstnal. Poté co se S. Devátý bez vysokoškolského vzdělání stal ředitelem BIS, postaral se o likvidaci družstva. Václav Havel rozpoutal proti družstvu štvanici, jejímž ústředním heslem byly „slušovické nitky“. Na Václavském náměstí, ještě bez milionu chvilek, byly vypuštěni běsi proti Slušovicím a jejím nitkám.

Co charakterizuje oproti první etapě – normalizaci, druhou polistopadovou etapu. Na počet obyvatel má Česko ze všech sledovaných zemí nejvyšší počet bezdomovců, kolem osmi set tisíc lidí je v exekuci a kolem padesáti procent populace je zadluženo, v roce 2025 dluh populace činil 4,05 bilionu kč. Současně však lidé prosázeli více než bilion korun. Přes milion obyvatel je v pásmu chudoby a dalších jeden a půl milionu se nachází na hranici pásma chudoby. Justice slouží k ovládání a zastrašování lidí.

Ovšem oproti první etapě (normalizaci) v současnosti máme potravinové banky pro hladovějící a pořádáme sbírky na zaplacení obědů dětem, jejichž rodiče na oběd svých dětí nemají. Konzumace drog se stala součástí života velké části populace. Opakovaně slyšíme z médií a to i od alternativních politiků: „Nikdy jsme se neměli tak dobře jako v současnosti“. Média nominálně i reálně vlastní kapitál a tak svět zobrazovaný médii je svět kapitálu a jeho zájmů. Jak si falešnou reflexi skutečnosti vysvětlit? Jednak jde o omílání propagandistické fráze, jednak hlasatelé blahobytu vnímají pouze určitý segment populace, který se má skutečně dobře. Tato skupina se nejdříve zmocnila v socializmu vytvořeného bohatství a dále se naučila parazitovat na společnosti pomocí krádeží, korupce a aktuálně války.

V první etapě v normalizaci probíhala destrukce mravních a duchovních hodnot, socialistických ideálů, které byly nahrazovány materiálními hodnotami pod obecnou nálepkou gulášový socializmus. Vznikla nová kvalita sociálna, v němž jako mikrobiologové kultivují viry, společnost socializací vykultivovala normalizační generaci a její elitu komunistické antikomunisty (Vondrák, Šabata, Pavel, Baxa, Bek, Babiš, Zuna, Mitrofanov) a vysoké funkcionáře SSM. Specifickou skupinou se specifickou funkcí v převratu a v po převratové době byli lidé, kteří byli v osmdesátých letech služebně na Západě a byli připraveni sehrát vlastizrádnou roli. Pro to, co do listopadu 1989 existovalo zatím v nehmotné sociální a psychické dimenzi se listopadovým převratem otevřel prostor k jejímu promítnutí do společenské, politické a ekonomické reality. Co se vytvořilo v normalizaci jako nehmotná psychická, duchovní, hodnotová a mravní realita, po listopadu se promítlo prostřednictvím především normalizačních kariérních komunistů a agentů a důstojníků STB do sociální a ekonomické reality. Například banky Bohemia, IPB a Agrobanku vytunelovali tito normalizační komunisté a agenti STB. Velká část českých oligarchů neplatí daň v Česku. Většina milionářů a miliardářů devadesátých let se s nakradeným majetkem přesunula do zahraničí. Důsledkem realizace mravních a duchovních hodnot vytvořených v normalizaci je katastrofální mravní a duchovní úpadek české společnosti. Všeobecně je rozšířený názor, že nejvíce škody způsobila normalizace vyloučením statisíců komunistů ze strany a uničením jejich kariéry. Já se domnívám že větší katastrofou je mravní a duchovní devastace českého národa. Tato devastace je roztočená spirála, v níž se národ stále více propadá působením dalších a dalších generací, které vedou své děti k dalšímu úpadku a již i vzdělanostnímu.

Po destrukci mravních a duchovních hodnot, fungujících jako bariéra kriminálnímu chování, byla česká ekonomika rozkradena, privatizována pomocí loupeží, krádeží a vražd a zdevastována. Módní heslo: „Špinavé peníze neexistují“, vše legalizovalo. Z vlády jsme slyšeli vyzvu: „Zhasneme a každý si ukradne co bude chtít“.

V druhé, popřevratové polistopadové etapě se psychosociální produkt normalizace promítl do společenské reality a stali jsme se společností mafií a organizovaného zločinu.

Hluboký úpadek společnosti mohu ilustrovat na demonstraci na podporu komunistického antikomunisty a jeho s manželky, která jako jediná na celé Zeměkouli a v celé historii pobírá měsíčně sto tisíc za to, že je manželka. Úroveň Milionu chvilek a jeho demonstrace ilustruje jejich vůdce Mikuláš Minář, který defraudoval miliony, získané na založení politické strany. Úroveň „milionářské komunity“ ilustrují hesla na demonstraci: „Macinka, Turkova prcinka“, Čiči jdi do piči“, „Micinky serou do boxu, Macinka sere všechny“, „Macinko, jdi do piči“.

Oproti těmto heslům, požaduji ve spolupráci s ostatními kulturami a národy rozvíjet národní jedinečnost a tvořivost. Češi obohacovali lidstvo, když tvořivě vycházeli z národních tradic a nebyli epigony západu. Příkladem může být Leoš Janáček a jeho dílo a kolektivní výtvor, národní expozice na světové výstavě Expo 58, pod vedením ministra školství a kultury prof. Františka Kahudy. Česká expozice ohromila svět a v hodnocení národů zvítězila před USA a SSSR. V řadě na Expu prezentovaných fenoménů‚ Československo předstihlo svět (např. polyekran). Bruselský pavilon byl z Bruselu přestěhován na Letnou. Nechápu, že tohoto fenomenálního úspěchu Československo dosáhlo v padesátých letech, které mají ve společnosti všeobecně negativní konotaci.

Moderní charakter evropských národů se utvářel v devatenáctém století. Zatímco západoevropské státy realizovaly to nejhorší, čeho je člověk schopen a tím se formovaly jako národ, Češi dotvářeli jazyk, pokládali základy vědy, rozvíjeli literaturu, divadlo a byli konzervatoří Evropy. Již v devatenáctém století dosáhl český národ gramotnosti, jakou nemá většina evropských národů doposud. Ovšem nejen Češi byli mimo zrůdný evropský koloniální svět. Tato koloniální distance se týká vlastně všech slovanských národů a možná je tento jev součástí podstaty slovanství.

Hlavní představitelé národa často vypovídají o charakteru národa. To platí u velikánů českého národa. U J. Husa, J. A. Komenského, T. G. Masaryka, F. Palackého, vizionáře Karla Čapka a dalších osobností. Tento charakter vypovídá o orientaci na duchovnost, vzdělanost, spontánní demokratičnost, kulturu, umění, vědu a obecně poznání. To jsou také vlastnosti, které Čechům přisuzoval T. G. Masaryk.

Tradičně se o českém národu mluví jako o nejateističtějším, materialistickém národě Evropy. Je to součástí dezinformační mystifikace, ve skutečnosti je opak pravdou. Český ateizmus je osvobození na duchovní cestě od církevních okovů. Údajné kacířství Jana Husa a husitů byla cesta k niterné spiritualitě, tehdy v Evropě předčasná.

V současnosti je český národ ve velmi složité a nebezpečné situaci, která je dána tím, že národní predátor není vnější a snadno identifikovatelný jako v případě Protektorátu Čechy a Morava, ale infikovány byly vnitřní složky národa. Národní tragedie byla spuštěna pod maskou národního osvobození 17. 11. 1989. Do dnešního dne mnozí z těch, kdo v davu hráli roli „užitečných idiotů“ nepochopili, co se vlastně stalo. 17. listopad a současnost bych ilustroval na příkladu. Kdo pozná, že předložené semeno je rajče a vidí v semenu vzrostlou rostlinu s plody? Podobně je 17. 11. 1989 semeno, v němž málokdo viděl současnou realitu a přesto tam již latentně byla obsažena.

Destrukce českého národa probíhá v řadě rovin:

• biologicko, demografická. V roce 2025 se narodilo nejméně českých dětí od dob Marie Terezie. Jaké faktory ovlivnily tento výsledek?
• LGBT+ vede cílený útok na reprodukční orgány. Pokud neziskové organizace přesvědčí chlapečka a holčičku, aby se zbavili svých přirozených pohlavních orgánů jsou celoživotně vyřazeni z reprodukce a z vesmírného procesu, v němž je na Zemi na hrotu vývoje člověk. Je s podivem, že ředitel školy, který tuto činnost umožní, není trestně stíhán. Další cestou vyloučení biologické reprodukce je převádění populace na homosexuální chování.
• Cestou ke snížení porodnosti bylo také očkování mladých žen vakcínou proti Covidu. Komparace statistických údajů porodnosti žen bez očkování a očkovaných prokazuje silnou korelaci mezi porodností a očkovaností.
• Dalším demografickým nástrojem potlačování národa je nasouvání migrantů a nahrazování české populace těmito migranty.
• Sociálně ekonomické zábrany zakládání rodin a natality. K nejvýraznějším patří nedostupnost bydlení pro mladé lidí. Příčina proč byl v polovině sedmdesátých let (tzv. Husákovy děti) vrchol porodnosti a nyní je největší propad porodnosti je jednoduchá. Za socializmu bylo bydlení pro společnost základní lidskou potřebou, v současné kapitalistické společnosti je bydlení výhodný byznys.
• Falzifikace historie a destrukce historického vědomí. Prostřednictvím školního vzdělávání, zprofanovaných a zkorumpovaných historiků, médií a kultury je ničeno historické vědomí nových generací. Mladé generaci je podsouváno, že národ a vlastenectví je zastaralé, nemoderní, překonané. O významu vlasti přesvědčivě píše manželka Milana Kundery v článku: „Emigrace je největší blbost, kterou může člověk udělat“. V článku také cituje Viktora Dyka: „Opustíš-li mne, nezahynu. Opustíš –li mne, zahyneš.“ Tyto myšlenky jsou zcela mimo chápaní současné mladé generace.
• Historie se přepisuje, zvláště poválečná historie. Bez souvislostí, zlomkovitě a zkresleně se líčí odsun sudetských Němců. Zveličují se excesy Čechů, ale nemluví se, co předcházelo, včetně odsunu Čechů ze sudet, 2. světové války a Protektorátu Čechy a Morava. Zamlčuje se 360 tisíc českých obětí.
• O klimatu a směřování v akademickém prostředí svědčí osudy dvou souběžných doktorantů historie na ff UK. Zatímco Michal Macháček, který napsal vynikající biografii Gustava Husáka, se musel živit v zoologické zahradě, Matěj Spurný, který napsal, že Češi nic nedokázali a nemají právo na existenci se mohl habilitovat a dostal funkci ředitele Ústavu historie ff UK.
• Psychosociální destrukce mladé generace. V posledních letech až polovina starších dětí a mladistvích trpí psychickými problémy; depresemi, úzkostí ……… V médiích opakovaně slyšíme stesky, že pro děti a mládež je málo psychologů a psychiatrů a je třeba tyto počty navýšit, případně založit nový úřad. Neslyším však otázky po příčinách psychického narušení mladé generace. Mládež je nejsensitivnější složkou společnosti a nejdříve vstřebává a reaguje na aktuální stav společnosti. Masový nárůst psychických problémů mladé generace je jednoznačnou výpovědí, že společnost je nemocná. Řešením nejsou psychiatři pro děti, ale diagnóza a léčení společnosti. Nemoc společnosti dokládá i další trend v chování mladistvých, nárůst agresivity a brutality. Nový fenomén je zážitkové násilí, kdy parta mladistvých útočí na náhodně vybrané oběti. Agrese mladistvých je vyústěním a přenosem agresivity, kterou je celá společnost prosycena. Na rostoucí kriminalitu dětí je reagováno primitivně zvažováním snižováním věku trestní odpovědnosti. Tento přístup charakterizuji sloganem „z porodnice do věznice“. Opět se nereaguje na příčiny, ani se nehledají. Agresivita je ve společnosti přinejmenším tolerována. Chování politiků působí jakoby ani nebyli vychováváni v rodině. Fašistická bojůvka Mike Oganesjana působila pod politickým krytím předchozí vlády. Není bez zajímavosti, že Oganesjan je arménského původu, podobně jako otcem agresivní pirátské poslankyně Demetrashvili je gruzínský masový vrah.
• Destrukce vzdělanosti, despiritualizace. Prostřednictvím řady reforem byl destruován vzdělávací systém od základních po vysoké školy. Jedním z nejničivějších destruktivních kroku je inkluze, která poškozuje jak normální tak handicapované děti. Kdo někdy učil, tak mu je jasné, co prostředí inkluzivní třídy udělá s podmínkami pro výuku, a to jak u žáků, tak u učitele. Cíleně se tak vytváří propast mezi vzdělaností většinové populace a exkluzivitou dětí vzdělávaných mimo rámec inkluze. Jmenování Roberta Plagy, který zaváděl inkluzi, nevěští pro školství nic dobrého.

K degradaci vysokoškolského vzdělání byl použit způsob financování podle počtu studentů. Primární cíl se přesunul ze vzdělanosti studentů na jejich počet, čemuž se přizpůsobilo chování vysokých škol.

• Přeformátování hodnotové orientace společnosti proběhlo již v devadesátých letech a sociálním médiem, který vnášel do společnosti modifikovaný systém hodnot byla tehdejší mládež, generace transformace. Došlo k valorizaci hodnoty majetku a k devalorizaci hodnot rodiny, pravdy, poznání, sociálních hodnot. Modifikovaný hodnotový systém společnosti se promítl do hédonizmu a konzumního stylu života.

Listopadovým převratem 1989 se český národ dostal do jedné z nejnebezpečnějších situací své moderní historie. Samozřejmě, že společenská změna byla nezbytná. Po sovětské invazi Československo nebylo zcela suverénní ve svém rozhodování a vývoji. Ovšem očekávalo se, že tato změna bude rozvíjet pozitivní stránky ve společnost a potlačí ty negativní. Stal se přesný opak, což lze ilustrovat na otázce bydlení. V době převratu charakterizoval Václav Havel panelákové byty 3+1 jako králikárny a slíbil kvalitnější bydlení. Na cestě za tímto kvalitnějším bydlením jsme již dospěli k „bytům“ v novostavbě o velikosti 8 metrů čtverečních za 2 miliony kč, které ani úředně nejsou bytovým prostorem.

V literatuře se objevuje myšlenka: chceš – li zničit národ

• vezmi mu historii
• vezmi mu mládež.

To vše v současné české společnosti probíhá a do značné míry již bylo naplněno.

doc. PhDr. Petr Sak, CSc. (*1945) je sociolog a pracovník Ústavu bezpečnostní vědy a celoživotního vzdělávání Policejní akademie ČR v Praze. Ve své vědeckovýzkumné činnosti se věnuje hodnotové orientace a životním cílům mládeže, spiritualitě mládeže, volnému času a volnočasovým aktivitám mládeže, sociálnímu zrání, médiím a mládeži, sociální deviaci mládeže, úloze a funkci mládeže v reprodukci společnosti, generacím, sociologii policie. Publikoval řadu knih počínaje Proměny české mládeže (2000), Úvod do teorie bezpečnosti (2018). Nová kniha „Člověk a realita – Společnost, moc a spiritualita v 21. století“ vyšla v roce 2025.