1. PressTV: USA utrpěly ve válce proti Íránu „totální porážku“
2. Samuel Geddes: Íránskou „hrozbou“ pro západní hegemonii nejsou jaderné zbraně
3. The Cradle: Bahrajn zostřuje zásahy proti šíitským komunitám a zatýká desítky lidí
4. Al Mayadeen: Írán varuje SAE a Bahrajn před spojením se zájmy USA a Izraele
5. Robert Inlakesh: „Malá Sparta“: Proč Spojené arabské emiráty kvůli Izraeli zaútočily na Írán

Komentář US suffers ‚total defeat‘ in war against Iran, faces irreversible strategic collapse: Neocon analyst publikovala agentura PressTV 11. května 2026

USA utrpěly ve válce proti Íránu „totální porážku“

a čelí nevratnému strategickému kolapsu, říká analytik neokonzervativců

Robert Kagan, spoluzakladatel Projektu pro nové americké století a vedoucí pracovník Brookingského institutu.

Kagan, spoluzakladatel Projektu pro nové americké století[1] a vedoucí pracovník Brookingského institutu, byl hlasitým zastáncem války proti Iráku a celoživotním zastáncem amerických vojenských intervencí v západní Asii.

V nedávném článku pro The Atlantic však nabídl ponurý verdikt nad současnou útočnou válkou proti Íránské islámské republice zahájené 28. února.

„USA utrpěly totální porážku,“ píše a popisuje tuto prohru jako prohru bezprecedentní v americké historii a jako prohru, kterou nelze „ani napravit, ani ignorovat“.

Kagan sice uznává, že si předchozí americké vojenské neúspěchy vyžádaly vysoké náklady, ale trvá na tom, že tato válka má zásadně odlišnou povahu.

„Porážky ve Vietnamu a Afghánistánu byly nákladné, ale nezpůsobily celkovému postavení Ameriky ve světě trvalé škody,“ píše prominentní komentátor.

„Porážka v současné konfrontaci s Íránem bude mít zcela jiný charakter.“

Kagan poznamenal, že jádrem této katastrofy je nově nabytá schopnost Íránu kontrolovat bez jakéhokoli odporu Hormuzský průliv, strategicky nejdůležitější vodní cestu světa.

„Írán bude moci požadovat nejen mýtné za průjezd, ale také omezit tranzit na ty země, se kterými má dobré vztahy,“ píše.

Trumpova smrtící past: Odmítnutím íránského návrhu vstupují USA do strategické noční můry, ze kterých není úniku
Teatrálním odmítnutím komplexního íránského plánu na ukončení války Trump dostal USA do pasti osudové křižovatky tří možností: obnovit prohranou válku, přijmout ponižující porážku za íránských podmínek anebo čelit nekonečné eskalaci.

Podle Kagana nemá Írán zájem na návratu k předválečnému status quo. Většina států Perského zálivu podle něj nebude mít jinou možnost než se Teheránu přizpůsobit, čímž se Írán fakticky stane dominantní regionální mocností.

„Spojené státy se ukázaly jako papírový tygr, který donutí (Perský) záliv a další arabské státy, aby se přizpůsobily Íránu,“ píše Kagan.

Také odmítá jakoukoli myšlenku, že by situaci mohla napravit. koalice spojenců

„Pokud Spojené státy se svým mocným námořnictvem průliv nemohou nebo nechtějí otevřít, nebude toho schopna ani žádná koalice sil s jen zlomkem amerických kapacit,“ prohlašuje.

Kagan nedefinuje kolaps jako regionální neúspěch, ale jako globální strategické selhání, které zásadně mění postavení Ameriky ve světě.

„Kdysi dominantní postavení Ameriky v (Perském) zálivu je jen první z mnoha obětí,“ varuje. „Američtí spojenci ve východní Asii a Evropě si musí klást otázku, zda Amerika v případě budoucích konfliktů vydrží.“

Strategické ponížení zhoršuje ohromující vyčerpání amerických vojenských zdrojů během probíhající války, široce zdokumentované v amerických médiích.

„Jen několik týdnů války s druhořadou mocností snížilo americké zásoby zbraní na nebezpečně nízkou úroveň, bez možnosti rychlého řešení,“ píše Kagan.

Spěchá dodat, že se Spojené státy nyní ocitly v situaci, kdy nedokážou kontrolovat důsledky války, kterou samy zahájily – války, kterou již prohrály.

„Američtí spojenci si musí klást otázku o amerických schopnostech v případě budoucích konfliktů vydržet,“ poznamenává.

Zpět na obsah

Analýzu Samuela Geddese Iran’s ‚threat‘ to Western hegemony is not nuclear weapons publikoval server Al Mayadeen 9. května 2026

Íránskou „hrozbou“ pro západní hegemonii nejsou jaderné zbraně

Až Washington nakonec ustoupí, dosáhne přesně opačného výsledku, než zamýšlel: Islámská republika s větší ekonomickou silou, která bude mít světovou ekonomiku pod palcem. (Al Mayadeen English; ilustrace: Zeinab el-Hajj)

Americký ministr zahraničí Rubio ve středu prohlásil „Operaci Epic Fury“ ( „Epická zuřivost“) za ukončenou, což je dosud nejjasnější známka toho, že se USA svíjejí v ekonomické pasti, kterou si samy nastražily. Trumpova administrativa, která je ve stavu institucionální paralýzy, není schopna akceptovat náklady na ukončení války a zároveň není schopna tolerovat její pokračování, se snaží najít rovnováhu, která umožní ukončení nepřátelských akcí a zároveň si udrží co největší „maximální tlak“ na íránskou ekonomiku.

Přesně v tomto duchu se americký ministr financí Scott Bessent v posledních dnech nedokázal skrýt svou radost z ekonomické strádání, které jeho politika na íránský lid uvalila, a připsal jak kolaps rijálu koncem roku 2025, tak hrozící dopady námořní blokády na jeho produkci ropy „[operaci] Economic Fury“ ( „Ekonomická zuřivost“).

Od vzniku Islámské republiky před 47 lety Spojené státy zneužívají svou dominanci v globální ekonomice jako zbraň k zavedení jednoho z nejkomplexnějších sankčních režimů, jaké kdy byly zavedeny.

S každou další vrstvou ekonomického obléhání Íránců americké administrativy a jejich zástupné režimy na celém Západě spolu s jejich propagandisty v médiích tuto nevyhlášenou válku vykreslovaly jako namířenou výhradně proti „režimu“. Chtěli nás přesvědčit, že samotný íránský lid nikdy nebyl zamýšleným cílem.

To byl samozřejmě vždy jen rétorický trik. Sankce byly „zaměřeny“ na „režim“ pouze v tom smyslu, že měly za cíl znepříjemnit každodenní život tak, aby íránská veřejnost obviňovala své vlastní vedení a svrhla ho. Přesný důvod, proč by měla obviňovat primárně svou vlastní vládu spíše než Washington, Londýn, Berlín a tak dále, nebyl nikdy racionalizován. Jde jednoduše o ekonomické škrcení Gazy a Kuby, které bylo zvětšeno na makroúroveň. Smyslem je kolektivní trest celého obyvatelstva s cílem buď vyvolat domácí povstání, nebo ho potrestat za to, že neplní cíle západní politiky.

S obnovením aktivní války od 28. února se Washington vrátil k implementaci této strategie svými nejpřímějšími prostředky. Místo aby zastavil dodávky léků do zdravotnického systému, bombardoval jednoduše samotný zdravotnický systém od klíčových národních nemocnic až po Pasteurův institut, který vyráběl domácí vakcíny proti pandemii Covidu. Místo aby zařazoval íránské studenty ze zahraničních institucí na černou listinu, bombarduje íránské univerzity, které byly od začátku obléhání v roce 1980 motorem domácího průmyslu země, civilního, průmyslového i vojenského. Kromě pouhých sankcí proti íránské průmyslové produkci jej nyní útoky na ocelárny v Isfahánu a Ahvázu a petrochemické komplexy v Asalouyeh okrádá o jeho příjmy.

Logickým rámcem těchto záměrů je, že cílem je snížit schopnost Íránu vyrábět rakety, drony a jeho dosud neexistující jaderné zbraně. Z této úvahy vyplývá, že cílem je doslova každé ekonomické odvětví, každý potenciální zdroj příjmů pro íránský stát. Odhaluje to skutečnou motivaci nejen současné války, ale i celé kampaně ekonomického, politického a diplomatického nátlaku, kterou Západ na zemi uplatňuje od její revoluce. Nejde jen o to, že íránský jaderný program je pro Washington, Londýn, Berlín, Paříž a Tel Aviv nepřijatelný, ale především o existenci íránského ocelářského průmyslu, farmaceutického sektoru, kapacity pro stavbu lodí a vesmírného programu. Samotná existence upevněné, soběstačné a technologicky pokročilé ekonomiky mimo západní světový systém představuje svou povahou systémovou hrozbu, kterou nelze tolerovat. Musí být buď ekonomicky absorbována a demontována zevnitř, anebo vojensky zničena.

Právě strach z enormně zvýšené ekonomické a technologické váhy Íránu, pokud by nebyl zatížen sekundárními sankcemi, sklízel desítky miliard dolarů na daních z dopravy přes Hormuzský průliv a zásadně restrukturalizoval bezpečnostní a ekonomickou architekturu Perského zálivu, vysvětluje neochotu Trumpovy administrativy ukončit válečný stav, přestože to každým dnem tlačí globální ekonomiku hlouběji do existenční krize.

Teheránská motivace a jeho schopnost požadovat k přistoupení na ukončení války maximální ústupky se však časem nesníží, ale naopak se zvýší nepřímo úměrně toleranci USA k ekonomické bolesti. Washington se tak v určitém okamžiku rozhodne učinit alespoň jeden existenčně ponižující ústupek, aby se vymanil z krize, kterou sám vytvořil. Mohl by souhlasit s pozastavením všech sekundárních sankcí proti Islámské republice, nebo akceptovat prokázanou schopnost Teheránu zdanit dopravu přes Hormuzský průliv, či trvale evakuovat své základny v regionu. Mohl by dokonce udělat všechno toto.

Blokáda by pravděpodobně mohla zůstat jen fikcí, která má zachovat tvář – americké námořnictvo si zjevně netroufá zastavovat íránské zásilky směřující do Číny. Postupem času budou alternativní pozemní a námořní koridory narušení íránské lodní dopravy kompenzovat.

Až se Washington nakonec podvolí, dosáhne pravého opaku svých záměrů při zahájení agrese: ekonomicky mnohem silnější Islámské republiky s hrdlem světové ekonomiky v rukou.

Trumpovy možnosti se omezují na přijetí mnohem ekonomicky silnějšího Íránu nyní nebo později po katastrofálním obnovení nepřátelských akcí. Možná se tehdy přesně dozví, proč žádný z jeho předchůdců nejednal tak, jak on.

Samuel Geddes je nezávislý novinář působící v Melbourne v Austrálii. Jeho články vycházejí v médiích ve Velké Británii, Austrálii, Itálii a arabském světě. Má svůj Substack The Present EndingČesky a The Time of MonstersČesky, účet na X (Twitteru), pravidelně přispívá do Al Mayadeen a příležitostně do Asia TimesČesky, Z Network, Jacobin a Pearls and IrritationsČesky.

Zpět na obsah

Zprávu Bahrain intensifies crackdown on Shia communities, arrests dozens over alleged IRGC links publikoval serveru The Cradle 9. května 2026

Bahrajn zostřuje zásahy proti šíitským komunitám a zatýká desítky lidí

kvůli údajným vazbám na IRGC

(Foto: MOHAMMED AL-SHAIKH/AFP přes Getty Images)

Bahrajnské ministerstvo vnitra dne 9. května oznámilo zatčení 41 občanů, včetně několika šíitských náboženských vůdců, kvůli údajným vazbám na íránské Islámské revoluční gardy (IRGC).

Ministerstvo uvedlo, že bezpečnostní složky odhalily údajnou síť prostřednictvím „vyšetřování, bezpečnostních zpráv a předchozích případů státního zastupitelství týkajících se špionáže, do které byly zapojeny zahraniční subjekty“.

Zadržení jsou obviněni ze „špionáže zahrnující zahraniční subjekty a ze sympatií k do očí bijící íránské agresi“.

Mezi 41 zatčenými bylo přibližně 30 šíitských muslimských duchovních, jelikož monarchie Perského zálivu zintenzivňuje kampaň razií a zatýkání zaměřených převážně na šíitské náboženské osobnosti a učitele seminářů v Bahrajnu.

#Bahrain’s regime has intensified a sweeping campaign of raids and arrests targeting Shiite religious scholars, including prominent cleric and seminary professor Sheikh Mahmoud Al-A’ali, amid the systematic crackdown tied to political expression and public positions regarding the… pic.twitter.com/aJ52unoTzb

— Alwefaq Society – English (@AlWefaqEnglish) May 9, 2026

Zatýkání představují novou eskalaci bezpečnostní situace ze strany Manámy a jsou součástí pokračující politiky omezení proti duchovním.

Bahrajnská tisková agentura uvedla, že se 41 zadrženými nyní probíhá soudní řízení.

Amid an ongoing and unjust crackdown targeting Shiite religious scholars in #Bahrain, heavily armed regime forces backed by advanced surveillance and tactical equipment continue raiding homes and intimidating their families. pic.twitter.com/eTbRuTnYOU

— Alwefaq Society – English (@AlWefaqEnglish) May 9, 2026

Začátkem tohoto týdne Bahrajn zbavil tři zákonodárce křesel v parlamentu poté, když veřejně kritizovali tvrdé zákroky monarchie proti disentu ohledně podpory americko-izraelské války proti Íránu.

Rozhodnutí přišlo necelé dva týdny poté, kdy Bahrajn 69 lidem odebral občanství kvůli údajné podpoře íránských odvetných útoků na zemi.

Bahrajnský institut pro práva a demokracii označil tento krok za „nebezpečný“ a „do očí bijící zneužití moci“ s tím, že dotyčné osoby nebyly veřejně jmenovány a jejich právní status zůstává nejasný.

Od zahájení americko-izraelské války proti Íránu 28. února Bahrajn eskaloval rozsáhlé domácí represi zdůvodňovanou údajnou podporou Teheránu a odporem vůči západnímu směřování země.

Úřady od té doby zatkly údajně stovky lidí, zaměřily se na šíitské komunity, zakázaly veřejná shromáždění, zadržovaly aktivisty a věznily disidenty.

V březnu bahrajnské úřady umučily k smrti šíitského aktivistu Mohammada al-Músávího poté, když ho obvinily, že je íránský špion. Agentura AP citovala svědky, kteří popsali známky bití, bičování kabely a popálenin způsobených elektrickým proudem na jeho těle.

The CradleČesky je nezávislý zpravodajský web vlastněný novináři, který se věnuje geopolitice západní Asie ze západoasijské perspektivy (Kolébka – s odkazem na původ civilizace v této oblasti). Od roku 2021 se platforma proslavila tím, že pokrývá regionální rozvoj v šířce a hloubce – a nuancích –, které v mainstreamových korporátních médiích často chybí. V roce 2025 oznámil, že dosáhl jednoho milionu čtenářů.

Zpět na obsah

Zprávu Iran warns UAE, Bahrain over alignment with US, Israeli interests publikoval server Al Mayadeen 9. května 2026

Írán varuje SAE a Bahrajn před spojením se zájmy USA a Izraele

Ropné tankery a lodě se řadí v Hormuzském průlivu, pohled z Khor Fakkanu ve Spojených arabských emirátech, středa 11. března 2026 (AP)

Vysocí íránští zákonodárci v pátek vydali státům Perského zálivu ostrá varování, v nichž varovali před podporou rezoluce proti Teheránu podporované USA a pohrozili důsledky pro země, které se uprostřed eskalace regionálního napětí spojí s Washingtonem a „Izraelem“.

Ebrahim Azizi, předseda Komise pro národní bezpečnost a zahraniční politiku íránského parlamentu, varoval, že vlády podporující rezoluci budou čelit trvalému uzavření průlivu.

V příspěvku na X Azizi uvedl: „Varujeme vlády, včetně mikrostátů, jako je Bahrajn, že podpora rezoluce podporované USA ponese vážné důsledky.“

„Hormuzský průliv je životně důležitou záchrannou tepnou; neriskujte, že si ho navždy uzavřete,“ varoval.

SAE jsou v širší válce bezvýznamné, tvrdí Ruhollah Azad

Člen prezidia íránského parlamentu Rúholláh Motefakker Azád samostatně prohlásil, že Spojené státy a „Izrael“ čelí nevyhnutelné porážce ve válce s íránským lidem a bojovníky odboje.

„Porážka Američanů a sionistů v boji proti íránskému lidu a jeho bojovníkům je nevyhnutelná a známky této porážky se začínají objevovat na všech frontách,“ řekl.

Motefakker Azad také varoval Spojené arabské emiráty před zapojením do konfliktu a argumentoval, že Abú Zabí by se mělo vyhnout jednání na podporu izraelských a amerických zájmů. „Pokud SAE disponují strategickou racionalitou, nikdy se neocitnou v situaci větší, než je jejich velikost a schopnosti, kvůli zájmům sionistů a Ameriky, kteří v této oblasti selhali,“ řekl.

Dodal, že Írán prokázal svou schopnost omezit akce Spojených států i Izraele a SAE označil za ve válce bezvýznamné.

„Emirátcům se doporučuje, aby pochopili pravidla této války a zdrželi se vstupu do arény, která přesahuje jejich kapacitu a rozsah,“ řekl.

We warn governments, including microstates like Bahrain, that siding with the U.S.-backed resolution will bring severe consequences.
The Strait of Hormuz is a vital lifeline; do not risk closing it on yourselves FOREVER.

— ابراهیم عزیزی (@Ebrahimazizi33) May 9, 2026

Armáda, veřejnost, diplomacie; hlavní pilíře íránské strategie

Íránský viceprezident Mohammad Reza Aref v pátek prohlásil, že Teherán bude pokračovat ve svém diplomatickém úsilí „založeném na logice a etice“, a zároveň zdůraznil, že země je i nadále „v obraně svých práv velmi pevná“, jak uvedl během setkání s manažery ocelářské společnosti Mobarakeh.

Aref uvedl, že íránská strategie je postavená na třech hlavních pilířích: „vojenské aréně, ulici a diplomacii“, a vyzval k národnímu plánování, které odráží status Íránu jako „významné globální mocnosti“.

Také naléhal na rychlejší pokrok v rekonstrukci, obnově a modernizaci poškozeného průmyslu a zdůraznil potřebu urychlit úsilí o obnovu.

Al MayadeenČesky (arabsky „Náměstí“) je libanonský panarabský nezávislý satelitní zpravodajský televizní kanál orientovaný na Írán se sídlem ve městě Bejrút a s 500 zaměstnanci a reportéry v arabských a západních hlavních městech. Většina zakládajících vedoucích pracovníků jsou bývalí korespondenti a redaktoři z Al-Jazeera. Byl spuštěn 11. června 2012 a na panarabském televizním zpravodajském trhu soutěží s Al Jazeera vlastněnou Katarem a Al Arabiya vlastněnou Saúdy a také se Sky News Arabia a BBC News Arabic. Al Mayadeen bývá charakterizován jako pro-Hizballáh a pro-Bašár al-Assad. Slogan: „Realita taková, jaká je“.

Zpět na obsah

Analýzu Roberta Inlakeshe ‘Little Sparta’: Why The UAE Attacked Iran for Israel’s Sake – Analysis publikoval server Palestine Chronicle 9. května 2026

„Malá Sparta“: Proč Spojené arabské emiráty kvůli Izraeli zaútočily na Írán

Netanjahu a bin Zayed čelí rozdílným regionálním realitám, zatímco izraelští představitelé varují, že válka s Íránem ohrozí normalizaci vztahů – s výjimkou Spojených arabských emirátů. (Foto: Koláž. Návrh: PC)

Spojené arabské emiráty (SAE) byly obviněny ze zahájení přímých úderů zaměřených na íránskou civilní infrastrukturu, z eskalace své protiteheránské rétoriky a lobování u USA za návrat k totální regionální válce. Ačkoli se na první pohled zdá nesmyslné, aby se tak malá a křehká země pustila do takovýchto bezohledných akcí, SAE nejsou obyčejným státem Perského zálivu.

Ačkoli se Spojené arabské emiráty prezentují jako inovativní národ, který se od svých sousedů liší zaměřením na vytváření bohatství, „jednoty“ a „míru“, pěstují obraz moudrého a vstřícného vedení, které se stará o cizince. Vládci Abú Zabí si dokázali s využitím svého obrovského ropného bohatství vybudovat obraz o sobě samých, který je téměř stejně umělý jako panorama Dubaje.

Za „nejvyšší budovou“ a „nejhlubším bazénem“ na světě nestojí talentovaní emirátští architekti, těžká práce a puntičkářští plánovači; místo toho jsou tu zahraniční experti a moderní otroci. Ačkoli emirátští vládci mohou být těmi, kdo vlastní všechno, a jejich lidé těmi, kdo z toho sklízejí výhody, i jejich ceněný ropný průmysl by byl ničím bez všech cizinců, kteří všechno dělají za ně.

Je zajímavé, že jak jejich zahraniční zpravodajské operace, tak ropný průmysl byly silně ovlivněny Palestinci, konkrétně z pásma Gazy, a dalšími Araby, kteří nepocházeli z Emirátů a pomáhají jim fungovat. Mnoho policejních hlídkových důstojníků také nejsou jejich vlastními občany a 80 % ozbrojených sil tvoří cizinci.

„Mír“ a „jednota“, které propagují, jsou jednoduše sionistickým projektem útoku na odpor vůči expanzivním snahám Izraele. Nejenže Spojené arabské emiráty lobbovaly za „Abrahámské dohody“ a využily svého vlivu v Súdánu a Maroku k zapojení ještě více států, ale celý jejich národní projekt se také soustředil na atentát na panarabskou a panislámskou jednotu.

SAE nejenže využívají „mezináboženské“ projekty k normalizaci sionismu a sionistů mezi muslimy, ale aktivně ovládají řadu islámských influencerů, šejků, recitátorů Koránu a učenců, jejichž úkolem je zaměřit se na vnímavé muslimy. Tito jedinci jsou využíváni k prosazování sektářství, zejména proti šíitům z řad Twelverů, ale i proti sunnitským muslimům, kteří se odmítají podřídit jejich názorům.

V celém regionu prosazují Spojené arabské emiráty, mezi svými spojenci z řad válečných jestřábů známé jako „Malá Sparta“, krvežíznivý přístup, zejména v oblasti Afrického rohu. V Súdánu jsou hlavním podporovatelem Sil rychlé podpory (RSF) válečného vůdce Muhammada Dagala (Hemedtiho), militantní skupiny obviněné ze spáchání genocidy. V Gaze jsou také obviňovány z podpory Izraelem kontrolovaných eskader smrti napojených na ISIS, které se používají k boji proti palestinskému odboji.

V Libyi poskytovali podporu mužům válečného velitele Chalífy Haftara a zároveň v Jemenu podporovali separatisty Jižní přechodné rady (STC). Tvrdí, že se staví proti „islamistům“ a „islámskému extremismu“, zatímco aktivně propagují wahhábistický islám s politickým cílem podporovat nejzhoubnější formy sektářství. Jejich jediným skutečným odporem vůči „islamistům“ je postoj proti Muslimskému bratrstvu a všem skupinám, které se odváží jakkoli zpochybňovat Izrael a/nebo Spojené státy.

Abychom demonstrovali hloubku jejich pokrytectví, vezměme v úvahu, že nejtvrdšími bojovníky patřícími k jejich zástupným silám STC v Jemenu byli bývalí ozbrojenci Al-Káidy a ISIS. Ve jménu boje proti takzvané „islamistické hrozbě“ vlády Ansaralláhu v Saná se Spojené arabské emiráty rozhodly podpořit tvrdé salafistické militanty.

Pokud jde o íránský konflikt, optická iluze SAE se také projevuje. Hrály oběť, předstíraly neutralitu a zároveň tvrily, že se jim podařilo zachytit více íránských raket a dronů než Izraelcům. Tímto způsobem se stávají hrdinou i obětí, ale ještě méně věrohodným způsobem než sionisté, kteří mají evidentně věrohodnější propagandu.

Ve skutečnosti Spojené arabské emiráty nejenže poskytly odrazový můstek pro nelegální americko-izraelský útok na Írán, ale po uzavření dohody o normalizaci vztahů dokonce své systémy protivzdušné obrany plně integrovaly s Izraelem. Izraelcům poskytovaly informace, které jim pomáhaly v boji proti íránským odvetným úderům na jejich území, zatímco byly emirátské bezpilotní letouny Wing Loong II používány k monitorování íránského vzdušného prostoru na podporu americko-izraelské agrese.

USA jistě využily k útoku na Islámskou republiku i jiné arabské státy Perského zálivu, ale žádný z nich nebyl tak nadšený jako vedení Abú Zabí. Omán je jedinou zemí v regionu, která nedovolila, aby jeho území bylo použito k útočným akcím proti Íránu, zatímco Katar začal nabírat neutrálnější tón, zejména s postupem války, Spojené arabské emiráty se vydaly opačným směrem. Nakonec se emirátská protiíránská rétorika vyhrotila natolik, že emirátští vládci začali Teherán označovat za teroristy.

Pochopení důvodů je klíčové pro pochopení podstaty SAE jakožto entity v Perském zálivu. Na rozdíl od propagandy je Abú Zabí prostředkem využívaným izraelskou a západní imperiální mocí.

Britové, kteří pomohli vytvořit „Trucial States“[1], které se později pod vedením Abú Zabí sjednotily a v roce 1971 se staly Spojenými arabskými emiráty, je označovali za „piráty“. Toto dědictví nerespektované loutky impéria platí dodnes, kdy ultrabohaté vedení emirátů s nadšením plní rozkazy svých nadřízených.

Za pouhých 54 let se režimu v Perském zálivu podařilo světu představit model toho, k čemu vede nespoutaný materialismus. Režim, který funguje na základě peněz z ropy, které by bez zahraničního know-how a inteligence neexistovaly. Dívá se na ostatní Araby svrchu, přestože je potřebuje k fungování nebo k tomu, aby se stal tím, čím je.

Tvrdí, že reprezentuje umírněnou a mírumilovnou verzi islámu a propaguje hlasy madchálského wahhábismu[2], kteří jej propagují jako model sociálně konzervativního náboženství a tvrdí, že reprezentuje vedení, které se nade vše vymezuje vůči ctnostem tawheedu (monoteismu). Zároveň je Dubaj ztělesněním všeho, proti čemu se islám sociálně staví, přičemž ti stejní pro-emirátští kazatelé, kteří chtějí exkomunikovat obyčejné muslimy z jejich náboženství kvůli sebemenším neshodám, mlčí, když se mají otevřeně stavět hinduistické chrámy.

SAE se podílely na napomáhání dvou genocidám, možná i třetí, pokud vezmeme v úvahu 400 000 úmrtí v Jemenu jako genocidu. I dnes v Somálsku pouze ony a Izrael uznávají a podporují separatistické hnutí v Somalilandu, které by mohlo v budoucnu přispět k velkému krveprolití.

To vše je důležité mít na paměti, protože SAE jsou pro region stejně umělé a zhoubné jako Izraelci. Oba státy naprosto opovrhují lidmi, kteří je obklopují, odmítají uznat meze své moci a trpí silnými narcistickými komplexy. SAE musí monitorovat každý čtvereční centimetr svého území, cenzurovat myšlenky všech, zabíjet, deportovat nebo věznit každého, kdo odmítá hladit s nimi křehké ego.

V konečném důsledku jsou stejně spolupachatelem regionálních zvěrstev jako Izraelci, a proto není divu, že se rozhodly do nelegální americko-izraelské války proti Íránu přímo zapojit. Jejich úkolem je dobývat, ovládat a zničit okolní region, aby se dostali na vrchol, a to ruku v ruce se sionisty. Nyní, když byl jejich turistický ruch zdevastován a utrpěly značné rány, to myšlenku pomoci Izraelcům v jejich expanzivních snahách jen posiluje.

Nedávná historie sama o sobě ukázala, že Spojené arabské emiráty jsou ochotny se střetnout se sousední Saúdskou Arábií, ať už je tato myšlenka jakkoli iracionální, a jak rychle se Rijádu podařilo potlačit jejich separatistický zástupný projekt v Jemenu. V roce 2017 také prokázaly, že jsou ochotny dotlačit Katar k bodu zlomu, aby jménem Izraele požadovaly, aby přestal poskytovat finanční podporu Hamásu a také aby nevyužíval Al Jazeeru k vysílání ve prospěch Palestinců.

Spojené arabské emiráty nejsou normální zemí; nemají tisíciletou historii jako sousední Omán, jsou agresivní institucí, které záleží pouze na rozšiřování moci své monarchie. Proto se dá předpokládat, že se budou podílet na pokračujících útocích na své sousedy, a to pod rouškou věrohodného popírání.

V případě Íránu však pravděpodobně zjistí to, co rychle zjistili, když se nedávno střetli se Saúdskou Arábií – nejsou Izrael a nemohou se tak chovat bez následků.

Zpět na obsah