Filosofie | Disput

Technofašismus: Manifest Palantíru

Moderátor: Začneme poměrně neobvyklým tématem, které se týká nové ideologie Západu – nebo toho, jak ji správně interpretovat, což je otázka, kterou si teprve musíme vyjasnit. Pojďme to analyzovat: manifest „Palantir“, vydaný ze strany Spojených států.
…
Alexandr Dugin: Připomeňme našim posluchačům, co je to „Palantir“. Jedná se o jeden z klíčových startupů, které v Silicon Valley založili Peter Thiel a Alex Karp. Vyvíjejí systém globálního sledování všeho, co se na planetě děje: ve vesmíru, v občanské společnosti západních zemí i daleko za jejich hranicemi. Všechny tyto databáze se shromažďují v jednotných uzlech, v centrech, která jsou navzdory své formální „soukromosti“ hluboce integrována do systému tajných služeb a politického rozhodování.
…

Eschatologické kořeny americké podoby křesťanství

Amerika vznikala jako koloniální projekt přistěhovalců z Evropy, jehož dominantní jádro tvořily anglické protestantské komunity v Nové Anglii. Ty s sebou přinesly model vysněné komunity založený na myšlence kolektivní odpovědnosti před Bohem a eschatologickém vnímání dějin, v němž byl politický řád chápán jako nástrojové pokračování posvátné smlouvy. V rámci puritánské typologie se osadníci ztotožňovali s „Novým Izraelem“ – vyvoleným národem, který uskutečňuje „Exodus“ z evropského otroctví do Země zaslíbené za účelem vybudování „Města na hoře“.
…
V důsledku toho vstupuje americký systém do fáze strukturálního rozporu mezi dvěma modely: dřívější globálně expanzivní logikou a novou logikou vnitřní rekonfigurace. Trumpismus v tomto kontextu nevystupuje jako autonomní ideologie, ale jako politický výraz tohoto systémového přechodu, v němž se přehodnocuje poměr mezi globální rolí USA a jejich vnitřní politickou stabilitou ve prospěch tvrdého přesunu zdrojů dovnitř systému za účelem nekompromisního obnovení národní suverenity.

Kolocovy glosy

Obsah:

Geopolitika proroctví

(1) Téma dnešního vysílání je nevyhnutelně spojeno s Blízkým východem. Ať už uvažujeme v jakémkoli globálním kontextu, jakákoli otázka – ať už jde o ekonomiku nebo velkou politiku – je dnes tak či onak provázána s děním v tomto regionu. Začněme tím, o čem se v současné době diskutuje nejvíce: pravděpodobností pozemní operace amerických vojsk proti Íránu.
…
(2) Pojďme se nyní podívat na postavu, jejíž význam je nesrovnatelně nižší než u zmíněných vůdců Západu a Východu, která se však neustále snaží udržet v centru pozornosti. Mám na mysli bývalého prezidenta Ukrajiny, který se náhle vydal na Blízký východ a dokonce podepsal ve Spojených arabských emirátech nějaké dohody – údajně o dodávkách nafty a podobně.
~~~
Velikonoční hudební intermezzo
~~~~~~~~~~~~

Začala třetí světová válka, spravedlivá pro všechny. Téměř.

Cicero formuloval koncept bellum iustum et pium / spravedlivé a zbožné války a tvrdil, že válka je přípustná pouze jako odplata za způsobenou škodu, na obranu spojenců, s formálním vyhlášením a bez nadměrného násilí. V jistém smyslu je tato teorie reaktivní (válka jako odpověď na válku) a omezená etickými rámci.
…
Všichni globální a dokonce i regionální hráči ve třetí světové válce se budou muset rozhodnout, na jaké straně stojí. V opačném případě za ně jejich pozici určí jiní.

Trojí odmítnutí

To, co dnes v Íránu prožíváme, není krize režimu, ale rozpad ontologie státu. Tato trhlina není pouhou prasklinou způsobenou paláci, mulláhy, generály či plány zahraniční intervence. Je hlubší, starší a má hlubší kořeny. Rozpadá se samotný způsob, jakým se stát v průběhu dějin etabloval jako transcendentní subjekt, který promlouvá před společností, nad společností a jménem společnosti.

Když se tato ontologie rozpadá, není to jen otřes mocenského aparátu. Posouvají se samotné představy o historii, legitimitě a řádu. Říci „Ani mulláhovský režim, ani šáh, ani USA a Izrael“ proto není aktem neutrality, ale ontologickou rebelií. Tato věta neodmítá pouze volbu mezi státy; zaměřuje se na samotnou státocentrickou politickou představivost.

Národ, specifická etapa sociální evoluce

Existují názory, že národ byl vymyšlen a jedná se o projekt sociálního inženýrství. Ovšem kdyby sociálno nebylo na novou sociální entitu zralé, tak by byl jakýkoliv projekt sterilní a nerealizovatelný. Naopak intelektuální myšlenky, koncepce a teorie národa byly součástí zrání a směřování sociálna k sociální entitě – k národu. Tvůrci myšlenek o umělém konstruktu národa si snad nejsou vědomi, že filozofové a umělci, kteří ideu národa přinášeli byli součástí sociálna a idea národa byla dalším stupínkem ve vývoji sociálna. Nebo se snad tito kritici domnívají, že tento „konstrukt“ vznikl mimo sociální evoluci a přinesli ho mimozemšťané?
…

Válka na konci času

Na Blízkém východě pokračují prudké střety. Původně se objevila informace, že Steve Witkoff a Jared Kushner se připravují na návštěvu Izraele, ale nečekaně přišla zpráva o zrušení plánované cesty. Důvody tohoto kroku nebyly oficiálně upřesněny, ale samotný fakt je velmi výmluvný. V této souvislosti je obzvláště zajímavá otázka vyhlídek na ukončení konfliktu. Donald Trump ve svém nedávném komentáři zdůraznil, že rozhodnutí o příměří bude přijato výhradně se souhlasem Benjamina Netanjahua. Vyvstává logická otázka: kdy nastane konec? Vzniká dojem, že Izrael a sám Netanjahu jsou odhodláni k nekompromisnímu zničení nepřítele, což znamená, že brzké ukončení konfliktu lze stěží očekávat.
…

Dnes Írán, zítra Rusko

Moderátor:
Vážení přátelé, na pořadu dne je velké a závažné téma. Všichni o něm nyní mluví, a jak by také ne, vždyť se jedná o historickou událost. Pro naše posluchače připomínám: 28. února 2026 byla zahájena společná operace sil Spojených států amerických a Izraele. Byly provedeny údery na Írán, v jejichž důsledku byl zabit nejvyšší íránský vůdce ajatolláh Alí Chameneí; kromě toho bylo v důsledku tohoto útoku zlikvidováno mnoho dalších vysoce postavených osob. Írán začal reagovat jak na Izrael, tak na americké základny, a proto právě teď dochází k bojovým střetům. Je zajímavé, ale ve skutečnosti je zde mnoho otázek ohledně toho, jaké budou důsledky, kdo tím utrpí více, zda se s tím Írán vyrovná. Ale nejprve je asi třeba pochopit: kam to všechno vlastně vede?

Posvátné a morální dědictví ajatolláha Alího Chameneího

Zpráva o mučednické smrti ajatolláha Alího Chameneího dne 28. února 2026 vyvolala vlnu smutku v islámském světě i mimo něj. Téměř čtyři desetiletí působil jako strážce práva (Vali-ye Faqih) Íránské islámské republiky a vedl národ bouřlivými časy s neochvějnou vírou, hlubokými znalostmi a pevným odhodláním dodržovat zásady šíitského islámu. Jeho smrt ve věku 86 let, způsobená izraelským leteckým útokem, znamená konec jedné éry – ale jeho morální a duchovní odkaz bude i nadále osvětlovat cestu generacím muslimů hledajících spravedlnost, nezávislost a boží blízkost.
Západní média příliš dlouho pomlouvala a hanobila tohoto velkého muže. Tento esej se proto snaží uctít život a dílo tohoto svatého muže tím, že zkoumá rozměry jeho charakteru, které z něj učinily nejen politického vůdce, ale také skutečného představitele islámské etiky, oddaného služebníka Ahl al-Bayt a neúnavného pracovníka pro blaho utlačovaných, jak v Íránu, tak po celém světě.

Vyhnout se zániku … a rehabilitovat lidstvo

Tariq Marzbaan a Nora Hoppe vedou rozhovor s profesorem Sergejem Karaganovem o jaderné eskalaci, úpadku USA, krizi Evropy a hledání postkapitalistického modelu, který by „rehabilitoval lidstvo“.
Evropa se naopak stává zanedbatelnou – ekonomicky, politicky, morálně, sociálně atd. Je tedy lepší ji prostě odsunout stranou a nechat ji, ať se vaří ve vlastní šťávě.
Po našich prvních třech rozhovorech s profesorem Sergejem A. Karaganovem, bychom se chtěli znovu obrátit na tohoto váženého odborníka, politologa a vysoce postaveného politického poradce, abychom diskutovali o tématech jako jsou ignorovaná varování před globální jadernou válkou, nejnovější akce impéria a projekty hegemona, pád Evropy, zkáza kapitalismu a snaha o obnovu lidskosti.
…

Andreas Popp: Demokracie, diktatura nebo tyranie?

Ještě před několika lety věřilo velmi mnoho inteligentních lidí na Zemi v protiklad komunismu a kapitalismu. Dnes víme, že sice střednědobá ekonomická efektivita (z materialistického hlediska) funguje u komunistického plánovaného hospodářství hůře než při tzv. volném trhu, avšak oba systémy vedou nakonec k chudobě většiny národa, k masivnímu drancování přírody a k vykořenění etnické příslušnosti.
Spočívají tyto zdrcující výsledky při jejich srovnání skutečně jen v rozdílných povahách těchto systémů, nebo by mohla být příčina v samotné podstatě (v demokracii), se kterou se skoro všichni političtí vůdci permanentně ohánějí?
…

Sibiřské stezky a silnice ruské říše

Na konci loňského roku se v Moskvě na Národní univerzitě pro výzkum – Vysoké škole ekonomické konalo druhé Tobolské čtení. První se samozřejmě konalo v krásném Tobolském Kremlu – jediném na Sibiři –, kde byl založen Tobolský klub, společenství lidí spojené společnou myšlenkou zahájit velký projekt pro nový rozvoj Sibiře a Ruska.
Druhé „čtení“, které svedlo dohromady asi 80 nadšenců a vedoucích programu (z nichž polovina byli Sibiřané), bylo věnováno jednomu z nejdůležitějších aspektů budoucí strategie – „Cesty a silnice Sibiře“ – rozvoji logistické a dopravní infrastruktury Sibiře a celé Eurasie, zejména podél meridiálních severojižních linií.

Geopolitický „závod“ umělé inteligence – strach jako hnací síla nové mocenské logiky

V posledních letech došlo k výraznému posunu: Umělá inteligence již není primárně oblastí výzkumu ani pouhým příslibem průmyslových inovací, ale politickým imperativem. Téměř žádný vládní dokument ani projev o hospodářské politice se neobejde bez zmínky o umělé inteligenci. Je považována za klíčovou technologii, motor růstu, bezpečnostní faktor a stále častěji za měřítko geopolitické relevance. Toto vyprávění je pozoruhodné, protože je méně poháněno jasně formulovaným společenským cílem než pocitem: strachem ze zaostávání.

Implicitní narativ je, že ti, kteří dnes masivně neinvestují do umělé inteligence, riskují zítra ztrátu prosperity, bezpečnosti a vlivu.

Je čas základní součástí reality?

Čas se jeví jako nejzákladnější prvek reality. Sekundy ubíhají, dny plynou a vše, od pohybu planet až po lidskou paměť, se zdá být v pohybu v jednom nezvratném směru. Rodíme se a umíráme, přesně v tomto pořadí. Plánujeme si život podle času, posedle ho měříme a vnímáme jako nepřetržitý tok od minulosti k budoucnosti. Zdá se tak samozřejmé, že čas plyne vpřed, že zpochybňovat to se jeví téměř zbytečné.
…
Nedávno jsme tuto informační perspektivu rozšířili na samotný čas. Namísto toho, abychom čas považovali za základní parametr pozadí, ukázali jsme, že časové pořadí vzniká z nevratného vtisku informací. Z tohoto pohledu není čas něčím, co se do fyziky přidává ručně. Vzniká proto, že informace jsou zapsány ve fyzikálních procesech a podle známých zákonů termodynamiky a kvantové fyziky je nelze globálně vymazat. Myšlenka je jednoduchá, ale dalekosáhlá.

Stane se nemyslitelné?

Moderní historie je plná událostí tak mimořádných, neobvyklých, pobuřujících a překvapivých, že má člověk chuť zvolat: jak je to možné!? Obvykle se tento výkřik jako obecný jev neobjevuje v okamžiku, kdy se takové události odehrávají, ale až o roky nebo století později: jak je to možné!?
…
– Proč se děje nemyslitelné
– Proč nevíme všechno
– Proč je dnes irelevantní myslet na nemyslitelné
…

Amerika Američanům, Eurasie Euroasijcům

Alexander Dugin: Myslím si, že Trump skutečně mění mezinárodní politiku: je to velmi vážná věc. Jednotlivé nesrovnalosti v jeho chování, zdánlivý chaos a rozpory, kterými obklopuje své kroky – to vše v jistém smyslu představuje „mlhu války“. Někdy přímo říká, co je ve skutečnosti, a činí tak, a jindy využívá tuto mlhu, aby skryl nebo zamlžil své skutečné úmysly.
…
Zde vyvstává velmi závažná otázka. Předpokládejme, že v případě přímého ozbrojeného konfliktu v Latinské Americe nejsme připraveni bojovat na jejich území a podporovat Madura za každou cenu. Dobře, nejsme připraveni. Ale Eurasie, Írán, Blízký východ, Ukrajina – to je náš vlastní dvůr. A tady bojujeme, děláme vše, co můžeme. Příliš dlouho a pomalu, jak mnozí uznávají, ale bojujeme.
…

Na počátku je radost a naděje

Na začátku tohoto roku je jasnější než kdy jindy, že radost a naděje se od sebe vzdalují. Radost existuje, ale bez naděje trvá jen tak dlouho, jako hořící zápalka. Když nastane noc, radost musí vzít prášky na spaní, aby mohla usnout. Pokud se dobře podíváme, můžeme najít i naději, ale bez radosti vypadá naděje jako bezdomovec zabalený do smutných, starých hadrů.
Kdo způsobil rozvod mezi radostí a nadějí? Nevím, ale jsem si jistý dvěma věcmi. Za prvé, progresivní transformace světa musí být výsledkem vzájemného doplňování radosti a naděje. Za druhé, progresivní transformace světa nikdy nebude výsledkem nenávisti nebo zoufalství.

Svět je na pokraji velké války

Tento text je filozofickou reflexí útoku na Venezuelu a operace změny režimu v Íránu. Jsem si jistý, že nyní, když se podíváme na to, co se děje v globální politice, si všichni konečně uvědomili, že mezinárodní právo již neexistuje. Už neexistuje.

Mezinárodní právo je smlouva mezi velmocemi, které jsou schopny v praxi bránit svou suverenitu. Tyto mocnosti definují pravidla – pro sebe i pro všechny ostatní – co je a co není přípustné. A dodržují je. Takové právo funguje taktně, pokud je mezi velmocemi zachována rovnováha.

Evropské elity platí za privilegium prohry

Ricardo Martins, Pepe Escobar, Andrew Korybko | 2. 1. 2026 | Autorský příspěvěk, Převzato, Téma: Ekonomie, Téma: EU, Téma: Ukrajina | 390 přečtení | Žádné komentáře | Ekonomie, Etika, EU, Filosofie, Geopolitika, Historie, Maďarsko, Polsko, Ukrajina, Zpravodajské služby

Obsah:

Skutečná válka století: Umělá inteligence

Bývaly doby, kdy debaty o determinismu a svobodné vůli patřily katedrám filozofie a nočním rozhovorům na kolejích. Byly příjemné právě proto, že se zdály neškodné. Ať už byla odpověď jakákoli, život šel dál. Soudy soudily, lékaři léčili, učitelé učili a politici byli stále – alespoň nominálně – zodpovědní za své činy. Ty doby jsou pryč.

Umělá inteligence proměnila to, co se kdysi jevilo jako abstraktní filozofická otázka, v konkrétní problém správy věcí veřejných, moci a odpovědnosti. Determinismus už není jen teorií o fungování vesmíru. Stává se operačním principem moderních institucí. A to mění všechno.

Systémy umělé inteligence jsou svou konstrukcí deterministické. Fungují na základě statistické inference, optimalizace a pravděpodobnosti. I když nás jejich výstupy překvapí, zůstávají omezeny matematickými omezeními. Nic v těchto systémech se nepodobá úsudku, interpretaci nebo chápání v lidském smyslu.

Novoroční

Obsah:

~~~

Vánoční

Obsah:

~~~

Proč nejsme demokratický ani právní stát

Po listopadu 1989 byl nastupující politický systém prezentován jako krásná čistá panna vstupující do manželství, zatímco předlistopadový reálný socializmus charakterizovala špinavá ošklivá prostitutka s venerickými chorobami. Tedy ideály byly konfrontovány s realitou. Dnes je však situace jiná. Protože nový systém již nejsou pouhé ideje, ale jde již o realitu, která ne pro každého je oslnivá, nová politická moc se rozhodla politické soupeření zlikvidovat totalitním zákazem.

Človek

Aká bytosť je človek? Kto vlastne my, ľudia, sme? Čoho všetkého sme schopní?

Na tieto a podobné otázky sa už dlho – celé známe dejiny – pokúšajú odpovedať mudrci, vedci i umelci. A nepochybne si ich kladú aj „obyčajní ľudia“, zvlášť v časoch otrasov, neistôt a hrozieb, aké žijeme aj dnes. Sú to najpodstatnejšie, najdôležitejšie otázky. Od ich zodpovedania závisí to najdôležitejšie a najvzácnejšie, čo sme každý z nás dostali len na krátky čas ako dar od svojich rodičov – náš život.
~~~

Kognitivní geostrategie kulturní fenomenologie

V současné době se na přední linii globální konkurence nachází jak fyzický prostor, tak sféra lidského vědomí. Zdroje a území, které byly základem geopolitiky, ustupují válce o kognitivní dominanci, kde se skutečná strategická hloubka měří schopností národa nejen prosazovat svou vůli, ale také bránit vnitřní „kulturní kód“ své civilizační a národní identity.
…
Strategická výhoda dnes patří těm, kteří ovládají nejen nejlepší rakety, ale i algoritmy, které řídí kolektivní emoce a ničí epistemologický základ společnosti. Po staletí geostrategie operovala s divizemi, tunami výtlaku a zásobami ropy, zůstávajíc daností „tvrdé síly” a ekonomiky. Tektonické posuny vyvolané digitální revolucí však posunuly strategickou arénu do mnohem neuchopitelnějšího prostředí – do sféry lidského vědomí, emocí a kultury, čímž vznikla kriticky důležitá oblast psychologické a kulturní geostrategie.

Rozhovor s první dámou české psychologie

Obsah:

Tomáš Koloc: Záchrana vede srdcem každého, řekla první dáma české psychologie
Tomáš Koloc: Srdce volají: Změňte smýšlení! Totéž volá i Jan Křtitel a doktorka Janátová

Zahraniční politika USA

V diskuzích o zahraniční politice se výraz „národní zájem“ používá téměř všudypřítomně, což by mohlo vést k domněnce, že se jedná o jasně definovaný a absolutní pojem.
Většina debat, zejména těch, které se týkají změny diplomatické strategie nebo prosazování či odmítání určitého druhu ekonomické nebo vojenské intervence, používá tento výraz jako ospravedlnění doporučovaného postupu.
Ale co je vlastně národní zájem?
…

Psychodrama Duch a Moc

Historie Ruska je dramatem ducha, ztělesněným v hmotě státu, jehož cesta představuje sled metafyzických vzestupů a pádů, kde politická forma vždy odrážela stav duše národa. Pravoslaví se stalo nejen náboženstvím, ale i vnitřní osou ruské civilizace, archetypem, skrze který Rusko chápalo moc, utrpení a poslání.
…
Pro přechod od chronického traumatu k udržitelné misi je nutné odstranit zásadní strategické nedostatky.
Klíčovým selháním současného Ruska je absence funkčního jazyka budoucnosti. Po staletí žila země vypůjčenými koncepty a dnes, navzdory oživení pravoslaví a historické paměti, není formulován jednotný, konzistentní národní narativ, který by byl organický ruské civilizační tradici, ale zároveň směřoval do budoucnosti.

Absurdní divadelní inscenace „28 bodů“

Blogger Billmon, Pepe Escobar, Eduard Chmelár | 28. 11. 2025 | Autorský příspěvěk, Převzato, Téma: Rusko, Téma: Ukrajina | 251 přečtení | Žádné komentáře | Diplomacie, Filosofie, Historie, Křesťanství, Náboženství, Rusko, Ukrajina, USA, Válka, Zločiny proti lidskosti

Obsah:

Impérium a křesťanský pacifista, část 6

Obsah:

~~~~~~~~~~~~

Semiotické síly buržoazního násilí

Toto teatrální násilí krajní pravice se neopírá pouze o fyzický nátlak, který uplatňuje pomocí represivních aparátů, ani pouze o ekonomické manévry, které zotročují materiální život, ale především o komplexní systém sémiotických a mediálních sil, které pronikají až do nejintimnějších zákoutí každodenního života. Tam, v mikroskopickém divadle znaků, se utváří poslušnost, disciplínuje citlivost a vytváří společný horizont vnímání, který naturalizuje nelidské. Buržoazie se ve svém historickém vývoji naučila, že žádný řád nadvlády není stabilní bez sémiotické architektury schopné proměnit ponižující v osud, nespravedlivé v normálnost a svévolné ve zdravý rozum. To je možná nejhlubší projev jejího násilí: nezanechávat žádné soudně postižitelné nebo viditelné důkazy, estetizovat své údery a ponížení, vštěpovat gramatiku bezmocnosti. A oni se vyhýbají daním.

Ovládání člověka destrukcí pojmů

Jedním ze zásadních vztahů mezi lidmi jsou pracovní vztahy, které dělí lidi do dvou skupin. Hegel tuto situaci charakterizuje jako Pán a rab, v níž rab pracuje ve prospěch pána. Karel Marx v návaznosti na Saint Simona a další mluví o třídní společnosti a třídním boji. V současné pokleslé vzdělanosti je třídní boj primitivně chápán pouze jako násilný střet na barikádách. Po vítězství v třídním boji se boj mění v ovládání.
…
Dle modelu „pána a raba“ či třídního boje jazyk umožňuje přenést tyto procesy do mysli člověka a naprogramovat raba či ovládanou třídu k myšlení, postojům, názorům a chování v zájmu pána a vládnoucí třídy.
Ovládání prostřednictvím mysli prochází dějinami a je tak staré jako vykořisťování a ovládání lidí, vždy však je předpokladem vzdělanostní a intelektuální deficit ovládaných.

Demokracie a náboženství ve věku interpretace

Rovnost lidí a nedotknutelnost práv občanů jsou kulturní předpoklady demokracie, které ale demokratický stát neumí sám vytvořit: nestačí na to učitelé, je k tomu třeba spasitelů, demokratický stát si ale zakázal vyhlásit učení nějakého spasitele za „své“. Vsadil na neutralitu vůči spasitelům, Sázka na nejistotu – nazval Jiří Přibáň svou knihu úvah o demokracii.

Všechny cesty vedou zpět k Böckenfördově diktu: nezbytné předpoklady pro fungování demokracie vyrůstají z kultury, kterou demokratický stát vytvořit neumí, a kdyby se o to pokusil, stal by se státem totalitním. Claude Lefort pak považuje za definiens demokracie to, že moc v ní nemá žádné pevné místo, je pravidelně „sázkou ve (volební) hře“: vyhrát ji může kdokoli.

Pravicový populismus – nová strategie elit?

Giorgia Meloni a Alice Weidel jakožto přední osobnosti živě ztělesňují novou fúzi současného neoliberálního autoritářství („technofašismu“) a starého autoritářství orientovaného na minulost a tehdejší národní fašismus a na jeho nástupce, neofašismus.

Klíčové je toto: Stará levice svůj charakter zástupce nižších tříd zcela ztratila. Každý, kdo dnes mluví o „levici“, si okamžitě představí probuzenecké mluvčí vyšší střední třídy, jejichž třídní zájmy jsou diametrálně odlišné od zájmů dělníků, nižších zaměstnanců a zbytku nižší střední třídy. Wagenknecht má pravdu v tom smyslu, že termín „levice“ již není vhodný pro ty, kdo se v tomto mainstreamu nepohybují. Mýlí se však v tom, že nezmiňuje, že si cíle a principy staré levice zachovaly svou plnou platnost. Je jen třeba je předefinovat.

Impérium a křesťanský pacifista, část 5

Obsah:

~~~~~~~~~~~~

Podle vědců si modely umělé inteligence možná vyvíjejí vlastní „pud sebezáchovy“

Zdá se, že některé umělé inteligence se vypnutí brání tak jako v HAL 9000 ve filmu 2001: Vesmírná odysea a dokonce ho sabotují.

Když HAL 9000, superpočítač s umělou inteligencí zjistí, že astronauti na palubě mise k Jupiteru plánují jeho vypnutí, ve snaze přežít zosnuje plán, jak je zabít.

Impérium a křesťanský pacifista, část 4

Obsah:

~~~~~~~~~~~~

Přehodnocení racionality v měnícím se světovém řádu

Ačkoli Hegelovo tvrzení, že dějiny světa se pohybují z východu na západ – s Evropou jako vrcholem dějin a Asií jako jejich úsvitem – bylo možná poněkud přehnané, současné globální dění, zdá se, ohlašuje nový začátek světových dějin, který opět sleduje dráhu slunce.
…
V tomto kontextu získává kniha J. N. Mohantyho „Reason and Tradition in Indian Thought“ (1992) nový význam. Mohanty rozebírá falešnou dichotomii mezi racionalitou a tradicí a tvrdí, že indická filozofie je hluboce racionální, přičemž zůstává zakotvena v živém kulturním a duchovním rámci. Trváním na univerzálnosti rozumu napříč civilizacemi Mohanty podkopává epistemický monopol, který podpořil unipolaritu.
~~~~~~~~~~~~

Hitlerismus, trumpismus, netanjahuismus, lepenismus, macronismus

Odkazy na 30. léta 20. století se množí. Úpadek americké demokracie nás zdá se vrací k úpadku německé Výmarské republiky. Trump svým potěšením z násilí a lží, svým využíváním zla nás neodolatelně vrací k Hitlerovi. V Evropě vzestup hnutí klasifikovaných jako krajně pravicová nás nutí k pohledu zpět na naši historii.

Západní společnosti se však již příliš nepodobají tomu, čím byly ve 30. letech. Jsou zestárlé, konzumní, terciární, ženy jsou emancipované, osobní rozvoj nahradil stranickou příslušnost. Jaký je vztah k společnostem 30. let: mladým, skromným, průmyslovým, dělnickým, mužským, stranicky organizovaným? Právě tento socio-historický odstup mě vedl k tomu, že jsem dosud považoval za a priori neplatnou paralelu mezi „extrémní pravicí“ současnosti a minulosti.

Rozpad Západu: co nám hrozí

Trumpova zvrácenost se projevuje na Blízkém východě, válečnické tendence NATO v Evropě.Na žádost mého slovinského vydavatele jsem právě napsal novou předmluvu ke knize La Défaite de l’Occident (Porážka Západu), kterou považuji za nutné okamžitě zveřejnit na Substacku. Hrozba eskalace všech konfliktů je stále jasnější. Tento text poskytuje schematický a prozatímní, ale aktuální výklad vývoje krize, kterou právě prožíváme. Je ve skutečnosti závěrem mého posledního rozhovoru s Diane Lagrange na Fréquence Populaire: „Vítězství Ruska, izolace a fragmentace Francie a Západu“.

Nevyzpytatelnost vývoje

Prožíváme situaci, kterou dějiny nepoznaly. Pád civilizace sice není nic nového, ale ten se konal vždy zánikem jen určité vrstvy obyvatel. Dnes ovšem zaniká obyvatelstvo téměř všechno.

Když mluvíme o pádu Říma nebo Byzance, vždy se jednalo o civilizaci, která byla vyspělá jen v jisté vrstvě lidí. Masy otroků pád přivítaly, poddaní se obrany země nezúčastnili a noví pánové se k nim někdy chovali lépe než staří. Uvolnění poddanských pout, které vzniklo postupným zánikem moci znamenalo svobodu, alespoň na nějakou dobu. V novém paradigmatu vzniklém po pádu starých pořádků se původní obyvatelé obvykle dobře zařadili a mnohdy si zachovali svoje zvyky a jazyk. Tento scénář ovšem dnes není. Dnes vymírá a zaniká celá evropská populace, nebo alespoň její převážná část.

Impérium a křesťanský pacifista, část 3

Obsah:

~~~~~~~~~~~~

Naše doba bez rozumu

Ztratili jsme spojení mezi rozumem a morálkou… Rozhodně jsme ztratili naši koncepci společného blaha jako kotvy, z níž má rozum vycházet.

Své letošní vystoupení jsem nazval „Naše doba bez rozumu“ a uvědomuji si, že to může působit poněkud grandiózně. Pokud na vás můj název působí tímto dojmem, zvolil jsem ho správně, protože tím chci přesně naznačit, že jsme vstoupili do nové doby, která se od předchozích dob liší stejně výrazně, jako se ony doby lišily ve své době – zlatý věk Athén, věk rozumu, věk materialismu, atomový věk.

Impérium a křesťanský pacifista, část 2

Obsah:

~~~~~~~~~~~~

Impérium a křesťanský pacifista, část 1

Obsah:

~~~~~~~~~~~~

2x Václav Bělohradský, září 2025

Obsah:

~~~~~~~~~~~~

Bitva o noosféry: AI, Eurasie a boj o budoucí mysl

Na první pohled vypadal summit Šanghajské organizace pro spolupráci (SCO) v roce 2025 v Tchien-ťinu jako zapomenutelné diplomatické divadlo. Západní média jej ignorovala jako „řídkou kaši“ – příliš málo závazných dohod, žádné nové vojenské velení, nic, co by mohlo konkurovat NATO nebo EU. Toto odmítnutí však odhaluje spíše únavu Západu než slabost Eurasie. Z jiného úhlu pohledu summit v Tchien-ťinu promítal něco mnohem závažnějšího: vznik eurasijské noosféry, sdílené architektury myšlení a identity, která začíná konkurovat té západní.

Slovo noosféra může znít exoticky, ale jeho kořeny sahají hluboko. Před stoletím ho zavedl francouzský jezuitský vědec Pierre Teilhard de Chardin a ruský geochemik Vladimir Vernadskij. Oba muži, z různých intelektuálních tradic, dospěli ke stejnému poznatku: lidské myšlení není pouhým vedlejším produktem biologie. Je to planetární síla, která přetváří Zemi stejně jistě jako vulkanismus nebo fotosyntéza.

Prohlášení Ivo T. Budila

Obsah:

Národní úkoly – Lidé aktivně vytvářejí a mění dějiny – Ke změnám dochází v době geopolitických transformací – Cesta začíná prozřením – Pracuji na knize o dějinách kapitalismu – Předpoklady analýzy – Kritika současné historiografie – Latentní a manifestní kapitalismus – Vznik západní hegemonie – Konec hegemoniálního systému – ČR – periferie západní hegemonie – Obnova zapojením do BRICS – Dvě fáze procesu akumulace – ČR – neproduktivní kapitál, připoutání k celoživotnímu dluhu – 30 slavných let Západu patří minulosti – Osvobodit se od neoliberální ideologie a periferního postavení – Obrození: podřídit kapitál demokratické kontrole

Internet jako digitální vězení

Tím, že nám neustále vnucuje možnost být někde jinde a spokojit se s něčím jiným, éra univerzální pomíjivosti oslavuje změnu jako formu svobody a zároveň ji redukuje na donucení k nestabilitě, na zvrácenou formu vynucené plurality.
…
Digitalizovaný prostor, hladký a zdánlivě svobodný, stále více připomíná obrovský chytrý koncentrační tábor, kde jsou subjekty kontrolovány a sledovány, vykořisťovány a šťastné, podvedené do domnění, že se baví a zábavně tráví čas, zatímco ve skutečnosti pracují bez přestávky – a bez jakékoli výměny ekvivalentů – pro neoliberální řád.

/ Zpravodaj

/ Štítky

/ Nejčtenější

Poslední 3 měsíce

Poslední rok

/ Archiv

/ Poslední komentáře