Nejnebezpečnější hra: USA – Čína
Zpočátku se mnozí ve Washingtonu domnívali, že vzestup Číny lze zvládnout. V reakci na neúprosnou logiku modernizace a určité přemlouvání se Čína stane, jak v roce 2005 řekl náměstek amerického ministra zahraničí Robert Zoellick, „zodpovědným účastníkem“ mezinárodního systému. Po určitou dobu to vypadalo, že Peking skutečně zkrotne, protože se zdálo, že přijímá západní normy a mezinárodní instituce, jako je Světová obchodní organizace (WTO).
Dnes však tato naděje umírá. Zdá se, že Peking v jedné otázce za druhou globální řád pod vedením USA spíše odmítá, než aby jej přijal, čímž se dostává na kolizní kurz s Washingtonem a vyvolává nekonečné diskuse o tom, jak vyřešit „čínskou výzvu“. Ale při vší specifičnosti debaty – jak zabránit invazi na Tchaj-wan, co dělat s expanzivními nároky Pekingu v Jihočínském moři a zda by se měl Západ ekonomicky a technologicky oddělit od Číny – leží jádro věci v mnohem větší a starší hádance mezinárodních vztahů. Jak se má mocnost, která se drží svého statu quo, vypořádat s mocností na vzestupu, a vedou okamžiky přechodu neúprosně k válce?
Vidím, že všichni "proroci" zániku Evropy se shodují v příčině, kterou je nihilismus a individualismus. Já to tvrdím ve své…
Čína v roce 1992 (Wolfowitzov doktrína o nepřipuštění rivala) rivalem nebyla, byla naopak spojencem proti Rusku. Jako rivala ji neocons…
K vašemu příspěvku bych ještě doplnil připomínku Mackinderova heartlandu a Zbygniewa Brzezinského knihu Velká šachovnice. Pak je třeba se zeptat,…
Kapitalizmus je pokračovaním otrokárskej spoločnosti prostredníctvom finančného nástroja – ZISKU! V tom je rozdiel medzi kolonializmom a neokolonializmom. ZISK v…
Jako většina analytiků a komentátorů vychází i prof. Pepa z premisy, že cílem je předejít evropsko-ruské válce. Jenomže podle té…