Jak by ve skutečnosti vypadala válka USA s Kubou

101. vzdušná divize pořádá kurz výsadku na letecké základně Mihail Kogalniceanu v Rumunsku
Zdroj: RS

CBS News nedávno informovala, že představitelé Pentagonu zvažují možnost vojenské akce proti Kubě.

„Vojenské velení v posledních týdnech prozkoumalo řadu možností případného zásahu proti ostrovu, včetně leteckého útoku pod vedením armády, do kterého by se zapojily tisíce amerických vojáků a který by provedla 101. výsadková divize, jediná jednotka vycvičená pro takový úkol,“ uvádí se ve zprávěČesky.

O pouhých několik dní později zveřejnilo ministerstvo zahraničí 100stránkovou zprávuČesky, v níž označilo Kubu za „jedinečnou hrozbu“ pro národní bezpečnost USA a tvrdilo, že Havana se snaží „obrátit Ameriku proti sobě“ a dokonce „dobýt“ Spojené státy. Někteří analyticiČesky a komentátoři tuto zprávu interpretovaliČesky jako snahu připravit politický základ pro případnou vojenskou akci.

Prezident Donald Trump rovněž opakovaně prohlásil, že má v úmyslu svrhnout kubánskou vládu, přičemž v jednom případě uvedl, že by se na ostrovu mohl „zastavit“, až „skončí“ s válkou v Íránu.

Odborníci, s nimiž hovořil server Responsible Statecraft, varovali, že zprávy o vojenském plánování by neměly být nutně interpretovány jako důkaz, že intervence je na spadnutí. Několik z nich uvedlo, že nedávná rétorika a uváděné pohotovostní plány mohou stejně dobře odrážet snahu zvýšit tlak na Havanu. Varovali, že pokud by se Washington nakonec rozhodl použít sílu, jakákoli operace zaměřená na svržení kubánské vlády by čelila mnohem větším vojenským, politickým a humanitárním rizikům, než rétorika současné administrativy naznačuje.

Tato rizika sahají daleko za rámec bezprostřední vojenské operace. Válka na Kubě by mohla vyvolat migrační krizi pouhých 90 mil od Floridy, vytvořit příležitosti pro jiné ozbrojené skupiny k využití nestability a vést k dlouhodobé vojenské okupaci ze strany USA.

Zatímco nedávná zpráva CBS News poukazuje na „letecký útok vedený armádou“ jako na jeden z možných scénářů, zůstává nejasné, jak by vojenská akce proti Kubě ve skutečnosti mohla vypadat. Administrativa by mohla posílit tlak prostřednictvím blokády; provést leteckou kampaň nebo úder zaměřený na odstranění vedení s cílem oslabit režim bez okupace ostrova; anebo zahájit pozemní invazi.

To, kterou cestou se administrativa nakonec vydá, může do značné míry záviset na politickém cíli Washingtonu. Omezenější možnosti by mohly zvýšit tlak na Havanu, ale mohou se ukázat jako nedostatečné, pokud je cílem svrhnout kubánskou vládu. Přesto je možnost, která má největší šanci tohoto cíle dosáhnout – pozemní invaze – zároveň tou, kterou odborníci, s nimiž hovořil RS, považují za nejméně pravděpodobnou kvůli jejím enormním nákladům.

Zprávy přicházejí uprostřed pokračující humanitární krize na ostrově. Kuba je od února pod faktickým ropným embargem, což zemi vystavuje následkůmČesky pravidelnému nedostatku paliva a výpadkům elektřiny.

Mark Cancian, hlavní poradce na oddělení obrany a bezpečnosti v Centru pro strategická a mezinárodní studia, říká, že pokračující blokáda zůstává nejpravděpodobnějším scénářem.

„Vystavuje to režim trvalému tlaku,“ řekl RS Cancian, plukovník námořní pěchoty ve výslužbě. „Ale nedokáže to režim donutit ke změně.“

Lee Schlenker, výzkumný pracovník programu Global South v Quincy Institute, uvedl, že potenciální negativní reakce je jedním z důvodů, proč zůstává skeptický ohledně toho, že by se administrativa chystala k invazi. USA možná „nebudou muset použít vojenské prostředky, protože ekonomická válka je tak zdrcující a účinná,“ řekl RS Schlenker, který nedávno ostrov navštívil. Zároveň dodal, že současný přístup možná nebude stačit k tomu, aby donutil vládu k odstoupení.

„Myslím, že historie ukázala a kubánská vláda dala jasně najevo, že čím více na ni vyvíjíte tlak, čím více ji tlačíte do kouta, tím více v ní vyvoláváte pocit obklíčení,“ řekl Schlenker. „Budou prostě dál držet pohromadě.“

Pokud by administrativa dospěla k závěru, že ekonomický a námořní tlak selhal, představovala by podle analytiků omezená letecká kampaň další stupeň na žebříčku eskalace. Spíše než okamžitě zahájit rozsáhlou bombardovací kampaň by se plánovači pravděpodobně soustředili na úzce vymezené vojenské cíle, včetně potlačení kubánské protivzdušné obrany, úderů na vojenskou infrastrukturu nebo zasažení zpravodajských zařízení, uvedl Cancian.

Nedávné americké vojenské operace ukázaly limity takzvaných úderů zaměřených na odstranění vedení. „První den války v Íránu byl nejčistším příkladem úderu zaměřeného na odstranění vedení,“ řekl RS Dan Grazier, ředitel Programu reformy národní bezpečnosti ve Stimson Center, s odkazem na zabití íránského nejvyššího vůdce Alího Chameneího. „To je samotná podstata doktríny letecké síly. Bomby shazujete velmi strategicky a snažíte se tak celý nepřátelský systém rozvrátit.“ Navzdory tomuto taktickému úspěchu válka v Íránu pokračuje i téměř pět měsíců poté.

Grazier dodal, že Trumpova administrativa by se měla vyvarovat vyvozování obecných závěrů z lednové operace ve Venezuele, přičemž uvedl, že operace speciálních sil zaměřená na sesazení prezidenta Nicoláse Madura „se mohla velmi snadno zvrtnout.“

A poté, když viděl operaci ve Venezuele, může být i kubánský režim na takovou eventualitu lépe připraven. „Vždycky je v tom prvek štěstí,“ řekl Cancian. „Protože máte na zemi stovky vojáků, je pravděpodobnost obětí a zajatého personálu velmi vysoká.“

Vzhledem k omezeným možnostem samotné letecké síly odborníci uvedli, že vzdušný útok – podobný tomu, který popisuje zpráva CBS – by byl nezbytným, byť riskantním způsobem, jak čelit kubánské vojenské reakci. „Co budeme dělat? Budeme shazovat bomby za 100 000 dolarů a snažit se dostat povstalce v horách? Tak to nefunguje,“ řekl Grazier. „Potřebujete jednotky na zemi a potřebujete jich tam hodně, abyste mohli území ovládnout.“

Pokud by se ani blokádou, ani leteckou kampaní s omezeným počtem pozemních jednotek nepodařilo vynutit politické ústupky, zbývala by vládě poslední – a podle všech odborníků, s nimiž hovořil Responsible Statecraft, nejméně atraktivní – možnost: rozsáhlá pozemní invaze.

Odborníci uvedli, že úvodní fáze takové operace by proběhla rychle. „Kuba má velmi malou armádu a ta není nijak zvlášť schopná,“ řekl Grazier. „Střet mezi vlastními jednotkami, tedy mezi americkými profesionálními vojáky a kubánskými profesionálními vojáky – tato část konfliktu by pravděpodobně trvala velmi krátce.“

Porážka kubánské konvenční armády by však byla pravděpodobně nejjednodušší částí kampaně. Větší výzva, tvrdil, by nastala až po zhroucení organizovaného odporu. Kubánská vojenská doktrína již dlouho vychází z předpokladu, že v konvenční válce nemůže Spojené státy porazit. Místo toho klade důraz na obranu území a partyzánskou válku, jejichž cílem je, aby jakákoli okupace byla nákladná a zdlouhavá.

„Bylo by to jako ty nejhorší části války v Iráku a Afghánistánu,“ řekl Grazier, přičemž američtí vojáci by bojovali proti „opravdu těžko identifikovatelným povstalcům.“

Rozsáhlou invazi by také bylo obtížné utajit. Cancian uvedl, že pozorovatelé by měli sledovat nasazování letadel do jižní Floridy, shromažďování námořních sil v Karibiku a posilování americké námořní základny v zátoce Guantánamo dalšími mariňáky. Tyto pohyby by podle něj pravděpodobně předcházely jakékoli větší vojenské operaci.

Blaise Malley je reportérem časopisu Responsible StatecraftČesky, člen oddělení národních záležitostí v časopisu SalonČesky a bývalý zástupce šéfredaktora a autora deníku The National Interest. V roce 2020 absolvoval Claremont McKenna College s bakalářským titulem v oboru státní správy. Jeho články vycházejí rovněž v časopisech The NationČesky, American ProspectČesky, Common DreamsČesky, Overtone MagazineČesky a v mnoha dalších médiích. Má účet na X (Twitteru)Česky.

---

Související:

Zabránit katastrofickému selhání na Kubě

Kuba, květen 2026

Neúprosný soused: Americká imperiální agrese a subverze proti Kubě