Článek Parlamentní klub cizího státu v české sněmovně? vyšel na serveru e-Republika.cz 4. dubna 2026
V roce 2025 získala již podruhé ocenění této organizace pro nejvýznamnějšího křesťanského podporovatele Izraele.
To samo o sobě by nebylo nijak překvapivé. Mnohem zajímavější je, co vlastně Israel Allies Foundation dělá.
Organizace sama o sobě píše:
Naším posláním je poskytovat proizraelským zákonodárcům po celém světě podporu, aby mohli účinně prosazovat proizraelské postoje.
To je pozoruhodně upřímná formulace.
Nejde o charitu. Nejde o kulturní spolek. Nejde o neutrální vzdělávací instituci.
Jde o mezinárodní síť, jejímž cílem je vyhledávat, propojovat, školit, podporovat a – slovy samotné organizace – „posilovat“ poslance, senátory a další politiky, kteří budou v jednotlivých zemích prosazovat politiku příznivou pro Izrael.
A právě tato síť oceňuje ženu, která radí americkému prezidentovi.
Je tedy opravdu tak absurdní ptát se, kdo to vlastně řídí Trumpa?
Od Washingtonu k Praze
Israel Allies Foundation dnes působí ve více než šedesáti zemích světa. Vytváří parlamentní skupiny, organizuje konference, vydává podklady pro poslance, propojuje politiky s náboženskými organizacemi a vytváří mezinárodní síť loajálních „spojenců Izraele“.
Evropská kancelář otevřeně uvádí, že jejím cílem je „usnadnit a posílit počet poslaneckých klubů izraelských spojenců v Evropě a vytvořit aktivní evropskou síť“.
Takové kluby dnes existují v Německu, Británii, Maďarsku, Slovensku, Rumunsku, České republice a v řadě dalších zemí.
A ano – i Česká republika má svůj klub.
Předsedou poslaneckého klubu v ČR je poslanec Miloslav Janulík.
Byl sice zvolen za hnutí ANO. Dnes však současně stojí v čele struktury, jejímž deklarovaným účelem je podporovat zájmy cizího státu – Izraele.
To je jistě jeho právo. Ale je také právem veřejnosti vědět:
- Kdo další v tomto klubu sedí?
- Z jakých stran jsou jeho členové?
- Kolik jich je?
- Jak často se scházejí?
- Kdo jejich činnost organizuje a financuje?
- Kdo platí případné cesty, konference a zahraniční kontakty?
- Jaké materiály dostávají?
- Jaké návrhy zákonů nebo usnesení podporují?
- Existují zápisy, seznamy členů nebo veřejné výstupy?
A především:
- Kolik poslanců českého parlamentu je součástí této sítě?
- Je zastoupena napříč stranami?
- Jsou v ní členové vlády?
- Jsou v ní lidé, kteří současně vystupují jako nezávislí obhájci „českých národních zájmů“?
Klub, o kterém se nemluví
Je zvláštní, jak málo se o podobných strukturách mluví.
Kdyby v českém parlamentu vznikl „Klub přátel Ruska“, „Klub spojenců Číny“ nebo „Parlamentní skupina pro zájmy Íránu“, média by týdny psala o zahraničním vlivu, hybridních hrozbách a podezřelých vazbách. Když však existuje parlamentní síť organizovaná zahraniční lobby s cílem prosazovat zájmy Izraele, panuje ticho.
Možná ohleduplné. Možná opatrné. Možná ohlušující. Nikdo přitom netvrdí, že členové takového klubu dělají něco nezákonného. Podstatné je něco jiného: veřejnost má právo vědět, kdo a jakým způsobem ovlivňuje politiky, kteří rozhodují jejím jménem.
A pokud organizace sama říká, že chce zákonodárce „vybavit a posílit“, bylo by dobré vědět čím.
Argumenty?
Kontakty?
Cestami?
Kariérou?
Financemi
Nebo něčím jiným?
Otázka na závěr
Paula White-Cain ukazuje, kam až se lze dostat, když člověk stojí na správné straně správné sítě. Možná se jednou podobného ocenění dočká i některý český politik.
A možná už dnes v Poslanecké sněmovně sedí lidé, kteří o to usilují.
Otázkou není, zda taková síť existuje. Otázkou je, proč se o ní nesmí mluvit.
Ex post: Čeští poslanci a výzva ke změně režimu v Íránu
Po dopsání tohoto článku se objevila další pozoruhodná informace.
Server JNS informovalČesky, že desítky poslanců z různých zemí podepsaly výzvu podporující pokračování tlaku na Írán a změnu tamního režimu.
Článek výslovně uvádí, že mezi signatáři byli i poslanci z České republiky:
Desítky poslanců z celého světa volají po svržení íránského režimu a odmítají jakákoli jednání s ním, která by umožnila jeho přežití.
Veřejný dopis, iniciovaný izraelským zákonodárcem v Knesetu v době, kdy se válka blíží ke třetímu týdnu, podepsalo více než 50 poslanců z Evropy, Latinské Ameriky a Afriky, včetně desítek těch, kteří vedou poslanecké kluby Izraelských spojenců ve svých příslušných parlamentech.
Dopis z 10. března s názvem „Mezinárodní výzva k svobodnému Íránu“ vyzývá „k pokračování vojenských akcí s cílem svrhnout íránský režim …“ a dále:
… Jakékoli jednání s tímto režimem slouží pouze k tomu, aby umožnilo jeho přežití a pokračování jeho represí proti íránskému lidu. Mezi evropskými signatáři dopisu byli zákonodárci z Albánie, Rakouska, České republiky, ….
Jména však uvedena nejsou.
To je poněkud zvláštní.
Jestliže je někdo ochoten veřejně podporovat změnu režimu v cizí zemi – a fakticky tak podporovat další eskalaci konfliktu na Blízkém východě – měl by být také ochoten veřejně říci, že to byl právě on.
Kteří čeští poslanci tedy dopis podepsali?
Byli mezi nimi členové parlamentního klubu spojenců Izraele?
Byl mezi nimi Miloslav Janulík?
Podepsali dopis poslanci z ANO, ODS, TOP 09, KDU-ČSL, STAN nebo Pirátů?
Je to iniciativa několika jednotlivců – nebo široká síť napříč českou politikou?
A proč jsou jména českých signatářů skryta?
Pokud někdo veřejně žádá změnu režimu v Íránu, měl by mít odvahu podepsat se pod to i před českými voliči.
Možná se odpovědi brzy dočkáme.
A možná přijde jen další ohlušující ticho.
Pavel Letko (*1962) je křesťanský pacifista, podnikatel i zaměstnanec v oboru technická zařízení budov, zakladatel internetových stránek pacifismus.cz, politik a šéfredaktor webu E-republika. Od „Sarajevského atentátu“ do roku 2002 byl členem ODS a od stejného roku zastupitelem za stranu Demokraté Jana Kasla. Jeho příspěvek z konference z roku 2016 s názvem „Ukrajina – dva roky od událostí na Majdanu a v Oděse“ vyšel ve stejnojmenné knize kolektivu autorů. Mimo E-republika publikuje na dalších českých alternativních webech jako Nová republika a Outsider Media, diskutuje na Debatním klubu a má účty na Facebooku a na X (Twitteru).[PJ]
V ČR platí od 1. 10. roku 2025 nový paragraf trestního zákoníku – §318a: Neoprávněná činnost pro cizí moc
(1) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude potrestán
a) ten, kdo v úmyslu ohrozit nebo poškodit ústavní zřízení, svrchovanost, územní celistvost, obranu nebo bezpečnost České republiky anebo obranu nebo bezpečnost mezinárodní organizace, k ochraně jejíchž zájmů se Česká republika zavázala, vykonává na území České republiky činnost pro cizí moc,
b) ten, kdo naruší svrchovanost České republiky tím, že na jejím území pro cizí moc sleduje jiného zpravodajskými prostředky, nebo
c) občan České republiky nebo osoba bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, jež v úmyslu uvedeném v písmenu a) vykonává mimo území České republiky činnost pro cizí moc.
…
Nadace spojenců Izraele nepochybně vykonává činnost pro cizí moc – bude za to (od)souzena?
Právní rozbor „Neoprávněná činnost pro cizí moc: nový rozměr ochrany bezpečnosti státu“ ukazuje řadu nedostatků v tomto přílepku.
Ustanovení § 318a trestního zákoníku ve své základní skutkové podstatě obsahuje tři klíčové pojmy:
– činnost,
– cizí moc,
– zpravodajské prostředky.
ČINNOST
Ze samotného obsahu ustanovení není zřejmé, co je zamýšleno pod onou činností. Zda se bude jednat o činnost specifického, zřejmě špionážního charakteru, či si lze představit jednání jakékoliv, včetně činnosti každodenní, rutinní. Jasnou odpověď nám neposkytuje jak samo zákonné znění, tak ani důvodová zpráva k textaci zákona, neboť ta poukazuje pouze na rozšíření aktivit i mimo činnosti čistě zpravodajského charakteru. Tato skutečnost přitom může vést nejen k odlišným interpretačním a výkladovým problémům, ale dokonce až k potenciálnímu zneužití dotečeného paragrafu, zvláště, pokud by se za „činnost pro cizí moc“ mohl považovat i tento článek, který se problematikou zabývá až podezřele podrobně.
CIZÍ MOC
Blíže nespecifikovaná činnost bude mít charakter sankčního jednání, bude-li vedena specifickým, tzv. zlým úmyslem, pro cizí moc. § 318a trestního zákoníku nám ovšem opět nedává jasnou odpověď na otázku, co je pod spojením „cizí moc“ zamýšleno.
Předkladatelé pozměňovacího návrhu, resp. přílepku, jehož byl § 318a součástí, k pojmu cizí moc v plném rozsahu odkazují na důvodovou zprávu k zákonu č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ze dne 19.12.2007.
Pojem cizí moc je v rámci hlavy IX trestního zákoníku definován buďto s odkazem na § 2 písm. g) zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, jež pojem cizí moc definuje jako: „cizí stát nebo jeho orgán anebo nadnárodní nebo mezinárodní organizace nebo její orgán“ anebo definici zpřesňuje u konkrétních ustanovení v důvodové zprávě. Ovšem v kontextu toho, že § 318a trestního zákoníku byl přijat ve formě pozměňovacího návrhu, nebyla k němu explicitně důvodová zpráva přiložena. Dané skutečnosti se tak můžeme dobrat pouze skrze odůvodnění tohoto návrhu či z důvodové zprávy neschváleného § 318a u vládního návrhu zákona ze dne 19.11.2024.
Argumenty pojednávající o nedostatečném vymezení cizí moci poukazují zejména na to, že bez náležitého vydefinování vazby či jiného styku s cizí mocí potom není náležitostí skutkové podstaty ani vědomost cizí moci o činu ani kontakt pachatele s cizí mocí.
…
Metodou tohoto postupu se dostáváme k základní podstatě kritiky celého přijatého ustanovení – lze si představit, že při takto širokém pojetí a absenci konkrétní vazby na cizí moc by mohlo docházet k trestnímu postihu takřka jakékoli činnosti, neboť i široce dostupné a neutajované informace, např. informace o dopravní nebo energetické infrastruktuře, mohou potenciálně sloužit cizí moci – a to bez jasného vymezení, co činí takovou činnost trestnou.
Z výše uvedeného vyplývá, že neurčitost pojmu „cizí moc“, stejně jako nejasné vymezení vztahu mezi touto mocí a subjekty vykonávajícími dotčenou činnost, zakládají závažné interpretační pochybnosti. Tyto pochybnosti mohou narušovat právní jistotu adresátů právní normy ohledně vzniku trestní odpovědnosti. Za této situace se rovněž otevírá otázka, zda případné textové odůvodnění ustanovení § 318a trestního zákoníku by samo o sobě bylo způsobilé uvedenou neurčitost dostatečně odstranit.
ZPRAVODAJSKÉ PROSTŘEDKY
Dle § 318a odst. 1 písm. b) trestního zákoníku bude potrestán „ten, kdo naruší svrchovanost České republiky tím, že na jejím území pro cizí moc sleduje jiného zpravodajskými prostředky…“ Stejně tak jako v případě výše uvedeného pojmu cizí moc, i zde v důsledku absence důvodové zprávy nenacházíme směrodatné vysvětlení pro zpravodajské prostředky.
PRÁVNÍ JISTOTA
Ve spojitosti s neurčitostí pojmů je další vadou textace zákona též jeho syntax (např. činnosti pro cizí moc), pro něž není možné jednoznačně určit postihnutelnost daného jednání, zejm. určení počátku trestněprávní odpovědnosti. Takto vyvolaný stav právní nejistoty je v přímém rozporu s článkem 39 Listiny základních práv a svobod, podle něhož může být za trestný čin označeno pouze takové jednání, které jako trestné výslovně stanoví zákon. Pokud ústavní pořádek svěřuje zákonodárci oprávnění vymezit skutkové podstaty trestných činů, je s tím neoddělitelně spjato požadavkem právní jistoty a předvídatelnosti. Tento požadavek se projevuje v nutnosti, aby zákonná úprava stanovila dostatečně určitá, srozumitelná a jednoznačná kritéria, za nichž bude určité jednání považováno za trestné a povede k trestní odpovědnosti jednotlivce.
…
Shrnuto a podtrženo – jde o o účelový a neústrojný nástroj / přílepek, ktrý může být kdykoliv zneužit k persekuci odpůrců většinového názoru – ale také se může obrátit vůči svým tvůrcům.