Toto jsou řádky, které by nikdo z nás nikdy nechtěl napsat, ale musíme. Současná situace ve válce na Ukrajině a kolem ní otevřela cestu, která by mohla vést k jaderné konfrontaci.
S extrémně těžkým srdcem vydáváme varování před možným jaderným úderem v Evropě. Toto varování je prozatím platné.
Během pěti let od posledních voleb do Evropského parlamentu v roce 2019 přibývaly známky dramatického úpadku bruselské unie. Komise a Rada reagují na ztrátu politického významu, územní redukce a četné hospodářské krize celým souborem represivních opatření. Pro vnější svět jsou to jen stěží skryté vojenské operace a bezprecedentní ekonomická válka proti Rusku. Interně poskytla koronová opatření impuls k podkopávání občanských práv a k ustavení režimu cenzury, který stále více kriminalizuje to, co lze říci veřejně. V následujícím chceme osvětlit současný stav Evropské unie a poměřit základy tolik citovaného „hodnotového společenství“ s jeho historickými sliby.
Počínaje rokem 2020 to v Africe začalo být divné pro ty, kdo věděli, co mají hledat. Normálně o převratech v Africe není co psát. Ale počínaje rokem 2020 jsme viděli, jak se šest zemí během pouhých tří let obrátilo proruským směrem. Jednotlivě byly kuriozitou. Dohromady tato míra obratu předčila i ty nejoptimističtější neokonzervativní ambice ohledně změn režimů na Blízkém východě ve prospěch Spojených států. Generál Wesley Clark shrnul: „Během pěti let vyřadíme sedm zemí, počínaje Irákem a poté Sýrií, Libanonem, Libyí, Somálskem, Súdánem a nakonec Íránem.
Čtvrtá země, Libye, je místem, kde náš příběh začíná.
Francouzská Národní obroda přerušuje vztahy s AfD a odmítá se s nimi v příštím Europarlamentu spojit kvůli europoslancovu prohlášení o Waffen-SS.
Vztahy byly narušené už měsíce, ale úplně se zhroutily, když europoslanec AfD Max Krah prohlásil, že ne všichni členové Waffen-SS byli zločinci a že jejich vina by se měla posuzovat individuálně.
Rozhovor s Prof. Alfredem de Zayasem, odborníkem na mezinárodní právo a bývalým mandatářem OSN, který se 25. března 2024 zúčastnil slyšení před Radou bezpečnosti OSN.
Hlavním tématem byla jednostranná donucovací opatření (UCM / Unilateral Coercive Measures) uvalená USA, Kanadou, Spojeným královstvím a Evropskou unií na třetinu světové populace. Většina přítomných států označila tato opatření za nezákonná, protože útočí na suverenitu států a jsou neslučitelná s Chartou OSN. Západní státy se snažily debatu nasměrovat jiným směrem, a sice bojem proti terorismu, jako záminku k ospravedlnění UCM – které falešně označily za „sankce“.
Zatímco se nový a bývalý ministr obrany RF (Andrej Belousov, Sergej Šojgu) usazují v nových křeslech a šéf personálního oddělení téhož ministerstva obrany (Jurij Kuzěcov ) sedí ve vazbě a další ministerští úředníci-korupčníci podávají rezignaci, pomalu a jistě dochází se zpožděním minimálně 12 let k čistce na ministerstvu obrany RF. Připomínám, že prezident Si s čistkou v ministerstvu obrany a bezpečnostních složkách začal ihned po usazení do křesla moci v Pekingu v letech 2012 a 2013. Díky ní jsme ještě tady.
Americký ministr zahraničí Blinken, který navštívil Čínu od 24. do 26. dubna, opět potvrdil pokrytectví. Vnímavý pozorovatel poznamenal, že Blinkenovo letadlo přistálo ne v politicky hlavním, ale v tom ekonomickém – Šanghaji. Na přivítání nebyl červený koberec. Dříve v ČLR to udělali i s šéfkou amerického ministerstva financí Janet Yellenovou. Výsledek: kromě výdajů, nic podstatného, podle českého přísloví: Čím kdo zachází, tím také schází.
Před dvěma týdny se podobné stalo i německému kancléři Scholzovi. Ten byl ponížen, i když z diplomatického hlediska lze program interpretovat i jinak: Setkal se s ním osobně místostarosta města Čchung-čching ve střední Číně, kde Němci mají továrnu. Pak letěl do Šanghaje kvůli obchodním vztahům, a na závěr do Pekingu, kvůli politice. Výsledek: kromě výdajů, nic podstatného, podle německého přísloví: Kdo bere meč, mečem schází.
SKVĚLÝ ROZHOVOR – Historik a antropolog ve své nejnovější knize diagnostikuje Porážku Západu. V knize La Chute finale (Konečný pád), vydané v roce 1976, autor správně předpověděl rozpad Sovětského svazu. Musíme doufat, že se tentokrát „prorok“ Todd mýlí.
Studenti od USA po Austrálii požadují po svých univerzitách, aby přerušily vztahy s Izraelem.
Od doby, kdy před více než šesti měsíci začala izraelská válka v Gaze s protesty jak na podporu války, tak proti ní, se Columbia University v New Yorku, jedna z nejprestižnějších univerzit v USA, stala centrem studentského aktivismu.
Protiproud TV uvádí další rozhovor Petra Hájka s bezpečnostním expertem Michalem Svatošem nejen na téma aktuální situace ve válce Západu a NATO proti Rusku na ukrajinském území, ale také o tom, jaké řešení může mít další krvavá „avantýra“ Západu při izraelské genocidě palestinských civilistů v Gaze.
Německo a Francie – a s nimi celá Evropa – mají povinnost jednat jednotně. Francouzsko-německý vztah, který je pilířem evropského projektu již od jeho zrodu v 50. letech 20. století, býval více či méně „plodný“ a více či méně „srdečný“, v závislosti na krizích, kterým obě země – a následně celá Evropa – čelily. Politika obou států, které rozhodují a určují politiku celé EU, byla až dosud charakterizována jako „motor“ Evropy. V době před napadením Ukrajiny byl vztah obou evropských velmocí na samém vrcholu v poválečné historii.
Zdá se, že francouzská politika probublává farmářskými vzpourami a otřesy kabinetů. Populistická strana Národní sdružení Marine Le Pen vykazuje dobré průzkumy. Sporadické nepokoje vycházející z předměstí jsou novou normou. Nepokoje s nízkým násilím jsou ve Francii jakousi trvalkou a téměř vždy je bezpečnější sázka na to, že se na domácí politické frontě nic dramatického nezmění.
Důležitější mohou být intelektuální proudy.
Politika, mezinárodní vztahy zleva v autorském pořadu významného českého politologa a vysokoškolského pedagoga, bývalého prvního náměstka ministra zahraničí, bývalého českého velvyslance v Paříži, autora řady odborných knih u prestižních světových nakladatelství profesora Petra Druláka
Od výletu francouzských spisovatelů na literární kongres do Výmaru, který se konal v říjnu 1941 pod záštitou Josefa Goebbelse, nás dělí již osmdesát dva let. A zdálo by se, že dnes už téma nemůže čtenáře zaujmout. A přitom opak je pravdou. Delegace cestou navštívila Baden Baden, Kolín nad Rýnem a další místa, kde se na jejich počest konaly slavnostní recepce a autorská čtení. Jejich účast na kongresu byla pojímána jako projev francouzsko-německého usmíření. Ale do skutečně širšího povědomí se spisovatelé nedostali ani tak tehdy, v době konání kongresu. V centru zájmu se mnozí objevili až v čase osvobozování Francie, kdy se započaly čistky a hony na kolaboranty.
Viděli jsme zločiny NATO, ale proč potvrzovat naše přátelství s Ruskem? Nehrozí, že se Rusko bude zítra chovat stejně jako NATO dnes? Nenahrazujeme jednu formu otroctví jinou?
Při odpovědi na tuto otázku bych využil své postupné zkušenosti poradce pěti hlav států. Všude mi ruští diplomaté říkali: jste na špatné cestě: jste odhodláni hasit jeden požár tady, zatímco jiný se rozhořel jinde. Problém je hlubší a širší.
Již v roce 2000 vydal Chalmers Johnson, dobře informovaný a vnímavý generální ředitel, specialista na taktiku protipartyzánské války a Japonsko, knihu s názvem “Blowback”. Předpověděl v ní, že v příštích padesáti letech se Západu dostane odplaty, především v Asii a Africe, za to, co tam provedl od půli dvacátého století. Počínaje Hirošimou a Nagasaki. Kniha zůstala zpočátku bez povšimnutí. Ale po 11. září 2001, kdy vyšlo druhé vydání, se jeho “Odplata” stala populární.
USA bylo jasné, že ofenzíva nebude úspěšná.
Rozvovor s Jacquesem Baudem vede za „Zeitgeschehen im fokus“ Thomas Kaiser.
V dnešním příspěvku nebudu popisovat historii a všeobecný význam Arménie, rodící se nový konflikt v Gruzii, Kyrgyzstánu, potažmo i Kazachstánu a jinde. Zmíním se krátce o několika výzvách, které jsou všeobecně spojeny s historií, územními nároky, geopolitikou a vojenskými a jinými aktivitami USA, UK, NATO a EU ve státech sousedících přímo nebo jinak spojených s Ruskou federací, včetně umírajícího státu Ukrajina a o genocidě.
Jednou ze základních zásad Charty OSN je ochrana svrchovaných práv států. Od roku 1945 však pět stálých členů Rady bezpečnosti OSN (Sovětský svaz/Rusko, Francie, Spojené království, USA a Čína) důsledně používá vojenskou sílu, aby toto pojetí narušilo. A přestože akty záboru území jsou stále vzácnější, pokračující vojenská nadvláda umožňuje imperialismu dále se projevovat prostřednictvím ekonomické, politické a kulturní kontroly.
Pokaždé, když se za posledních 18 měsíců zdálo, že se ukrajinská válka blíží k finále, které se rovná porážce a kapitulaci Kyjeva, byli jsme překvapeni další eskalací iniciovanou USA, která mění povahu konfliktu a slibuje novou a vleklou fázi bojování.
Převrat v západoafrickém státě Niger 26. července a rusko-africký summit následující den v Petrohradu se odehrávají na pozadí multipolarity světového řádu. Zdánlivě nezávislé události, nicméně zachycují ducha naší transformační éry. Celkový obraz – africký summit pořádaný Ruskem ve dnech 27. až 28. července představuje velkou výzvu pro Západ, který se instinktivně snažil tuto událost bagatelizovat poté, kdy nedokázal lobbovat proti setkání suverénních afrických národů s ruským vedením. 49 afrických zemí vyslalo své delegace do Petrohradu, sedmnáct hlav států cestovalo osobně do Ruska, aby projednali politické, humanitární a ekonomické otázky. Pro hostitelskou zemi, která je uprostřed války, to byl pozoruhodný diplomatický úspěch.
V dnešní době je těžké mnoha událostem porozumět.
Například chování Francie lze sotva pochopit. Na jedné straně francouzský prezident Emmanuel Macron změnil názor na podporu vstupu Ukrajiny do Severoatlantické aliance (NATO).
Na druhou stranu uvedl, že Francie by se ráda zúčastnila srpnového summitu BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika) v Jižní Africe.
V posledních několika dnech došlo ke čtyřem samostatným událostem, z nichž každá signalizuje pro USA významný důvod ke znepokojení.
Rozhovor s generálem v.v. Haraldem Kujatem vede Thomas Kaiser, redaktor portálu Zeitgeschehen im Fokus.
Domácí i zahraniční politika, včetně dopadů války na Ukrajině a posílení americké hegemonie v Evropě, představují hlavní překážky Macronových snah o strategickou autonomii, míní James W. Carden. Původní text: https://www.newsclick.in/why-eu-strategic-autonomy-apart-us-currently-impossible 31. 03. 2023, překlad !https://casopisargument.cz/?p=49681 13. 04. 2023
"Rentabilní" je relativní pojem. Jak pro koho.
A kdo bude plyn dodávat? Amerika plynovými tankery přes oceán do Řecka? To přece nemůže být rentabilní.
Autor píše v závěru: "Druhé kritické opomenutí spočívá v personální strategii a archetypu elity. Historicky byla ruská elita produktem buď…
Pane Rychlíku, u tohoto pojetí vám schází reflektování fungování dosavadního unipolárního systému a a zanikání zdrojů, ze kterých žil. To,…
Autor jako mnozí jiní, dobře vidí slabiny současnosti. Návrat do minulosti ovšem není možný. Člověk, který ochutnal svobodu jednotlivce se…