Trump, decoupling a etruská nevěsta

Ilustrační obrázek: TV kanál paideuma.tv [1] via Katehon

Moderátor Alexander Bukarev: Začneme tím nejžhavějším tématem, protože právě teď, v těchto minutách, probíhá v Izraeli projev Donalda Trumpa [2][3] v Knessetu (13. 10. 2025). Dá se říci, že jde o jakousi pauzu nebo bod zlomu v konfliktu mezi Izraelem a HAMASem. První otázka: jak dlouho vydrží tato dohoda mezi Izraelem a HAMASem, kterou Trump velkoryse a hlasitě nazývá koncem války, a hlavně, komu je v první řadě prospěšná, pokud mluvíme o událostech v Izraeli a na území Gazy?

Alexander Dugin: Domnívám se, že objektivně jde o Trumpův úspěch. Prošel složitými volbami. Plná podpora Netanjahua předpokládala další krok: uznat demontáž palestinské státnosti, odložit ji úplně. Netanjahu a izraelská vláda požadují od Západu a světa úplné odmítnutí uznání Palestiny v jakýchkoli hranicích – ani v Gaze, ani na západním břehu Jordánu – a uznání práva Izraele vytvořit Velký Izrael. To byl jejich postoj a zřejmě i spouštěč tragédie v Gaze, ve skutečnosti genocidy místního obyvatelstva.

Z pohledu Netanjahua a jeho radikálních nábožensko-politických stoupenců – Ben-Gvira, Bezalela Smotricha, jeho ministrů – jsou zastánci teorie Dova-Bera a Itzhaka Shapiry o přípravě na stavbu Třetího chrámu a obětování červené krávy. Červené krávy jsou mimochodem dovezeny z Ameriky. Jedná se o starodávný židovský rituál, který předchází příchodu Mesiáše a stavbě Třetího chrámu. K tomu je třeba zničit mešitu Al-Aksá, islámskou svatyni v Jeruzalémě.

Nedávno tam Ben-Gvir, ministr národní bezpečnosti, provedl náboženský rituál, pošlapávající práva muslimů, a připravil mešitu k demolici – obřad přípravy na příchod Mesiáše. Trump tuto linii dlouho podporoval, navzdory svým západním partnerům a základně MAGA, která je naladěna protiizraelsky. Kvůli Trumpově pro-Netanjahuovské politice vznikly v Americe konflikty mezi jeho příznivci. Riskoval, ale další krok by znamenal souhlas s okupací Gazy, odsun Palestinců a odmítnutí perspektivy jejich státu, rozšíření Velkého Izraele na úkor Sýrie a Libanonu. Trump následoval Netanjahua téměř až do konce, až k červené čáře, v duchu křesťanského sionismu. Byla vykonána velká ideologická, vojenská a diplomatická práce, aby se Amerika postavila na stranu Netanjahuova mesiášského projektu.

Ale dnešní dohoda je opačná. Když včera velvyslanec Whitcoff vystoupil před Izraelci a zmínil Netanjahua, dav protestoval a donutil ho mlčet. To není Netanjahuovo vítězství. Výměna rukojmích, propuštění tisíců Palestinců z vězení, stažení vojsk z Gazy – to je ze strany Netanjahua kompromis. Podmínky HAMASu a Palestinců – nezávislý palestinský stát, podporovaný mnoha zeměmi a NATO, kromě tvrdých vazalů USA.

Trump udělal obrat: podporoval Netanjahua na 99 %, ale před posledním krokem se zastavil. Není to Velký Izrael, není to Mesiáš, není to červená kráva, není to Třetí chrám, není to demolice Al-Aksy, není to odsun Palestinců.

K čemu jsou oběti? Palestinci se vracejí do Gazy v palestinském státě uznaném Západem. HAMÁS možná složí zbraně, ale je to jejich triumf – bojovali za nezávislost a přiblížili se k ní. Netanjahuova mesiášská logika, který rozpoutal válku pod vlajkami Mesiáše, se zhroutila. Írán navzdory úderům zůstává neporazitelný. Jeho patriotismus zesílil, požadavky na ženy se zmírnily – v Teheránu se stále častěji setkáváme s ženami bez hidžábu. Většina zemí je proti Netanjahuovi, Západ je rozdělen: globalisté, Soros, demokraté ho odmítají, Trump ho podporuje, ale ne bezvýhradně. Vede pět až šest stran, aniž by kteroukoli z nich dovedl do konce, ale hájí své zájmy. Hlavní je, že dokázal, že není loutkou Izraele, jak ho obviňovali. Dosáhl ukončení války v Gaze, ale nejde o trvalý mír. Netanjahu a mesiášské lobby se s tím těžko smíří – je to jejich porážka.

Proč obětovat kapitál holokaustu? Svět vidí, jak Izrael svými činy podkopává svou morální převahu. To není Velký Izrael. Trump, který v letadle žertuje o „nebi“ a připomíná Bidena, vysílá každou myšlenku na sociálních sítích svou extrovertností. Není to trvalý mír, ale nový kolotoč, který může vyústit ve třetí světovou válku. Je to křehké, momentální vítězství Trumpa, ale skutečné vítězství HAMASu a Palestinců, kteří tak zdiskreditovali Izrael a přiblížili se k státnosti. To region destabilizuje a hrozí novou válkou, možná v ještě děsivějších formách.

Moderátor: Poslední sociologické údaje v USA ukazují, že i křesťanští sionisté a evangelikálové, kteří dříve izraelskou lobby podporovali, zejména mladí lidé, se stále častěji této podpory vzdávají. Co teprve Evropa a muslimská komunita v USA, která je také součástí Trumpova elektorátu. V této souvislosti, vzhledem k tomu, že Trump, jak jste řekl, tuto partii nedohrál, jak vidíte budoucnost Izraele – politickou a existenční, pokud nedosáhl cíle, pro který vsadil vše na jednu kartu?

Alexander Dugin: Cíl, kvůli kterému Izrael vsadil vše na jednu kartu, je metapolitický jev, předzvěst příchodu Mesiáše. To je vážnější než neúspěch politické intriky nebo vojenské operace. Izrael jako mesiášský projekt – to je jeho jediný smysl. Bez Mesiáše nemá žádné ospravedlnění své existence. Jako ostrůvek demokracie v islámském moři neobstojí. Buď mesiášské napětí, nebo kolaps. Jakýkoli krok zpět znamená neexistenci.

V Americe narůstá protiizraelská vlna, a to i mezi bývalými příznivci. Mladí lidé, zejména grouperové – noví nacionalisté, nikoli trumpisté – vyznávají antisemitismus, který sahá až k uctívání Hitlera. Jedná se o masový jev. Ptají se: „Israel first or America first?“ Odpověď „Israel first“ znamená pro politika konec kariéry. Tucker Carlson kritizuje Izrael zdrženlivě, vystupuje proti grouperům a vyzývá k americkému patriotismu. Charlie Kirk, který byl možná zabit za to, že odmítl podporovat Izrael, byl vlivnou osobností. Propaganda globalistů a Sorose podněcuje protiizraelské nálady a vyvolává protesty Antify a LGBT aktivistů, kteří jsou v Rusku zakázáni. Muslimové se je snaží vytlačit, ale Soros využívá tyto síly, podobně jako naše bývalá opozice, k pro-palestinským akcím.

Tlak přichází ze dvou stran: zprava – od mládeže, zleva – od liberálů. Anti-defamační liga[4], anti-trumpovská, ztrácí vliv. Postoj k Izraeli v Americe se změnil a Trump to cítí. On, Kushner a další sionisté následovali Netanjahua, ale jako pragmatik a podnikatel chápe, že situaci nelze obrátit ve svůj prospěch. Islámský faktor v USA je zatím nevýznamný, ale židovské lobby dominuje. Nelze ignorovat protiizraelské nálady desítek milionů lidí.

Moderátor: Kdo zaplatí obnovu Gazy? Tato otázka zůstává nevyřešena.

Alexander Dugin: To je otevřená otázka. Nic není zadarmo. Ničit je snadné, tvořit ne. Odpovědnost se pokusí přenést na Evropu, část převezmou USA. Izrael platit nebude. Islámské země se mohou připojit, ale Gaza se stává základnou palestinského politického procesu, což ohrožuje Izrael. Z geopolitického a mesiášského hlediska Izrael utrpěl porážku. Do obnovy Gazy nás v politice Blízkého východu čekají napjaté chvíle. Nelze vyloučit, že Izrael znovu zahájí vojenské operace proti Íránu.

Moderátor: Přejdeme k dalšímu mezinárodnímu tématu souvisejícímu s Donaldem Trumpem, ale nyní samozřejmě i s Ruskem. Chci se zeptat ne na samotné Tomahawky a jejich dodávky, ale na nepřímý dialog, který vedou ve svých prohlášeních Vladimir Putin a Donald Trump. Nedávno zmínil Tomahawky, poté se Vladimir Putin vyjádřil k Anchorage a zdůraznil, že zůstáváme v rámci dohod a tento kurz se nemění. Trump to přímo nekomentuje, ale prohlašuje, že má v úmyslu zavolat Putinovi před rozhodnutím o Tomahawcích. Vzniká dojem, že existují dva proudy: skrytý, který nevidíme, a veřejný, kde figurují Zelenskyj, Macron a další, včetně diskuse o Tomahawcích.

Alexander Dugin: Tato situace je velmi vážná a nelze ji podceňovat.

Trump, přesvědčený o své schopnosti vyvíjet tlak, vydírat a nutit k tomu, co nazývá mírem, manipuluje různými stranami, včetně mocné izraelské lobby a Netanjahua – faktoru, který je nejen vnější, ale také hluboce zakořeněný v americké politice. Jeho silové metody fungují, a to je znepokojivý signál. Na jedné straně ho to těší, protože je to člověk krátkých cyklů, nikoli stratég. Řeší problémy okamžitě, hned fixuje zisk a jde do hotovosti. Je to obchodní přístup: vydělat teď, co bude zítra, je jedno. Můžete prohrát všechno v kasinu, rozměnit na drobné. To je logika amerického developera, ve které je cenná dohoda tady a teď.

Důsledky? Na ty není čas – tempo se zrychluje. A to je nebezpečné, protože zatím se to Trumpovi daří. Tento přístup používá vůči Rusku, ale tady je nevhodný.

Jsou to dlouhodobé projekty, velké strategie, geopolitika, které se Trump vyhýbá. Jedná okamžitě, a to je riskantní. Když se snaží vnutit princip obchodu – „“Putine, pojď, přijď, usmíříme se podle mých podmínek“ –, slyší od Putina: „Ne, to nejsou ty podmínky.“ Trump na to reaguje výhrůžkou: „Tak to je konec, přeruším vztahy, dodám Tomahawky, nové zbraně.“ Tento zastrašovací přístup vůči Rusku, stejně jako vůči Číně, je mimořádně nebezpečný a neplodný.

Putin podle mého názoru jedná velmi citlivě: neustupuje v žádné strategické otázce, nekompromituje naše životní zájmy a tvrdě je hájí, ale je připraven pokračovat v této nepříjemné a riskantní hře. Příběh s Tomahavky je jako poker. Putin hraje složité strategie, Trump poker, kde jsou důležité mimika a okamžité tahy. Ale pokud v tvrdých jednáních sázky vzrostou, přehlednost hry z naší strany zmizí.

Peskov to jasně řekl, naši politici se vyjádřili jednoznačně: vytyčili jsme červené čáry, Západ je překročil a my jsme nereagovali. Západ si vytvořil mylné přesvědčení, že nereagujeme nikdy. Dodávka Tomahawků do Kyjeva z vojensko-technického hlediska znamená údery hluboko do Ruska americkými profesionálními vojáky – jiná možnost neexistuje, což potvrdili odborníci.

Trump ve svém stylu tvrdých obchodů klade ultimátum, které vede k přímému vojenskému konfliktu s námi. Zjevně nechce uvažovat o jaderné eskalaci, protože se domnívá, že to bude jako s Íránem – údery USA na Rusko, aby ho donutily k rychlému řešení s Ukrajinou.

Moderátor: Jako s Íránem?

Alexander Dugin: Írán, vzdálený od Izraele, podporuje šíity, a pro něj to byla složitá situace, ale ne životně důležité zájmy. Rusko má přímé zájmy. Trump hraje poker s eskalací a hraje s ohněm.

Pokud ustoupíme, neodpovíme na údery Tomahawků na naše území – a kdo ví, co nese jejich hlavice? – zruší to všechny naše úspěchy, utrpení, oběti. Nejedná se o hrozbu ukrajinského protiútoku, se kterým jsme si poradili, i když jen tak tak. Je to něco mnohem vážnějšího. Pokud neodrazíme přímé útoky Američanů, bude s námi možné dělat cokoli.

Mezinárodní společenství je v chaotickém stavu, každý táhne na svou stranu, pomoc se nedá očekávat. Jsme sami: buď odrazíme americkou agresi, která může každou chvíli začít, nebo to bude válka s USA. Trump ve svém agresivním šikanování došel až k hranici, od které se i Biden a globalisté snažili držet dál. Nejde jen o Anchorage. Jde o geopolitický poker, kde jedna strana prohlašuje: „Teď přejdeme k ruské ruletě.“

Moderátor: Přímo k ruské ruletě, jako nový faktor?

Alexander Dugin: Ano, Tomahawky – jako nový faktor eskalace. Nejde o vítězství Ukrajiny nebo porážku Ruska, ale o začátek přímé vojenské konfrontace Ruska a USA – práh třetí světové války. Mnohokrát jsme se k této hranici přiblížili a ustoupili, ale Trump situaci prudce eskaluje a zvyšuje napětí. Melania Trump se snaží vyvrátit falešné zprávy o ukrajinských dětech a Maria Lvova-Belova přesvědčivě dokázala Američanům neopodstatněnost obvinění proti našemu prezidentovi a proti ní samotné. Zvládli jsme to, ale nedokážeme zastavit eskalaci v trumpovském stylu, maskovanou mírotvornými snahami.

Nobelovu cenu míru udělili neznámé agentce Sorosa za neúspěšnou barevnou revoluci ve Venezuele – jaká hanba pro tuto cenu. K čemu tuto diskreditovanou cenu Trumpovi? Jeho mírový obraz je falešný a podivně dementní.

Křehkost situace narůstá a Tomahawky ji činí smrtelně nebezpečnou. Zelenskyj by jásal, kdyby za něj Amerika začala bojovat – to by byl jeho triumf. Čtyři roky se snažil vtáhnout Západ do přímého střetu s Ruskem a poté může odejít do důchodu, i když ho zničí. Světová elita degeneruje: někteří upadají do demence, jiní se stávají narkomany, mění pohlaví, mění se v monstra. Západ ztrácí lidskou podobu. Soros je jedno monstrum, Trump je druhé, neschopné rozlišit sny od reality. Západ se rozkládá, ale vtahuje nás do víru své občanské války – s Antifou, marxisty, transsexuály, furry. Exportuje tuto zombie apokalypsu a nakazí lidstvo jedem šílenství. Je to smrtelně nebezpečné: Západ má základny, zbraně a snaží se zahynout ve velkém stylu, jako Babylonská věž, a otřást celou Zemí.

Moderátor: Dovolte mi zmínit filozofický kontext, když jste zmínil mírovou cenu. Existuje názor, že rozpad Západu je z pohledu Ruska výhodný, pokud je pomalý, a ne rychlý, aby odstředivé účinky neovlivnily celý svět. Jaký je váš názor na to?

Alexander Dugin: Pro nás je důležité, aby Západ hnil bez nás. Existuje mučení zvané „etruská nevěsta“ – připoutání mrtvoly k živému člověku, aby jed rozkladu pronikl do živých tkání. Západní orientace, liberalismus, globalizace, digitalizace, snaha být podobný Západu – to je „etruská nevěsta“.

Západ je mrtvý, a čím blíže jsme k němu, tím je to nebezpečnější, ať už se rozkládá rychle nebo pomalu – na tom nezáleží. Hlavní je odpojení, přerušení vazeb s tímto toxickým monstrem. Vždy k tomu směřoval, ale nyní je to terminální fáze nezvratného úpadku. Pokud shnije rychleji, možná bude lépe. Hlavní je ohradit tuto morovou chatrč, zvanou „osvícená západní společnost“, neproniknutelnou zdí.

Lidstvo se musí před Západem zachránit. Kdo je připoután k této hnijící „nevěstě“, je odsouzen – jed pronikne rychle nebo pomalu, ale nemoc je nevyhnutelná. Odloučení mělo být provedeno před sto, dvěma sty lety. Vlečeme se dál, protože si myslíme, že Západ nehnije nebo že hniloba je příjemná. Elity, nakažené krátkodobým myšlením, hledají okamžité potěšení, aniž by přemýšlely o důsledcích. Tato nákaza pronikla do naší kultury a do našich žil. Otázkou není, zda jsou pro Západ výhodnější rychlé nebo pomalé hnilobné procesy, ale že by měl hnít bez nás. Udělali jsme mnoho pro odpojení, ale stále je na čem pracovat – tato nákaza se zakořenila hluboko.

Moderátor: Přecházíme k tomu, co jsme dělali a děláme. Posledním tématem dneška je setkání hlav států SNS v Tádžikistánu a projev Vladimira Putina. Bylo projednáno mnoho otázek. Chtěl bych se zeptat na perspektivy SNS z hlediska spolupráce Ruska s ostatními zeměmi společenství. Putin zmínil Bělorusko jako příkladnou ukázku spolupráce s našimi geografickými a historickými sousedy. Co měl na mysli, když v kontextu společných projektů přirovnal Bělorusko k ostatním zemím SNS?

Alexander Dugin: Putin měl na mysli nutnost vybudovat na místě SNS jednotný Eurasijský svazový stát podle modelu rusko-běloruského Svazového státu – to je naše jediná cesta.

Jeho slova lze interpretovat různými způsoby, ale já vidím jedno: z toho, co bylo řečeno i nevyřčeno, z logiky geopolitické historie vyplývá, že buď vystupujeme společně jako jednotný „pól“ – národy Ruské říše, Sovětského svazu, neoddělitelná součást euroasijské civilizace, naši lidé, kultura, společnost, – nebo se ocitneme v pásmu nepřátelských, nesuverénních, loutkových států, jako je Ukrajina, pod vlivem vnějších hráčů, ne nutně Západu. Může to být islámský pól, Čína, jiná mocná centra. Suverenita je možná pouze pro velké civilizační bloky: Rusko, Čínu, Indii, islámský svět. Suverenita islámského světa, jak je patrné na příkladu Gazy a Palestiny, je slabá. Ale mohou se znovu sjednotit, možná pod vlivem palestinského faktoru, do chalífátu nového typu. Pak se Střední Asie stane zónou boje mezi islámským pólem, Ruskem a Čínou – to je strašný osud.

Putin dává poslední varování: buď se SNS promění v opravdovou Euroasijskou unii, nebo bude osud postsovětských nesuverénních států smutný. Není třeba úplného sloučení, jako v případě Běloruska, ale vojenské, ekonomické, politické a kulturní partnerství – příklad pro všechny země SNS, včetně Ukrajiny. Válka na Ukrajině je výsledkem odmítnutí tohoto směru, stejně jako v Moldavsku a Gruzii. Zatím chybí argument – dobytí Kyjeva. Až získáme Kyjev, Putinova slova získají na váze. Musíme přesvědčivým a nezvratným krokem dokázat nutnost existence Svazového státu. Jinak nemá smysl zvyšovat hlasitost reproduktorů.