1. Zdeněk Jemelík: Prezident – služebník voličů
2. Zdeněk Jemelík: Prezident otloukának

Komentář PREZIDENT – SLUŽEBNÍK VOLIČŮ vyšel na blogu Zdeňka Jemelíka 17. října 2026

Prezident – služebník voličů

Ve výsledku se pan prezident jeví jako politik, citlivě vnímající každý záchvěv veřejného mínění (kdyby se takto zachoval Andrej Babiš, bralo by se to jako výstup populisty). Jeho upřímnost ve finanční části kauzy je sympatická. Uvedl částky a potvrdil, že vše hradil z vlastní kapsy. „Zasvěcené“ úvahy některých novinářů, že „odskok“ z Maroka a zpět mohl stát i několik milionů  a někdo mu to musel zaplatit, se nepotvrdily. Shodou okolností mám prověřené věcné informace o cenách obdobných leteckých služeb, takže mohu s čistým svědomím potvrdit, že údaj o ceně za let z Maroka a zpět nejspíš odpovídá skutečnosti. Nicméně jde skutečně o velké peníze a jejich okamžité vyplacení se zdá nepřiměřené prezidentovu platu, ale budiž – mohl mít úspory a není žádný důvod podezírat ho ze lži.

Takže mýtus nezávislého prezidenta, který jsem zpochybnil v předchozím článku[1] opět ožil. Trvám však na názoru, že odjezd na dovolenou ve volebním období nebyl žádnou velkou nepřístojností[2] a rychlý návrat k volbám považuji za neefektivní vydání, neboť rozčilení by do r.2028 stejně vypršelo. Pouze panu prezidentovi nadále vyčítám, že zálibou v jízdě na silné motorce riskuje vypuknutí zmatků ve státě v případě, že by utrpěl vážnou nehodu. Po dobu výkonu funkce prezidenta by měl dbát o svou osobní bezpečnost. Jeho život patří státu, neměl by s ním hazardovat.

Jinak bych uvítal, kdyby zlomek pozornosti, věnované kritikům jeho odjezdu na dovolenou, věnoval podnětům spolku Chamurappi, s kterým se prostě nebaví. Po dlouholeté zkušenosti vztahů s panem prezidentem Václavem Klausem to je pro spolek nepříjemný stav. Panu prezidentovi zcela určitě občas unikají důležité informace, sdělitelné pouze ústně „mezi čtyřma očima“.

ODKAZY:

[1]

[2]

Zpět na obsah

Komentář PREZIDENT OTLOUKÁNEK vyšel na blogu Zdeňka Jemelíka 21. října 2026

Prezident otloukánek

Pana prezidenta jsem nevolil a nejsem jeho úplně bezvýhradným obdivovatelem. Pouze se ztotožňuji s většinou jeho politických názorů včetně náhledu na Donalda Trumpa a uznávám, že si při výkonu funkce vede důstojně. Ale to s mým přístupem ke „kauze Letadlo“ nesouvisí. Vadí mi samoúčelné vyvolávání nenávistné atmosféry proti komukoli pod jakoukoli záminkou.

Od začátku zastávám názor, že pohoršení kvůli nepřítomnosti pana prezidenta ve vlasti ve volebním období je přehnané. Vše, co se teď děje, si mohl pan prezident ušetřit, kdyby nezpanikařil po zprávách o masovém pohoršení veřejnosti, možná cíleně vyvolaném[5]. Po návratu zveřejnil informaci o jeho souvisejících osobních výdajích, které nejsou výdajem státu. Ke zpochybňování pravdivosti údajů není důvod. Jeho cesty neorganizovala ani nehradila Kancelář prezidenta republiky.

Samozvaní představitelé rozhořčené veřejnosti by sotva dokázali vysvětlit něčím jiným než drzostí oprávněnost nároků na kontrolu páně prezidentových osobních výdajů. Pro jejich požadavky nenajdou právní opodstatnění a sen o možnosti přimět ho k odstoupení je skutečně jen snem. Nevidím zástupy rozhořčených občanů za křiklouny, házejícími silnými slovy.

Chválím soukromou televizi XTV za pořad „Pane prezidente“ s panem bývalým prezidentem Václavem Klausem. Kvůli tomu jí ale jako karateli hlavy státu nemohu přiznat potřebnou morální autoritu. Vždyť ještě nedávno si vydělávala službou trestně stíhanému veledlužníkovi ostouzením nevinných obětí jeho intrik a znevažováním olomoucké justice. O jeho procesu již ale veřejnost neinformuje. Skladba jejích pořadů je nesourodá směska. Brát peníze lze kdekoli. Novinářská čest je přece jen pouhá fikce.

Zdá se mi předčasné již teď otravovat ovzduší akcemi za zmaření znovuzvolení Petra Pavla prezidentem, když volby proběhnou až v r.2028 a zatím se vůbec neví, zda o ně bude usilovat. Nenávisti ke komukoli je v mediálním prostoru i tak až příliš. Doporučuji s tím přestat.

ODKAZY:

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

Zpět na obsah

Ing. Zdeněk Jemelík (*1935) promoval v roce 1958 na Agronomické fakultě a 35 let působil v resortu zemědělství a výživy. Od roku 1989 byl ředitelem sekretariátu Federálního ministra zemědělství a výživy ve Vládě národního porozumění a od roku 1990 vedoucím sekretariátu náměstka, řídícího petrochemickou výrobu a zemědělství na Federálním ministerstvu hospodářství. V roce 1990 odjel do Španělska studovat zahraniční obchod, odkud prostřednictvím své společnosti Hisparga dovážel potravinářské výrobky. Již téměř 20 let se věnuje sledování trestních procesů, u nichž je podezření, že nejsou férové. Sledoval medializované kauzy, např. od r. 2013 provází její trestní kalvárií bývalou předsedkyni Energetického regulačního úřadu Alenu Vitáskovou, ale většinou se zabývá lidmi, které nikdo nezná a nepodporuje. Nemá právnické vzdělání, na což upozorňuje. Působil řadu let ve spolku Šalamoun, v listopadu 2017 založil spolek Chamurappi z. s. V roce 2020 vydal knihu Škůdci v taláru a v roce 2023 její druhý díl.