Co si to zvolili v Praze?

Chaun v šoku a vzpomínka na Rakušana

Foto: Igor Chaun

„Pro mnoho z nás už je válka abstraktní pojem. A proto má mnoho přívrženců. A proto volíme politiky, kteří upřednostňují boj a válku před mírovými jednáními a selským rozumem. Ale konečné rozhodnutí bude na nás!“ uvádí ke svému videu Igor Chaun, režisér, scenárista a někdejšího studentský vůdce sametové revoluce.

Igor Chaun ve svém protiválečném videu upozornil na dokument Neviditelné rány války 1861–2010, který zachycuje ničivé dopady válečných konfliktů nejen na samotné vojáky, ale také na jejich blízké a celou společnost. Snímek, který má na ČSFD hodnocení 78 procent, ukazuje skutečnou tvář války a její dlouhodobé následky.

A varoval před atmosférou, která podle jeho názoru začíná připomínat období před první a druhou světovou válkou. „Podobně jako tomu bylo před první i druhou světovou válkou, tak u nás dochází mezi obyvatelstvem k jakési idealizaci války, dokonce k jakémusi bojovému nadšení,“ uvedl ve svém videu.

Za tímto vývojem vidí především neznalost a působení nejnižších lidských pudů. „Neznalost a primitivní pudy hrají prim a jsou podporovány částí politické scény naší, evropské a provázanými médii,“ prohlásil.

Chauna totiž šokovalo, co se nedávno odehrálo během Army dne v pražském obchodním centru Flora, kde si děti prohlížely vojenské zbraně a vybavení. Zmínil především malého chlapce, který si hrál s bajonetem a připínal jej na hlaveň pušky. Režisér v této souvislosti upozornil na skutečný účel takové zbraně a drasticky popsal, jaká zranění může člověku způsobit.

Připomněl také, že obětí války se může stát i otec dítěte, které si dnes se zbraní bezstarostně hraje. „Chceš si ještě hrát s tím bajonetem?“ položil řečnickou otázku. Svůj naturalistický popis přitom hájil jako způsob, jak ukázat skutečnou podobu války.

„Rozhodujete svou volbou, svými postoji i lhostejností“

Poté se znovu obrátil k současné politické situaci v České republice. Kritizoval především postoje části politické reprezentace a připomněl vyvěšení vyobrazení ruského prezidenta Vladimira Putina v pytli na budově ministerstva vnitra. Právě v podobných gestech spatřuje jeden z projevů atmosféry, před kterou ve svém videu varuje.

„Přátelé milí, v Praze jsme si zvolili strany a člověka, který vyvěšuje mrtvého ruského prezidenta v pytli na ministerstvu vnitra,“ uvedl na adresu šéf hnutí STAN Víta Rakušana.

Následně se obrátil přímo na voliče s výtkou, že svými rozhodnutími podporují politiky, které on sám považuje za zastánce válečného řešení. „Zvolili jste si, přátelé, lidi, kteří jsou na straně ‚chci válku‘,“ prohlásil.

Své veřejné vystupování proti válce přitom označil za osobní povinnost. „A já dělám to, co cítím jako svou povinnost, že na to upozorňuju,“ vysvětlil s tím, že před podobným vývojem varoval už před volbami.

Zároveň připustil, že pokud má současná společnost znovu poznat válečné utrpení na vlastní kůži, možná se tomu nevyhne. „Jsem smířen s tím, že pokud si máme současné lidstvo anebo tady u nás v naší geopolitické oblasti opět zažít válku jako nutnost, tak prostě ať se to stane,“ řekl.

Odpovědnost za další vývoj však přisoudil samotným občanům. Zdůraznil, že nejde pouze o rozhodování politiků, ale také o postoje veřejnosti, její volební preference a ochotu přemýšlet o důsledcích války. „Ale rozhodujete to vy svou volbou, svými postoji, svou lhostejností a svou necitlivostí,“ vzkázal divákům před spuštěním ukázky dokumentu.

Následně už představil dokument Neviditelné rány války 1861–2010, který přibližuje osudy amerických vojáků, kteří prošli válečnými konflikty od občanské války v USA přes první a druhou světovou válku, Vietnam až po války v Iráku a Afghánistánu.

Na obrazovce se střídají dobové fotografie, archivní záběry a výpovědi válečných veteránů, kteří popisují hrůzy prožité na bojištích i to, jak zásadně jim válka změnila život. Mnozí se po návratu domů potýkali s posttraumatickou stresovou poruchou, úzkostmi, nočními můrami či vzpomínkami na smrt a utrpení, kterých se nedokázali zbavit ani po dlouhých letech.

Jejich psychické trauma přitom zasahovalo také do života manželek, dětí a dalších blízkých.

Dokument se nevyhýbá ani jednomu z nejtragičtějších důsledků válečných traumat, a sice sebevraždám vojáků a veteránů. Přibližuje mimo jiné příběh amerického vojáka Noaha Pierce, který se po dvou nasazeních v Iráku nedokázal vyrovnat s tím, co na bojišti prožil, a nakonec si vzal život. O jeho utrpení ve snímku vypráví vlastní matka. Tato psychická utrpení vojáků se napříč generacemi a různými válečnými konflikty v mnohém podobá.

„Něco jiného je obrana státu a něco jiného militarizace,“ varuje Chaun

Igor Chaun posléze doplnil, že samotnou existenci armády nezpochybňuje. Považuje ji za přirozenou součást státu a jeho obrany. Zásadní rozdíl však spatřuje mezi zajišťováním bezpečnosti země a prosazováním vojenských řešení na úkor diplomacie.

„Ale něco jiného je militarizace, něco jiného je vojenská ideologie a zapomínání na hrůzy války. Něco jiného je upřednostňování válečných řešení před diplomatickým úsilím o mír,“ upozornil. Právě takový vývoj nyní sledujeme v Evropě.

Vysvětlil také, proč se rozhodl podobná videa natáčet a veřejně vystupovat proti tomu, co považuje za rostoucí militarizaci společnosti. Je přesvědčen, že budoucnost nezávisí pouze na rozhodnutích politiků, ale také na postojích a jednání každého jednotlivce. „Záleží opravdu na každém z nás, jak to dopadne a jaká bude budoucnost nejenom naše, ale našich, vašich dětí a jejich dětí,“ prohlásil.

V závěru se ještě jednou vrátil k otřesným svědectvím válečných veteránů zachyceným v dokumentu. „Chceme opravdu zažívat to, co popisuje tento úděsný dokument? Znovu říkám, je to na každém z nás,“ uzavřel své protiválečné poselství.

Nejde přitom o první Chaunovo protiválečné vystoupení v posledních týdnech. Už na začátku října podpořil projev slovenského premiéra Roberta Fica, v němž zaznělo varování před válečným konfliktem. Sám tehdy upozorňoval, že Evropa podle jeho názoru směřuje ke krizovému bodu a veřejnost je prostřednictvím médií připravována na válku. Podobným tématům se věnoval také v zářijových videích, v nichž kritizoval politiky, které považuje za zastánce válečného řešení.

Natálie Brožovská je externí redaktorkou serveru ParlamentníListy.cz, příležitostně pod značkou nab, kde připravuje rozhovory s osobnostmi veřejného života a píše o české i zahraniční politice, politicích, médiích a aktuálních společenských tématech. V roce 2017 působila jako redaktorka a moderátorka jihočeské dětské regionální televize Jéčko.

Igor Chaun (*1963) je filmový scenárista, režisér a prozaik, představitel současné české filmové tvorby.V posledních letech je znám také jako příznivec a propagátor esoteriky. Od roku 1983 do roku 1987 působil ve Filmovém studiu Barrandov jako asistent režie, v roce 1987 začal studovat katedru scenáristiky a dramaturgii na pražské Filmové akademii. Během sametové revoluce patřil mezi studentské vůdce, 21. listopadu 1989 se stal členem Koordinačního stávkového výboru studentů za FAMU a v roce 1999 byl autorem výzvy Děkujeme, odejděte!. Založil spolek Goscha o. s., vede seriál besed a přednášek na YouTube a NášTub, poskytuje rozhovory pro Rádio Universum.

---

REDAKČNÍ POZNÁMKA

Igor Chaun říká:

Ale něco jiného je militarizace, něco jiného je vojenská ideologie a zapomínání na hrůzy války. Něco jiného je upřednostňování válečných řešení před diplomatickým úsilím o mír, upozornil. Právě takový vývoj nyní sledujeme v Evropě.

V knize „Norimberský deník“ od Gustave Mark Gilberta se píše:

Během Norimberského procesu, 18. dubna 1946, poskytl Hermann Göring rozhovor psychologovi Gustavu Gilbertovi.

 

Göring: Lid samozřejmě nechce válku. Proč by měl prostý farmář riskovat svůj život, když to nejlepší, co z války může získat, je vrátit se bez úhony na svou farmu? Nikdo nechce válku – v Rusku, Anglii, Americe ani v Německu. To je zřejmé. V konečném důsledku však vůdci země určují politiku. A přimět lidi, aby tuto politiku podpořili, je snadné. Nezáleží na tom, zda se jedná o demokracii, komunismus, parlamentarismus nebo fašistickou diktaturu.

 

Gilbert: Ale demokracie má jeden rozdíl – lid může vyjádřit svůj názor prostřednictvím volených zástupců.

 

Göring: Samozřejmě, to je dobré, ale bez ohledu na to, zda má lid hlas, nebo ne, vždy ho lze donutit k poslušnosti. Je to jednoduché: Řekněte jim, že jsou napadeni, a pak obviňte pacifisty, že jsou nepatriotičtí a ohrožují zemi. To funguje v každé zemi.