Představení knihy Změna režimu: Instituce a zlínské větve spolku Svatopluk v Otrokovicích
Přímá demokracie – Reformy – Občanská společnost – Prezidentská demokracie – Odvolatelnost prezidenta – Jednokomorový parlament – Referendum – Soudcokracie – Islandská revoluce – Nová ústava – Připravenost na mimořádné situace – Zelené technologie – Babiš – Vystoupení z NATO a EU – Soběstačnost
Nárast agresivity a násilia trápi celú Európu
… V niektorých štátoch majú hranicu trestného činu krádeže vyjadrenú v eurách, resp. sa suma aktualizuje podľa inflácie, v iných hranicu nepoznajú, trestnosť sa odvíja od charakteru skutku a okolností (napr. vlámanie, násilie, recidíva). Zopár príkladov na hranicu trestného činu krádeže vyjadrenú v eurách: Česko (400), Maďarsko (130), Poľsko (185), Rakúsko (100) Španielsko (400), v Nemecku, vo Francúzsku, v Taliansku, Holandsku, Belgicku a Portugalsku si hranicu nestanovili. Každý takýto skutok posudzujú individuálne. Napriek tomu, ako ukazujú štatistiky, aj tam čoraz častejšie dochádza k výraznému nárastu krádeží a páchaniu násilia na pracovníkoch obchodov, k rozkladu všeobecnej morálky. Vezmime si napríklad také Česko: podľa tamojších údajov osciluje každoročne počet drobných krádeží na približne rovnakej úrovni, ale rapídne rastie hodnota odcudzeného tovaru, zvyšuje sa už spomínaná fyzická agresivita najmä voči pokladníčkam a ochrankárom – a čo je horšie, na tejto činnosti v nemalej miere participujú profesionálne organizované skupiny, ktoré cielene kradnú väčšie množstvá tovaru, prípadne koordinujú krádeže medzi viacerými lokalitami.
Dne 19.11.2025 oznámila Společnost pro obranu svobody projevu (SOSP) další laureáty cen SOSP za svobodu projevu. V kategorii jednotlivců porota ocenila kardinála Dominika Duku a amerického aktivistu Charlieho Kirka (cenu převzala Eliška Hašková Coolidge), právníky Radka Suchého a Tomáše Nielsena a publicisty Ivana Hoffmana a Pavla Šika. V kategorii projektů a organizací pak Nadační fond Svědomí národa, web Sýr zdarma a mezinárodní právní společnost ADF International, která je v Evropě hlavním hlasem odporu proti unijnímu cenzurnímu nařízení DSA.
~~~~~~~~~~~~
Toto teatrální násilí krajní pravice se neopírá pouze o fyzický nátlak, který uplatňuje pomocí represivních aparátů, ani pouze o ekonomické manévry, které zotročují materiální život, ale především o komplexní systém sémiotických a mediálních sil, které pronikají až do nejintimnějších zákoutí každodenního života. Tam, v mikroskopickém divadle znaků, se utváří poslušnost, disciplínuje citlivost a vytváří společný horizont vnímání, který naturalizuje nelidské. Buržoazie se ve svém historickém vývoji naučila, že žádný řád nadvlády není stabilní bez sémiotické architektury schopné proměnit ponižující v osud, nespravedlivé v normálnost a svévolné ve zdravý rozum. To je možná nejhlubší projev jejího násilí: nezanechávat žádné soudně postižitelné nebo viditelné důkazy, estetizovat své údery a ponížení, vštěpovat gramatiku bezmocnosti. A oni se vyhýbají daním.
Tříhodinová debata Dr.habil. Petra Robejška, prof. Petra Druláka a JUDr. Jindřicha Rajchla za moderace Petr Zusky, rozdělená do tří dílů:
Socializmus – fámy a realita. Aký vlastne bol?
Najskôr treba v stručnosti povedať, že ide o spoločenský systém fungujúci na princípe solidarity, vzájomnosti, humanizmu a rovnosti. Je založený na silnom sociálnom štáte, na štátnom vlastníctve výrobných prostriedkov (rozumej podnikov i služieb), plánovaní výroby a prerozdeľovaní materiálnych a finančných hodnôt.
V 80. rokoch išlo o systém s moderným priemyslom a sebestačnosťou v poľnohospodárskej výrobe a vo výrobe potravín, a na tú dobu s vyspelým, medzinárodne uznávaným a skutočne bezplatným školstvom, zdravotníctvom a sociálnou starostlivosťou. Životná úroveň sa približovala k tej v Rakúsku.
Na strane druhej je pre toto obdobie príznačné značné obmedzenie občanov najmä v oblasti náboženských slobôd, cestovania do západných krajín či súkromného podnikania. Demokracia bola okliešťovaná vedúcou úlohou Komunistickej strany Československa, ktorá bola zakotvené aj vo vtedajšej ústave ČSSR.
Přetisk obsáhlého eseje Miroslava Dolejšího z října 1999 vyšel na webu Čítárny pod titulkem „Miroslav Dolejší. Po 19 letech v komunistickém vězení popsal skutečné události 17.listopadu 1989“ dne 1. 8. 2025.
Nepřinášíme ho zde kvůli informativnosti obsahu, odporuje našim publikačním zásadám, ale jako výmluvný dokument doby před čtvrt stoletím – včetně aktuálního úvodu Čítáren.
Jedním ze zásadních vztahů mezi lidmi jsou pracovní vztahy, které dělí lidi do dvou skupin. Hegel tuto situaci charakterizuje jako Pán a rab, v níž rab pracuje ve prospěch pána. Karel Marx v návaznosti na Saint Simona a další mluví o třídní společnosti a třídním boji. V současné pokleslé vzdělanosti je třídní boj primitivně chápán pouze jako násilný střet na barikádách. Po vítězství v třídním boji se boj mění v ovládání.
…
Dle modelu „pána a raba“ či třídního boje jazyk umožňuje přenést tyto procesy do mysli člověka a naprogramovat raba či ovládanou třídu k myšlení, postojům, názorům a chování v zájmu pána a vládnoucí třídy.
Ovládání prostřednictvím mysli prochází dějinami a je tak staré jako vykořisťování a ovládání lidí, vždy však je předpokladem vzdělanostní a intelektuální deficit ovládaných.
~~~~~~~~~~~~
Rovnost lidí a nedotknutelnost práv občanů jsou kulturní předpoklady demokracie, které ale demokratický stát neumí sám vytvořit: nestačí na to učitelé, je k tomu třeba spasitelů, demokratický stát si ale zakázal vyhlásit učení nějakého spasitele za „své“. Vsadil na neutralitu vůči spasitelům, Sázka na nejistotu – nazval Jiří Přibáň svou knihu úvah o demokracii.
Všechny cesty vedou zpět k Böckenfördově diktu: nezbytné předpoklady pro fungování demokracie vyrůstají z kultury, kterou demokratický stát vytvořit neumí, a kdyby se o to pokusil, stal by se státem totalitním. Claude Lefort pak považuje za definiens demokracie to, že moc v ní nemá žádné pevné místo, je pravidelně „sázkou ve (volební) hře“: vyhrát ji může kdokoli.
~~~~~~~~~~~~
Obsah:
Otázka „Německo – kam směřuješ?“ je převzata z románu, který byl vydán před 130 lety, v roce 1895. Jeho autorem je polský spisovatel Henryk Sienkiewicz a nese název „Quo Vadis“. Příběh se odehrává v roce 64 n. l. a pojednává o pronásledování křesťanů v Římě za vlády císaře Nera. Henryk Sienkiewicz popisuje, jak byli křesťané mučeni a zaživa upalováni jako pochodně. Řím byl v té době říší v úpadku. Je charakteristické, že si současníci jeho úpadku nebyli vědomi. Vnitřní a vnější násilí je však zjevně charakteristickým rysem upadajících říší.
…
Odklon od válečného kurzu německých vládnoucích elit lze vynutit pouze zásadní opozicí. Zde musíme počkat, zda nadcházející masivní sociální škrty přesvědčí lidi, aby vyšli do ulic protestovat. Potřebujeme širokou alianci za mír a sociální stát, která vyvede protest do ulic. Němci však v současné době dřímou a čekají na svou zkázu.
Obsah:
~~~~~~~~~~~~
Obsah:
Odkazy na 30. léta 20. století se množí. Úpadek americké demokracie nás zdá se vrací k úpadku německé Výmarské republiky. Trump svým potěšením z násilí a lží, svým využíváním zla nás neodolatelně vrací k Hitlerovi. V Evropě vzestup hnutí klasifikovaných jako krajně pravicová nás nutí k pohledu zpět na naši historii.
Západní společnosti se však již příliš nepodobají tomu, čím byly ve 30. letech. Jsou zestárlé, konzumní, terciární, ženy jsou emancipované, osobní rozvoj nahradil stranickou příslušnost. Jaký je vztah k společnostem 30. let: mladým, skromným, průmyslovým, dělnickým, mužským, stranicky organizovaným? Právě tento socio-historický odstup mě vedl k tomu, že jsem dosud považoval za a priori neplatnou paralelu mezi „extrémní pravicí“ současnosti a minulosti.
Obsah:
Po otevřeném dopisu, který před 3 týdny podepsalo více než 50 nevládních organizací z celé Evropy, se na vedení Evropské komise obrací také stovka osobností zabývajících se svobodou projevu z Evropy i Ameriky. Požadují revizi unijního nařízení o digitálních službách (DSA), které obsahuje několik částí ohrožujících svobodu projevu na sociálních sítích a velkých vyhledávačích. Ve společném dopisu upozorňují, že DSA, prezentovaný jako nástroj proti „dezinformacím“, stojí na vágních definicích a obsahuje represivní pravomoci bez dostatečné kontroly.
Mezi signatáři jsou prestižní jména jako např. Ayaan Hirsi Ali, bývalá prezidentka Americké unie občanských svobod (ACLU) Nadine Strossenová, američtí publicisté Michael Shellenberger a Rod Dreher, bývalý brazilský prezident Jair Bolsonaro a řada poslanců Evropského parlamentu. Za Českou republiku dopis podepsali spoluzakladatelé Společnosti pro obranu svobody projevu Daniel Vávra a Vlastimil Veselý a spolu s nimi pak např. senátoři Daniela Kovářová a Zdeněk Hraba, europoslanci Ondřej Knotek, Filip Turek a Ivan David, profesoři Ivo Budil a Petr Drulák, bývalý kancléř prezidenta ČR Ladislav Jakl, člen Rady České televize Pavel Matocha, mediální komentátoři Daniel Kaiser a Karolina Stonjeková, právník Jan Gregor, novinářka Cecílie Jílková nebo galeristka Kateřina Dostálová.
~~~~~~~~~~~~
Drulák: Krach liberalismu jako bezpečnostní strategie. Hrozby pro ČR: Brusel, Ukrajina, Migrace
Schneider: Efektivita tajných služeb, realistická zahraniční politika, barevné revoluce, liberalismus a instituce, NATO, Spolupráce namísto konfrontace: BRICS
Medula: Lze ještě mluvit o demokratických režimech?
Drulák: Oligarchie – od arogance k zoufalství
Schneider: výpalné mafiánům a Babiš, migrace, schopnost EU přežít, Ukrajinci v ČR
Drulák: Stát a národ komplementární. Levice chybí. Stačilo! integrovalo rozumnou levici včetně komunistů
~~~~~~~~~~~~
~~~~~~~~~~~~
Evropa se nachází v historickém bodě zlomu, chycena mezi rozpolcenou elitou ochotnou obětovat svůj lid, aby si udržela moc, a geopolitickou dynamikou, která se vymyká kontrole. Pod záminkou obrany hodnot a reakce na imaginární hrozby hrají evropští lídři nebezpečnou hru a vrhají kontinent do spirály války a krize. V tomto boji o zachování své hegemonie ignorují sociální, ekonomickou a lidskou realitu, a odsuzují tak lid, který si nepřál být držen jako rukojmí. Tváří v tvář tomuto šílenství je jedinou cestou ven kolektivní a zodpovědný čin občanů, protože je na nás, abychom předefinovali důstojnou a svobodnou budoucnost, daleko od války a beztrestnosti.
Ti, kdo tvrdí, že nám vládnou, už nevidí svět takový, jaký je, s jeho napětím, složitými realitami a nevyhnutelným vývojem. Ne, vidí ho skrze zkreslený hranol svých fantazií, svých zastaralých ideologií, neschopní akceptovat vznikající multipolaritu. Daleko od pochopení globální dynamiky se raději uzavírají do ideologické bubliny, pevnosti popírání, paranoie a arogance. Všechno, co unikne jejich zúženému pohledu, se v jejich očích stává hrozbou. Proto odsuzují tzv. rusko-čínské spiknutí s horlivostí inkvizitora hledajícího kacíře, když je to právě jejich vlastní nepřátelství, jejich arogantní pohrdání vnějším světem, jejich systematické vměšování, co tyto mocnosti stmelilo do planetárního bloku sjednoceného proti nim.
~~~~~~~~~~~~
~~~~~~~~~~~~
Právě před 80. lety, 2. září 1945, kapitulací poslední země Osy Berlín-Řím-Tokio, Japonska, skončila poslední světová válka.
Ze všech veřejných oslav mého dětství se mi do paměti nejvíc zaryly oslavy, kdy od konce 2. světové války (tehdy, kdy nejbližší válka byla totálně mimo náš dohled – až v Afghánistánu – jsme říkali zkrátka „od konce války“) uplynula přesná polovina – 40 let. Byl rok 1985. Dnes se ta doba podává jako nepoměrně strašnější čas než ten náš, a v něčem jistě strašný byl – zejména v tom, že se střílelo na ty, kdo chtěli bez povolení překročit hranice (to byl nakonec jediný důvod, proč po pádu režimu padly odsuzující rozsudky pro řadu tehdejších východních vůdců – protože to byla jediná věc, v nichž se jejich praktiky od těch západních opravdu markantně lišily).
Návrh: založit SČSP (scsp.sk)
SČSP = svaz (společnost?) česko – slovenského přátelství bude nezávislou, nevládní a neziskovou organizací (zapsaným spolkem?), která bude na základě projeveného zájmu členů nezávisle působit v obou státech.
Uf. Včera jsem v havlbrodském žurnalistickém semináři pro nezávislé stihl dvakrát přednášet i navštívit jeho dvojče, oficiálního mazánka jménem LŽŠ.
Kromě toho jsem za oněch necelých 24 hodin ve městě, kde jsem před čtvrtstoletím pracoval jako zdravotní bratříček, stihl absolvovat přednášku Ing. Jaroslava Štefce o pravdě ohledně české „národní bezpečnosti“, udělat rozhovor s uměleckým hostem semináře (jmenoval se Slovo do pranice!), herečkou Jaroslavou Obermaierovou, seznámit se s několika desítkami účastníků, z nichž s některými jsme dohodli budoucí spolupráci, a ještě posedět s organizátorem semináře, prvosignatářem Charty 77 (jedním z oněch 242, kteří podepsali už v prosinci 1976) Janem Schneiderem a zaposlouchat se do jeho autentických vzpomínek na Egona Bondyho, Jana Patočku, havlíčkobrodského rodáka Pavla Landovského i Olgu a Václava Havlovy.
Karel Kryl (*12. dubna 1944 +3. března 1994) a jeho kritické ohlasy na politickou situaci a počínající korupci v letech 1990-93. Je to k neuvěření, ale stejně jako za bolševika byl Kryl zakazovaný i počátkem 90 let (a vlastně až do své smrti). Po dlouhou dobu měl omezený přístup k mediálním zdrojům, jako byla televize, IDnes, Lidovky, Český rozhlas apod. A nemalou zásluhu na omezování politického vlivu Kryla měl Václav Havel.
Připomínka těhle událostí se dnes v médiích vyskytuje prakticky výhradně v kontextu válečného štváčství proti Rusku. „Ruský imperialismus nás může obsadit i potřetí,“ zní zaklínadlo. Je nesmyslné. Zkušenost s pastí, ze které SSSR vyvázl jen díky inkompetenci našich politiků, si Rusové zcela jistě nebudou chtít zopakovat. Pokud by to mělo být nezbytné, inkompetenci těch současných vyřeší pár Sarmaty a Orešniky.
Tyhle dva texty jsem publikoval před sedmi lety u příležitosti příslušných výročí a později i na Disputu ve svém seriálu České dějiny. Dnes je publikuji znovu, neboť mimo popisu historických událostí jsou také výmluvným svědectvím o úrovni domácí politické scény, která se od těch dob nejen nezvýšila, ale naopak propadla ještě hlouběji. A také protože nabízejí srovnání: jestliže v roce 1968 byla jejich nereálným naivním cílem svrchovanost státu, je reálným cílem těch dnešních jeho naprosté podřízení.
Tím, že nám neustále vnucuje možnost být někde jinde a spokojit se s něčím jiným, éra univerzální pomíjivosti oslavuje změnu jako formu svobody a zároveň ji redukuje na donucení k nestabilitě, na zvrácenou formu vynucené plurality.
…
Digitalizovaný prostor, hladký a zdánlivě svobodný, stále více připomíná obrovský chytrý koncentrační tábor, kde jsou subjekty kontrolovány a sledovány, vykořisťovány a šťastné, podvedené do domnění, že se baví a zábavně tráví čas, zatímco ve skutečnosti pracují bez přestávky – a bez jakékoli výměny ekvivalentů – pro neoliberální řád.
„Odpor k Rusům, Rusku a všemu ruskému se stal jedním z hlavních společenských stereotypů, s nimiž žila polistopadová česká společnost,“ říká historik a slavista Michal Téra. Popisuje, v čem je česká rusofobie odlišná od té polské nebo pobaltské, a vysvětluje, jak v českém akademickém prostředí funguje tzv. daň za společenskou přijatelnost.
…
Jedná se o vyvrcholení procesu, který tu probíhal už víc než pětatřicet let. Odpor k Rusům, Rusku a všemu ruskému se stal jedním z hlavních společenských stereotypů, s nimiž žila polistopadová česká společnost. Nepřinášela si jej pouze z dob normalizace, ale speciálně si ho pěstovala jako jeden ze zdrojů svého potvrzení, že patříme na Západ – a proto jsme proti Rusku. Významná část naší politické scény, médií i veřejných elit tento stereotyp podporovala, pracovala s ním a podněcovala ho, takže být protiruským se stalo součástí „dobrého vychování“ a společenským trendem.
… taká je jedna z hlavných myšlienok románu Šíp času (Praha: VOLVOX GLOBATOR 2003) od anglického spisovateľa Martina Amisa (* 25. 8. 1949 Oxford, Spojené kráľovstvo – † 19. 5. 2023 Lake Worth Beach, Florida); jeho kniha, nominovaná na Bookerovu cenu (po prvý raz som ju čítal pred desiatimi rokmi), mi pripomenula, že ono hrkotanie, ktoré ma inšpirovalo k tejto eseji, je v dnešných časoch azda najhlučnejšie za ostatné roky, resp. desaťročia: Gaza, Ukrajina, Rusko, Irán, Izrael, Sýria, Afganistan, Sudán, Rwanda, Somálsko, Jemen, …
…
Aj v dnešných časoch sa mier vznáša na motýlích krídlach, pre ktoré je veľmi ťažkým bremenom. Keď sa vysilia, spustí sa hrmavica. A mocní tohto svete sa chytia príležitosti s túžbou získať pre seba čo najviac: prírodného bohatstva a zbraní. Na rad prichádzajú rokovania, kto z koho, vyhrážky, samity o zbrojení, „mierové“ i mierové telefonáty, stavanie vzdušných zámkov, ktoré sa pod salvami zbraní od výmyslu sveta rozpadávajú ako domček z karát.
Obsah:
Nejen symbolů komunismu (rudá pěticípá hvězda, srp a kladivo) se vláda obává. Všechny vlády na ústavních lžích založené České republiky už od jejího vzniku mají panický strach z orlice – moravské a slezské, které jsou součástí velkého státního znaku ČR. Proto byl do ústavy ČR zaveden unikátní pojem, nemající ve světě obdoby: takzvaný „malý“ státní znak, což je pouze český lev. Žádna jiná země na světě nemá dva různé a zcela odlišné státní znaky.
…
Minulý týden došlo k další eskalaci tohoto trendu: Vláda na středečním zasedání (16.7.2025) schválila návrh nového jednotného vizuálního stylu pro státní správu. Cílem je sjednotit údajně roztříštěnou vizuální komunikaci institucí, zvýšit přehlednost pro občany a posílit důvěryhodnost státu navenek i dovnitř.
…
~~~~~~~~~~~~
Kolektiv pro práci, kulturu a vědu rozhodně nesouhlasí s novelou trestního zákoníku, schválenou 30. 5. 2025 Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR, která založení, podporu a propagaci komunistického hnutí činí trestnou s hrozbou odnětí svobody na dobu jednoho až pěti let.
Kriminalizace komunistických myšlenek a hnutí je součástí řady represivních opatření současného kapitalistického systému a jeho režimu, nejen vlády. Mnohé represivní kroky podporují také další systémové strany včetně opozice, soudy, státní orgány i soukromé kapitálové skupiny.
…
Represe a sledování celých částí lidových vrstev není náhodná. Je důsledkem zostřování rozporů v rámci imperialistického systému, jeho komplexní krize, jež vedla k vypuknutí mnohostranně nespravedlivé války světových rozměrů r. 2022. Imperialismus zostřil a zrychlil vykořisťování a zbídačování většiny lidí a omezování základních lidských práv a svobod.
Třídní zášť a nesnášenlivost podle našeho hlubokého přesvědčení vyvolává především současný systém, jeho režim a vlády – zbídačováním, vykořisťováním lidí, plundrováním planety, válečným štvaním a válkou, vyhazováním z práce, kampaněmi proti konkrétním lidem a jejich represí.
…
~~~~~~~~~~~~
OBSAH
~~~~~~~~~~~~
Na mezinárodních summitech a v médiích se mluví pouze o zvýšení výdajů na obranu a zbrojení. Na nedávném summitu v Haagu se spojenci NATO dohodli na zvýšení výdajů na obranu na 5 % HDP. A přesto veškerá publicita kolem toho, že se konečně bere vážně národní obrana a bezpečnost, působí jako neupřímné gesto. Proč? Protože vedoucí představitelé většiny členských států NATO si jsou plně vědomi skutečnosti, že jejich ozbrojené síly nejsou připraveny na vážný boj. Ještě horší je, že obyvatelstvo západních společností přijalo post-heroickou kulturu, která obranu vlasti nepovažuje za svou věc. Mladí lidé nebyli vedeni k přijetí hodnot vlastenectví, odvahy a povinnosti, a proto mnozí z nich necítí téměř žádnou odpovědnost za obranu své země.
…
Pokud se vládnoucí elity společnosti tak hluboce odcizily válečnému étosu, je pak překvapivé, že většina lidí také zastává názor, že obrana jejich národa není jejich záležitostí? Morální odzbrojení Západu ve skutečnosti zbavilo společnost právě těch hodnot, které jsou nezbytné pro udržení národní bezpečnosti.
Zatímco tedy lídři zemí NATO připíjejí na svůj závazek zvýšit výdaje na zbrojení, jejich společnost zůstává morálně odzbrojená.
Dle očekávání, které jsem vyjádřil v článku z 26.května 2025, Vrchní soud v Praze zrušil dne 23. června 2025 již podruhé zprošťující rozsudek nad obž. Janou Nagyovou a jejím pomocníkem obž. Andrejem Babišem. Nešel ale do krajnosti: nevyužil práva nařídit projednání v novém složení senátu. Soudce Jan Šott tak dostal již druhou příležitost k „polepšení“. Ale i tak soudci Vrchního soudu naplnili cíl narušovat politickou dráhu Andreje Babiše.
Zvěř, hysterici, vrazi, podvodníci všeho druhu, kšeftaři se zbraněmi, váleční psi jsou nyní už utržení z řetězu. Větří šanci, jakoby krev prolévaná na bojištích na Ukrajině vydráždila jejich smysly. Cítí krev na kilometry daleko a v přirozenosti jejich povah jednoduše chtějí víc. A dál.
Ještě na obrazovkách televizí lopotně hledají záminky, jak vehnat státy a národy do vražedného zabíjení. Podle dávno zaběhané strategie. A zatímco jejich sofistikované lži určené mase nadzdvihávají nenávist a směřují agresi, v tichosti se daly do pohybu obrovské přesuny armád, mířících tentokrát na Blízký východ. Zbývá poslední krok. Najít vhodný rámec válečné propagandy, najít vhodnou záminku a strhnout masu do strachu a neochotné podpory zabíjení.
Proti domnělému nepříteli.
~~~~~~~~~~~~
„Moja sloboda mávať päsťou sa končí tam, kde sa začína tvoja tvár.“ Táto známa veta filozofa Johna Stuarta Milla dlho pôsobila ako memento, ktorým sa máme riadiť, no v súčasnej Európe, kde sa pojem slobody zredukoval na bezbrehý individualizmus, sa jej duch pomaly vytráca. Sloboda sa tu často chápe ako čisto osobná vec – ako niečo, čo si bránime pred inými. Ale čo ak je to práve naopak? Čo ak sa sloboda začína až tam, kde dokážeme byť v harmónii s ostatnými?
…
A tak sa stále viac ukazuje, že najväčšou hrozbou pre demokraciu nie je autorita, ale anarchia ega. Sloboda od všetkého – od záväzkov, od pravidiel, od spoločenských noriem – sa mení na bezbrehý individualizmus, kde sa vyhráva nie ohľaduplnosťou, ale bezohľadnosťou. Tento stav má svoje dôsledky. To, čo zažívame nielen na Slovensku, ale univerzálne v krajinách západného sveta, je silnejúci pocit spoločenskej prázdnoty, kríza dôvery v inštitúcie, mentálna a psychická vyčerpanosť, rozpad komunít a atomizácia sociálnych vzťahov.
„To, co se dnes děje, je plíživá cenzura. Hned mě označí za válečného štváče,“ říká Karel Havlíček. Jsme v ČR připraveni na zastavení liberálního pochodu institucemi? Bude Evropa následovat USA nebo půjde vlastním směrem? – Tyto otázky si kladli hosté v diskusním panelu nazvaném Vzpoura proti globalismu v rámci Konzervativního kempu, který pořádala tento víkend Společnost pro obranu svobody projevu a z něhož ParlamentníListy.cz přinášejí reportáž.
Obsah:
Mezinárodní den rodiny
~~~~~~~~~~~~
Skupina The Kelly Family
Zdánlivě zvláštní rozhodnutí učinil korespondent izraelské televize Channel 12, když se 22. dubna rozhodl zveřejnit jedno z nejponižujících videí, na kterém je relativně velký počet izraelských vojáků napaden jediným palestinským bojovníkem. Když vojáci křičeli a klopýtali po schodech budovy v Chán Júnis, vypukl chaos: někteří padali se přes sebe, jiní se schovávali za betonovou zdí a někteří dokonce chaoticky stříleli, čímž ohrozili své vlastní kolegy.
Vzhledem k obvyklému dodržování přísné a často nepřiměřené vojenské cenzury ze strany izraelských médií to vyvolává vážnou otázku: co vedlo k rozhodnutí zveřejnit tak ponižující portrét vlastních vojáků?
Obsah:
Unijní nařízení DSA, které má v sobě několik cenzurních pastí, bude projednávat naše sněmovna ve formě Zákona o digitální ekonomice už ve třetím čtení. Snažíme se varovat vládní poslance, že nová americká vláda označuje evropskou cenzuru s pomocí DSA za překážku v rozvoji euroatlantických vztahů, a dokonce za možný důvod opuštění závazků v NATO.
…
Nedávno jsme se dozvěděli, že někteří lobbisté prosazující u nás DSA se uchylují ke lži, že jsme jedna z posledních (ne-li poslední) zemí, kde DSA není implementováno. A na schválení tlačí i online inzerce. Před pár dny se nám poprvé ukázala.
Co se rozumí pod pojmem „humanismus“? Jedná se o intelektuální hnutí 14. až 16. století, které zdůrazňovalo důstojnost lidské bytosti, inspirované dílem Giovanniho Pica della Mirandola „Discurso sobre la dignidad del hombre / Pojednání o důstojnosti člověka“ (1496). Tento směr vedl k lepšímu pochopení rozdílů mezi lidmi a hodnoty individuální existence a probudil potřebu stanovit omezení politické a náboženské moci.
Celé lidské dějiny jsou poznamenány koexistencí zrna a plev, humanismu a barbarství, rozumu a pudovosti. Kultura a vědomí, že ten druhý je také bytostí, která má svá práva a vyžaduje péči, jsou základními podmínkami existence, které brání tomu, aby lidé mezi sebou bojovali jako divoká zvěř.
"Rentabilní" je relativní pojem. Jak pro koho.
A kdo bude plyn dodávat? Amerika plynovými tankery přes oceán do Řecka? To přece nemůže být rentabilní.
Autor píše v závěru: "Druhé kritické opomenutí spočívá v personální strategii a archetypu elity. Historicky byla ruská elita produktem buď…
Pane Rychlíku, u tohoto pojetí vám schází reflektování fungování dosavadního unipolárního systému a a zanikání zdrojů, ze kterých žil. To,…
Autor jako mnozí jiní, dobře vidí slabiny současnosti. Návrat do minulosti ovšem není možný. Člověk, který ochutnal svobodu jednotlivce se…