Pravicový populismus – nová strategie elit?

Giorgia Meloni a Alice Weidel jakožto přední osobnosti živě ztělesňují novou fúzi současného neoliberálního autoritářství („technofašismu“) a starého autoritářství orientovaného na minulost a tehdejší národní fašismus a na jeho nástupce, neofašismus.

Klíčové je toto: Stará levice svůj charakter zástupce nižších tříd zcela ztratila. Každý, kdo dnes mluví o „levici“, si okamžitě představí probuzenecké mluvčí vyšší střední třídy, jejichž třídní zájmy jsou diametrálně odlišné od zájmů dělníků, nižších zaměstnanců a zbytku nižší střední třídy. Wagenknecht má pravdu v tom smyslu, že termín „levice“ již není vhodný pro ty, kdo se v tomto mainstreamu nepohybují. Mýlí se však v tom, že nezmiňuje, že si cíle a principy staré levice zachovaly svou plnou platnost. Je jen třeba je předefinovat.

Podle vědců si modely umělé inteligence možná vyvíjejí vlastní „pud sebezáchovy“

Zdá se, že některé umělé inteligence se vypnutí brání tak jako v HAL 9000 ve filmu 2001: Vesmírná odysea a dokonce ho sabotují.

Když HAL 9000, superpočítač s umělou inteligencí zjistí, že astronauti na palubě mise k Jupiteru plánují jeho vypnutí, ve snaze přežít zosnuje plán, jak je zabít.

Přehodnocení racionality v měnícím se světovém řádu

Ačkoli Hegelovo tvrzení, že dějiny světa se pohybují z východu na západ – s Evropou jako vrcholem dějin a Asií jako jejich úsvitem – bylo možná poněkud přehnané, současné globální dění, zdá se, ohlašuje nový začátek světových dějin, který opět sleduje dráhu slunce.

V tomto kontextu získává kniha J. N. Mohantyho „Reason and Tradition in Indian Thought“ (1992) nový význam. Mohanty rozebírá falešnou dichotomii mezi racionalitou a tradicí a tvrdí, že indická filozofie je hluboce racionální, přičemž zůstává zakotvena v živém kulturním a duchovním rámci. Trváním na univerzálnosti rozumu napříč civilizacemi Mohanty podkopává epistemický monopol, který podpořil unipolaritu.
~~~~~~~~~~~~

Hitlerismus, trumpismus, netanjahuismus, lepenismus, macronismus

Odkazy na 30. léta 20. století se množí. Úpadek americké demokracie nás zdá se vrací k úpadku německé Výmarské republiky. Trump svým potěšením z násilí a lží, svým využíváním zla nás neodolatelně vrací k Hitlerovi. V Evropě vzestup hnutí klasifikovaných jako krajně pravicová nás nutí k pohledu zpět na naši historii.

Západní společnosti se však již příliš nepodobají tomu, čím byly ve 30. letech. Jsou zestárlé, konzumní, terciární, ženy jsou emancipované, osobní rozvoj nahradil stranickou příslušnost. Jaký je vztah k společnostem 30. let: mladým, skromným, průmyslovým, dělnickým, mužským, stranicky organizovaným? Právě tento socio-historický odstup mě vedl k tomu, že jsem dosud považoval za a priori neplatnou paralelu mezi „extrémní pravicí“ současnosti a minulosti.

Rozpad Západu: co nám hrozí

Trumpova zvrácenost se projevuje na Blízkém východě, válečnické tendence NATO v Evropě.Na žádost mého slovinského vydavatele jsem právě napsal novou předmluvu ke knize La Défaite de l’Occident (Porážka Západu), kterou považuji za nutné okamžitě zveřejnit na Substacku. Hrozba eskalace všech konfliktů je stále jasnější. Tento text poskytuje schematický a prozatímní, ale aktuální výklad vývoje krize, kterou právě prožíváme. Je ve skutečnosti závěrem mého posledního rozhovoru s Diane Lagrange na Fréquence Populaire: „Vítězství Ruska, izolace a fragmentace Francie a Západu“.

Nevyzpytatelnost vývoje

Prožíváme situaci, kterou dějiny nepoznaly. Pád civilizace sice není nic nového, ale ten se konal vždy zánikem jen určité vrstvy obyvatel. Dnes ovšem zaniká obyvatelstvo téměř všechno.

Když mluvíme o pádu Říma nebo Byzance, vždy se jednalo o civilizaci, která byla vyspělá jen v jisté vrstvě lidí. Masy otroků pád přivítaly, poddaní se obrany země nezúčastnili a noví pánové se k nim někdy chovali lépe než staří. Uvolnění poddanských pout, které vzniklo postupným zánikem moci znamenalo svobodu, alespoň na nějakou dobu. V novém paradigmatu vzniklém po pádu starých pořádků se původní obyvatelé obvykle dobře zařadili a mnohdy si zachovali svoje zvyky a jazyk. Tento scénář ovšem dnes není. Dnes vymírá a zaniká celá evropská populace, nebo alespoň její převážná část.

Naše doba bez rozumu

Ztratili jsme spojení mezi rozumem a morálkou… Rozhodně jsme ztratili naši koncepci společného blaha jako kotvy, z níž má rozum vycházet.

Své letošní vystoupení jsem nazval „Naše doba bez rozumu“ a uvědomuji si, že to může působit poněkud grandiózně. Pokud na vás můj název působí tímto dojmem, zvolil jsem ho správně, protože tím chci přesně naznačit, že jsme vstoupili do nové doby, která se od předchozích dob liší stejně výrazně, jako se ony doby lišily ve své době – zlatý věk Athén, věk rozumu, věk materialismu, atomový věk.

Bitva o noosféry: AI, Eurasie a boj o budoucí mysl

Na první pohled vypadal summit Šanghajské organizace pro spolupráci (SCO) v roce 2025 v Tchien-ťinu jako zapomenutelné diplomatické divadlo. Západní média jej ignorovala jako „řídkou kaši“ – příliš málo závazných dohod, žádné nové vojenské velení, nic, co by mohlo konkurovat NATO nebo EU. Toto odmítnutí však odhaluje spíše únavu Západu než slabost Eurasie. Z jiného úhlu pohledu summit v Tchien-ťinu promítal něco mnohem závažnějšího: vznik eurasijské noosféry, sdílené architektury myšlení a identity, která začíná konkurovat té západní.

Slovo noosféra  může znít exoticky, ale jeho kořeny sahají hluboko. Před stoletím ho zavedl francouzský jezuitský vědec Pierre Teilhard de Chardin a ruský geochemik Vladimir Vernadskij. Oba muži, z různých intelektuálních tradic, dospěli ke stejnému poznatku: lidské myšlení není pouhým vedlejším produktem biologie. Je to planetární síla, která přetváří Zemi stejně jistě jako vulkanismus nebo fotosyntéza.

Prohlášení Ivo T. Budila

Obsah:

Národní úkoly – Lidé aktivně vytvářejí a mění dějiny – Ke změnám dochází v době geopolitických transformací – Cesta začíná prozřením – Pracuji na knize o dějinách kapitalismu – Předpoklady analýzy – Kritika současné historiografie – Latentní a manifestní kapitalismus – Vznik západní hegemonie – Konec hegemoniálního systému – ČR – periferie západní hegemonie – Obnova zapojením do BRICS – Dvě fáze procesu akumulace – ČR – neproduktivní kapitál, připoutání k celoživotnímu dluhu – 30 slavných let Západu patří minulosti – Osvobodit se od neoliberální ideologie a periferního postavení – Obrození: podřídit kapitál demokratické kontrole

Internet jako digitální vězení

Tím, že nám neustále vnucuje možnost být někde jinde a spokojit se s něčím jiným, éra univerzální pomíjivosti oslavuje změnu jako formu svobody a zároveň ji redukuje na donucení k nestabilitě, na zvrácenou formu vynucené plurality.

Digitalizovaný prostor, hladký a zdánlivě svobodný, stále více připomíná obrovský chytrý koncentrační tábor, kde jsou subjekty kontrolovány a sledovány, vykořisťovány a šťastné, podvedené do domnění, že se baví a zábavně tráví čas, zatímco ve skutečnosti pracují bez přestávky – a bez jakékoli výměny ekvivalentů – pro neoliberální řád.

Samoplatné impérium: Co Trump dělá s americkou mocí. A co nedělá

Chaos ve světové politice, který Donald Trump během prvních týdnů svého druhého prezidentského období způsobil (chaos v domácí politice zde nebudeme rozebírat), vyvolal dvě protichůdné spontánní reakce. Obě jsou spíše emocionální než reflexivní, což však nezabránilo, aby se okamžitě staly politickým faktem.

První reakce dokonale zapadá do sovětské propagandistické rétoriky: „Americký imperialismus odhodil masku a ukázal svou pravou tvář“ (nebo „zvířecí škleb“). Takto se interpretuje hrubá rétorika a nelegální vydírání řady suverénních států. Trump navíc velmi rychle přechází od slov k činům – a rychle dosahuje výsledků, alespoň některých. Právo a pravidla jsou odhozena; od nynějška bude vládnout síla – americká síla, jak upřímně varoval americký ministr zahraničí Marco Rubio ve svém projevu na slyšení v Senátu ještě před Trumpovou inaugurací: „Že zahraniční politika, která sloužila národním zájmům, může být nyní nahrazena politikou, která slouží ‚liberálnímu světovému řádu‘… nebyla jen fantazií; byla to nebezpečná iluze.“

Zamlčování pravdy: Vysoká cena za upřímnost v dezinformovaném světě

Představte si svět, kde nepříjemné pravdy, jako jsou nepohodlné útržky reality, které vyžadují zamyšlení, pokoru a změnu, již nejsou vnímány se zvědavostí ani znepokojením, ale s výsměchem a opovržením. V tomto světě nejsou nositelé pravdy vítáni jako katalyzátory pokroku, ale jsou terčem útoků jako nepřátelé statu quo.

Místo aby tyto pravdy vyvolaly střízlivou sebereflexi, jsou přijímány s samolibým smíchem těch, kteří se oddali uklidňujícím iluzím. Smích, nikoli jako projev radosti, ale jako ostrá, posměšná a promyšlená zbraň, se stává nástrojem, kterým mocní odvracejí odpovědnost a umlčují nesouhlas.

Rusko a budoucnost

OBSAH

  1. O snu
  2. Rozpad liberalismu
  3. Nové velmoci
  4. O konkurenci a monopolech
  5. Demografie a úspěchy Mikuláše II.
  6. Demografie a úspěchy Stalina
  7. Selhání demografie
  8. Demografie ruského snu
  9. Demografie ruského snu, pokračování
  10. O módě dětí a ruskosti
  11. O výdajích na výzkum a vývoj
  12. Vesmír
  13. Hypersonika, jaderná energetika
  14. Roboti a umělá inteligence
  15. Řízení pokroku
  16. Závěr o snu / vizi / cestě

~~~~~~~~~~~~

Zbrojení bez vojáků?

Na mezinárodních summitech a v médiích se mluví pouze o zvýšení výdajů na obranu a zbrojení. Na nedávném summitu v Haagu se spojenci NATO dohodli na zvýšení výdajů na obranu na 5 % HDP. A přesto veškerá publicita kolem toho, že se konečně bere vážně národní obrana a bezpečnost, působí jako neupřímné gesto. Proč? Protože vedoucí představitelé většiny členských států NATO si jsou plně vědomi skutečnosti, že jejich ozbrojené síly nejsou připraveny na vážný boj. Ještě horší je, že obyvatelstvo západních společností přijalo post-heroickou kulturu, která obranu vlasti nepovažuje za svou věc. Mladí lidé nebyli vedeni k přijetí hodnot vlastenectví, odvahy a povinnosti, a proto mnozí z nich necítí téměř žádnou odpovědnost za obranu své země.

Pokud se vládnoucí elity společnosti tak hluboce odcizily válečnému étosu, je pak překvapivé, že většina lidí také zastává názor, že obrana jejich národa není jejich záležitostí? Morální odzbrojení Západu ve skutečnosti zbavilo společnost právě těch hodnot, které jsou nezbytné pro udržení národní bezpečnosti.
Zatímco tedy lídři zemí NATO připíjejí na svůj závazek zvýšit výdaje na zbrojení, jejich společnost zůstává morálně odzbrojená.

Kontinent, který zničil sám sebe

Prožíváme situaci, kterou dějiny nepoznaly. Pád civilizace sice není nic nového, ale ten se konal vždy zánikem jen určité vrstvy obyvatel. Dnes ovšem zaniká obyvatelstvo téměř všechno.

Když mluvíme o pádu Říma nebo Byzance, vždy se jednalo o civilizaci, která byla vyspělá jen v jisté vrstvě lidí. Masy otroků pád přivítaly, poddaní se obrany země nezúčastnili a noví pánové se k nim někdy chovali lépe než staří. Uvolnění poddanských pout, které vzniklo postupným zánikem moci znamenalo svobodu, alespoň na nějakou dobu. V novém paradigmatu vzniklém po pádu starých pořádků se původní obyvatelé obvykle dobře zařadili a mnohdy si zachovali svoje zvyky a jazyk. Tento scénář ovšem dnes není. Dnes vymírá a zaniká celá evropská populace, nebo alespoň její převážná část.

Cesta k atomizácii spoločnosti a nihilizmu

Po úvodnom citáte mi prichodí bližšie predstaviť autora knihy, ktorý sa vďaka originalite a neošúchanosti svojich myšlienok môže zdať mnohým čitateľom názorovo kontroverzným, až extrémnym – aspoň tak sa ho usilujú prezentovať západné mocenské elity.
Takže krátke curriculum vitae: EMMANUEL TODD (*16. máj 1951 Saint-Germain-en-Laye, Francúzsko), významný vedec, popredný pracovník Národného inštitútu pre demografické štúdiá v Paríži, sa narodil v známej intelektuálskej rodine, zrejme aj od tejto skutočnosti sa odvíja široká paleta jeho vedeckého záujmu v podobe histórie, antropológie, sociológie, politológie, demografie (výskum rodiny) a v konečnom dôsledku i pôvodu náboženstva.
Ako lyceista sa stal členom komunistickej mládeže, vyštudoval politické vedy na Parížskom inštitúte politických vied a veľký doktorát z histórie získal na Univerzite v Cambridgei (UK). V roku 1976 (vtedy mal 25 rokov) ho preslávila stať Konečný pád: esej o rozklade sovietskej sféry (vychádzal v nej predovšetkým z ekonomických a demografických údajov, z výšky úmrtnosti detí) – svetové uznanie mu však priniesla až vtedy, keď sa stal tento fakt skutočnosťou.
V roku 1992 ostro vystúpil proti Maastrichtskej zmluve, no postavil sa za schválenie Zmluvy o Ústave pre Európu.
Esejou Kto je Charlie? Sociológia náboženskej krízy (2015) vyvolal vo Francúzsku veľké kontroverzie. Vyjadril v nej názor, že pochody z 11. januára 2015 ako prejav solidarity so zamestnancami redakcie Charlie Hebdo, ktorých pred niekoľkými dňami zmasakrovali moslimskí teroristi, neboli vyjadrením francúzskych liberálnych hodnôt, ale rasistických a reakčných prúdov vo francúzskej spoločnosti. Prirodzene, v krajine galského kohúta spôsobili tieto myšlienky veľkú nevôľu.

Bezbrehý individualizmus nie je sloboda

„Moja sloboda mávať päsťou sa končí tam, kde sa začína tvoja tvár.“ Táto známa veta filozofa Johna Stuarta Milla dlho pôsobila ako memento, ktorým sa máme riadiť, no v súčasnej Európe, kde sa pojem slobody zredukoval na bezbrehý individualizmus, sa jej duch pomaly vytráca. Sloboda sa tu často chápe ako čisto osobná vec – ako niečo, čo si bránime pred inými. Ale čo ak je to práve naopak? Čo ak sa sloboda začína až tam, kde dokážeme byť v harmónii s ostatnými?

A tak sa stále viac ukazuje, že najväčšou hrozbou pre demokraciu nie je autorita, ale anarchia ega. Sloboda od všetkého – od záväzkov, od pravidiel, od spoločenských noriem – sa mení na bezbrehý individualizmus, kde sa vyhráva nie ohľaduplnosťou, ale bezohľadnosťou. Tento stav má svoje dôsledky. To, čo zažívame nielen na Slovensku, ale univerzálne v krajinách západného sveta, je silnejúci pocit spoločenskej prázdnoty, kríza dôvery v inštitúcie, mentálna a psychická vyčerpanosť, rozpad komunít a atomizácia sociálnych vzťahov.

Nedělní zamyšlení

V Den Ruska prezident v Kremlu tradičně uděluje státní ceny Ruské federace za přínos k rozvoji vědy a techniky, literatury a umění, jakož i za vynikající hospodářské výsledky. V Moskvě se oslavy obvykle konají také na Rudém náměstí. Jak tomu bude letos, nevím.

Vím ale, že v příspěvku Červené pondělí (13.04.2020) jsem se zmínil o židovských prorocích a jejich významu pro současný život včetně historické epizody pandemie strachu z koronaviru. Prorokování Ozeáše a Izajáše mají zvláštní charakter: jsou nekompromisní v pevnosti a mají hlubokou spiritualitu. Podobně je tomu s prorockými vědeckými pracemi mnoha Rusů, které moderní Západní výuka a rusofobové ignorují, podobně jako US State Department ignoroval ve svém pozdravení s Mezinárodním dnem kosmonautiky Jurije A. Gagarina (1934-1968) a tím i historii po staletí živenou lidskou a vědeckou zvědavostí.

Afrika neklekne

Kapitán Ibrahim Traoré, od 30. září 2022 prezident Burkina Faso, ve svých 35 letech nejmladší hlava státu na světě, je nepochybně vycházející hvězdou africké politiky. Nicméně dva příspěvky, na které jsem v posledních dnech narazil, vzbuzují i jisté rozpaky: první, prezentovaný jako projev před Valným shromážděním OSN, jím rozhodně není – scéna není z VS OSN a na stránkách OSN se nic podobného nevyskytuje. U druhého, debaty v Oxfordu, je v popisu výslovně uvedeno, že je to zcela fiktivní příspěvek pro pobavení. To jsem si ale všiml, až když jsem obsah přepsal, přeložil, ověřil pravdivost všech tvrzení a doplnil odkazy.

Přesto oba příspěvky publikujeme, neboť přesvědčivě zprostředkovávají nejen narůstající sebevědomí Afriky a jednu z jejích nejvýraznějších osobností, ale zároveň i potřebu vyrovnat se s přetrvávajícími pocity submisivity vůči koloniálnímu Západu a potřebu spektakulární sebeprezentace.

O neoconech a jejich tahu na příští velkou válku

Většina neokonů jsou v podstatě socialisti a skalní levičáci. Neokoni jsou chytřejší než běžní státisté v tom, že jsou schopni vidět, že socialismu selhává, nikde nefunguje. Takže se uchýlili k přijetí zjevně konzervativní ekonomické politiky, přičemž však ve všech ostatních pastech socialismu zůstávají.

Neokoni jsou univerzálními uctívači státu. V principu nevěří v principy. Mohli bychom říci, že základním myslitelem neokonů je Niccolo Machiavelli, který ve své knize Princ šíří myšlenku, že má vládce udělat vše, co funguje a přispívá k jeho cílům, takže přemýšlet v termínech správné, špatné nebo morální, je kontraproduktivní.

Čtyři argumenty pro zrušení televize

Mander má vzácnou vlastnost, díky níž jsou jeho názory na technologii obzvláště působivé – pohled zasvěceného. Jeho zkušenosti z komerční reklamy se v průběhu let přesunuly k reklamě pro skupiny veřejného zájmu, především v environmentálním hnutí. Poprvé si však uvědomil tíživou situaci domorodých obyvatel, když v polovině šedesátých let pracoval v komerční reklamě. Přepravní společnost ho vyslala do Mikronésie, aby posoudil její dopad na tuto oblast. Během dvou měsíců strávených v Mikronésii Mander poprvé nahlédl do života tradičních obyvatel. Vrátil se do San Francisca, aby klientovi předal své doporučení: přestěhovat společnost z Mikronésie a nechat ostrovy tak, jak jsou.

Mander: Američané nejvíce odmítají přiznat své chyby. V poslední době se mnoho národů omluvilo za různé činy. Němci se omluvili Izraelcům. Rusové se omluvili Polákům. Poláci se omluvili svému národu. Jednalo se o formální omluvy, které byly vyjednány a vyřešeny. Indiáni žádají, abychom se omluvili za minulost i za současnost a vrátili jim velkou část zemí, které jsme jim ukradli, protože země je pro přežití tradičních kultur zásadní. Je na čase, abychom to udělali, a pokud tak učiníme, jistě to prospěje alespoň stejně jako Indiánům. Nemluvím jen o psychické úlevě – zbavení se viny –, ale především o výhodách zachování kultur a komunit, které stále mají přístup k prastarým znalostem založeným na zemi, které jsme ztratili, znalostem o tom, jak by lidé měli žít na této planetě.

Jak se žije ve světě emocionální disonance?

V Gaze probíhá genocida s brutalitou, která nemá v moderních dějinách obdoby. Izrael napadá, bombarduje a okupuje sousední státy. USA pronásledují ty, kdo proti tomu protestují a uvalují sankce na vyšetřovatele zločinů proti lidskosti. Ukrajinci musí umírat ve válce bez naděje na vítězství a platit za to USA, které je do ní nahnaly. V Sýrii převzali s požehnáním Západu moc teroristé Al-Kaidy/ISIS. V Rumunsku byly anulovány volby, ve Francii, Rakousku, Německu jsou nejsilnější strany bojkotovány. EU vyhrožuje Twitteru a Meta, protože odmítají cenzurovat, a zbrojí do války.

Jak se žije ve světě, ve kterém jsou všechny lidské hodnoty vymýcené, ve kterém se nejhorší zločiny staly každodenním normálem? Jsou lidské hodnoty, soucit, rozhořčení nad nespravedlností, zděšení nad brutalitou, anachronickými rezidui, kterých je třeba se zbavit?

Zaslepená společnost

Úzkost z prudce rostoucí kvantity znaků a obrazů patří ke komunikaci odevždy, ale teprve digitální hojnost udělala z knihoven „knihovny babylonské“, kde nesmyslnost je normální a smysl výjimkou. Algoritmy počítačů vychrlí do našeho světa miliardy sdělení za pár vteřin a globálně je rozsévají; porozumět jejich kontextům trvá ale desetiletí, píše Václav Bělohradský.

Nastolení jedné velké priority – totální mobilizace sil (totale Mobilmachung) – způsobuje, že slovo kultura zní znovu nepatřičně, příkaz „zbrojit!“ vyžaduje zjednodušení „řídících procesů“, jeho roztleskávači přidělávají ke starým slovům s otazníky západní kultury vykřičníky a svolávají jejich vyřváváním davy k oslavě nové jednoty společnosti. Jeden z klíčových rysů Západu – hluboký vztah mezi kulturou a politikou – se drolí. „Nepřátelé svobodného světa nepočkají, až Evropa dokončí zelenou tranzici,“ řekl Petr Fiala. „Tanky nemusí respektovat emisní limity EURO 6,“ dodal jiný politik.

Evropa osamocena

Trampova snaha setřepat se závazků vyplývajících z hegemonie nad světem se týká též Evropy a my bychom měli přemýšlet o světě bez amerického deštníku a jeho světlých i stinných stránek.

V západní civilizaci probíhá ideologický nesoulad mezi nacionalismem a globalismem promítající se do ekonomiky jako autarkie kontra otevřený svět. Se slábnoucí mocí a rozkladem hodnot západní civilizace dostává tento nesoulad antagonistický charakter.

Je Západ na rozpad?

Současný konflikt mezi Evropou a Amerikou nelze redukovat na protichůdné přístupy k ruské invazi na Ukrajinu. Nejde ani o spor o cla a obchod. Ano, vidíme silné prosazování amerických národních zájmů, ale dynamická hra není pouze poslední verzí obvyklého konkurenčního postavení různých mocností.

Nedávné odhalení údajně tajného rozhovoru mezi vysokými představiteli americké administrativy na Signálu ukázalo, že to, o co šlo, nebylo jen obyčejné porušení bezpečnosti. Způsob odhalení a postoje vyjádřené účastníky rozhovoru naznačovaly, že jakýkoliv obsah toho, co bylo dříve známé jako Západ nebo Západní aliance, je vyprázdněný. Opovržlivý tón, jakým účastníci hovořili o Evropě a Evropanech, posloužil jako svědectví o vážné kulturní roztržce mezi oběma kontinenty. Část evropských elit se nepochybně cítí podobně vůči svým „neotesaným“ americkým bratrancům v Trumpově administrativě.

Do Eurasie za intelektuální svobodou

Světem otřásá geopolitické a geoekonomické zemětřesení. Především díky Rusku končí staletá vojenská nadvláda Západu. Vznikají nové země a dříve potlačované civilizace se zotavují. Zatímco většina národů tento vývoj vítá, zoufalý protiútok Západu, který chce zvrátit přirozený běh dějin, představuje riziko konfliktu a dokonce světové války. Mezinárodní společenství by mělo usilovat o mírový přechod k novému světovému řádu posílením jaderného odstrašování a vytvořením nových institucí globálního řízení. Západ musí přijmout skromnější roli v tomto novém uspořádání, v němž bude hrát klíčovou roli Velká Eurasie. Nejdůležitějším úkolem eurasijských národů je dekolonizace vědomí – překonání zvyku dívat se na svět optikou západních perspektiv a jednostranných zastaralých teorií.
~~~~~~~~~
Dalším obrovským úkolem, který před námi a před celým světem stojí, je nalezení nového ekonomického modelu, který by nebyl zaměřen pouze a tolik na maximalizaci zisku, ale který by zlepšoval život člověka, jeho životní prostředí a jeho vlastní osobnost. Vím, že v naší zemi již existuje mnoho společností, které žijí a pracují podle těchto zásad.

Diana Pančenko, Alexander Dugin: Ukrajina – Rusko

OBSAH

  1. Proč nenávidíte Ukrajince?
  2. Umění budování moci
  3. Ukrajina, periferie, hranice
  4. Falešné lákadlo velikosti
  5. Ukrajinci a přitažlivost říše
  6. Problém invaze a sebenaplňující se proroctví
  7. Nacionalisté nerozhazují půdu
  8. Osud Ukrajiny je nezáviděníhodný
  9. Paradigma Alexandra Lukašenka
  10. Vnitřní Ukrajinec
  11. Západ zničil Ukrajince
  12. Rusové vítězí, ale ještě nevyhráli
  13. Speciální operace CIA – „poradce“
  14. Kruhové objezdy a surfaři
  15. Společný jazyk bojovníků
  16. „Sigma Boy“ — útok šprtů
  17. Ruská myšlenka
  18. Trump a tradiční hodnoty
  19. Žádná velká válka zřejmě nebude
  20. Mea culpa / Moje vina
  21. Návrat marnotratného syna
  22. Tajemství Darjiny svatosti

~~~~~~~~~~~~

Michal Téra: Rusko a středoevropští Slované, příčiny rusofobie

Témata:

Mýtus Německa ze západu a Ruska z východu – Vznik ruské státnosti – Sjednocování Polska – Polsko-litevská faderace – 1569 Ukrajina – počátek západních invazí – Vznik Pruska – Slovanská myšlenka – Národnost a státnost – Naším zájmem je zachování Ruska

Otázky publika:

Juraj Kryžanič – Současná rusofobie – Kyjevská Rus a judaismus – Slovanská vzájemnost dnes – Česká západní orientace – Rusko jako konzervativní Třetí Řím? – Trump a Rusko

Za nový humanismus

Co se rozumí pod pojmem „humanismus“? Jedná se o intelektuální hnutí 14. až 16. století, které zdůrazňovalo důstojnost lidské bytosti, inspirované dílem Giovanniho Pica della Mirandola „Discurso sobre la dignidad del hombre / Pojednání o důstojnosti člověka“ (1496). Tento směr vedl k lepšímu pochopení rozdílů mezi lidmi a hodnoty individuální existence a probudil potřebu stanovit omezení politické a náboženské moci.

Celé lidské dějiny jsou poznamenány koexistencí zrna a plev, humanismu a barbarství, rozumu a pudovosti. Kultura a vědomí, že ten druhý je také bytostí, která má svá práva a vyžaduje péči, jsou základními podmínkami existence, které brání tomu, aby lidé mezi sebou bojovali jako divoká zvěř.

Co je svoboda řeči? A proč je nesnadné dát jí smysl

Vyloučení některých kategorií lidí z práva být částí obce svobodné řeči je samozřejmým předpokladem každého diskurzivního pole, v každém narážíme na bariéru, kterou mlčky respektují všichni uživatelé „práva vzít si slovo“. I když by dnes většina z nás neřekla „Nemám na mysli katolíky“, ale třeba „nemám na mysli ty, kdo připisují díl viny za válku na Ukrajině unipolární zahraniční politice USA, antisemity, pedofily či šiřitele dezinformací a spikleneckých teorií“. Třídní nepřátelé – obhájci vykořisťovatelských a zotročujících společenských řádů – „nemají žádná práva“, hlásala vládnoucí státostrana za mého mládí.

Sedmatřicetiletý americký veterán odpálil Teslu Cybertruck před Trump Tower v Las Vegas. Ve vzkazu svým potenciálním obětem napsal: „Nebyl to teroristický čin, ale budíček. Američané věnují pozornost pouze pomíjivé podívané a násilí. Jakým lepším způsobem bych měl vyjádřit svůj názor než kouskem s ohňostrojem a výbušninami…“ Je americkou tragédií, že tento voják nenašel „lepší způsob“, jak svým spoluobčanům sdělit, že zrazují jeden z klíčových principů svého národa: pozornost k rozdílu mezi pomíjivými cíli a věčným smyslem lidské existence, úctu k druhé dimenzi lidského života, která dávala tak jedinečný patos slavné preambuli americké Deklarace nezávislosti.

Steve Bannon: ideologický architekt trumpismu

Stephen Kevin Bannon je jednou z nejkontroverznějších a nejvlivnějších postav současné americké politiky. Bývalý bankéř, filmový producent, někdejší šéfredaktor vlivného serveru Breitbart News a především klíčový stratég Donalda Trumpa během jeho první prezidentské kampaně a administrativy zanechal nesmazatelnou stopu v hnutí Make America Great Again (MAGA), jehož je vlastně ideovým inspirátorem a architektem. Jeho myšlenky založené na ekonomickém nacionalismu, antiglobalismu a populismu se staly základem trumpismu jako politické filozofie.

Bannon se zmínil o svých plánech vytvořit v Evropě „konzervativní internacionálu“, přičemž jako spojence MAGA podpořil lídry, jako jsou Giorgio Meloni v Itálii a Viktor Orbán v Maďarsku. Podporoval také Alternativu pro Německo, Marine Le Penovou ve Francii, Geerta Wilderse v Nizozemsku, Nigela Farage v Británii a Calina Georgescu v Rumunsku. Je příznačné, že tento postoj našel plnou podporu u Ilona Muska, viceprezidenta J. D. Vance i samotného Trumpa, který jej od okamžiku inaugurace začal uvádět do praxe aktivní podporou pravicových populistů v Evropě. Byl to však právě Bannon, kdo se zpočátku důsledně držel tohoto postoje, který se nyní stal hlavním vektorem americké politiky vůči Evropě.

Role filozofie a společenských věd se musí změnit

Chceme-li pochopit novou roli filozofie v dnešní kultuře, tj. nejen její podíl na vzniku a rozšíření predátorského duchovního paradigmatu, ale především její schopnost toto skryté paradigma odhalit a prosadit paradigma biofilní, s životem kompatibilní, musíme nejprve odmítnout dnes všeobecně rozšířený antropocentrický předsudek.

Jeho podstatou je to, že člověk je považován za míru všech věcí a že společnost je jen diferencovaným souborem lidí s různými sociálními zájmy. Tento důraz na člověka, sociální struktury a zájmy, tj. úzký sociologický a politologický přístup dnešních společenských věd, je pro pochopení dnešní situace matoucí. Chybí v něm rozpoznání systémového konfliktu kultury s přírodou, pochopení práv a kultuře nadřazené kreativity Země.

Domnívám se, že nová evoluční ontologie by měla všem lidem ekologicky ohrožené kultury nedvojsmyslně povědět, že člověk zůstal částí Země, že neodpovídá za přírodu, kterou nevytvořil. Odpovídá za kulturu, za své dílo, jímž dnes Zemi svým potomkům nevratně pustoší. Proto také – vyhroceně řečeno – úcta k Zemi musí být v biofilní globální kultuře hlubší, než byl tradiční respekt člověka k člověku i přátelství a spolupráce mezi lidmi a dílčími kulturami.

Filozofie však v globalizované kultuře nemůže teoreticky chápat jen člověka, jen malou část přírodního bytí. Aby správně pochopila člověka, musí adekvátně pochopit přírodu, širší tvořivý systém přirozeného bytí.

Na prahu čínského nového roku

Elon Musk zachází s německým kancléřem a Němci, britským premiérem a Brity tak, jak se oni chovají ke zbytku světa. To bylo doposud německé a britské privilegium. Miliardář poskytuje nevyžádané rady, uráží zahraniční politiky a tím, že se spojil s nejmocnějším mužem světa, prezidentem Spojených států amerických, kohoutky bez páteře, Zuckerberg a spol., kteří skoncovali s woke kapitalismem krátce před inaugurací Donalda Trumpa. Téměř všichni dostali strach z nepředvídanosti budoucnosti. Toho využil Elon Musk ke zkomponování otevíracího akordu nové americké reality, který, když Bůh dá, otevře v pondělí 20. ledna oponu divadla, ve kterém se bude hrát staronová hra o vztazích uvnitř Spojených států amerických a o vztazích s jejich vazaly nejenom v Evropě a nepřáteli, především Ruskem a Čínou.

Ústava Země

Filosofický koncept ústavy země
Už téměř padesát let vyjadřují významní vzdělanci své obavy o další existenci lidstva a navrhují způsoby, jak zajistit jeho budoucnost.
Vedle systémového přístupu autorů Římského klubu se do tohoto úsilí svými iniciativami zapojila také OSN – komise H. Brundtlandové, Světová charta přírody, …
Většina deklarací těchto hnutí však není návodem na změnu, ale jen morálním přemlouváním, výčtem zbožných přání a seznamem chyb, jichž se lidé dopouštějí ve vztahu k přírodě.

Proto předkládáme tento návrh Ústavy Země, založený na ontologickém předpokladu, že lidská kultura není pokračováním přirozené evoluce jinými prostředky. Vůči přírodě je kultura opozičním umělým systémem. Bude-li však nastavena biofilně, tj. tak jako příroda, bude se růst její svébytnosti vyvíjet žádoucím směrem. Kultura bude přírodu respektovat a vznikne vyšší úroveň vzájemné spolupráce mezi oběma různými systémy.

Náš svět válek, naše válka světů

Je to již několik let, co si mnoho lidí začalo ve své mysli představovat přízrak třetí světové války v blízké či střední budoucnosti. Tento druh uvažování je obzvláště častý od doby, kdy USA před třemi lety, konkrétně v únoru, odhodlaně a cílevědomě vyprovokovaly Rusko k intervenci na Ukrajině. O několik týdnů později prezident Biden obhajoval své rozhodnutí zablokovat předání stíhaček kyjevskému režimu slavnou poznámkou: „Tomu se říká třetí světová válka“.

Nyní je zjevné, pokud to nebylo zřejmé již tehdy, že Bidenův Bílý dům začal hrát s Rusy nezodpovědnou hru s falešnou kartou. Kyjev má nyní ve vzduchu letky F-16, na zemi tanky Abrams a na stráži rakety Patriot. Stejný příběh. Když v polovině listopadu Biden (nebo kdokoli, kdo rozhoduje jeho jménem) povolil Ukrajině vypálit na Rusko rakety dlouhého doletu, rychle se objevila varování před třetí světovou válkou. „Joe Biden se nebezpečně snaží rozpoutat třetí světovou válku,“ prohlásila na ‚X‘ Marjorie Taylorová Greenová, republikánka z Georgie. Podobné výroky jste slyšeli i z Kremlu a ruské Dumy.

O súčasnej a budúcej podobe sveta a miesta človeka v ňom

TÉMY TRIALÓGU:

1) Čas búrnej rozpoltenosti

2) Tradičné hodnoty verzus nové hodnoty

3) Dôsledky vysokorýchlostnej spoločnosti

4) O vzťahoch pokroku a progresivizmu

5) Technológie ako záchrana sveta?

6) Úloha vedy v spoločnosti

7) Narastajúca kríza sociálnej dôvery

8) Humanizmus a ľudské hodnoty

9) Mediálne manipulácie a súčasnosť

10) Mier – dočasná prestávka medzi vojnami?

11) Možnosti filozofie a dnešok

~~~~~~~~~~~~

Atentátník Luigi Mangione versus Karl Popper

Ať je to dobře či špatně, akce atentátníka na ředitele zdravotní pojišťovny nám připomínají, co bylo do očí bijící, když se rýsovaly obrysy komunismu v Evropě: že někdo jde brutálně po velice bohatých.

Kontroverze ve Spojených státech tento měsíc se dotýkaly choulostivého místa poválečného popperovského konsensu, v němž lze sice říci skoro vše, ale udělat nelze skoro nic. Ředitele ohromné zdravotní pojišťovny Briana Thompsona z UnitedHealthcare zavraždil Luigi Mangione, mladý a úspěšný muž z dobré rodiny.

Neoliberální slib svobody je prázdný

Navzdory mnoha hrůzám dnešního světa se stále najdou lidé, kteří nám tvrdí, že kapitalismus znamená „svobodu“ trhu. Ve své nové knize „Vulture Capitalism: Corporate Crimes, Backdoor Bailouts and the Death of Freedom“ / „Kapitalismus supů: Korporátní zločiny, zákulisní financování a smrt svobody“, se Grace Blakeley, novinářka a autorka časopisu Tribune, této neoliberální mytologii postavila. Ukazuje, za kolik kapitalismus vděčí plánování a státním zásahům – a kombinuje to s poutavými případovými studiemi zločinů korporací, imperialistické moci a podvodnými finančními výpomocemi (= bailout / záchranný balíček). Podle ní se nejedná o „excesy“ kapitalismu, ale o jeho samotnou podstatu.
V rozhovoru s Helmerem Stoelem z Jacobinu hovořila o své nové knize, své politice a výzvách pro levici.