Vše je dovoleno, není-li Boha…

Přiznávám, že inspirací k tomuto podkástu – popravdě, nevím zda píšu podkást… ale podcasty dnes píší všichni, tak proč ne já… Ale je možné, že píšu podčárník, či pouhý článek, taky možná fejeton, nebo možná rozlehlejší kurzívku, či snad stať… taky podval nebo, zkrátka, jen takový postřeh…:

Všimli jste si někdy materiálů, které doprovázejí výstavy výtvarného umění, konané v českých a moravských krajích? Bývají atraktivně vypravené, na křídovém papíře, jeden či dva listy, které jsou zadarmo, na rozdíl od publikací, které jsou samozřejmě podrobnější, graficky pěkně vybavené a za pěkné peníze. Jejich tvůrci jsou většinou kurátoři z institucí, jež výstavy organizují, případně přizvaní kamarádi z uměleckých branží. Texty bývají samozřejmě umělecky i lidsky na výši. Tak se například dozvídáme, že vystavující umělec se soustředil

Jožka Úprka a Gustav Klimt versus Othmar Ruzicka

Málokdo, krom odborné veřejnosti, ví něco o Moravských Charvátech, jakž byli dříve jmenováni, dnes se název této menšiny ustálil na Chorvatech… A přece po čtyři století utvářeli podobu Moravy v okolí Břeclavi a Mikulova a úrodné krajiny po obou březích Dyje…

O moravských Chorvatech existuje poměrně rozsáhlá odborná literatura, ale veřejnost o nich skoro nic neví.  A žádná z politických reprezentací posledních let na tom nejen že téměř nic nezměnila, ale hlavně, nenapravila křivdy, kterých se Moravským Chorvatům dostalo po skončení druhé světové války.