Dugin o tom, jak může Rusko zvítězit

Někdy je válka nevyhnutelná. V jiných případech ji lze klidně nezačínat. Jakékoli zobecnění vede k absurditě.

Teorie spravedlivé války vznikla již velmi dávno. Její smysl spočívá v rozlišení, kdy je válka legitimní a kdy nikoli (tj. představuje hybris).

Cicero[2] formuloval koncept bellum iustum et pium[3] (spravedlivé a zbožné války) a tvrdil, že válka je přípustná pouze jako odplata za způsobenou škodu, na obranu spojenců, s formálním vyhlášením a bez nadměrného násilí. V jistém smyslu je tato teorie reaktivní (válka jako odpověď na válku) a omezená etickými rámci.

Autor: Gerard Segerse / nationaltrustcollelements.org.uk

Svatý Augustin[4] byl prvním horlivým zastáncem teorie spravedlivé války.

Blahoslavený Augustin se domníval, že válka je přípustná, pokud: je vedena ve jménu míru, má spravedlivý důvod (obnovení narušeného řádu, obrana před agresí) a správný záměr (láska, nikoli nenávist nebo touha po moci). Augustin povolil válku jako menší zlo k zabránění většímu. Opět se legitimizuje – tentokrát však v křesťanském kontextu – reaktivní válka (oni začali, my to dokončíme, s láskou).

Ve středověké katolické kultuře formuloval Tomáš Akvinský[5] klasická kritéria přijatelné války: auctoritas principis – válku vyhlašuje pouze zákonná moc, causa iusta – válka má spravedlivý důvod, recta intentio – válka má správný (eticky a nábožensky ospravedlnitelný) záměr. Zavedl také princip proporcionality a rozlišování (jus in bello).

Křížové výpravy – včetně té nejbrutálnější z nich, čtvrté, proti Byzanci, tedy v podstatě proti nám, pravoslavným – byly nicméně odůvodněny.

Eugene Delacroix / Louvre / commons.wikimedia.org

Ospravedlněna byla i čtvrtá křížová výprava, obsazení Konstantinopole křižáky[6].

Hugo Grotius[7] v 17. století přenesl tuto teorii z teologické roviny do světské roviny přirozeného práva.

Grotius rozlišuje tři spravedlivé důvody války, všechny vyplývají z přirozeného práva (ratio naturalis) a práva národů (jus gentium).

Sebeobrana (defensio sui): proti bezprostřední a reálné hrozbě života, tělesné integrity nebo majetku. Smrtící síla je přípustná i při útoku bez úmyslu zabít (například znásilnění nebo zmrzačení), protože nelze důvěřovat úmyslům agresora. Ale pouze v případě bezprostředního nebezpečí – preventivní válka pouze na základě podezření je zakázána.

Obnova práv (reparatio iniuriae nebo recuperatio rerum): navrácení odcizeného majetku, území, plnění smluv, náhrada škody. Sem patří i práva na obchod / plavbu. Válka je zde obdobou soudního sporu, když není společný soudce.

Trestání (punire): za úmyslné porušení přirozeného práva (pirátství, kanibalismus, odmítnutí obchodu). Právo trestat původně náleží všem, ale obvykle je vykonáváno suverény. Samotný Grotius připouští dokonce i zásah vůči „zločinům proti přírodě“, avšak s výhradami: pouze u závažných zločinů a s ohledem na následky (aby nedošlo k poškození nevinných).

Zde je důležité, že teorie spravedlivé války se ve všech svých verzích snaží definovat, která válka je legitimní a která nikoli. Zde je háček. Kdo stanoví pravidla, ten do nich vkládá své vlastní zájmy. A pokud někdo nechce hrát podle těchto někým stanovených pravidel, lze ho snadno obvinit z porušení pravidel „spravedlivé války“ a na tomto základě mu vyhlásit válku. Sám Grotius se setkal s tím, že Britské impérium na vzestupu prohlásilo Světový oceán za majetek anglické koruny, a Holanďan Grotius (v té době byla Holandsko ještě mocnou námořní velmocí) se nad tím rozhořčil. To je nespravedlivé. Ale v očích koho: v očích konkurenta.

Je zřejmé, že „spravedlivá válka“ je také velmi relativní pojem a závisí na tom, kdo o ní mluví – pro koho je „spravedlivá“ a pro koho ne.

Třetí světová válka, která právě začíná a která může vést ke zkáze lidstva, s novou naléhavostí klade otázku války a míru. Abychom se však neztráceli v demagogii a propagandě, je třeba hovořit přímo o této válce, aniž bychom zobecňovali jakékoli jiné války. Před pár dny se japonská premiérka Takaiči poklonila hrobu pilota, který na její národ shodil atomovou bombu. Je jasné, že pro takové Japonsko bude „spravedlivé“ pouze to, co řekne velký americký táta.

Video: TG kanál @rossonero1991

Japonská premiérka Takaiči se dokázala poklonit a položit věnce na hřbitově v Arlingtonu, kde jsou pohřbeni piloti, kteří svrhli atomovou bombu na Hirošimu a Nagasaki[8].

Důležitější je pochopit, kdo se této války účastní a na čí straně stojí. Třetí světová válka je válkou unipolárního světa proti multipolárnímu. Unipolární svět reprezentují Trump a Izrael, stejně jako ostatní bloky kolektivního Západu (Velká Británie, EU a globalisté obecně). Někteří z nich se této války nechtějí účastnit, jiní proti ní nic nemají, ale všichni budou nuceni tak učinit. K tomuto pólu patří také četní vazalové Západu z různých civilizací – z Asie, Blízkého východu, Afriky a Latinské Ameriky.

A ať už si kdo říká co chce, pro ně bude tato válka zcela „spravedlivá“. Brání světovou nadvládu, která se pod tlakem formujícího se multipolárního světa otřásla. Je důležité vzít v úvahu: pokud se vžijeme do role centra rozhodování o unipolárnosti nebo unipolárním globalismu, pak jedná celkově racionálně. Třetí světová válka si klade za cíl zachování nebo alespoň prodloužení unipolárního světového řádu – v jakékoli verzi:

• čistě severoamerické hegemonie – agresivní a neskrývající své cíle – světové nadvlády – Trump;
• regionální dominance na Blízkém východě (jménem „západní civilizace“) – v případě Izraele;
• zachování světového kapitalistického modelu (globalisté);
• proti růstu suverenity Ruska
• a do jisté míry – Číny (EU a Anglie).

Všech pět pólů kolektivního Západu (USA, Izrael, EU, Británie a globalisté) stojí navzdory všem dílčím neshodám na stejné straně. Různě chápou jednopólovost a globální hegemonii, neshodují se ideologicky a v řadě konkrétních otázek, ale celkově jsou historicky a civilizačně solidární.

Fotografie od uživatele NMStudio789/Shutterstock

BRICS – tábor protikladný kolektivnímu Západu

Protikladným táborem jsme my, Rusko, Čína a Írán. A také čilá a suverénní Severní Korea. Tyto čtyři země tvoří jádro BRICS. Představují téměř zformované civilizační státy. Zoufalý a úspěšný odpor Íránu proti americko-izraelské agresi povyšuje tuto mocnost z řady běžných islámských zemí na suverénnější a samostatnější entitu. Severní Korea žije v suverénním korejském prostoru zcela sebevědomě a spolehlivě.

Vlastně právě suverenizace těchto mocností vytvořila předpoklady pro vznik multipolárního světa. Na to zastánci unipolárního světa reagovali – válkou. Pro multipolární svět je tato válka zcela „spravedlivá“ – iustum et pium. Vnucují nám ji ti, kdo se nedokázali smířit s přerozdělením rovnováhy sil ve světové architektuře. My považujeme unipolárnost za „nespravedlivou“, oni nám to oplácejí stejnou mincí.

Třetí světová válka je tedy „spravedlivá“ pro její hlavní účastníky, i když si každý „spravedlnost“ vykládá po svém.

Přitom jak na Západě, tak v oblasti multipolárního světa existují ti, kdo s válkou nesouhlasí. V podstatě se na Západě jedná o ty, kteří tak či onak odmítají unipolaritu a hegemonii, a tudíž uznávají multipolaritu. Přitom má někdo mírnější postoj k Rusku, někdo k Íránu a Palestině, někdo k Číně.

Někteří se domnívají, že Netanjahu vtáhl Trumpa do agrese proti Íránu. Někteří jsou přesvědčeni, že podpora Ukrajiny proti Rusku nemá nic společného ani s americkými, ani s evropskými zájmy. A někdo se domnívá, že Čína není globálním protivníkem Západu. Zde se názory rozcházejí. Jedná se však o masivní část západních společností, která bude jistotu Západu v „spravedlnosti“ třetí světové války podkopávat. Tak tomu bylo během vietnamské kampaně v USA a západní Evropě.

Ale něco podobného jistě uvidíme i ze strany multipolárního tábora. A zde se vytvoří sociální skupiny s protiválečným zaměřením. Ty by se zcela spokojily s unipolárností, nebo by, nevidíce možnost odporu a tváří v tvář rostoucím rizikům zničení lidstva, navrhly kapitulovat před nepřítelem. Pro ně samotná multipolarita a civilizační suverenita nepředstavují rozhodující hodnoty. A to znamená, že bojovat za to je „nespravedlivé“.

Autor: Shutterstock AI

Pro určité skupiny ve světovém společenství bude třetí světová válka „spravedlivá“, pro jiné nikoli.

Země, které nepatří do západního světa a nejsou jeho plnohodnotnými vazaly, a ty, které intuitivně inklinují k multipolaritě nebo přímo patří do BRICS, se ocitnou na rozcestí. Pro ně bude samotná třetí světová válka nespravedlivá, protože svůj osud nespojují ani s unipolaritou, ani s multipolaritou, ale kolísají v závislosti na situaci a regionálním rozložení sil. Největším a rozhodujícím hráčem je Indie – hotový stát-civilizace.

Zatím se však nevyjasnila pozice většiny islámských zemí, států Afriky a Latinské Ameriky.

Ukrajinský konflikt je pouze jednou z front této války. Pro nás je to válka nejen spravedlivá, ale i svatá. Pro kolektivní Západ – zejména pro globalisty, neokonzervativce, EU a Británii – je to přesně naopak. A ačkoli tato fronta není ani pro Trumpa, ani pro Netanjahua prioritou číslo jedna, v průběhu eskalace a pokud se jim podaří prosadit svou vůli na Blízkém východě, a Trump uskuteční své plány na úplné podřízení Latinské Ameriky zájmům USA (jak je zaznamenáno v nové verzi doktríny národní bezpečnosti), bude Rusko dalším cílem. A poté přijde na řadu i Čína.

Všimněte si: pro Západ jsou to všechno legitimní cíle ve válce o zachování světové nadvlády, unipolarity a hegemonie. Globalisté to raději skrývali pod „liberálně-humanistickou“ rétorikou. Trump tyto postupy odhodil jako zbytečné další pokrytectví a vede válku za Západ prakticky otevřeně a bez zmírnění. Pro Západ jako systém je to „spravedlivá“ válka.

Zdroj: Whitehouse.gov

Trump, zbavený pokrytectví, vede otevřeně válku za Západ. A pro něj je „spravedlivá“

Pro multipolární svět je spravedlivou válkou válka proti Západu. Který útočí. Je zřejmé, že většina účastníků multipolárního procesu, včetně Ruska, doufala, že se tomuto přímému střetu vyhnou, odloží jej a budou multipolárnost posilovat postupně a krok za krokem. To se však nepodařilo. Již situace na Ukrajině vedla k přímému vojenskému konfliktu se Západem a radikalismus Netanjahua a jeho plná podpora ze strany Trumpa vyostřily situaci na Blízkém východě.

Nyní se musíme plně soustředit na to, jak tuto válku vyhrát. Třetí světovou válku. A samozřejmě k tomu je třeba především vypracovat globální strategii. Vždyť ty země, které jsou terčem útoku kolektivního Západu (se všemi jeho pěti póly), v podstatě patří do našeho tábora – to platilo pro Sýrii Asada, Venezuelu Madura, to platí pro Írán a Irák, pro Kubu, Mexiko, Kolumbii a Brazílii. Složitější je situace s Pákistánem a Afghánistánem, konflikty v Africe a v Indočíně. To je třeba podrobněji prozkoumat.

Všichni globální a dokonce i regionální hráči ve třetí světové válce se budou muset rozhodnout, na jaké straně stojí. V opačném případě za ně jejich pozici určí jiní.

Právě v tomto kontextu je třeba chápat diskuse o „válce a míru“ , „spravedlnosti a nespravedlnosti“, o „našich a cizích“ v současných podmínkách.