Lenka Procházková | 13. 12. 2024 | Převzato, Téma: ČR, Téma: Demokracie | 535 přečtení | | ČR, Demokracie, Dominance, Náboženství, Vatikán
Současná vláda je tak odvážná, že se dokáže postavit sama za sebe i proti všem. Je jí lhostejné, jak ji vnímají občané a jak bude její stopa hodnocena historiky. O co se opírá její nebojácnost, se kterou při svém sprintu průběžně odhazuje zátěž ústavnosti? Odpověď se nabízí. Tato protičeská vláda věří, že i kdyby skončila v hnoji nebo za katrem, bude to jen dočasné nepohodlí a nakonec přijde rovnýma nohama do nebe. Kolektivně. Premiér bude navíc za své zásluhy, rovnající se v očích Vatikánu zázraku, blahoslaven.
Tato výjimečná vláda totiž stihla během mandátu zatemnit nejen budoucnost českého státu, ale ve finiši i škrtnout samotný smysl českých dějin, když podepsala konkordát se Svatým stolcem. Tedy vazalskou smlouvu, od které kdysi i katoličtí Habsburkové odstoupili, protože dogma o neomylnosti papeže pro ně bylo nestravitelným soustem.
Ještě se vrátím k „okupaci“ v roce 1968. Jsem si vědom, že tato událost vyvolala v mnoha občanech psychické trauma,…
Nelze v žádném případě srovnávat okupaci v roce 1939 a "okupaci" v roce 1968, ať už z hlediska počtu obětí…
"vybrat si nejlepšího hegemona a umět být pro hegemona prospěšným" není "národní otázkou", ale národním traumatem. Byli jsme "prospěšní" pro…
Silný stát se nemusí vázat na žádného hegemona. Jak správně píšete, Česká republika není silný stát - obsahuje vnitřní rozpory,…
Chyby tam jsou, to nelze vyvrátit, ale to, že se nemůžeme domluvit, svědčí oba předchozí diskusní příspěvky. Postoje v publikovaných…