~~~~~~~~~~~~
Části:
– Konflikt kolem Ukrajiny z historického pohledu
– Teheránský moment
– Čekání na druhou fázi
– Příprava na válku?
Obsah:
Obsah:
~~~~~~~~~~~~
Alexander Dugin: Myslím si, že Trump skutečně mění mezinárodní politiku: je to velmi vážná věc. Jednotlivé nesrovnalosti v jeho chování, zdánlivý chaos a rozpory, kterými obklopuje své kroky – to vše v jistém smyslu představuje „mlhu války“. Někdy přímo říká, co je ve skutečnosti, a činí tak, a jindy využívá tuto mlhu, aby skryl nebo zamlžil své skutečné úmysly.
…
Zde vyvstává velmi závažná otázka. Předpokládejme, že v případě přímého ozbrojeného konfliktu v Latinské Americe nejsme připraveni bojovat na jejich území a podporovat Madura za každou cenu. Dobře, nejsme připraveni. Ale Eurasie, Írán, Blízký východ, Ukrajina – to je náš vlastní dvůr. A tady bojujeme, děláme vše, co můžeme. Příliš dlouho a pomalu, jak mnozí uznávají, ale bojujeme.
…
Obsah:
Obsah:
Obsah:
Obsah:
Tento text je filozofickou reflexí útoku na Venezuelu a operace změny režimu v Íránu. Jsem si jistý, že nyní, když se podíváme na to, co se děje v globální politice, si všichni konečně uvědomili, že mezinárodní právo již neexistuje. Už neexistuje.
Mezinárodní právo je smlouva mezi velmocemi, které jsou schopny v praxi bránit svou suverenitu. Tyto mocnosti definují pravidla – pro sebe i pro všechny ostatní – co je a co není přípustné. A dodržují je. Takové právo funguje taktně, pokud je mezi velmocemi zachována rovnováha.
Následující text není spekulace – jedná se o strategický rozbor toho, jak aliance BRICS aktivně restrukturalizuje architekturu globálního obchodu, finanční toky a vliv na tvorbu cen komodit. Pokud sledujete, jak se starý světový řád hroutí pod tíhou vlastní korupce, pak vám tento článek pomůže pochopit, kam směřuje – a kdo zůstane pozadu.
Obsah:
Obsah:
~~~~~~~~~~~~
~~~~~~~~~
Profilovaný sloupkař Bloombergu a energetický šéf-korespondent Javier Blas zveřejnil na X graf z nové globální zprávy o uhlí od Mezinárodní energetické agentury ukazující, že letos spotřeba uhlí vyskočila do největších výšin všech dob, i přes roky snah zeleno-průmyslového komplexu skoncovat s jeho samotnou existencí.
Roky trvající démonizace uhlí klimatickými alarmisty zjevně selhala. Uhlí ve skutečnost i přes rozšiřování obnovitelností zůstává do energetického systému a těžkého průmyslu strukturálně vtělené, zvláště v Asii.
V současné době se na přední linii globální konkurence nachází jak fyzický prostor, tak sféra lidského vědomí. Zdroje a území, které byly základem geopolitiky, ustupují válce o kognitivní dominanci, kde se skutečná strategická hloubka měří schopností národa nejen prosazovat svou vůli, ale také bránit vnitřní „kulturní kód“ své civilizační a národní identity.
…
Strategická výhoda dnes patří těm, kteří ovládají nejen nejlepší rakety, ale i algoritmy, které řídí kolektivní emoce a ničí epistemologický základ společnosti. Po staletí geostrategie operovala s divizemi, tunami výtlaku a zásobami ropy, zůstávajíc daností „tvrdé síly” a ekonomiky. Tektonické posuny vyvolané digitální revolucí však posunuly strategickou arénu do mnohem neuchopitelnějšího prostředí – do sféry lidského vědomí, emocí a kultury, čímž vznikla kriticky důležitá oblast psychologické a kulturní geostrategie.
Obsah:
Obsah:
Války končí mnoha způsoby. Někdy úplným zničením protivníka. Někdy vyjednanou výměnou zisků a ztrát. A někdy prostě pokračují, dokud konflikt neztratí smysl, aby se o několik let později znovu rozhořel. Historie nabízí desítky příkladů. Veřejné povědomí se však často soustředí na nedávné příklady, zejména ty, které jsou spojeny s národní mytologií nebo moderními morálními narativy. Tento zvyk vedl mnoho lidí k mylnému přesvědčení, že 20. století bylo historickou normou.
V diskuzích o zahraniční politice se výraz „národní zájem“ používá téměř všudypřítomně, což by mohlo vést k domněnce, že se jedná o jasně definovaný a absolutní pojem.
Většina debat, zejména těch, které se týkají změny diplomatické strategie nebo prosazování či odmítání určitého druhu ekonomické nebo vojenské intervence, používá tento výraz jako ospravedlnění doporučovaného postupu.
Ale co je vlastně národní zájem?
…
Všechna pozornost se upírá na íránský přístav Chabahar (Čabahar) poté, co se Afghánistán připojí k Indii.
Dvě návštěvy, jedna po druhé, úřadujících ministrů Afghánistánu v Indii otevřely další kapitolu geopolitických změn v klíčové oblasti Eurasie.
…
Jako odvážný krok, který by měl ovlivnit geopolitiku regionu, oznámil vnitrozemský Afghánistán ukončení svého mezinárodního obchodu přes pákistánský přístav Karáčí.
Místo toho se Kábul rozhodl přesměrovat svůj obchod přes íránský přístav Chabahar a jako jeden z hlavních směrů si vybral Indii.
…
Historie Ruska je dramatem ducha, ztělesněným v hmotě státu, jehož cesta představuje sled metafyzických vzestupů a pádů, kde politická forma vždy odrážela stav duše národa. Pravoslaví se stalo nejen náboženstvím, ale i vnitřní osou ruské civilizace, archetypem, skrze který Rusko chápalo moc, utrpení a poslání.
…
Pro přechod od chronického traumatu k udržitelné misi je nutné odstranit zásadní strategické nedostatky.
Klíčovým selháním současného Ruska je absence funkčního jazyka budoucnosti. Po staletí žila země vypůjčenými koncepty a dnes, navzdory oživení pravoslaví a historické paměti, není formulován jednotný, konzistentní národní narativ, který by byl organický ruské civilizační tradici, ale zároveň směřoval do budoucnosti.
Podle Johna Mearsheimera, profesora politologie na Chicagské univerzitě, je porážka Ruska pro Západ tak důležitá, že USA a jejich spojenci v tomto pokusu dokonce riskují ztrátu svého vlastního statusu globální hegemonie. Mearsheimer navíc jasně uvedl, že Ukrajina pro Západ není důležitá, protože je pouze „kanónenfutrem“ v této politice nepřátelství vůči Rusku.
Zdůraznil, že západní země dokonce chtějí „porazit Ukrajinu“ spolu s Ruskem – jinými slovy, chtějí neutralizovat politický a ekonomický potenciál budoucí integrace mezi Ukrajinou a Ruskem. V tomto smyslu funguje kyjevský režim jako junta ve službách zahraničních mocností, které chtějí pro ukrajinský lid to nejhorší – což vysvětluje drakonickou politiku nucené mobilizace, která decimuje tisíce Ukrajinců bez jakéhokoli efektivního vojenského nebo strategického zisku.
Současná mentálně-hybridní válka vstoupila do fáze, kdy je kontrola nad mechanismem rozhodování protivníka důležitější než jakékoli územní připojovací cíle: první je nekonečně dominantní, druhé je omezeno hranicemi map. Ovladatelnost vědomím se stává hlavním předmětem působení. Vytváření umělých překážek realizace záměru a manipulace s nimi se stávají samostatným arzenálem prostředků vyjednávacího procesu. Cílem takového manévru je narušit vnitřní soudržnost protivníka, jeho schopnost komplexně vnímat situaci, přijímat rozhodnutí a jednat jako jeden celek. Ztráta vybudované koordinace mění řídící systém v soubor nekoordinovaných reakcí, kde každý úřad vysílá na své vlastní frekvenci a mezery mezi signály se stávají zranitelným místem pro plnění úkolů.
USA, podporované NATO, Pákistánem a „asijským/zadržovacím půlměsícem“ Japonska, Tchaj-wanu a Filipín, se v průběhu tohoto století chystají čelit Rusku, Indii a Číně.
USA vysílají smíšené signály ohledně čínsko – ruské dohody, kterou posílila dohoda o plynovodu Síla Sibiře 2, poté, když Trump v září prohlásil, že je jí „neznepokojen“, a ministr války Pete Hegseth tvrdil, že mu proti nim nařídil „obnovit odstrašení“. Jak bylo argumentováno, „Trumpův zákon o vyvažování v Eurasii 2.0 selhal“, a to především v důsledku vývoje, který zahrnoval zejména tichý souhlas Indie v rámci sbližování s Čínou.
Pro ty, kteří se vždy obávají, že je zde příliš mnoho slov, vyjádřím smysl celého textu jednou větou: není třeba se uklidňovat – lepší to nebude.
A nyní pro všechny ostatní, kterým jedna věta nestačí.
Bude to samozřejmě lepší, ale nebude to brzy, ne všichni se toho dožijí. Může se stát, že se toho vůbec nedočkáme – už nebude nikdo, kdo by mohl napsat epitaf lidstvu. Zpočátku to přeživší nebudou mít jednoduché, ale pak i oni zemřou. My jako realisté však budeme vycházet z toho, že dříve či později, možná dokonce až po nás, to nejhorší pomine a nastanou lepší časy.
Pouze spojenectví s eurasijskými mocnostmi zajistí přežití a prosperitu Turecka v multipolárním světě.
Turecko bylo po celá desetiletí považováno za pilíř východního křídla NATO – klíčovou figurku na šachovnici v boji proti Rusku. Od vstupu do aliance v roce 1952 hraje země dvojí roli: na jedné straně strategického partnera Západu a na druhé straně regionální mocnosti s vlastními ambicemi. Tato rovnováha byla vždy nestabilní – a nyní se začíná podstatně měnit.
Ačkoli Hegelovo tvrzení, že dějiny světa se pohybují z východu na západ – s Evropou jako vrcholem dějin a Asií jako jejich úsvitem – bylo možná poněkud přehnané, současné globální dění, zdá se, ohlašuje nový začátek světových dějin, který opět sleduje dráhu slunce.
…
V tomto kontextu získává kniha J. N. Mohantyho „Reason and Tradition in Indian Thought“ (1992) nový význam. Mohanty rozebírá falešnou dichotomii mezi racionalitou a tradicí a tvrdí, že indická filozofie je hluboce racionální, přičemž zůstává zakotvena v živém kulturním a duchovním rámci. Trváním na univerzálnosti rozumu napříč civilizacemi Mohanty podkopává epistemický monopol, který podpořil unipolaritu.
~~~~~~~~~~~~
Obsah:
Institut Montaigne: Konkrétněji, chce Trump II. totální soupeření s ostatními velmocemi? Zajímá ho svět sfér vlivu?
Fjodor Lukjanov: Nemyslím si, že uvažuje v takových kategoriích: „Chci konkurenci velmocí“. Podle jeho chápání existuje jedna země, která má právo a příležitost získat maximální dividendy. Tou zemí jsou Spojené státy. Z pohledu trumpistů všechny intelektuální vynálezy 20. století, počínaje Woodrowem Wilsonem, bránily Americe v tom, aby tak činila, a nyní se Spojené státy vrací ke správným kořenům. Nejedná se samozřejmě o izolacionismus, který je v moderním světě nemožný, ale o merkantilizaci vztahů s ostatními zeměmi v míře, v jaké je tato možnost k dispozici. Pokud jde o sféry vlivu, Trump tomuto konceptu rozumí a možná se mu přibližuje především ve vztahu k samotným Spojeným státům.
…
Prezident Ruskej federácie Vladimir Vladimirovič Putin vystúpil so zásadným prejavom na XXII. plenárnom zasadnutí Medzinárodného diskusného klubu Valdaj.
Zásadným vzhľadom na dynamiku v rámci medzinárodných vzťahov, na dynamiku vývoja vo svete, keď sa kyvadlo presúva zo Západu k svetovej väčšine, keď sa tí, ktorí podpisovali závery Mníchovskej konferencie (29. až 30. septembra 1938) a následne participovali na rozpútaní druhej svetovej vojny (dnes naši strategickí „spojenci“ v NATO a inde…) tvária, že riadia ak nie celý svet, ale Euráziu určite… Ak ho nielen my hodnotíme ako zásadný, mohli by sme predpokladať, že slovenské verejnoprávne média budú prejavu V. Putina venovať pozornosť.
Obsah:
V říjnu se v Pekingu bude konat čtvrté plenární zasedání 20. ústředního výboru Komunistické strany Číny (KS Číny) a předtím 1. října připomínka 70. výročí založení Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang.
Podle programu čtvrtého plenárního zasedání podá politbyro zprávu o své práci Ústřednímu výboru Komunistické strany Číny a zasedání prostuduje návrhy na formulaci 15. pětiletého plánu (2026–2030) pro národní hospodářský a sociální rozvoj. Ten bude zrcadlit analýzu současné ekonomické a sociální situace v zemi s pěti autonomními oblastmi: Sin-ťiang, Vnitřní Mongolsko, Ning-sia, Kuang-si a Tibet, o kterém jsem psal odděleně. Současně připomínám, že 15. pětiletka je rozhodující fází pro uskutečnění socialistické modernizace. Proč?
Na první pohled vypadal summit Šanghajské organizace pro spolupráci (SCO) v roce 2025 v Tchien-ťinu jako zapomenutelné diplomatické divadlo. Západní média jej ignorovala jako „řídkou kaši“ – příliš málo závazných dohod, žádné nové vojenské velení, nic, co by mohlo konkurovat NATO nebo EU. Toto odmítnutí však odhaluje spíše únavu Západu než slabost Eurasie. Z jiného úhlu pohledu summit v Tchien-ťinu promítal něco mnohem závažnějšího: vznik eurasijské noosféry, sdílené architektury myšlení a identity, která začíná konkurovat té západní.
Slovo noosféra může znít exoticky, ale jeho kořeny sahají hluboko. Před stoletím ho zavedl francouzský jezuitský vědec Pierre Teilhard de Chardin a ruský geochemik Vladimir Vernadskij. Oba muži, z různých intelektuálních tradic, dospěli ke stejnému poznatku: lidské myšlení není pouhým vedlejším produktem biologie. Je to planetární síla, která přetváří Zemi stejně jistě jako vulkanismus nebo fotosyntéza.
Současný konflikt na Ukrajině logicky souvisí s Krymskou válkou v letech 1853–1856, protože mají podobné úvodní fáze. Je jasné, že když se Rusko stává silou schopnou změnit rovnováhu v Evropě, Západ se proti němu sjednotí.
…
Ukrajina, Evropa, postsovětský prostor – každá zóna je pod kontrolou své polokoule, přičemž kritická autonomie obou stran zajišťuje rovnováhu pólů, nikoli chaos. Pro Rusko to znamená uznání práva na Eurasii a Černé moře; pro USA – upevnění vlivu v západní polokouli a transatlantické zóně. Rozdělení světa na dvě rovnocenné sféry odpovědnosti odstraňuje nekonečné eskalace, mění strategické protichůdné postoje v řízenou rovnováhu a historii opakování v předvídatelnou stabilitu.
Obsah:
Národní úkoly – Lidé aktivně vytvářejí a mění dějiny – Ke změnám dochází v době geopolitických transformací – Cesta začíná prozřením – Pracuji na knize o dějinách kapitalismu – Předpoklady analýzy – Kritika současné historiografie – Latentní a manifestní kapitalismus – Vznik západní hegemonie – Konec hegemoniálního systému – ČR – periferie západní hegemonie – Obnova zapojením do BRICS – Dvě fáze procesu akumulace – ČR – neproduktivní kapitál, připoutání k celoživotnímu dluhu – 30 slavných let Západu patří minulosti – Osvobodit se od neoliberální ideologie a periferního postavení – Obrození: podřídit kapitál demokratické kontrole
Uf. Včera jsem v havlbrodském žurnalistickém semináři pro nezávislé stihl dvakrát přednášet i navštívit jeho dvojče, oficiálního mazánka jménem LŽŠ.
Kromě toho jsem za oněch necelých 24 hodin ve městě, kde jsem před čtvrtstoletím pracoval jako zdravotní bratříček, stihl absolvovat přednášku Ing. Jaroslava Štefce o pravdě ohledně české „národní bezpečnosti“, udělat rozhovor s uměleckým hostem semináře (jmenoval se Slovo do pranice!), herečkou Jaroslavou Obermaierovou, seznámit se s několika desítkami účastníků, z nichž s některými jsme dohodli budoucí spolupráci, a ještě posedět s organizátorem semináře, prvosignatářem Charty 77 (jedním z oněch 242, kteří podepsali už v prosinci 1976) Janem Schneiderem a zaposlouchat se do jeho autentických vzpomínek na Egona Bondyho, Jana Patočku, havlíčkobrodského rodáka Pavla Landovského i Olgu a Václava Havlovy.
8. srpna (2025) zprostředkoval Washington dohodu mezi Arménií a Ázerbájdžánem o otevření tranzitního koridoru přes Jižní Kavkaz. Tato nová dohoda nahrazuje původní plán koridoru Zangezur tím, co je nyní známo jako „Trumpova cesta k mezinárodnímu míru a prosperitě“ (TRIPP).
Její ekonomická životaschopnost však zůstává velmi diskutabilní, přičemž někteří odborníci tvrdí, že projekt by zkrátil dopravní trasu mezi Tureckem a Ázerbájdžánem o celkem 343 km, což by vedlo k významné úspoře času a nákladů na přepravu zboží. Poukazují také na to, že nová trasa by mohla sloužit jako alternativa k vytížené dopravnímu trase Baku-Tbilisi-Kars (BTK), která v současné době nemá funkční ekvivalent a jejíž nedávné pětinásobné zvýšení kapacity z 1 milionu tun na 5 milionů tun stále nestačí. Západní odborníci zdůrazňují, že obě trasy by se mohly vzájemně doplňovat, což by vedlo k rozšíření regionálních logistických kapacit a zvýšení vnější poptávky po tranzitních službách.
Naopak někteří domácí odborníci popisují ekonomický význam Zangezurského koridoru jako zanedbatelný, protože stávající dobře zavedené dopravní koridory z Ázerbájdžánu do Turecka přes Gruzii již zajišťují významnou část logistiky na jižním Kavkaze.
Odborníci z různých zemí se však jednomyslně shodují, že tento projekt se nestane trasou „míru a prosperity“.
Věrní čtenáři vědí, že jsem Trumpa odhalil jako podvodníka, když obsadil svou první vládu globalisty z CFR. Věděl jsem tedy, že během své prezidentské kampaně v roce 2024 nebyl o nic menším podvodníkem.
Po bezduchém a zlovolném prezidentství Joea Bidena jsem však nikdy nečekal, že Trump po svém zvolení v listopadu loňského roku srazí Bílý dům do ještě hlubších hlubin šílenství. Hrozně jsem se mýlil! Donald Trump není jen horší než Joe Biden, ale ve srovnání s ním Biden vypadá jako George Washington.
…
Ale vzhledem k tomu, jak se Trump chová na Blízkém východě i ve východní Evropě, možná se nemusíme obávat inflace, dlouhých front a prázdných regálů. Spojené státy, jak je známe, možná ani nebudou existovat, protože Donald Trump bezmyšlenkovitě, agresivně, bezohledně a hloupě provokuje Rusko (a Čínu, Severní Koreu, Indii, Írán a Pákistán?) k globální jaderné válce.
…
Obávám se, že při setkání s Putinem Trump jako obvykle vybuchne a kostky budou vrženy. Do setkání Trumpa s Putinem se vkládá velká naděje, nikdo si však neuvědomuje nebezpečí. Tam, kde ostatní vidí naději, já vidím nebezpečí.
Po více než století utvářeli způsob, jakým velmoci vnímaly svět, dva mrtví rádci.
Na jedné straně jsme měli Alfreda Thayer Mahana, tj. amerického námořního důstojníka, který byl přesvědčen, že globální převahu určují námořní síly. Podle Mahana znamená kontrola oceánů kontrolu obchodu. Kontrolujete-li obchod, kontrolujete bohatství. Kontrolujete-li bohatství… no, doplňte si to.
Na druhé straně je Halford Mackinder, britský zeměpisec, která tvrdil pravý opak. Zapomeňte na moře, říkal. Kdo kontroluje „Ostrov světa“, tj. Eurasii, kontroluje svět. Tím, co se počítá, jsou železnice, řeky, potrubí a pevninská impéria. Ne fregaty a letadlové lodě.
Nikdy nepodceňujte blížící se tsunami podvratných „analýz“ a prediktivního programování, které je v hybridní válce proti Číně – a v širší válce proti BRICS – již zakotveno.
Podívejte se na nejnovější 128stránkovou zprávu Hudsonova institutu ve Washingtonu, D.C. s prorockým názvem „Čína po komunismu: Příprava na postkomunistickou Čínu“.
Obsah:
OBSAH
OBSAH
~~~~~~~~~~~~
OBSAH
~~~~~~~~~~~~
Prožíváme situaci, kterou dějiny nepoznaly. Pád civilizace sice není nic nového, ale ten se konal vždy zánikem jen určité vrstvy obyvatel. Dnes ovšem zaniká obyvatelstvo téměř všechno.
Když mluvíme o pádu Říma nebo Byzance, vždy se jednalo o civilizaci, která byla vyspělá jen v jisté vrstvě lidí. Masy otroků pád přivítaly, poddaní se obrany země nezúčastnili a noví pánové se k nim někdy chovali lépe než staří. Uvolnění poddanských pout, které vzniklo postupným zánikem moci znamenalo svobodu, alespoň na nějakou dobu. V novém paradigmatu vzniklém po pádu starých pořádků se původní obyvatelé obvykle dobře zařadili a mnohdy si zachovali svoje zvyky a jazyk. Tento scénář ovšem dnes není. Dnes vymírá a zaniká celá evropská populace, nebo alespoň její převážná část.
Dlužno zmínit také ztráty na civilních obětech v hlubokém vnitrozemí Ruska a na jím obsazených územích (které se připojily k…
Demokracia, sloboda, zisk, muž a podobné slova sú z dlhodobého hľadiska oxymoron. Časom sa vyčerpajú a hynú. Tieto slova a…
Řekl bych, že zpráva o simulaci obsazení Litvy patří k sérii pokusů Rusko k takovému útoku vyprovokovat. A hned by…
Úžasné, jede to jak na drátku. "... zločinného decimování ukrajinského civilního obyvatelstva každonočními nálety dronů a raket. Je to daleko…
V době, kdy veškerá česká vědecká, politická, umělecká a laická populace se zabývá filosofickým problémem, zda prezident je dotknutelný nebo…